autor: Ivetka
Odtrhl jsem se od něj.
,,Bože… já… já promiň mi to… neudržel jsem se…“ vůbec jsem netušil, co právě říkám. Koktal jsem jedno slovo přes druhé tak, že věta skoro nedávala smysl…
,,Tome… nevyčítej si to… tohle se prostě mělo stát a stalo se…“ usmál se na mě… byl tak klidný… Jak můžeš být klidný, Bille? Copak nevidíš, co se mnou provádíš? To je ti to úplně ukradené?
Pro mou i jeho jistotu jsem se od něj raději odsunul dál… hodinku jsme tancovali a trénovali…
Měl jsi pravdu… něco se stalo, něco, na co nikdy nezapomenu…
Já ti to říkal…nezapomeneš na to, ale budou taky chvíle, kdy toho budeš litovat…
Proč si tohle sakra myslíš? Co ty o tom víš? Nevíš o tom vůbec nic…
Vážně? Životem tě doprovázím už bezmála 15 let… a ty mi teď chceš vyprávět, co o tobě vím, nebo ne?
Promiň, promiň…
Nikdy jsem nenáviděl hádky, když šlo o mě a můj rozum… Cesta z plexiskla rychle ubíhala. Nestačil jsem ani počítat označené konce silnice svítícími prahy…
—
,,Moc děkujeme, Davide… až budeš něco potřebovat, tak budeme dělat co bude v našich silách, abychom ti byli nějak nápomocni…“ Byl milý, jak bylo vidět, měl dneska dobrou náladu, ale… Bál jsem se, že já mu tu náladu pokazím… Pořád mi vrtalo hlavou to, co se stalo v té tělocvičně. Vždyť jsme dělali něco, co je zakázané… Dělali jsme něco, co je nepřípustné, co jsme dělat zkrátka neměli.
Hlavní je, že jsi to chtěl, a že se ti to líbilo, ne? Líbilo a jak, ale na tom nesejde, tohle se prostě dělat nesmí, co kdyby nás někdo viděl? Co by se dělo potom?
,,Tome… dojdu si dát sprchu, abych ze sebe smyl to z té tělocvičny a aby mi bylo lépe…“ houkl Bill z druhého patra. Vlastně jsem ani nepostřehl, že už jsme doma…
,,Jo, jasně… taky si dojdu do sprchy…“ zabroukal jsem a namířil jsem si to do sprchy v přízemí. Vysprchoval jsem se studenou vodou z toho důvodu, abych se trošku probudil.
Dredy jsem si nechal rozpuštěné a dal jsem si na sebe jenom trenky. Šel jsem si sednout do křesla do obývacího pokoje.
,,Myslel jsem, že budeš teda trošku víc oblečený, ale nevadí…“ usmál se… ani jsem si nevšiml, že leží na pohovce už vysprchovaný…
,,No… jestli ti to vadí, tak se dojdu obléknout…“ šeptl jsem…
,,Ne, nevadí, já mám na sobě taky jenom boxerky a tričko…“ bylo na něm vidět, že je mu tak dobře…
—
,,Řekni, máš mě rád…?“ nocí se šířila vlna napětí… skoro jsem ani nedýchal. Co mu mám odpovědět? …
,,Jistě, že tě mám rád, bráško… a ty mě?“ neočekával jsem odlišnou odpověď…
,,Jako nikoho na světě, bráško…“ přitulil se ke mně a nos si začal otírat o ten můj, ,,ptal ses mě, proč ti to dělám… to že jsem s tebou flirtoval… Proč to teď děláš ty mě?“ vyznělo to trošku zoufale, ale tohle jsem chtěl. Byl jsem z něj už zoufalý…
,,Neflirtuju… dělám to, co mi říká to uvnitř…“ šeptal…
,,Ten orgán není lidským okem vidět, ale když ho zraníš, bolí ze všech nejvíce… chceš, aby to takhle bylo…?“ ruku jsem si položil na jeho záda, mezi lopatky a přitáhl si ho víc k sobě. ,,Nechci, to je to poslední, co bych chtěl, Tome… a ty to víš… stýská se mi…“ Měl jsem zavřené oči, vnímal jsem tak líp.
,,Ale po čem?“ chtěl jsem vědět víc…
,,Po tobě… po tvých rtech… po tvých úžasných polibcích…“ cítil jsem, že jeho oči jsou také zavřené. Asi bychom si teď nedokázali koukat do očí… naklonil jsem se k němu… neodvážil jsem se k ničemu, jenom k obyčejné puse… Jsi srab… hroznej…
,,Tome… prosím…“ pohladil mě po tváři, nechtěl, abych se od něj oddaloval, chtěl, abych ho hýčkal… taky jsem si tohle přál…
,,Bille… ale… tohle bychom dělat neměli… tohle je zakázané…“ pošeptal jsem a líbnul ho na rty…
,,Pššt… nemysli na to, co se smí a co ne…“ zašeptal a začal mě líbat…
autor: Ivetka
betaread: Janule
betaread: Janule
rychle dál!XD
ano nemysli na to… moudra slova xD
dál dál… DALŠÍ DíL!!!!! RYCHLE!!!=D
Bill je odvažnější než Tom.