Polib mě, prosím 13.

autor: Rachel

Celá ta pravda vyklouzla na povrch během půl hodiny. Jako kdyby chtěla spatřit světlo světa. Jako kdyby se chtěla osvobodit od toho klubka lží, které ji několik let utlačovalo. Ona ale ublížila. Možná si to ani neuvědomovala. Ale bylo to tak.

Simone ležela na nemocniční posteli, v rukách kapesník a vedle sebe bývalého manžela, který se ji marně snažil utěšit. Už tenkrát mezi dveřmi jí ten kluk přišel milý. Když jí sliboval, že se o Billa postará, věřila mu. I přesto, že to byl cizí kluk, připadalo jí, jako by ho znala celé roky. Její syn. Starší z dvojčat, kterého si po rozvodu vzal Jürgen hned k sobě. Samozřejmě Tomovi nabídla, aby u nich i teď zůstal. Chtěla, aby byli s Billem spolu. I když si uvědomovala, jak moc jim s manželem ublížili, nevěděla, že ve skutečnosti jim ublížili mnohem víc.

Dvojčata pomalu kráčela domů. Tiše našlapovali vedle sebe a neodvážili se na sebe ani podívat. Bill měl v hlavě zmatek. Jen co mu spadl kámen ze srdce, že je matka v pořádku, už tu byl další. Ale tenhle byl daleko větší a těžší. Už teď dával svou těžkostí najevo, že nést ho bude velmi složité. A Bill to věděl. Uvědomoval si, že sám ho neunese. Potřebuje toho druhého, aby mu s ním pomohl.

Mlčky vešli do domu. Tom se rozhlédl po domě. Tak tohle je dům jeho matky. Vůbec si jej nepamatoval. V jeho mysli nezanechal ani jedinou vzpomínku. Jak taky, když mu byly tři roky? A otec mu také nic neřekl. Obyčejně si říkávali všechno. A teď dal Tomovi takovou ránu pod pás, naivně si myslíce, jak bude Tom šťastný, že má dvojče. Ano, Tom si vždy přál bratra. Za jiných okolností by byl rád. Byl by šťastný. Teď však ne. Vždyť on jej miloval. Miloval své dvojče, svého bratra a osobu, která by mu správně měla být co nejblíže. Avšak po jiné stránce. Zašel s ním nejdál. Oba dávali tomu druhému všechno. Lásku, něhu a ten krásný pocit být milován. Byla to chyba. Ale oni to přece nevěděli. Nevěděli, že jejich rodiče tají pravdu. Pravdu, která se objevila jako blesk z čistého nebe a udělala jim v jejich zamilovaných srdíčkách kompletní zmatek. Udusila svou váhou tu čistou lásku, kterou oba opečovávali. Kdyby to věděli, nikdy by se nestalo to, co se stalo. Touhle větou si Tom odůvodňoval příčinu zrodu jejich lásky. Ale Bill to takhle nechtěl. Už teď měl jasno. Přiznal si ten fakt, že Toma miluje. Že se do něj zbláznil láskou. Byly mu jedno názory lidí. Vždycky mával rukou, když si jej někdo dobíral kvůli vzhledu. Fakt, že Tom je jeho dvojče, ho neodtrhlo od přesvědčení, že je pro něj ten pravý. Věděl, že i když je společnost za incest odsoudí, on bude mít víc. Bude milován osobou, které bude svou lásku oplácet. Ale musí být Tom s ním. Musí mu pomoci s tím těžkým kamenem odporu a odsouzení, který se usadil na jeho křehké dušičce. Jen s Tomovou pomocí by na Billově srdíčku mohla zůstat ta ryzí láska. Sám to nedokáže. Opravdu mu ale Tom pomůže? Nebo je snad pro něj dodržování pravidel morálky důležitější než Bill?

„Bille, musíme si promluvit,“ vydechl těžce Tom a posadil se naproti Billovi. Bude se mu to říkat těžce, ale on to musí udělat. Musí si v hlavě urovnat ten zmatek. Podíval se na Billa.

„Odjedu k sobě domů. Asi teď hned,“ poslední slova neslyšně zašeptal a rychle upřel svůj pohled jinam, aby se nemusel dívat na ta smutná kukadýlka, která se začala zalévat slzami.

„Tome, ale t-to, já nevím proč, co jsem udělal špatně, že mě nechceš?“ Bill uslzeně vyhledal očima Toma a marně v těch jeho hledal alespoň špetku vysvětlení.

„Bille, musím si všechno rozmyslet a pořebuju čas. Asi hodinu oba víme, že jsme bratři. Ty jsi se s tím možná už vypořádal, ale já ještě ne. Ještě je brzy.“ S těmito slovy se Tom zvedl a odešel do pokoje v horním patře. Nevnímal Billovo úpěnlivé volání, ať neodchází. Bylo by to ještě horší a to on nechtěl. Spěšně si naházel své věci do velké tašky a pomalu scházel schody dolů. Bill seděl pořád sklíčeně na gauči a tiše popotahoval. Tom ucítil neuvěřitelně velkou touhu se k němu rozběhnout, stulit si jej do náručí a líbat do vlásků tak dlouho, dokud se úplně neuklidní. Ale přísný upnutý hlas v jeho hlavě byl silnější. To slovo ´bratr´ Tomovi našeptával stále hlasitěji a hlasitěji. Tom se probral. Ne, už to nebude jako dříve. Pomalu přešel k Billovi a chytl jej za ruku. Bill mu stisk oplatil.

„Vrátíš se?“ zašeptal s nadějí v hlase. Tom přivřel víčka. Teď to nevěděl ani on sám.

„Miluju tě, Bille,“ odpověděl mu a s velkou taškou na rameni za sebou zabouchl vchodové dveře.

autor: Rachel
betaread: Janule