autor: Janule
„Bože, to byl zase trapas,“ zaúpěl Tom, když konečně skončilo natáčení, vypadli ze studia a zavřeli se do šatny. „Nejradši bych ty naše zastřelil,“ dodal, když sebou praštil do křesla, sklonil hlavu a ukryl nešťastně tvář v dlaních.
„Neblázni, zase tak strašný to nebylo,“ přesvědčoval ho Bill, ale věděl, že to stejně nemá velkou cenu. Moderátor na ně dneska hned na začátku vybalil jednu z perliček jejich uměleckého dětství, o které by radši nemluvili, ale od chvíle, kdy se proslavili, neměli šanci to utajit, i když se ze začátku snažili. Tom nesnášel, když na něj někdo vytáhl jeho roli ve filmu, který kdysi jako malí prckové natočili. Nervy mu drásala máma už v pubertě, když film pouštěla širokému příbuzenstvu a chlubila se svými roztomilými dvojčátky. V tu chvíli rudnul a snažil se utéct co nejdál to šlo, ale nejspíš ho to bude pronásledovat až do smrti. Tom si v tom filmu připadal jako idiot, Bill si naopak užíval pozornosti a slávy, v tomhle byli každý jiný. Nevěděli, jestli někoho chytrého v televizi napadlo, dát jim to jako dárek k narozeninám, ale před týdnem film s velkou slávou zopakovali a samozřejmě nezapomněli upozornit, kdo že jsou ta roztomilá dvojčátka. Teď se jejich role všude rozebíraly a ani mile zákeřný Johanes Kerner si to samozřejmě nenechal ujít. To byl tedy dárek… hlavně pro Toma. Bill nechápal, proč to bratrovi tak strašně vadí, připadali mu ve filmu roztomilí, ale jeho dvojče se nedalo přesvědčit.
„Tys neslyšel, jak jsem tam mluvil? Jako malej blbeček, říznutej vychlastaným dědkem,“ úpěl dál. Bill mezitím balil své věci do kabely, za chvíli pro ně měl přijít Saki a odjížděli zpátky do nového bydliště ve studiu, kam si zatím stihli jen hodit kufry, vysprchovat se a převléknout do čistého. Zbytek na ně teprve čekal, až se vrátí.
„Kašli na to, Tomi,“ sednul si Bill na opěradlo bratrova křesla a objal ho konejšivě kolem ramen. „Byli jsme mrňaví, nikdo si o tobě nemyslí nic špatnýho,“ líbnul ho na tvář a snažil se ho utěšit. Jemu to přišlo zábavné, když nikdo nevěděl, který z nich je který, protože byli ve filmu jako správná dvojčata stejně oblečení. Jako malí dokonce předváděli dětskou módu, což ho už tenkrát neskutečně bavilo. Billovi spíš bylo nepříjemné druhé téma, které přišlo na přetřes potom. Bill, Tom a láska… otřepaná otázka všech moderátorů. Tom zase machroval, až to Billa skoro mrzelo. Vždycky ho znova překvapilo, jak se přímo před jeho očima bráška změní v někoho úplně jiného, aniž by na něm bylo znát, že lže. Vždycky ho při tom v skrytu duše napadlo, že až mu jednou skutečně zalže, nepozná to…
„To si spíš myslej, když pořád vykládáš, jak klátíš jednu holku za druhou a nepotřebuješ k životu lásku,“ bezprostředně plácl, co mu myšlenky na jazyk přinesly, netuše, jak to na jeho dvojče zapůsobí.
„A co jim mám asi tak vykládat?!?“ nečekaně vyskočil Tom z křesla, div že překvapeného Billa neshodil na zem. Napruženě stál proti němu a vztekle ho propaloval pohledem. „Mám jim říct, že dostatek sexu mám díky svýmu milovanýmu dvojčátku, který je v posteli neuvěřitelně vášnivý, i když vám všem tvrdí, jak je nedotčený a čeká na velkou lásku, vážení diváci? Tohle bych měl říkat?“ rozvášnil se, a když se k němu Bill snažil smířlivě přiblížit alespoň na metr a vysvětlit mu, že to tak vůbec nemyslel, začal šermovat rukama před sebou, aby se bráška nedomníval, že mu jeho vyčítavá poznámka jen tak projde. Svým rýpnutím ho Bill jen dorazil, praskly mu nervy. Celé dlouhé natáčení se musel přemáhat, aby se nesebral a neutekl, přetvařoval se, když lhal jako když tiskne a nakonec mu to jeho vlastní bratr vyčte… to ho dožralo na nejvyšší možnou míru.
„Tomi, promiň…“ snažil se Bill vstoupit do jeho hulákání, ale nedostal moc šancí.
„Jak promiň?!? To si jako myslíš, že jedno pitomý promiň to spraví? Ty do mě nerej, buď tak laskav! Zrovna ty! Lžeš úplně stejně jako já, jenže ty jsi andílek, viď? Ty jsi čistej jako lilie a já musim bejt ten hajzl! Bezcitnej idiot, co ze sebe dělá děvkaře bez kouska svědomí, abys ty jako frontman mohl zářit čistotou! Víš co nechápu? Jak tě vůbec mohlo napadnout něco takovýho mi vyčítat? Jako kdybys nevěděl, že to dělám pro nás,“ křičel Tom, aniž by se nějak krotil.
„Tomi, prosím… já to tak nemyslel, já ti to přece nevyčítám… prosím, potichu, někdo tě uslyší…“ Snažil se znovu Bill uklidnit svého bratra, ale ten se nedal. Byl rozčilený a v tu chvíli nevěděl, co je opatrnost.
„Je mi fuk, že to někdo uslyší! Slyšíte všichni?! Je mi to fuk! Klidně mi všichni polibte prdel!!!“ zařval z plných plic, chytil kliku a trhnutím otevřel dveře na chodbu. Vpadl přímo do náruče překvapenému Sakimu, který akorát sahal na kliku. Odstrčil ho jako pírko, protáhl se kolem něj a utekl ven.
„Co se mu stalo?“ udiveně zvedl obočí obr v černém. Bill jen zoufale pokrčil rameny. „Nevím, něco mu najednou přelítlo přes nos a začal na mě křičet,“ lhal, aby nemusel nic víc vysvětlovat. Moc dobře věděl, že tohle bude žehlit dost těžko… takhle viděl Toma vytočeného naposledy už hodně dávno.
*
„Kde máš Toma?“ strčil do dveří jejich pokoje hlavu Georg hodinu poté, co se vrátili z natáčení. Kluci už se během odpoledne v novém bytě zabydleli a Geo se nejspíš nudil. Naštěstí se dvojčatům podařilo bydlet spolu. V bytě u studia byly jen dvě ložnice, takže bylo celkem jasné, kdo s kým bude spát. Gustav sice chvíli remcal, protože Georg byl někdy ve svých tělesných projevech všeho druhu vášnivější než bylo záhodno, ale dávno už si zvykl a tohle bylo vlastně jen takové formální frflání, aby se neřeklo. Přestože si z Gea kluci často dělali veřejně legraci, měli svého „hobita“ rádi…
„Nevím, někam se zašil,“ pokrčil rameny Bill, sedící na posteli. Oblečení už měl za tu dobu naskládané ve skříni a nešťastně zíral na tři kufry svého dvojčete, které stály tam, kam je Saki postavil. Váhal, jestli je má Tomovi vybalit, většinou mu s tím pomáhal, ale bál se, aby za to teď nedostal spíš vynadáno. Vůbec netušil, kam se Tom vypařil, neviděl ho od chvíle, kdy vyskočil před domem z auta a zmizel uvnitř.
„Pohádali jste se?“ vykulil oči Geo, protože tohle už dlouho nezažil. Naposledy se Bill s Tomem pořádně pohádali asi před rokem, od té doby byl klid, když nepočítal drobné pošťuchování… až moc podezřelý klid na to, jak ti dva předtím byli každou chvíli v sobě. Bill jen přikývl a protože dál nic neříkal, Geo se stáhl. Muselo to být hodně špatné, když normálně ukecaný Bill mlčel jako ryba. Věděl, že plést se mezi dvojčata, když jsou rozhádaná, se krutě nevyplácí, a radši to vzdal.
Za další hodinu už to Bill nevydržel. Doteď ležel na posteli a hypnotizoval dveře, až vrznou a v nich se objeví Tom, ale nedočkal se. Rozhodl se jít ho hledat. Nesnášel, když mezi sebou měli dusno, bylo to pro něj ubíjející, radši se do krve hádal, diskutoval a křičel, ale nenáviděl ticho. To nebyl jeho styl. Dokonce se poprvé po jejich hádce bál podívat Tomovi do hlavy… nějak tušil, že by tam tentokrát nejspíš našel tu hnusnou ceduli „Vypadni!“ a to radši nechtěl vidět.
Vyšel na chodbu, která spojovala jejich dočasný byt s nahrávacím studiem a strčil hlavu do všech dveří, které v prvním patře našel. Všude bylo jen ticho a tma, ale po Tomovi ani stopy. Sešel do přízemí a pomalu si začínal myslet, že snad Tom utekl někam ven, když vtom ho uviděl. Ležel v režii na pohovce a spal. Tak proto nepřišel, usmál se pro sebe Bill. Netrucoval, ale normálně usnul a neví o světě. Trošku se mu ulevilo, myslel si, že už je to špatné, ale tohle zjištění ho celkem uklidnilo. Potichu, aby Toma neprobudil, za sebou zavřel dveře, opatrně zamkl a připlížil se k sedačce. Tom ležel na boku, ruce složené na prsou, čepici nakřivo, jak sebou nejspíš mlel, když hledal nejpohodlnější pozici a byl neuvěřitelně roztomilý. Bill miloval pohled na spícího bratra, byla to pro něj nádherný obrázek. Nevinný krásný Tom snil a Bill se beztrestně kochal jeho hezkou tváří… vydržel by to klidně hodiny, nikdy se mu ten pohled neomrzel. Velice opatrně si sedl vedle Tomovy hlavy, sedačka byla dlouhá dost, aby se na ni vešli pohodlně oba, a jemně Toma pohladil po tváři. Ten jen zavrněl něco nesrozumitelného a spal dál jako dřevo. Bill mu opatrně stáhl čepici z culíku, aby měl lepší přístup k jeho tváři a sesunul se na zem těsně vedle něj. Seděl, opřel si hlavu o měkkou sedačku, zíral na oddychujícího bratra a čekal…
*
Tom otevřel oči. Vzbudil ho pocit, že není sám. V místnosti režie byla tma, jen z vedlejšího studia sem skrz sklo pronikalo slabounké světlo stropních bodových zářivek. Cítil známou vůni, která mu na tváři vždycky vykouzlila úsměv. Bill… jeho vůni by poznal mezi tisíci, voněl zvláštní směsicí všech jeho kosmetických serepetiček, laku na vlasy a jemného parfému, který mu Tom koupil k narozeninám. Očuchal tehdy celou parfumérii, než ho našel, ale k Billovi mu šel asi nejvíc. Jeho malý voňavý bráška seděl teď zkroucený na zemi, hlavu a ruce položené na sedačce a spal těsně vedle Tomovy hlavy, jako by ho hlídal, aby se mu nic zlého nestalo…
Už už Tom natahoval ruku, aby ho pohladil po černých vlasech, když vtom mu bleskla hlavou vzpomínka na jejich hádku, kvůli které tu vlastně byl… tedy hádku… spíše na svůj hysterický výstup, jenž Billovi dneska uspořádal po natáčení a za který se teď tak trošku styděl. V autě se od Billa odtáhl co nejdál, i když ten se snažil omluvit alespoň očima. Praly se v něm zběsilé myšlenky, z jedné strany sám sebe přesvědčoval, že měl pravdu, z druhé zase, že Bill si to nezasloužil… nevyznal se v sobě, a proto taky tak rychle utekl, aby s Billem nezůstal o samotě a nemusel to řešit. Prostě mu ruply nervy, omlouval sám sebe, ale uvědomoval si, že i když vlastně okamžitě pochopil, jak to Bill myslel, celá ta malichernost se mu náramně hodila, aby ze sebe vykřičel všechny své potlačované stresy. Věděl, že přestřelil, sprostý být nemusel, ale v tu chvíli to prostě nutně potřeboval. Aby se mu ulevilo, musel to ze sebe vykřičet… nebylo to vlastně ani proti Billovi, bylo to spíš proti celému světu, který jim svou pokřivenou morálkou neustále házel klacky pod nohy a nutil je lhát… jen byla potíž, že to odneslo jeho milované dvojče a on se neuměl moc omlouvat. Přiznat, že něco udělal nebo řekl špatně, pro něj bylo šílené utrpení. Hrdost a ješitnost mu zatlačovaly společnými silami slova omluv zpátky, nepustily je přes práh rtů, byly příliš silné. Měl radši, když se jeho úlety přešly, jako by vůbec nebyly a už se nerozebíraly. Bill tohle všechno věděl, znal své dvojče skrz naskrz, byli si tak podobní a Tom teď doufal, že to pochopil, že věděl, proč utekl a schoval se před ním tady.
Chvilku ještě sledoval klidně oddechujícího bratra, ale neodolal a pohladil ho po rozčepýřených vlasech. V duchu se mu omlouval, protože věděl, že nahlas by se mu to říkalo špatně. Ani si nevšiml, že se hnědé oči otevřely a pozorně ho sledují. Bill se jinak ani nepohnul. Až když Tom ucítil známý pocit v hlavě, uvědomil si, že jeho dvojče je vzhůru a zkouší, jestli může navázat se svým rozzlobeným bratrem kontakt. Využil toho, že je Bill napojen na jeho mysl a vykouzlil v ní ceduli plnou srdíček, uprostřed nichž trůnil červený nápis: ♥Promiň♥lásko♥. Tohle mu šlo… nemusel mluvit a přesto to řekl… Když si to Bill přečetl, vděčně se usmál a konečně se pohnul. Klekl si na kolena, sklonil se nad ležícím Tomem a pošeptal mu do ucha: „Ty promiň, Tomi, nemyslel jsem to tak. Víš, že tě miluju.“ Tom neodpověděl, jen neznatelně přikývl a přitáhl si bratrovu hlavu tak, aby lehce dosáhl na jeho rty, jemně se o ně otřel svými, a když necítil žádný odpor, něžně je políbil a vplul jazykem do bráškových pootevřených úst, která ho s nadšením přivítala. Bořil prsty do jeho husté černé hřívy a užíval si, že se ho může zase dotýkat. Tohle pro něj bylo na smiřování to nejhezčí. Tohle Tom miloval… první polibek… vždycky byl ještě rozechvělý, ustrašený, plný obav, aby nebyl odmítnut a vyhoštěn z toho sladkého území, které se snažil podmanit a dobýt, ale když Bill na jeho výzvu odpovídal stejně vášnivě, bylo jasné, že se není čeho bát.
„Pojď, lehni si ke mně,“ zašeptal Tom, když se jejich rty na chvilku rozpojily a Billova ústa pokrývala něžnými polibky jeho krk. Netrvalo ani půl vteřiny a bráškovo štíhlé tělo se k němu tisklo, jako by snad bylo na prostorné sedačce v režii málo místa…
„Hledal jsem tě,“ vydechl Bill mezi polibky, „bál jsem se, když jsi tak dlouho nešel,“ vysvětloval šeptem a hladil Toma po vlasech. „Myslel jsem, že jsi někam utekl, že se ti mohlo něco stát,“ naléhavě hučel Tomovi do krku a jeho ruka mezitím všetečně hledala lem bratrova trika, aby se pod něj mohla dostat. Když se konečně prodrala pod dvě vrstvy látky, chvilku hladila chvějící se bříško, ale vzápětí cílevědomě sjela ke sponě pásku, držícímu velké Tomovy kalhoty a obratně ho začala rozepínat.
„Nechtěl jsem tě naštvat, lásko,“ drmolil Bill, „já vím, že to děláš kvůli nám. Všechno to vím, a miluju tě za to, jen mám občas trošku strach… jsi zatraceně dobrý lhář,“ vysvětloval, zatímco jeho ruka pomalu stahovala z bratrových boků uvolněné kalhoty.
„Ty taky, broučku… myslím, že si nemáme co vyčítat,“ zašeptal s úsměvem Tom. Billovo lhaní, co se týče lásky, bylo taky naprosto brilantní. Malinko se nadzvedl, aby bratrovi pomohl sundat své velké kalhoty. V domě zatím kromě kluků z kapely nikdo nebyl, nemuseli se proto bát, že je někdo cizí nachytá. Gustav s Georgem nejspíš čuměli na filmy, co taky jiného…
„Strašně jsi mi chyběl,“ špitl Bill, klekl si mezi bratrovy nohy na sedačku a jedním pohybem ze sebe stáhl triko. „Můžu?“ mrkl na Toma, když lehce pohladil jeho klín přes upnuté boxerky. Tom přivřel oči a zmohl se jen na krátké: „Musíš.“ Bill jedním pohybem stáhl z bratra spodní prádlo a obdivně na něj zíral.
„Nechtěl jsem tě naštvat, lásko,“ drmolil Bill, „já vím, že to děláš kvůli nám. Všechno to vím, a miluju tě za to, jen mám občas trošku strach… jsi zatraceně dobrý lhář,“ vysvětloval, zatímco jeho ruka pomalu stahovala z bratrových boků uvolněné kalhoty.
„Ty taky, broučku… myslím, že si nemáme co vyčítat,“ zašeptal s úsměvem Tom. Billovo lhaní, co se týče lásky, bylo taky naprosto brilantní. Malinko se nadzvedl, aby bratrovi pomohl sundat své velké kalhoty. V domě zatím kromě kluků z kapely nikdo nebyl, nemuseli se proto bát, že je někdo cizí nachytá. Gustav s Georgem nejspíš čuměli na filmy, co taky jiného…
„Strašně jsi mi chyběl,“ špitl Bill, klekl si mezi bratrovy nohy na sedačku a jedním pohybem ze sebe stáhl triko. „Můžu?“ mrkl na Toma, když lehce pohladil jeho klín přes upnuté boxerky. Tom přivřel oči a zmohl se jen na krátké: „Musíš.“ Bill jedním pohybem stáhl z bratra spodní prádlo a obdivně na něj zíral.
„Jsi tak dokonalý,“ vydechl, když lehce hladil prstem Tomův vztyčený penis, vyzývavě připravený na Billovu starostlivou péči. Tom se usmál, miloval, když mu bráška lichotil, byl ješitný jako každý chlap. „Zamkl jsi?“ zašeptal. Bill jen přikývl a dál hladil a obdivně sledoval dokonalé tělo svého dvojčete. Líbilo se mu víc než to jeho, Tom měl vypracovanější svaly, hrál na kytaru a to bylo pro jeho tělo perfektní cvičení.
Tom zase obdivoval Billovu zdánlivou křehkost a bledou pleť, lesknoucí se ve slabém světle místnosti. Věděl, že je to jen dojem, že jeho dvojče je ve skutečnosti silné… silnější než kterýkoliv normální smrtelník, ale jemná Billova pokožka ho přitahovala jako magnet a lákala ho k dotekům a hlazení. Neváhal a posadil se, aby si jej přitáhl blíž k sobě, chtěl se ho dotýkat, cítit jeho tělo na svém. Jejich nahé hrudníky se setkaly, když se začali dravě líbat, oba byli vzrušeni na maximum… věděli, co za chvilku přijde. Potřebovali se oba ujistit, že všechno je zase tak jak má být, že hádka je definitivně zažehnána a na to byl sex nejlepší lék. Tom během chvilinky rozepnul zkušeně Billův pásek, a když i jeho kalhoty skončily vedle sedačky na zemi, zbývala už jen jediná tenká překážka, která bránila kontaktu jejich vzrušených klínů, tisknoucích se k sobě. Klečeli proti sobě, vzájemně se hladili a dráždili, přitisknutí jeden na druhého, líbající se, sténající a nedočkaví. Tom udělal poslední krok, stáhl ze svého dvojčete spodní prádlo a jemně uchopil jeho tvrdé mužství do dlaně.
Bill zaklonil hlavu, když se bratrova ruka sevřela a pomalu se začala pohybovat v pravidelném rytmu. „Chci tě taky,“ vydechl a dotkl se Toma stejně jako on jeho. „Ale ne rukou,“ zašeptal mu do ucha a polibky se přesunul až ke špičce jeho nosu. „Chci dělat tohle,“ jemně ji olízl, zakroužil, aby bylo zcela jasné, na co se chystá, po čem teď nejvíc touží. Dřív než stihl sklonit hlavu a přesunout se níž ke svému dokonalému cíli, chytil Tom lehce dvěma prsty jeho bradu. „Chci totéž,“ díval se do jeho hlubokých očí a usmál se. Jako potvrzení oplatil Billovi olíznutím špičky nosíku a s úsměvem lehce stiskl jeho zadeček. Oba chtěli to samé… nebylo nic krásnějšího, než když byli v extázi společně, ve stejné chvíli. „Miluju tě,“ špitl ještě Tom, než pustil bratrovo tělo, aby se mohli položit na sedačku.
Leželi na boku, jejich štíhlá těla do sebe pasovala tak dokonale, že když zabořili hlavy do klína toho druhého, splynuli v jedno. Sladili svá dráždivá ústa do stejného rytmu, napodobovali pohyby svých mrštných jazyků, snažili se dýchat stejně, aby došli k vrcholu přesně ve stejném okamžiku. Nebylo to jednoduché, občas Tom nemohl konkurovat Billovu piercingu, který mu způsoboval neuvěřitelnou slast, když přejížděl po vrcholku jeho penisu a tlačil proti malé prohlubince, ale o to víc se snažil sát a olizovat Billovo mužství, aby ho dokázal uspokojit stejně dobře. Rukou bloudil mezi bratrovými stehny, stiskával jeho napjatá varlata, stejně jako on jeho, sténal a souhlasně zamručel, když Billův zvědavý prstík zabloudil k malé dírce, způsobujíc mu tak další neskutečně dráždivé pocity.
„Pojď nahoru,“ zašeptal a pomohl Billovi, aby se vyhoupl nad něj. Lehl si na záda, zvedl nohy a široce je oddálil od sebe, aby se Bill mohl sklonit a hladce dostat prstem zpátky tam, kde ho před chvilkou tak dokonale dráždil. Nemohl se toho dočkat, tohle bylo něco, co miloval nadevše. Když ucítil, že bráškův ukazováček konečně zajel do jeho úzkého zadečku, zasténal rozkoší. Uchopil penis, tyčící se teď těsně nad ním, stiskl jej a vsál do svých nenasytných úst, kroužíc jazykem kolem něj. Zkušenou rukou hladil Billův vyšpulený zadeček, netrpělivě, ale opatrně přirážel pánví do bratrových úst, užíval si, když dlouhý prst jeho dvojčete narážel pravidelně do citlivé prostaty uvnitř jeho těla a sténal s ústy plnými jeho tvrdého mužství. Sál a olizoval jej a současně prstem kroužil kolem místečka, které hodlal dobýt, aby i jeho dvojče prožívalo ten nejhezčí vrchol. „Tomi,“ zaslechl zoufalou prosbu, „už… už… udělej to, prosím,“ zasténal Bill a vykřikl nahlas, když Tom ihned splnil jeho přání a vklouzl pečlivě nasliněným prstem do jeho úzkého těla. Současně silně nasál jeho penis, aby se oba intenzivní pocity spojily. Bill musel na chvilku přerušil svou práci mezi bratrovýma nohama, než si zvykl na těsný pocit ve svém zadečku, ale pak o to intenzivněji olizoval vrcholek Tomova penisu, držíc ho pevně v ruce, aby mu nevyklouzl, když sténal při každém bratrově přírazu do svého zadečku. Blížili se oba k vrcholu, jejich těla se třásla vzrušením, intenzita sténání se zvyšovala a ani jeden si neuvědomoval, že nebýt ve zvukotěsné režii nahrávacího studia, nejspíš by jejich vášnivý boj už dávno někdo slyšel.
„Už… budu… Tomi…“ zasténal Bill těsně předtím, než zaplnil bratrova ústa svým semenem, divoce sajíc, aby dostal tu samou odměnu z Tomova roztřeseného zmítajícího se těla. Jeho přání se splnilo se stejnou intenzitou, bral stejně náruživě, jako dostával a olizoval Tomův penis tak dlouho, dokud jej nezbavil sebemenší stopy po úžasném vyvrcholení, které mu s takovou láskou způsobil.
Byli šťastní a unavení; jejich láska zase dokázala zažehnat malou bouřku, která se jim přehnala nad hlavami, a když se konečně v objetí hluboce políbili, během chvilinky na sedačce usnuli. Tichá místnost nahrávací režie byla prvním svědkem lásky dvojčat v tomhle domě, ale zcela určitě neměla být sama… místností tu bylo ještě dost a dost…
Byli šťastní a unavení; jejich láska zase dokázala zažehnat malou bouřku, která se jim přehnala nad hlavami, a když se konečně v objetí hluboce políbili, během chvilinky na sedačce usnuli. Tichá místnost nahrávací režie byla prvním svědkem lásky dvojčat v tomhle domě, ale zcela určitě neměla být sama… místností tu bylo ještě dost a dost…
Dostali jsme se do míst, která jsou zachycena v dokumentu, takže kdo si chce prostředí nahrávacího studia osvěžit, máte možnost zde
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
miluju tuhle povídku 🙂
úžasný jako vždy….x))
Och Tomino mi udělal radost. I když to tak úplně hádka nebyla, spíš jen vybití frustrace, kterou odnesl Billík, tak ale mě se prostě líbilo, jak se dokázal naprdnout a hezky od plic to vykřičet. Bylo to hezký spestření těch jejích slovíček lásky, kterými se zahrnují neustále. Na tom samozřejmě není nic špatnýho, to jen já jsem cynik, který si na podobný věci nepotrpí. Ono je to asi v Bookmakerovi vidět… :o)
Jinak úplně skvělej sex. Pamatuju si komentík u Posledního roku, kde si mojí 69 (teda spíš Tomovu s Leonie…) okomentovala tím, že jednu taky zrovinka píšeš. Napadá mě otázka, byla to tahle? Asi jo, viď? Samozřejmě to bylo perfektní, to ale asi nemusím říkat, to je každej sex těhle dvou v tvé režii. :o)
Skvělý!!!:)
perfektné ako vždy!Ale myslíš pri písaní na následky?Narobíš mi chúťky na sex a čo teraz
no ty mi dáávaš …namiesto Jako potvrzení čítam Jako perverzní …..omg 😀 slepota je hrozná vec….a máš to , čerevnám sa ako extrémne nadržaná chili paprika s dávkou Hot ketchupu …tralalaááááááááá , namiesto projektu o nukláárnom oteplovaní 😀 sa venujem príjemnejším veciam , ku príklade umeniu slečny J. a žraniu maminého šalátu …olalaláá , pol siedmej a ja s učením na nule ….. Wilko Shakespeare by bol na teba hrdý =) ♥♥♥♥♥♥♥
+ darček 😀 http://www.acapela-group.com/Greetings/Pigg-1-baf3f4135c4d0
"Co to čteš?"
"Povídku… Už su rudá…"
"To je to taková sprosťárna?"
"Tahle část jo."
= můj rozhovor s mamou. Celej tenhle díl sedí pár metrů za mnou a šije xD
Ale dobrý. Když jsem včera večer dočítala těch pět dílů, říkala jsem si, že tam dlouho žádnej sex nebyl a dočkala jsem se 😀
Ale jak to tak vidím, budu si muset tu část přečíst znovu 😀 zamotala jsem se tam mezi ty ruky, nohy a pusy xD Ale to neva, já si to přečtu ráda xD
Danke Jani 🙂
dokonalej sex!
nemám slov…
jdu spat 🙂 budu mít krasne sníky :-*
Teda. No jo, je to trochu suchý vyjádření, ale momentálně jsem tak zhypnotizovaná, že mě nic lepšího nenapadlo! 😀
Tenhle díl… to bylo něco užasnýho. Jenom tak pro ujasnění, neznám jediný díl z tvých povídek, který by se mi nelíbil, ale tenhle byl jeden z těch, který patří mezi ty extra. Ta malá bouřka na začátku byla poměrně zlá, ale jak už to u bouřek bývá, vždycky pročistí ovzduší. Navíc se ještě mnohem víc ukázalo, jak moc se vlastně dvojčata milují… A ještě další pozitivum to má. Jak už bylo řečeno, nejsladší je vždycky usmiřování a tys tomu věrně dostála. Oni jsou tak roztomilí sami o sobě, ale tobě pod rukama jenom kvetou.
Bylo to nádherný, Jani, moc se těším na další díl 😉
Ach jo, to je taková škoda, že je to jen fikce… teda mě by stačilo i sledovat to zfilmovaný, taková krásná romantika, sem tam přepršky, ale jinak slunečno:o)
A Ainikki má pravdu, oni jsou prostě takový zamilovaný romantici, obdivuju tě, já vždycky musím cukat rukou a nutit jí, aby to neskončila špatně nebo tedy spíš realisticky… Ruka jedna neromatická…Mno, zatím mi to jde, zkrátka jsem vyrůstala na pohádkách:o)
Že já ty komentáře vůlbec čtu! Co já tady, chudák, mezi samejma cynickejma spisovatelkama 🙂
No nic, díl naprosto úžasnej, souhlasím s Helushkou, ještě jsem od tebe nečetla díl, aby se mi nelíbil. A tenhle byl obvzláště povedený. Hádka a usmiřováníčko, to bylo něco. Jo a díky za odkaz na nahrávací studio, to jsem kupodivu už viděla, ale teď jsem si všechny ty místnosti prohlédla z úplně jiného úhlu pohledu 😉 Hmmm… tam by se daly dělat věci :))))))
Tak, konečně jsem doma:) Přestože byl čas strávený mimo net přínosnější, než jsem předpokládala, těšila jsem se, až si přečtu pokračování Daru, které mi uteklo:)) Takže dneska byla dvojnásobná dávka:)
Vezmu naráz oba dva díly, ať to nemusím trhat na dva:) Vivian si k Niky začíná vytvářet dost úzký vztah… možná by to mohlo pomoct při záchranné akci, mohla by se vzepřít svému protivnému manželovi. Ale na druhé straně, bude ji to moc bolet, protože si ji nebude moct nechat. Jen aby se jí to v hlavě nezpřeházelo a neunesla ji sama někam pryč, aby s ní mohla žít jako se svou dcerou:)
Tomův telefonát Lindě prostě neměl chybu, smála jsem se nahlas, hlavně když Bill Tomovi prozradil, že ho Linda miluje, tak Tomova reakce byla naprosto bezkonkurenční:D:D Sice z toho nic podstatného nezjistili, ale byla to zábava:D Jen chudák Linda, mluvila se svým idolem, který ji dokonce zval na rande, a ona ho tak nedůvěřivě odpálkovala:D Kdyby jen tušila…:D Ale Tom to zahrál do autu, jen to teď odnese Lindina sestra… ale to už je jejich problém:D
Přejdu k tomuhle dílu… nedivím se Billovi, že ho napadlo, zda Tom nebude lhát i jemu, když to tak umí. Kdyby si byl naprosto neochvějně jistý, že Tom celý život na nikoho jiného ani nepomyslí… to snad ani nejde. Trošku nejistoty a zdravé žárlivosti prospěje, nebude to, že Toma má, pokládat za samozřejmost. Takových věcí je třeba si vážit a občas si to uvědomit. I když je jasné, že Tom na nikoho jiného nemyslí a asi myslet nebude:)) Nějak se zamotávám, a stejně jsem tím neřekla to, co jsem měla na mysli… dneska jsem nějak neohrabaná ve vyjadřování myšlenek písemně:D
Jsem si jistá, že v části, kde Bill našel brášku v režii na gauči, jsem se přiblble usmívala:D To bylo tak krásné, že ani nedokážu popsat, jaké pocity ve mně takové pasáže vyvolávají. Ale můj přiblblý úsměv přešel do užaslého, možná mi spadla brada, když došlo na usmiřování:D Už mi fakt přijde blbé, jak se opakuju v komentování, když ty se v popisu jejich sexu neopakuješ nikdy:D Což je samozřejmě mnohem, mnohem těžší:D Prostě opět bezkonkurenční, perfektní, úžasně vykreslené, takže i moje chabá fantazie si to dovede představit do detailů:))
V posledních dnech jsem si uvědomila, jak jsem z tvých povídek rozmazlená:D Četla jsem sérii knížek, každá měla skoro 500 stran… a pořád jsem čekala, když už tam konečně bude ten sex, přišlo mi to skoro samozřejmé, že se tam musí objevit…:D A pořád nic, první knižka, druhá… to už jsem si říkala, že to není možné:D:D A dokonce ani ve třetím díle nic… i když už to skoro bylo, kdyby nebyli tak rozumní:D:D Tak třeba v tom čvrtém:D
Asi jsem se trochu rozepsala… trochu víc:D Příště se budu ovládat a bude to kratší, slibuju:D
Bože to je zase dokonalé. Keď Bill nechal Toma spať a pozoroval ho a potom zaspal… To musel byť úžasný pohľad. A oslintala som si klávesnicu pri tej 69. úžasné…