Odpusť mi 11.

autor: Vanity

Jedenáctý díl této povídky je jakýmsi Tomovým dárkem pro Billa. Stane se to, na co mnoho z vás dlouho čekalo, ale aby ten příběh nebyl moc jednoduchý a obvyklý, čeká vás tu i nemilé překvapení. Možná už teď vás něco napadlo, ale skutečnost se dozvíte až po přečtení. Takže s chutí do toho…
Vanity Blair…

*****
„Také pro tebe něco mám…“
*****

Bill se napřímil. Dárek. Od Toma… Už v to ani nedoufal, myslel si, že se na něj bratr zlobí, a proto mu nic nekoupil.

„…jenže jsem ti jej nemohl dát před rodiči…“ dodal Tom. Zvedl se z židle a přešel k Billovi. Klekl si před něj tak, aby byl v úrovni jeho očí. Bill z něj nespustil oči a celou dobu jej napjatě pozoroval.

Tom Billovi roztáhl nohy na takovou vzdálenost, aby se mezi ně mohl vtěsnat. Ruce obmotal okolo jeho boků a přitáhl si jej těsně k sobě. Nosem pohladil ten Billův a usmál se nad jeho zmateným výrazem. Naklonil se k němu a věnoval mu lehký polibek na rtíky.

„Překvapený?“

Bill se zmohl jen na pouhé přikývnutí. Vzpomněl si na Tomův slib, že si po Vánocích promluví. Akorát netušil, že to bude už teď. Tom jakoby mu četl myšlenky…

„Ne… nechci s tebou teď mluvit. Chci ti dát můj vánoční dárek. „

Tom vzal Billa za ruku a vedl jej do sklepa, který před třemi roky přestavěli na zkušební místnost s místem pro dřevo a uhlí a jeden velký kotel. Přeci jen, nějak se dům vytápět musí.

V místnosti vládla tma. Ovšem jen co se za dvojčaty zavřely dveře, rozsvítila se malá modro-stříbrná světélka. Tom dovedl Billa po schodech dolů k béžovému gaučíku, který sem rodiče donesli a pobídl jej, aby se posadil. Ani jeden z nich za celou dobu nepromluvil a tak to mělo zůstat.

Bill si sedl na pohovku a Tom si před něj klek stejně jako nahoře v obýváku. Vtěsnal se mezi jeho nohy a ruce mu položil na boky. Pomalu je zasunul pod upnuté tričko a s malou pomocí Billa mu jej sundal. Rty se okamžitě přisál na jeho jemnou pokožku. Skousával ji a následně laskal jazykem.
Prsty dráždil drobné bradavky, a když vzrušením ztvrdly, sjel Tom nejen rukama, ale i ústy na jeho podbřišek. Rozepl Billovi velkou sponu černého pásku a rozepl mu kalhoty. Naznačil mu, aby se nadzvedl a kalhoty mu stáhl společně s boxerkami.
Lehkými polibky pokrýval Billův podbřišek a nejvíce laskal jeho hvězdu. Vždycky jej lákala ze všeho nejvíc.

Bill se nezmohl vůbec na nic, fascinovaně sledoval Tomovo počínání a jen tak tak se držel, aby nezačal hlasitě sténat. Nechápal, co to má znamenat. Proč Tom nic neříká?
Avšak, když se Tom po tak dlouhé době dotkl Billova vzrušeného mužství, přestal myslet na cokoliv. Jediné na co dokázal myslet, byly Tomovy ruce a jeho horká ústa. Tyhle doteku mu tolik scházely, že netrvalo dlouho a naplnil Tomova ústa bílou tekutinou.

Tom se olízl. Bill mu chutnal od samého začátku a jeho chuť si pamatoval.
Zvedl se ze země a svlékl se.

Nahý a vzrušený se posadil vedle Billa na pohovku. Bill, v domnění, že Tom chce odplatu, se chystal kleknout si před něj. Tom jej však zastavil a naznačil, aby se Bill posadil na něj.
Billovo nadšení, radost a vzrušení bylo více než patrné. Chytil se Toma kolem ramen, aby nespadl a Tom podržel své vzrušení, aby se Bill mohl snadněji usadit.

*****
Bill se udýchaně schoulil Tomovi do náruče, celým tělem se na něj přitiskl a čerpal z něj jeho poslední zbytečky energie.
Tom jej objal, silně, toužebně… Ale…

„Tohle byl můj dárek pro tebe, přál sis jej, nebo ne?“ zeptal se pomalu ze sebe Billa sundal.

„Dárek? Já myslel, že…“

„Nerozhodl jsem se, Bille. Je to složité. Tohle jsme chtěli oba dva. Byl to ten nejlepší dárek pro tebe, který mě napadl.“

„Takže to nebylo z lásky? Opravdu už mě ani maličko nemiluješ?“ zašeptal Bill se sklopenou hlavou. Cítil se poníženě.

„Moc dobře víš, že kdybych k tobě nic necítil, neudělám to. Myslel jsem, že budeš rád. Tohle je malá naděje pro nás dva. Je těžké znovu tě vzít zpět, když vím, že bys mohl opět utéct. Ty se totiž před problémy schováváš, neřešíš je. Necháš je buď nevyřešené, nebo počkáš, až je někdo vyřeší za tebe. Takhle to ale nejde, Bille, ne mezi námi. My to musíme vyřešit společně a ne každý sám, protože tentokrát už nejde jen o nás dva, ale i o Filípka. A na něj musím brát ohled alespoň já.“

„Myslíš si, že mi záleží jenom na mně? Ano, já vím, že jsem egoistický, ale záleží mi na tobě jako na nikom jiném, stejně jako na Filípkovi, protože je tvojí součástí.“

Tom se usmál. Tohle potřeboval slyšet. Naklonil se k němu a políbil jej na tvář.

autor: Vanity
betaread: Janule

5 thoughts on “Odpusť mi 11.

Napsat komentář: Sauriel Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics