Vesnický prázdniny 12.

autor: Ivetka

—Bill—

Dívám se na jeho obličej osvětlený displejem mobilu… Sleduju, jak mi něco píše, jak je do toho zabraný. Profil jeho obličeje je ještě dokonalejší než normálně. Ukazováčkem mu přejedu jemně přes rty, dá mi na něj malou pusinku, přesně, jak jsem čekal. Tiše se pousměju, co když kluci nespí a je to podnět jejich plánu? Kašlu už na kluky, jsem tu s Tomem, je tak blízko u mě. Tak moc blízko…

Převezmu od něj mobil a začnu si číst zprávu, co mi napsal…: ,,Každý z nás se změnil, jsem si toho plně vědom, ale díky těm změnám, kterými jsme si prošli jsem poznal, jak dokonalého člověka mám právě po boku. Jak krásně mi s ním je a jak si užívám každou sekundu strávenou s ním. Bille, probudil jsi ve mně něco, co nedokážu přesně popsat. Nikdy jsem to totiž nezažil, ale nechci, abych tohle zažíval s někým jiným. Asi jsem se do tebe pobláznil, nebo já nevím, třeba to potřebuje ještě čas, nevím nic, jenom to, že na tebe pořád musím myslet, že když nejsem s tebou, tak tě všude vidím a strašně se mi stýská… A že když mě líbáš, cítím se, jako kdybych létal. Lásko, já… asi jsem se zamiloval, nevím…“

Nikdy bych neřekl, že Tom dokáže napsat něco tak krásného, ale přitom tak nejistého. I když nerad, to smažu a začnu mu hned odepisovat: ,,Tome, jestli jsi tím nejsi jistý, asi je pravda v tom, že to potřebuje trošku času. Každopádně ti ale můžu potvrdit to, že mně je s tebou taky dokonale a že chci být pořád s tebou. Miloval jsem už tolikrát, pokud to tedy byla láska, ale teď prožívám něco naprosto jiného. Je to mnohem silnější, intenzivnější, je mi tak nádherně, když mě oslovuješ tak hezky, jako lásko apod. Nechci nic ukvapovat, Tome, nechci si s tebou nic pokazit. Jsi člověk, na kterém mi strašně záleží. Času máme konec konců dost, jenom mi prosím nikdy nepiš, nebo neříkej, že jsi to bral jako úlet, nebo že šlo o nějakou sázku…“

,,Blázníš? Nikdy bych tohle nedokázal brát jako úlet, nebo sázku, myslím to smrtelně vážně,“ řekne a zase si zapře ruce vedle mojí hlavy, vlastně lokty. Díváme se chvilku do očí… ,,Potřebuju tě líbat…“ přehodím mu dredy na jednu stranu a pokrčím jednu nohu.

,,Tak proč to ještě neděláš drobečku?“

—

,,Jak se vám spalo?“ zeptá se Lukas, když se všichni probudí… Usměju se a pod dekou pohladím Tomovu ruku, kterou jsem celou noc pevně držel…

,,Dokonale..“ prohodí Tom a otočí se obličejem ke mně a přisune se ke mně blíž, obejme mě okolo pasu a přitáhne si mě úplně k sobě. Asi mu nedochází, že se na nás kluci koukají.

,,Hele, kluci, upřímně. Mám takovej pocit, už asi třetí den, že se mezi váma dvěma něco děje…“ uslyším Roberta.

,,Tak to se ti asi nezdá, kámo… Tady Bill se rozhodl, že mi poplete hlavu a náramně se mu to daří…“ vybalí Tom, vlastně jsem nečekal, že něco takového řekne, že to přizná. Možná mi chce dát důkaz, že to myslí vážně… Dá mi pusu na čelo. Jenom se bezbranně usměju. Čekám, že se teď s klukama pohádáme, ale…

,,Je mi to jasný, takže tu budeme muset trpět dvě hrdličky…“ začne se smát spolu s klukama Patrick.

,,Děte někam, hele… Mně je jedno, co si o tom myslíte, vy bažanti… Já tady toho andílka naprosto zbožňuju…“ políbí mě na rty.

,,No jo, slyšel jsem, jak v noci ta sedačka nějak divně vrzala, nemohl jsem kvůli tomu vůbec spát. To bylo strašný, chtěl jsem vám něco říct, ale myslel jsem si, že někdo z vás má jenom zlej sen, ale po tomhle… jako sorry, ale to mi to došlo…“ Všichni, včetně mě se začnou najednou strašně smát…

,,Teda Bille, o tom si budeme muset ještě vážně promluvit…“ ve futrech dveří uslyším hlas dědy…

autor: Ivetka

betaread: Janule