autor: Janule
„Sláva,“ oddechl si Tom, když za nimi zapadly dveře pokoje. Podařilo se jim bez nehody proplížit ztemnělým domem, nikoho nepotkali a už bylo téměř jisté, že se vše podařilo utajit. Skoro to vypadalo, jako by nad nimi stál anděl strážný a hlídal každý jejich krok, každou nepatrnou myšlenku. Bill zamkl, sebral vzkaz, který nechal na stole a soustředěně ho trhal na malinkaté kousíčky, aby si nikdo nemohl přečíst, co na něm bylo. Sebral své oblečení přehozené přes židli, hodil ho na postel a usadil na ni Niky. Odjížděli narychlo, nebyl čas uklízet, takže poházené kusy šatstva a zbytky po sobotní večeři byly všude kolem.
„Toho bince si nevšímej, měli jsme naspěch, když jsme odjížděli, normálně tady takový nepořádek není,“ omlouval se Bill Niky, zatímco sbíral ze země všechno, co mu přišlo pod ruku. Samozřejmě lhal, takhle to tu vypadalo většinu času, dokud se jeden z nich nedonutil jednou za čas vytřídit špinavé prádlo a odnést nádobí zpět do kuchyně, aby bylo z čeho jíst. Kdo nádobí umyje, byl věčný spor, o který se hádali všichni čtyři, co se znali. Tom seděl na své posteli, oči se mu zavíraly únavou, která na něj po cestě dolehla v plné síle, a sledoval, jak jeho bratr s grácií a nenápadně sbírá po zemi jejich ponožky a boxerky, a cpe je pod svůj polštář.
„Co blbneš?“ zeptal se udiveně, když Bill něžně zakopl talíř od pizzy pod postel, aby nebyl vidět.
„Uklízím, máme dámskou návštěvu, jestli sis nevšiml. Je tu děsnej bordel,“ zvedl k němu pohled mladší bratr. Nemusel šeptat, věděl, že Niky mu nerozumí ani slovo. To byla výhoda, která mu vyhovovala, nemuseli se s bratrem nijak omezovat, když si chtěli povídat.
„No bóže, tak se podívá, jak žijou chlapi, no,“ odfrkl si Tom. „Může bejt ráda, že to tu nesmrdí jako u Georga poránu,“ musel se smát Billovu maloměšťáctví. On se tedy rozhodně kvůli nějaké holce nehodlal omezovat, mezitím se bez okolků osvobodil z bratrových těsných kalhot, už mu lezly šíleně na nervy, a jen v boxerkách a tričku zalehl pod peřinu. Nebyl stydlivý, takže neviděl důvod se před Niky skrývat, stejně tu nebylo kam. Do skříně kvůli ní nepoleze a ven do koupelny se mu nechtělo. Stáhl ze sebe i Billovo nepohodlně upnuté triko a konečně se cítil svobodný. Zalehl do peřin a rozhodl se chvíli odpočívat.
„Omluv Toma, je po cestě strašně unavený, předpokládám, že do pěti minut usne,“ poslal Bill myšlenku Niky, když zaznamenal její vyjukaný pohled Tomovým směrem. Byla na rozpacích, nevěděla co dělat, tak seděla a jen tiše koukala kolem sebe. Samozřejmě si všimla Billova stylu uklízení, pobavilo ji, jak se snaží před ní honem všechno poschovávat, kam se dá. Občas tenhle styl úklidu doma taky používala, když se jí zrovna nechtělo a mamka nedala jinak, než že se zrovna teď musí nutně všechno vycídit.
„Nedělej si starosti, mně to nevadí, jste tady přece doma,“ ujistila Billa a usmála se na něj. S úlevou zaznamenala, že Tom zavřel svoje zkoumavé propalující oči, které ji neustále pozorovaly. Neměla z něj moc dobrý pocit, připadalo jí, jako by na ní neustále hledal nějakou chybu, jako by mu snad vadila. Teď měla konečně klid, jeho oči byly zamknuty pod víčky a podle uvolněného výrazu tváře usoudila, že nejspíš okamžitě usnul. Dokud byl vzhůru, bála se s Billem mluvit i v myšlenkách a jen sledovala, co se kolem ní děje. Teď měla konečně šanci se začít víc vyptávat. Zajímalo ji naprosto všechno, zkoumala každou maličkost, která v pokoji byla, připadala si, jako když ji někdo posadil přímo doprostřed ráje a nechal ji nasávat atmosféru, o kterou ji ale za pár hodin opět hodlá připravit. Musela si to maximálně užít. Zaznamenat do paměti všechno, co šlo. Věděla, že do smrti bude vzpomínat na tyhle okamžiky, nikdy na ně nezapomene a bude za ně vděčná jako za obrovskou odměnu, kterou dostala za to, co musela vytrpět. Možná by před únosem byla ochotna zaplatit i víc, kdyby k ní přišel ďábel a nabídl jí tuhle možnost. Možná by mu klidně upsala i svou duši, jen aby tu mohla na chvilku být s ním…
„Nech toho uklízení, Bille, stejně vím, žes ten talíř zakop pod postel,“ oslovila s úsměvem svého zachránce, který pořád ještě kmital po pokoji, a snažil se, seč mohl.
„Jak to víš? Myslel jsem, že to bylo nenápadný,“ otočil se na ni Bill s širokým úsměvem. „Tak jo, no, je tu bordel,“ přiznal konečně pod nátlakem a zhroutil se na protější židli. Trochu se tím horečným uklízením snažil oddálit okamžik, kdy se bude muset pustit do svého posledního, ne moc snadného úkolu, vysvětlit Niky všechno, co si ještě nestačili říct. Měl těžkou pozici, nebylo pro něj jednoduché čelit tváří v tvář Nikolině lásce, o které věděl, a kterou měl možnost z ní i cítit. Z jejích pohledů, které na něj vrhala, doteků, které si jen tak mimochodem brala, když měla možnost, a nakonec i z myšlenek, které viděl, když byl hostem v její paměti. Nebylo mu to nepříjemné, byl zvyklý, že ho holky milují, ale s žádnou z nich dosud nebyl v tak úzkém a důvěrném kontaktu jako s ní. Věděl, že ji bude muset strašně zklamat, pokud se mu se svou láskou svěří a pevně doufal, že to neudělá…
„Tak tady teď žijete?“ snažila se Niky zamluvit ten nepořádek a navázat nějakou smysluplnou konverzaci. Bill mlčel, teď to bylo na ní.
„Jo, natáčíme novou desku, tak bydlíme tady. Kluci mají pokoj přes chodbu,“ kývl hlavou a při té příležitosti si konečně sundal nepohodlnou kšiltovku. Stáhl z vlasů gumičku a naučeným gestem si prohrábl vlasy, které se mu opět rozprostřely po ramenou. Nenapadlo ho, že to může být pro někoho pohled, za který by dal celý svůj život, až když se zahleděl do tváře Niky, pochopil, že je z něj momentálně úplně mimo. Radši pokračoval v posílání myšlenek, aby měla chvilku čas se vzpamatovat. „Tvůj taťka přijede kolem poledne, takže máme ještě šest hodin čas. Nabídl bych ti sprchu, ale bude lepší, když se vykoupeš až doma. Měla bys být víc špinavá… kvůli policajtům, víš?“ vysvětloval Niky, která postupně získávala zpět svou původní rovnováhu. Zvykala si rychle, že má před sebou nového Billa, který se teď daleko víc podobal plakátovému idolu. Sice mu pořád chyběly černě orámované oči, ale i dlouhé vlasy úplně stačily, aby z něj byla najednou hvězda.
„To je dobrý, já to vydržím,“ usmála se Niky. Doufala, že není cítit svým vězením, ale na Billovi bylo vidět, že to myslel zcela bezelstně. Sám se do sprchy těšil, připadal si ulepený z cesty, ale nemohl teď odejít a nechat tu Niky samotnou. Bude muset počkat, až ji odevzdá do otcových rukou.
„Mluvil jsem už s tvým tátou, ale je potřeba, abychom to probrali ještě spolu,“ začal Bill. „Musíme se domluvit, jak to všechno uděláme, aby to proběhlo hladce. Přemýšlel jsem o tom a nejbezpečnější bude, když řekneš, že si vůbec nic nepamatuješ. Poslední, na co si vzpomínáš, je konec koncertu v Neumarktu, a hned potom je les, ve kterém ses probrala. Sama, bez ničeho, jen v letním oblečení, které jsi měla na sobě na koncertě. Pak budeš tvrdit, že jsi došla k silnici a stopla první auto, který jelo kolem, řidiče poprosila, aby zavolal tátovi a dál už to nějak s taťkou cestou vymyslíte,“ posílal jí své nápady Bill. Podle něj tohle bylo ideální řešení. Nezamotá se tak do žádných výmyslů o svém osvobození a únoscích, nebudou mít šanci ji nachytat při lži.
„To je dobrej nápad,“ usmála se Niky. „Oni se tak vlastně nedozví vůbec nic… ani kdo mě unesl. Vivian na mě byla hodná, měla mě ráda, starala se o mě, skvěle vařila, koupila mi vaše cédéčko a discman, podle kterýho jste mě nakonec našli… myslím, že by si nezasloužila, aby ji zavřeli. Myslím, že za to mohl on… ten její nadřízený,“ rozpovídala se o svých věznitelích. „Napadlo mě, že ona je možná taky vězeň, že jí tam drží násilím,“ uvažovala.
„Vivian je mrtvá, Niky,“ rozhodl se Bill přiznat pravdu. Stejně se to nejspíš dozví, až je najdou. Bude lepší, když to bude vědět od něj. „Nejspíš tě chránila, aby ti její manžel neublížil a sama to odnesla. Ta rána, kterou jsi slyšela, byla z jeho pistole. Snad moc netrpěla, bylo to rychlý. Jeho to bolelo víc, probodla ho nožem, zabili se vzájemně. Leželi před dveřma, když jsme tam přišli. Proto jsem tě musel podat Tomovi, aby ses na to nemusela dívat,“ sledoval Nikoliny oči, které se v tu chvíli zalily slzami. Měla Vivian ráda, tohle si přece nezasloužila. Sice vůbec netušila, kvůli čemu ji vlastně unesli, ale to jí bylo jedno. Ona by ji tomu muži nedala, to tušila, něco z ní vyzařovalo, co Niky uklidňovalo, i když se pořád bála. Manžel? On byl její manžel? Nechtělo se jí tomu věřit.
„Je mi jí líto,“ fňukla a popotáhla. „To si nezasloužila. Hajzl jeden!“ rozčílila se. Bill hned vylovil z kapsy načatý balíček papírových kapesníčků a podal jí ho. Jeden opatrně vyndala a vysmrkala se.
„Nech si je,“ usmál se, když mu kapesníčky podávala zpátky.
„Děkuju, schovám si je na památku,“ vrátila mu úsměv skrz slzy. Bill se rozhodl pokračovat.
„O tom, kdo tě osvobodil, se nesmí nikdo dozvědět, to už jsem ti říkal. Vaši už svůj slib mlčenlivosti dali, když nás žádali o pomoc, i když netuší, kdo jsem, a proto tě chci poprosit, abys ho dodržela taky. Kdybys cokoliv o tom, co jsi se mnou a s Tomem zažila, někomu řekla, ohrozila bys mě, ale nejen mě, ještě spoustu lidí kolem. Myslíš, že dokážeš mlčet?“ zvedl Bill pohled a setkal se s modrýma očima, které ho celou dobu pozorovaly. Pokud by to neslíbila na sto procent a on by to vycítil, byl připraven vymazat jí paměť. Bylo to sice krajní řešení, ale lepší, než aby fanatická láska jeho fanynky ohrozila všechny členy Efka.
„Samozřejmě,“ vydechla Niky. Pro něho by udělala cokoliv na světě a nebyla by schopna ho vědomě ohrozit. Nepřežila by pocit viny, který by ji zaručeně zničil. Milovala ho a nepřála si nic jiného, než aby byl šťastný.
„To je dobře, děkuju ti,“ usmál se na ni Bill. Napojil se na její mysl, a když zaznamenal upřímnost, s jakou to slíbila, uvěřil jí… vděčně ji pohladil po ruce položené na stole, aniž by si uvědomil, jak důvěrné je to gesto. Překvapilo ho, když mu to oplatila a něžně mu ruku chytla do své. A pak to přišlo… přesně to, co nechtěl. Cítil to ve vzduchu, tušil, že to přijde, ještě než začala posílat své myšlenky, ačkoliv už se jí do hlavy nedíval.
„Víš, já už ti to chtěla říct mockrát, Bille, ale nenašla jsem nikdy odvahu. Pořád ji sice ještě moc nemám, ale zkusím to,“ usmála se rozpačitě a trošku zčervenala. Překonávala sama sebe, když se zhluboka nadechla a konečně to vyslovila. „Nikdy bych ti nechtěla ublížit, protože… já… já… tě… moc miluju,“ sklopila stydlivě oči a zrudla ještě o jeden stupínek. Srdíčko jí bušilo o sto šest, cítila se jako by doběhla nějaký závod, ale přesto v sobě sebrala potřebnou odvahu. Bylo to těžší, než si myslela, i když ta slova vůbec nemusela přejít přes práh jejích rtů a poslala je jen ve formě myšlenky. I to bylo těžké tváří v tvář jemu.
Bill nechal svoji ruku v její, to bylo sice dobré znamení, očekávala, že ji hned vytrhne, ale když se odvážila k němu pomalu zvednout pohled, okamžitě poznala na jeho tváři, že je všechno ztracené. Tušila to, ale chtěla to alespoň zkusit, aby si pak nevyčítala celý život, že kvůli svému strachu přišla o něco, po čem toužila tak dlouho. Bill se jí kupodivu díval do očí, ale bylo v nich vidět spíš lítost, než jakýkoliv jiný cit.
„Víš, Niky,“ začal rozpačitě odpovídat, a přitom palcem hladil konejšivě její ruku, která stále svírala tu jeho. Těžko hledal slova, nechtěl jí ublížit, ale něco odpovědět musel. Rozhodl se pro polopravdu. „Já nejsem ten správný kluk pro tebe,“ váhavě posílal myšlenky. „Vlastně nejsem pro žádnou holku ten správný kluk. Moje schopnosti, díky kterým jsem tě s bráškou zachránil, nejsou zadarmo. Musel jsem kvůli nim něco obětovat,“ snažil se, aby pochopila, co bylo obsahem jeho oběti, ale nechápavě na něj zírala. „Prostě jsem musel tomu všemu obětovat…“ nevěděl jak dál, bylo to tak těžké říct… „vztahy s dívkami,“ konečně našel vhodnou formulaci. Nemohl říct, že s nimi hlavně nesmí spát, to se mu zdálo příliš intimní, mluvit o sexu bylo nevhodné a tohle byla snad jediná možná varianta. „Musím zůstat až do konce života sám,“ rychle dodal, aby Niky nenapadlo, že by dívky mohli nahradit chlapci.
„Proboha,“ vydechla překvapeně Niky. „To je mi strašně líto,“ vyhrkly jí další slzy do očí, když si uvědomila, jakou oběť její zachránce musel podstoupit. Stiskla jeho štíhlou ruku, aby mu dala najevo účast, ale Bill se na ni povzbudivě usmál.
„Slíbil jsem to už před lety, zvykl jsem si na to,“ snažil se ji přesvědčit, že to není taková tragédie, jak to vypadá. Nemohl jí říct, že je zamilovaný do svého bratra, i když by to nejradši vykřičel do celého světa. Nechtěl, aby si myslela, že bude celý život nešťastný, musela vědět, že mu to nevadí, že si zvykl. „Opravdu mi to nedělá problémy,“ setřel slzu z její tváře. „Jsem šťastný, můžu dělat něco, co ostatní nemůžou. Třeba teď si povídáme, aniž bychom mluvili stejným jazykem, není to zázrak?“
„Jo, je,“ fňukla Niky, „jinak bys mě nemohl nikdy zachránit,“ dodala, aby věděl, že si uvědomuje, čemu vděčí za svůj život. Nikdy by ji nenapadlo, že tak krásný kluk bude ochotný obětovat svůj osobní život něčemu takovému. Byl pro ni najednou někým jiným. Předtím ho milovala jako hvězdu, jako někoho, kdo krásně zpívá, úžasně vypadá a je uvnitř určitě skvělý člověk, ale teď… teď pro ni byl absolutní hrdina. Byla připravena pro něj udělat všechno, o co by ji požádal. Šla by na smrt, kdyby jemu něco hrozilo, ačkoliv věděla, že ho nikdy nemůže mít…
***
„Tak jdeme, vaši jsou tu za dvacet minut,“ usmál se Bill na Niky, když položil telefon.
„Už? Tak brzo? Mně se ještě nechce,“ zaškemrala Niky, ale věděla, že svého zachránce neukecá. Na těch krásných pět hodin, co spolu strávili vedle spícího Toma v jejich ložnici, nikdy v životě nezapomene. Smála se, brečela, prožila tu krásné i smutné chvíle. Celou dobu si s Billem povídali, vyprávěl jí, jak ji nakonec našli díky nápadu, že by mohla být Vivian zdravotní sestra, předváděl jí svůj rozhovor s drbnou Martičkou z nemocnice, ukazoval jí, co všechno už se naučil, jak hýbe lehce s čímkoliv si vzpomene, a po těch nádherných hodinách s ním už se nedivila snad ničemu. Byl úžasný… viděla na něm, že má radost jako malé dítě, když jí může předvádět svoje umění. Neměl nikoho jiného kromě mamky a Toma, kdo by o tom věděl a ona se stala tím třetím důvěrníkem, který měl výsadní právo znát jeho tajemství… Byl teď nejen její zachránce, ale i kamarád. Ano… dovolil jí, aby ho tak nazývala a pro ni to byla obrovská čest. Láska, kterou k němu cítila, byla sice stále silná, ale už věděla, že je to jiný druh lásky. Milovala ho jako svého bratra, záleželo jí víc na jeho štěstí a spokojenosti, než na své vlastní touze po něm. Byla šťastná, že ho mohla poznat tak zblízka, a teď už by tenhle vztah za žádný jiný nevyměnila.
Bill jí věnoval batoh, v kterém si odnášela svůj nejmilejší hrníček, na němž přibyl podpis i s věnováním, cédéčko, které taky zdobil černý klikyhák a malé srdíčko, discman s návodem k použití, který byl pro Niky připomenutím všeho, co zažila, a zbylé papírové kapesníčky, které ještě voněly po Billovi. Vzácnější batoh Niky v životě nedržela v ruce, svírala ho proto pevně, když společně potichu opouštěli pokoj.
Opatrně našlapovali temnou předsíní, když uprostřed cesty ke dveřím zaslechli kroky. Bylo to z chodby, někdo se rychle blížil k jejich společnému bytu a oni ztuhli v půli kroku. Bill chytil Niky za ruku a snažil se ji rychle zahalit oblakem neviditelnosti, ale protože se předtím příliš předváděl, aby jí ukázal, co všechno umí, a energie už neměl tolik, nešlo to. Byl v háji! Sakra! Úplně zpanikařil, chtěl se rychle vrátit do pokoje, ale věděl, že na to už je příliš pozdě, setkání se nevyhnou. Dveře se s vrznutím otevřely a v nich se objevil Gustav. Než ale stihl rozsvítit, aby v tmavé předsíni viděl na cestu, Bill pohotově objal Niky kolem pasu a přitáhl si ji těsně k sobě. Na tenhle průšvih bylo jediné možné řešení, bubeník si musí myslet, že vyprovází svoji noční návštěvu a právě se v soukromí loučí.
„Promiň, ale jinak to nejde, Gustav tě zná z novin,“ rychle poslal myšlenku, ale to už Niky objímal a líbal tak šikovně, aby jí bubeník neměl šanci vidět do obličeje.
Niky byla v šoku, neschopná reagovat na vzniklou situaci, když ucítila tak zblízka jeho vůni a vzápětí měkké rty na těch svých. Málem upadla, jak se jí podlomila kolena, a kdyby ji Bill při líbání nedržel pevně v náručí, nejspíš by se poroučela i se svým vzácným batohem k zemi. Bylo to něco nádherného… něco, v co už vůbec nedoufala, že se jí splní, a teď tu stojí, on ji líbá a… najednou byl konec. Gustav rychle profrčel kolem nich, jen omluvně zahučel: „Sorry, Bille, nebudu rušit,“ a zmizel ve svém pokoji. Celé to trvalo deset vteřin, přesto se z toho pořád ještě nemohla vzpamatovat, i když už ji Bill dávno pustil a rozpačitě se usmíval.
„Promiň, nepřišel jsem na nic lepšího. Nezlobíš se na mě?“ posílal jí myšlenky a čekal na nějakou odpověď.
„Ne… ne… neomlouvej se,“ konečně z ní vylezlo, „líbáš nádherně,“ dodala ještě se zasněným výrazem v tváři, jak byla vykulená ze svého prvního polibku v životě. Ještě nikdy se s klukem nelíbala, vždycky snila o tom, že první bude Bill, a teď byla absolutně vyřízená z toho, že i tenhle sen se jí splnil. Připadala si jako v pohádce.
„Děkuju,“ odpověděl nesměle Bill a chytil ji za ruku. Bylo mu celkem trapně, ale nedalo se nic jiného dělat, Gustav měl skvělou paměť na tváře a mohl by ho díky ní odhalit. „Musíme jít, snad už nikoho nepotkáme, Georg zaručeně ještě chrní a ostatní přijdou až ve dvě,“ snažil se to celé zamluvit a táhl zkoprnělou Niky za sebou. Nemohl se dočkat, až bude po všem, toužil po tom se konečně stulit k Tomovi a odpočívat s ním.
autor: Janule
betaread: Janik
týýýýjo taky bych se nechala unést :D:D:D:D:D
mno jediný čeho se bojim je reakce Toma až se to dozví….xO aspoň se Niky splnil se…x)) nevim proč ale ta Niky mi tady v tom díle nebyla sympatická….xD prostě se Tomovi vůbec nedivim, že žárlí…x)) jinak moc hezky napsaný…x)) těšim se na další dílek…x))
wooooowXD já chci takyy:D já bych byla úplně hotová:D tak Niky si už říkala, jak ho miluje jako bráchu a najednou tohle:D no tak to je něco *závist*.
A ten Tom je teda žárlivec, to se nemůže chovat trošku slušně?:D
Awwwwwwwwwwwwwwwwww no tak to si mě totálně dostala Jani!
Božeeeeeeee já chci takyyyyyyyyyyyyy uaaaaaaaaaaa
ježiš to bylo.. to bylo tak krásnýýý.. celou dobu sem si řikala, jak to pro tu Niky udělat, aby jí dal aspoň tu pusu.. řikala sem si že třeba na rozloučenou.. nebo tak.. ale tys to vyřešila krásně a elegantně x)
naprosto nádhernej díl.. už se nemůžu dočkat až se Niky uvidí s rodičema..
(tyo ale pěkně ve mě hrklo, ptž sem si řikala že přece Gčka o tom taky vědí, že sou s Tomem, ale po třech vteřinách sem se plácla do čela, pletu si to s Časoprostorem :D)
bezvadný dílek 🙂 a ta Billova reakce, jak ji začal líbat… docela to pro ni musel být víc než šok 🙂
Billovo uklízení… to odněkud znám:D Sice nemám v pokoji až takovej binec, talíře od jídla nehrozí, to by mi vadilo… spíš to oblečení všude, s tím mám trošku problém:D Ale stejně se asi půjdu podívat pod postel, jestli tam náhodou není něco, co by tam být nemělo:D:D
Nemůžu si pomoct, mně se hrozně líbí to Tomovo žárlení…:D Sice nemá důvod a Niky si kvůli tomu bude myslet, že mu z nějakého důvodu vadila, ale stejně… je to prostě roztomilý:)) Když to vezmu z téhle stránky, Tom žárlil i na to, že Bill se s Niky baví přes myšlenky… nechci vidět, jak zareaguje, až mu Bill poví, že ji musel políbit:D:D Vážně si netroufám odhadovat, jestli udělá scénu, nebo jestli to přejde s klidem a rozumně a radši Billa pozve k sobě do peřin:D:D Taky to nemusí být ani jeden extrém, že jo. Vážně se to těžko odhaduje, telepatický kanály jsou zablokovány – a já stejně obtížně hádám, co vymyslíš, i když fungujou:D:D Asi jsou na principu diody, jde to jen jedním směrem:D:D Teda aspoň myslím, že je to dioda:D No nic, jdu dál:))
Byla jsem zvědavá, jak vyřešíš Niky… bylo jasné, že se jí bude jen těžko odcházet od svého idola, do kterého je slepě zamilovaná. No a vyřešila jsi to skvěle, jak jinak:D Přetvoření lásky na kamarádskou lásku bylo chytré, takhle to psychicky zvládne a ještě bude šťastná, že je Bill její kamarád:) Jen mě hrozně pobavilo, když tam stálo …Milovala ho jako svého bratra… Vzhledem k tomu, jak miluje svého bratra Bill… ou, to by nebylo dobré:D:D
Poslední pasáž byla skvělá:D Jak tak pozoruju z komentářů, všechny to zaujalo ze všeho nejvíc:D U mě to bylo tak nastejno s tím, jak se Tom v pohodě svlíkal před Niky:D Oboje dvě pasáže mě pobavily stejně:D:D Já být Niky, tak mě tohle zaujme daleko víc, než nějaká pusa od Billa:D:D Ale zpět k tomu líbání… jsem ráda, že jsi to Niky dopřála, teď bude mít na co vzpomínat, první pusa v životě od Billa, hmm… to se nepoštěstí jen tak někomu:) Teď by to chtělo nějakého pěkného kluka, do kterého by se mohla zamilovat opravdově:) Ale tohle není povídka o osudu Niky, ale o osudu twins, že jo:D:D Takže jejího přítele si domyslím:D Dám jí pár týdnů na rekonvalescenci z únosu a až se vrátí do školy, mohla by se zamilovat do nějakého spolužáka, například:D
Tak jo, končím, zas z toho mám slohovku:D Těším se na další a jsem zvědavá, jaké události nám ještě podrobně rozebereš…;))
jsem se ani nemusela líčit. Jsem plakala dojetím. Niky má neuvěřitelny štěstí (když pominu unos) Bill je na ni strašně hodnej… To je roztomilý… strašně krasny
Taaak, včera, ač jsem to tu těsně před tím, než jsem umřela, stihla přečíst, na koment mi už nezbyly síly, takže to napravuju ve škole, než začne hodina. :o)
A co k tomu říct… Bylo to perfektní. Ještě že protiva Tom usnul, aspoň ty dva na sebe měli trochu času na ten poněkud netradiční pokec. :o) Kamarádi… to je perferktní, jsem ráda, že se to tak vyvrbilo a Niki nechytala nějaký psycha z toho, že ji nechce. A ta scéna na chodbě… úžasný… skvělá byla jak Niky, která z toho byla úplně paf, tak i Gusťa, kterej se tak rychle vypařil s tím proceděným "sorry…"
Já to teda shrnu… Byla to příjemná a hlavně náladu povzbuzující tečka za včerejším náročným dnem, kdy jsem se vrátila vyšťavená až v osm večer. Fakt síla, vzhledem k tomu, že jsem byla od pěti na nohou. Dnešek se potáhne v podobném duchu, tak snad neusnu za katedrou. :o)
aaah konečne x) ja mám hrozne málo času na momentík , takže dnes budem stručná x) Napísala si to nádherne x) Ja som si niektoré scény čítala spoza prsty 😀 úplne …napríklad … 😀 a skoro všetko , prišlo mi to vtipné , a spí mi tu psík , nechcela som ho zobudiť mojim +volume smiechom xD jáááj super x) kráásny zažitok
To je zase nádhera. Moc to Niky přeju. Úžasný Bill, ach jo zase mám myšlenky úplně jinde, krásná fantazie, tak jo, zpátky do reality …
Billův styl uklízení je mi velmi blízký. Tedy pochopitelně pouze v případě nečekané návštěvy, to jde pak hlavně o to, nějak zprůchodnit přístupové cesty do obývacího pokoje 🙂 No k nám ty návštevy moc nechodí, takže je to docela v pohodě 🙂
Moc jsem přála Niky, že si mohla s Billem od srdce "popovídat" a ten nečekaný polibek na závěr, to byl takový bonus za to všechno prožité utrpení. Ovšem nechci vidět to dílo, až se to Tom od Gustava dozví. A vlastně ne, chci to vidět a děsně se na to těším 🙂
Wow, musím říct, že být Niky, tak asi umřu štěstím. To se asi nestane každý den, abys strávil několik hodin ve společnosti svého idolu a navíc si s ním přátelsky popovídal. A ten polibek na závěr – jako třešinka na dortu. 🙂
Ajajaj..začínám se děsit toho, že to Gustav vyslepičí, co viděl..Tom se dozví, že se Bill líbal s Niky a bude peklo. Což bych se nedivila, já být Tomem, tak by mě to pěkně rozčílilo D I přesto, že by mi to Bill vysvětlil, prostě by mě to štvalo 😀
JInak Nikča je opravdu šťastná holka! 😀 Já vím, měla to hodně těžké..ale líbat se s Billem? Taky chci! 😀 😀