Need your voice 11.

autor: B-kay

„Tome, je pozdě,“ vydechl vzápětí, a pomalounku se od Toma zase odsouval.

Tak moc mu chtěl odpustit a být takový jako předtím. Ale pár vět přeci nedokáže smazat ty tři roky, které probrečel s nadějí, že se snad něco změní. Vždy, kdy začal alespoň trošku doufat a věřit, jej Tom svým chováním zase vrátil zpátky na zem a nelítostně po jeho naději šlapal. A najednou?! Noc před jeho odchodem se Tom najednou obrátí a on mu má nadšeně vlítnout do náruče? I když udělali chybu oba, Bill byl jediným, kdo vždy doufal, zatímco Tom považoval jejich vztah za ztracený. A ačkoliv jej to bolelo, nedokázal s tím nic udělat a to mu Bill prostě nemohl jenom tak odpustit. Tolikrát jej viděl plakat… tolikrát mu on sám způsobil ještě větší slzy, přesto jej však nikdy nedokázal utěšit… Dokonce už i Bill sám v sobě našel poslední zbytek hrdosti a oznámil konec! Pro svou kapelu a hlavně pro svého bratra už nemínil zazpívat jediné slovo! Tohle byl trest, jak pro něj, tak i pro Toma…

Nevěřil, že by je ještě někdy dokázalo něco spojit. A i kdyby se to stalo, to něco by muselo být daleko silnější, než oni dva. To „něco“ by je muselo úplně pohltit, aby dokázali odpustit a znovu milovat. A to „něco“ Bill hledat již nezvládal.

„Myslíš, že útěkem se to vyřeší?“ Tom na něj hleděl zničeným pohledem a přišel si jako hlupák. Až tady zjistil, že litovat své chyby a říct promiň, zřejmě nestačí.

„To ne. Já vím, že ne. Ale bude snazší být daleko od tebe a být v pohodě, než abych byl u tebe a pořád se trápil,“ Bill se skrčil do klubíčka a hlavu opřel o rám postele. Trpce přivřel víčka a snažil se uhýbat Tomovým očím, jež úmyslně vyhledávaly jeho pohled. Rty měl slané příchuti ostrých slz, a i když se snažil, nedokázal přestat plakat. Možná myslel, že to bude snazší… možná myslel, že to všechno vyřeší, jenomže to bylo ještě horší… Tom se snažil najít k němu cestu, ale nešlo to. Jako by se i ten poslední zbytek naděje právě zřítil do propasti, jež je od sebe dělila.

„A kam chceš jako jít? To se vrátíš zpátky k mámě a tam budeš celé dny jenom brečet a litovat svých chyb?!“ Tom už nevěděl, co má čirým zoufalstvím mluvit. Nad slovy, jež mu vycházela ze rtů, ani nepřemýšlel a už vůbec se nesnažil být nějak milý. Když Bill odejde, až pak se definitivně ukončí jejich vztah… Už jej nikdy nebude chtít vidět, protože každý jeho pohled bude znamenat jenom bolestivou vzpomínku na něco, co je již dávno pryč.

„Myslíš, že jsem tak měkkej?! Myslíš, že to bez tebe nedokážu?! Tak to se pleteš! Já nebudu plakat! A nebudu se ani trápit! Odjedu někam hodně daleko a začnu znovu žít. Protože tohle s tebou není život, Tome! A ty si dělej, co chceš, stejně pochybuji, že si za mě nenajdeš náhradu. A jistě bude mnohem hezčí, že jo?“ vydechl trpce a vůbec si neuvědomoval, jak moc svými slovy Tomovi ublížil. A raději to ani rozebírat nechtěl. Vyšplhal se nahoru na postel a bez jediného pohledu se zachumlal do teplé přikrývky.

„Dobrou noc,“ pípl nesměle a slzy, jež mu tiše stékaly po tváři, maskoval závojem dlouhé ofiny. Celý se chvěl jak zvenku, tak zevnitř… Tak moc chtěl zůstat! Zůstat a zapomenout na všechno co bylo, nezaobírat se tím, co přijde, ale žít… Jenomže život s Tomem jakoby ztratil všechen smysl a on už tak prostě nedokázal žít.

Když však ucítil, že se postel malinko zhoupla, opatrně pootočil hlavou a uplakaným pohledem se zadíval do očí svého bratra.

„Chci ti jenom něco dát,“ Tom se už nesnažil Billa přemlouvat, protože věděl, že by to stejně nemělo smysl. Jeho bráška se prostě rozhodl a on se s tím bude muset naučit žít. Vlastně si byl jist, že to je všechno jeho chyba. Tak dlouho přihlížel Billovu trápení a nikdy s tím nic neudělal. Možná proto, že nečekal takový konec. Ale možná také ne…

„Co?“ Billův hlas se nepatrně třásl a on sám měl problémy opětovat Tomův zdrcený pohled. Proto se se svěšenou hlavou posadil a čekal, co se bude dít dál. Už jenom samotný fakt, že mu chtěl Tom něco dát, jej mírně vykolejil. Dárek od něj totiž nedostal skoro dva roky. Ze začátku možná něco čekal, časem však přestal doufat. A proto teď vůbec nerozuměl.

„Dej mi ruku,“ Tom se zlehka natáhnul po Billově nataženém zápěstí a na zkřehlý ukazováček mu opatrně navlékl prstýnek, jenž skoro několik týdnů chátral naspodu jeho kufru. V den, kdy mu jej kupoval, nebral jejich krizi tak vážně a pořád doufal, že to nějak přebolí. Kdyby věděl, že se Bill rozhodne opustit kapelu, našel by v sobě poslední zbytky odvahy a dal by mu dáreček v den jejich narozenin. Bill bolestivě pozoroval krásný prstýnek, jenž zdobil jeho pravou ruku, vzápětí však zvedl oči k Tomově tváři a dlouze na něj pohlédl. Snažil se v Tomových očích najít vysvětlení, nebo alespoň důvod, pro který by si to zasloužil.

„Měl to být dárek k narozeninám… je-jestli se ti nelíbí, nemusíš jej nosit. Já jsem jenom chtěl, abys jej měl u sebe,“ pomalounku pouštěl Billovu dlaň a se smířeným výrazem ve tváři se snažil odejít ke své posteli. Sotva však udělal krok vpřed, ucítil na svém rameni lehký dotek. S nejistotou ukrytou hluboko v očích se otočil na Billa, a se zvednutým obočím čekal.

„Je krásný. Děkuju, ale-,“ už to v sobě déle neudržel a znovu smutně vzlykl. „J-já jsem ten tvůj rozbil… Nečekal jsem, že to takhle dopadne. V ten den jsi mě ošklivě urazil a já tu sošku prostě-,“ hlas se mu zlomil a jediné, čím dokázal v tu chvíli promluvit, byly jeho uplakané oči.

Tom se do nich díval tak dlouho, jak mu bylo dovoleno. Kdyby měl určit nejkrásnější oči na světě, bez rozmyslu by to byly oči jeho dvojčete. Skrývala se v nich neskutečná síla a energie… někdy dokonce zářily jako dvě sluníčka. Jenomže zřejmě díky němu už nikdy zářit nebudou. Teď se v nich odráželo jenom zklamání a bezmoc. Oba byli hloupí… Neuvědomovali si, že svou hrdostí a odstupem ještě více prolamují už i tak dost křehké pouto, jež mezi nimi zůstalo.

Černé vlasy jej mírně pošimraly po tváři, jak Bill smutně sklonil hlavu a nevědomky poslepu šátral dlaní po Tomových prstech. Když se jich konečně dotknul, s přivřenýma očima zhluboka vydechl a nepatrně pootevřel rty.

„Já dárek nechci… jediný, co doopravdy chci je, abys zůstal. Nic víc,“ Tom jej palcem lehce pohladil po zápěstí a opatrně si jej k sobě přisouval. Co jej zarazilo, byl fakt, že se mu Bill nebránil. Jeho dlaně jej už neodstrkovaly, ani ním necloumaly. Dokonce to byl on sám, kdo se jako první vrhnul svému dvojčeti kolem krku. Oba brečeli, přesto se však pořád pevně tulili…

Přišlo by vám to komplikované, ale ani pro ně samotné to nebylo nic jednoduchého. Jejich vztah se začal nečekaně hroutit, přesto jej však nedokázali zrušit. Oba věděli, že to možná nevyjde, ale poslední šance dokáže dodat přímo zázračnou jistotu, kterou potřebovali… Stáli uprostřed pokoje a pořád se pevně tiskli. Ze všech stran je obklopovala jenom neúnavná tma, díky které se možná stalo to, co vzápětí změnilo cliché jejich životů…

Tom se od Billa pomalounku odsunul, chtěl mu ještě něco říct, když však v té tmě rozeznal jenom hloubku bratrových očí, zasekl se, aniž by z něj vyšlo jediné slůvko. Cítil, jak Billův horký dech dopadá na jeho rty… Možná to bylo čirým zoufalstvím, přesto jej však k sobě prudce přivinul a nečekaně spojil jejich rty v jeden dlouhý polibek. Dýchání obou se jak na povel zrychlilo, když došlo k dalšímu polibku. Tom automaticky vpletl svou dlaň do Billových dlouhých vlasů a přisunul si jej k sobě, jak nejblíž to šlo. Bill pokládal své roztřesené dlaně na bratrova záda a nesměle oplácel bratrovy jemné polibky… Jakoby to byl úplně jiný Tom. Jeho polibky nebolely, nesnažily se ublížit… To bolestivé líbání v koupelně se k tomuhle nedalo přirovnat ani v nejmenším. Tom se k Billovi choval, jako by byl jednou z jejich fanynek. Nesnažil se být tvrdý, dokonce na jeho rty ani nenaléhal jazykem. Sám čekal, dokud Bill neotevře rty a nevpustí jej tím dovnitř…

Absolutně nechápali, co se to s nima děje, přesto se však jejich neotesané líbání změnilo v divoké proplétání jazyků. Oba tiše sténali do úst toho druhého a nedokázali v sobě potlačit to vzrušení, jež se prolévalo jejich tělem. Věděli, že to, co dělají, je zakázané, ale nedokázali to v sobě potlačit. Naléhavě se k sobě tiskli a ani fakt, že skončili na zemi, je neodradil od touhy po tom druhém. Ani jeden v tom však nehledal lásku. Měla to být jenom rychlá forma uspokojení, která se jim však vymkla z rukou ve chvíli, kdy se ocitli mezi rozházenými peřinami nazí a s hlubokým vydechováním se snažili upokojit se po odezněném uspokojení, jež pramenilo z nečekaného, avšak velice naléhavého milování…

autor: B-kay

betaread: Janule