Need your voice 18.

autor: B-kay

Po tak náročné tour je konečně čekal zasloužený odpočinek, aby během vánočních svátků načerpali sílu a vytrvalost a aby se po novém roce vrátili do světa slavné konkurence ještě silnější. Krom toho je čekal další, v pořadí už třetí album, který měl být dle jejich slov plný energie a mnohem chytlavější, než dva předešlé. Bill s Tomem tedy tušili, co je přes Vánoce čeká. I když budou v pohodlí domova, stejně je práce nepustí a budou muset vymýšlet nové věci…

„Kluci, já si půjdu už raději lehnout, hmm? Vy si to klidně dokoukejte, ale nebuďte vzhůru moc dlouho,“ Simone si dlouze zívla a spokojeně se zadívala na své dvojčátka. Ještě pořád nemohla uvěřit, že se udobřili. S neskrývanou radostí sledovala, jak se Bill nahnul k Tomovi, něco mu pošeptal a pak se oba vesele zasmáli.

„Neboj, mami. Stejně je za chvilku konec a my jsme po cestě dost unavení. Půjdeme si lehnout také,“ odpověděl jí Bill s lehkým úsměvem na rtech a Tom jenom vřele přitakal, jak si vkládal do pusy další čokoládovou sušenku a pohledem sklouznul k vypité lahvi na stolku.

„Dobře, tak se vyspinkejte. Miluju vás,“ zašeptala a každému vtiskla do vlasů velikou pusu. Ještě jednou se na ně usmála a poté odešla z obýváku s vědomím, že se jí splnilo to nejkrásnější přání. Žádný dárek by pro ni nebyl tak krásný, jako když uviděla své synky a znovuobjevenou radost a naději v jejich očích. Nepřála si víc, než aby se měli ti dva konečně rádi…

Jakmile Simone vyšlapala schody nahoru, Bill se na Toma otočil a nesměle se zahleděl do jeho očí.

„Copak?“ zeptal se jej Tom zvědavě a pozoroval, jak se Billův obličej nepatrně sklonil.

„J-já mám překvápko,“ vydechl tiše a jedním pohybem vypnul televizi.

„Pro mě?“ zeptal se jej Tom s lišáckým úsměvem a zavřel oči jako malé dítě, když čeká na nějakou hračku. Samozřejmě nezapomněl nadstavit dlaně, do kterých mu měl Bill dáreček vložit. Ten se nad ním však jenom vesele zasmál a poté jej něžně pohladil po tváři.

„Ty seš blázínek,“ vydechl a lehce stiskl rty, jak se skláněl k Tomově tváři. „Chtěl bych ti něco ukázat,“ řekl tiše, a horkým dechem nevědomky ovanul Tomovy pootevřené rty. Poté však vstal a nedočkavě se chopil Tomových natažených dlaní. Vedl jej až k sobě do pokoje a pak za sebou pečlivě zavřel.

„Tak?“ Tom se zvednutým obočím popošel až k posteli, na kterou se uvolněně svalil a tázavě pozoroval bratrovu roztržitost. Bill se ještě jednou zhluboka nadechl a poté konečně vyslovil to, co měl na srdci.

„Nechal jsem si udělat nové tetování,“ pípl a pohledem Tomovi naznačil, aby zapnul malou stolní lampičku hned vedle postele. Tomovi sice chvilku trvalo, než si uvědomil, co slyšel, pak ale roztřeseně splnil bratrovu prosbu a rozsvítil. Ostatně vlastně neměl být překvapen. Bill si nechal tajně udělat už tři tetování a bylo jenom otázkou času, kdy přibude další…

„Tak se ukaž,“ pousmál se a netrpělivě čekal, co si jeho bráška zase vymyslel. Bill si nesměle skousl rty a se skloněnou hlavou si pomalounku rozepínal drobné černé knoflíky na košili. Tom téměř bez dechu sledoval, jak z bratrových ramen náhle sklouzla černá látka, která tím odkryla dokonale kontrastní tetování, linoucí se po Billově levém boku.

„Tak co myslíš?“ zeptal se jej Bill opatrně a nesmělým pohledem vzhlédl k jeho tváři. Tom naléhavě uhnul očima a pohledem elektrizoval své šedé ponožky.

„J-jo, je to hezký,“ řekl jakoby nic a vší silou se snažil působit klidně.

„Když se podíváš lépe, vytváří to velké B,“ řekl vesele a ukazováčkem opatrně přejel obrys počátečního písmene svého jména.

„To je skvělé,“ Tom trpce přivřel víčka a zhluboka dýchal. Počítal vteřiny, jak dlouho by ještě vydržel jenom tak sedět v přítomnosti polonahého bratra, a nevědomky se přitom tvářil až příliš strnule, čehož si také všimnul i Bill.

„Tobě se to nelíbí, že jo?“ zeptal se zklamaným tónem a košili na sebe znovu navlékl. Až tehdy se odvážil Tom zvednout zrak.

„To ne. Je moc hezký. Opravdu je hezký, akorát… trošku veliký,“ mile se na něj usmál, svezl se z postele a vyhlédl z okna, kde jej hned zaujala jedna věc. „Já mám pro tebe taky překvapení,“ vydechl nedočkavě a dřív, než si stačil Bill něco uvědomit, jej Tom popadl do náruče a unášel jej pryč z pokoje.

„Co to děláš? Tome, ty ses zbláznil?“ Bill s nechápavým úsměvem ani netušil, jaké překvapení pro něj bratr vlastně má. Přesto se jej však držel kolem krku pevně jako klíště a očima pečlivě sledoval, kam jej to bratr vede. Až když konečně poznal, kam míří, začal nesouhlasně protestovat. „N-ne, Tome, přestaň, tohle mi nedělej. Umrzneme,“ sykal kolem sebe nespokojeně a snažil se vyprostit z Tomova sevření. Ten jej však bez nějakých větších problémů dovedl na dvůr, kde řádila nádherná sněhová vánice a chtěl jej shodit do kupy sněhu vedle auta stejně, jako když byli malí kluci. Bylo mu jedno, že jsou jenom v pantoflích, v tu chvíli mu bylo jedno úplně všechno.

Nedokázal pochopit sám sebe, jak mohl vydržet tři roky bez Billa. Celé tři roky plné bolesti, strachu a trápení se dokázal dívat na to, jak se jejich vztah ničí. Byl to snad zázrak, co jim konečně otevřel oči a oni si uvědomili, o co všechno mohli přijít…

„Tome, ne. Prosím, nepouštěj mě… j-já nechci,“ pištěl Bill jako malé dítě.

„Ty se snad bojíš sněhu?“ zeptal se jej Tom pobaveně, načež byl odměněn přímo vražedným pohledem svého bratra. Bill se strachem v očích sledoval blížící se hromadu sněhu a jenom z pomyšlení na to, jak studený ten pád bude, mu po těle naběhla husí kůže. Bez rozmyslu si k sobě natočil Tomovu tvář a hluboce jej políbil, čím zmařil všechny Tomovy snahy o jakoukoliv sněhovou bitvu, nebo něco jiného. Bill z toho polibku vycítil, že nebude opětovaný, přesto však nepřestával naléhat na bratrovy pevně semknuté rty. Oba se třásli jak zimou, tak nesmělým nástupem chtíče a vzrušení. Bill jemně tlačil na Tomovy rty, sem tam po nich dokonce přecházel zkřehlými bříšky prstů a vnímal jejich nádhernou plnost a třas. Tom omámeně přivřel víčka a nevědomky bratra pouštěl na zem. S nepatrným zasténáním pootevřel rty a dovolil Billovi vstoupit. Pořád však jeho polibky neopětoval, jenom se nechával hýčkat.

Ještě pořád totiž nechtěl věřit tomu, že po svém bratrovi touží doopravdy. Celou tu dobu si totiž nesmyslně nalhával, že všechny ty polibky i milování, byly jenom důsledkem dlouhého odloučení. Jenomže kolik sourozenců se v zápalu té největší zlosti a hněvu dokáže pomilovat? Kolik sourozenců touží po tom druhém?

Bill už nedokázal víc odolávat a odmítat. Opatrně vklouznul mezi bratrovy rty jazykem a zavřel oči. I když byly jeho rty už hezky promrzlé, pořád chtivě narážely na bariéru bratrových zubů, které jej však nechtěly pustit. A čím víc se Tom bránil, tím víc po něm Bill toužil. Vzrušeně sténal a líbal bratrovu tvář, krk, klíční kosti, a přitom jej pomalounku táhnul zpátky dovnitř.

„Bille, prosím neblázni,“ sykal Tom mezi tlumenými vzdechy, jak se nečekaně ocitli za dveřmi jeho pokoje. Jeho mladší bráška však nedokázal víc čekat. Nevědomky postrkoval bratra k posteli, dokud se nerozvalil v měkkých peřinách. Se smyslným výrazem ve tváři se plazil přes jeho kolena, dokud nedosáhl úroveň boků a nedosedl na ně.

„Proč mě nechceš?“ zeptal se jej Bill, že to znělo až smutně.

„Tys mě taky odmítal,“ zašeptal Tom ztichlým hlasem a rozhodně opětoval bratrův vášnivý pohled plný touhy…

autor: B-kay

betaread: Janule