Need your voice 19.

autor: B-kay

Bill se na Toma díval zmateným pohledem a pořád se nepatrně nakláněl k jeho pootevřeným rtům.

„Bille, prosím, slez ze mě,“ Tom trpce stiskl rty a nasucho polkl. Bratrovy rty byly až příliš blízko na to, aby se dokázal bránit jejich kouzlu. A mělo by vlastně význam bránit se mu? Z téhle pozice vypadal přímo neuvěřitelně. Dlouhé černé vlasy mu splývaly podél obličeje a tím, jak se nakláněl dopředu, mu několik dlouhých pramenů spadalo do tváře. Rty měl už na pohled nádherně jemné a naběhlé. Hluboký dech, který se odrážel na Tomově tváři, jenom dokazoval, jak moc po něm v tu chvíli toužil. Sám se několikrát hladově sklonil k Tomově rtům, ten však pokaždé cuknul tváří a bratrovu snahu políbit jej několikrát překazil. Ve skutečnosti však chtěl mnohem víc než Bill. Toužil po jeho polibcích… Tak rád by se jej znovu dotýkal… Tak moc toužil po milování s ním, že jej to až děsilo. Byl to přeci jeho bratr! Přesně ten kluk, co jako malý každý den ze školy utíkal bojechtivým spolužákům, přesto se mu však pokaždé dostalo několika ran.

A právě ty rány mu Tom foukal, láskyplně hladil a slovy se snažil zmírnit bratrovu bolest… Jenomže z toho malého šmudly vyrostlo něco, čemu se Tom strašně dlouho bránil. Možná právě proto s ním ty tři roky nedokázal normálně promluvit. Bál se jej, protože jej nesmírně přitahoval. A od chvíle, kdy se jejich rty poprvé spojily, i když to bylo zuřivě a beze známky nějakého hlubšího citu, na něj nedokázal přestat myslet. Nedokázal si jej vyrvat ze srdce… Bál se sám sebe, protože mu nechtěl svou touhou ublížit. Ale jak se měl bránit právě v téhle chvíli, když na něm Bill trucovitě seděl a snažil se jej políbit za každou cenu.

„Bille… Prosím, neblázni, měj rozum,“ Tom polekaně sledoval bratrovy dlouhé prsty, které jistě směřovaly k zipu jeho kalhot.

„Stejně mě budeš líbat, Tome… Hned, nebo za chvíli, ale nevydržíš to,“ zasténal mu Bill do tváře a místo vášnivého polibku, který Tom s napětím očekával, ucítil lehké kousnutí na špičce nosu. Bezmocně stiskl dlaně v pěst a odvrátil tvář. Už se na něj nedokázal dívat. Bylo to mnohem silnější, než oni… A když se k jejich touze přidalo nemalé množství alkoholu, který se Simone popíjeli na přivítanou, Tom se vlastně divil, jak to, že se ještě takhle dlouho udržel….

„Ne,“ sykl a snažil se působit tvrdě, jak od sebe odháněl Billovy dlaně. Bill si z něj však stejně nic nedělal a dál poslepu bojoval s drobnými knoflíčky na Tomových džínách.

„Bille, prosím… Máš poslední možnost zastavit to… Nedělej to. Bille, pro lásku boží, přestaň,“ Tom si připadal až směšně, jak se všemožně kousal do dlaní, jenom aby na jedinou chvilinku náhodou nezasténal. Bill se mu zahleděl hluboce do očí a v přímém očním kontaktu mu pomalounku svlékal tvrdou džínovinu.

„Ty jsi vzrušený,“ zašeptal nad nádherným zjištěním a v očích se mu jemně zajiskřilo.

„To není kvůli tobě… Tak toho nech, prosím. Bille,“ Tom k němu zvedl pohled plný touhy, přesto se však z posledních sil ovládl a roztřeseným ukazováčkem mu přejel po čelisti. Bill Tomův prst sledoval zúženýma očima a pomalounku přivíral víčka, jak se jím rozlévalo zvláštní teplo.

Možná si už dost dobře neuvědomoval, co to dělá, přesto to udělat chtěl. Bylo mu úplně jedno, co se stane zítra. Snesl by i Tomovy nadávky nebo pohlavky. V tu chvíli by snesl všechno. Chtěl jenom cítit, že jej má Tom rád. Nechtěl si nic vynucovat násilím. Kdyby to možná tolik nepřehnal s alkoholem, ty kalhoty by mu vůbec nesvlékal. Jenomže to prostě nedokázal říct slovně. Nevěděl, jak má zformulovat něco, co by mělo být pro ně úplně automatické. A jak se nad tím pomalu zamýšlel, takhle to přeci vůbec nechtěl udělat. Vždy toužil po oddané lásce, po něžných slůvcích, lehkých dotecích a blízkosti milované osoby. Dokázal by milovat i bez sexu, ale Tom ne. Tohle všechno vyváděl jenom ze strachu. Nechtěl o něj přijít. Nechtěl, aby se zvedl a odešel do svého pokoje. Chtěl být s ním, ale bál se, že bez milování to nepůjde…

Tom se malinko překvapeně zahleděl na Billa, který ještě před chvilkou sršel touhou a náhle u něj seděl se skloněnou tváří a očima v slzách.

„Bille, jsi v pořádku? J-já jsem na tebe nechtěl být zlej,“ Tom se vyhoupl do sedu a kalhoty, jež mu spočívali na kolenou, ze sebe prostě shodil.

„Jsem hlupák. Tohle jsem neměl dělat,“ Bill tiše vzlykl a odvrátil tvář z dosahu Tomových prstů.

„Bille, nejsi hlupák. Jsi jenom zmatenej. Já to cítím úplně stejně,“ Tom se mu zahleděl hluboce do očí a jemně jej pohladil po tváři. Spokojeně se usmál, když na své tváři ucítil opětované pohlazení.

„Slib mi, že mě nikdy neopustíš. Tak slib mi to,“ zakníkal Bill bezmocně a napjatě očekával bratrovu odpověď.

„Já ti to slibuju,“ Tom si jej rychle stáhl do náruče a naléhavě jej objal. „Jenom už prosím neplakej,“ šeptl mu do vlasů a smutně stiskl rty, když se znovu hlásilo o pozornost jeho vzrušení. Poníženě přivřel víčka a snažil se narůstající touhu potlačit.

Bratrova vůně a blízkost mu v tom však nijak nepomáhala.

„Polib mě,“ uslyšel tichou prosbu, jak se k němu Bill nesměle skláněl a pomalu otevíral rty. Tom tlumeně vydechl a náruživě se vpil do bratrových rtů. Bill se mu přímo vrhl kolem krku a hladově oplácel všechny polibky, jež narůstaly po střetu jejich vzrušení. Ani jeden z nich to takhle nechtěl, a přesto se to stalo.

Tom Billa rychle povalil pod sebe a bezmocně hnětl jeho boky…

autor: B-kay

betaread: Janule