autor: B-kay
K tomuhle dílku můžu říct jenom jediné-Keane-Perfect symmetry… něco tak dokonalého jsem už dlouho neslyšela a právě díky tomu vznikl i tenhle dílek:) prostě dokonalost… jenom nevím, zdali se tomu ten díl vyrovná :(…
Po dlouhé chvilce, strávené neovladatelně chtivým líbáním, se od něj přeci jen odvrátil a v té tmě poslepu našel odraz jeho mandlově hnědých očí. Bill se na něj díval malinko zmateně, malinko roztouženě, přesto však v jeho očích nepohrával stud nebo opovržení. Toužil po tom úplně stejně jako jeho bratr, akorát byl v tomhle směru malinko povolnější. Tom si prostě neuměl přiznat, že po Billovi touží… že jej chce cítit a být s ním každou volnou vteřinku… Odmítal si přiznat tuhle skutečnost a právě proto se od bratra dokázal odpoutat. Avšak pro tento okamžik zahodil všechna svá přesvědčení a rozhodnutí a díval se na něj. Díval se na něj tak, jako ještě nikdy na žádnou z těch holek, které se mohly pyšnit přívlastkem ‚milenka Toma Kaulitze’…
Bill však jeho milenkou nebyl. Více než tři roky mu Tom nevědomky ubližoval a dral jeho srdce na kousíčky… a on k němu přesto nikdy nepocítil skutečnou nenávist či zlobu. Cítil jenom slzy, bolest a strach z budoucna. Nechtěl o něj za žádnou cenu přijít, ale nedokázal mu to nijak říct. Kdykoliv se o to totiž pokusil, Tom měl tehdy jiné zájmy nebo starosti a bez lítosti jej od sebe odehnal. A byl to právě tenhle okamžik, kdy se mu díval hluboce do očí a upřímně litoval všeho, co mu kdy udělal. Litoval každé nadávky nebo křiku, každé zoufalé facky, která mu přistála na tváři nebo které tvůrcem byl právě on.
Opatrně vztáhl ruku k Billově tváři a ukazováčkem přejel obrys místa, kde nejednou přistála jeho dlaň. Bill tiše vydechl skrz pootevřené rty a nesměle pohladil Tomovu ruku, jež jej pomalounku hladila po tváři.
„Na tvém místě bych mě nenáviděl,“ Tom zahanbeně sklonil tvář, pořád však jemně přecházel po Billově bradě a krku.
„Já k tomu nemám důvod,“ zněla Billova jednoznačná odpověď a víc k tomu neměl co dodat. Tom však s jeho tvrzením nesouhlasil. Sám moc dobře věděl, že byl silnějším, a přesto se k Billovi choval jako k ubohému kusu nějakého nábytku…
Celé tři roky se s ním odmítal bavit, většinou okamžitě odešel z místnosti, do které Bill vstoupil, a o doteku nebo pohlazení si mohl nechat jenom zdát. Snažil se k němu chovat přirozeně, jenomže to, co mezi nima nastalo, nebylo přirozeným pro nikoho, natož ještě pro jednovaječná dvojčata.
„Nikdy ti nebudu moct vynahradit to, co jsem za ty tři roky zameškal… a ty to moc dobře víš,“ Tom nemluvil vůbec naštvaně, jeho hlas zněl spíše smutně, až lítostivě. Ještě pořád tomuhle všemu nedokázal uvěřit. Jeho svět se začal jednoho dne prostě měnit a on se v něm jaksi ztratil. Cestu našel jedině v bratrových očích, které jej oddaně pozorovaly a občas sklouzly i na jeho pevně semknuté rty. Černé vlasy jej vzápětí pošimraly na tváři, jak se Bill opatrně nadzvedl na loktech a přitáhl si bratrovu tvář k té své. Beze slova se otřel palcem o Tomův spodní ret a zhluboka se nadechl.
„Jsi pořád tak vážný,“ řekl šeptem a lehce se na Toma usmál. „Bojíš se říct to, co cítíš… a já nerozumím proč,“ naklonil tvář na stranu a nesměle přiložil rty na Tomovu bradu, kam vtiskl letmý polibek. Tom trpce přivřel víčka a odvrátil hlavu.
„Mé city nejsou důležité a pokud by měly někomu ublížit, udusím je v sobě! Nedovolím, aby můj rozmar zničil něco, co je pro mě důležité,“ stiskl rty k sobě a zahleděl se Billovi do nádherných očí, plných nevědomé vášně.
„A co když to není jenom rozmar?“ Tom bez dechu sledoval, jak Bill lehce našpulil rty a zvrátil hlavu dozadu. Jeho dokonalé oči se náhle ukryly pod tíhu víček a on jemně vydechl. Poslepu navedl Tomovu dlaň na svůj hrudník a ukazováčkem přejel obrys knoflíčku, jenž mu držel černou košili na hubeném těle. Tom moc dobře věděl, co mu tím chtěl bratr naznačit, i jeho roztoužené mužství o tom potají snilo, on se však pořád držel zpátky. Byli přeci v domě, kde spolu vyrostli… tady prožili své dětství, právě v tomhle domě se učili, jak to půjde ve skutečném světě… nemohl po něm vyjet v posteli, kde jim jejich maminka četla před spaním pohádky a oni si pak dlouho do noci povídali. Nešlo to…
Toužil po něm… chtěl být s ním, ale nemohl to udělat… nechtěl si přiznat ten fakt, že bez něj nemůže být. Že se do něj zamiloval zakázanou láskou, která vzplála ze vzájemné hrané nenávisti. Prostě to nešlo. Připadalo mu to proti přírodě a proti všem zásadám, které jim byly odmalička vštěpovány.
„Ne,“ Bill šokovaně otevřel přivřená víčka a jediné, co mohl udělat, bylo smutně sledovat Tomovu postavu, která hbitě vstala a mířila ke dveřím. Těsně u dveří však zastavil a otočil se na zklamaného bratra. „Nechtěj to po mně… nejde to, Bille. Tohle musí skončit! N-není to normální, aby spolu sourozenci dělali tohle,“ Bill byl zhrozený tím, jak klidně o tom jeho bratr mluvil. Jakoby jejich milování bylo tak prosté, jako třeba mytí nádobí nebo uklízení.
„A tehdy to bylo normální, když ses po mně vrhl v tourbusu?? Tehdy to nebylo divné a nechtěné?“ vydechl přímo plačtivě a roztřeseně vstal. Několika kroky popošel k Tomovi a rozhodně se postavil proti němu. „Miloval ses se mnou několikrát a teď děláš, že se nic nestalo,“ hodil po něm zklamaným pohledem a chystal se jej obejít.
Tom jej však náhle prudce chytil vzadu za krkem a přitiskl jej na dřevěné dveře. Jejich rty náhle dělily pouhé milimetry.
„Už nikdy nechci slyšet slovo milování ve spojitosti s tebou!“ procedil skrz semknuté rty a v očích jej pálily bolestivé slzy. Přímo zoufalým tempem vplul mezi Billovy pootevřené rty a dlouze jej políbil. Vzápětí se však odsunul a odstrčil jej. Nedbal na šok a zmatení v jeho očích. „Už nikdy!“ zopakoval roztřeseně a poté urychleně opustil svůj pokoj.
Bill zničeně vydechl a došel zpátky k posteli, na kterou se přímo svezl. Z očí mu stékaly horké slzy. Zamiloval se… do toho nesprávného…
autor: B-kay
betaread: Janule
To nemylsíš vážně?
Co to má znamet Toma? Ty ses pomátl! a uplně!
Chudák Bill … to nevydrží 🙁
No to jako je sranda žeo?!?
Jak mu to mohl udělat, proč je tak děsně tvrdohlavej,, jááj tak ho miluje no a?? 😀
Sakra já se z toho Toma jednou zblázním!!
twee to je smutný !! Jako tak ať si to konečnš uvědomí a už Billouška netrápí …
Chjoo mu pujdu jednu lisknout :D:D
Krásné,ve spojení s písničkou přímo dokonalé…
jako že ten Tom musí všechno zkazit….to nechápu
Sem ráda že sem túto podívku najela…nevím jak ale najela. A ať si Kaulitzové dvojčata všimnou že premárnili kopu času hádkami, bez soucitu a lásce. A s ostatnými naprosto súhlasím.