autor: Rachel
Červen se pomalu chýlil ke konci a všechny obdarovával vyššími a vyššími teplotami. Už pár dnů nikdo nezahlédl na blankytně modré obloze ani mráček. Bylo však velmi málo lidí, kterým se tohle počasí nelíbilo. Všichni si užívali horkých dnů k tomu, aby se mohli osvěžit v chladné vodě ve svých bazénech a potom se opalovat na lehátku. Blížil se konec školního roku a tak i Billovi zbýval sotva týden školní docházky. Tomu to však bylo úplně jedno. Užíval si letních dnů s Tomem a ty mu neskutečně utíkaly. Ráno vstával s radostí do školy a jen co naposled zazvonilo, šel k Tomovi. Něžnému mazlení na zelené dece v zahradě předcházely dětské pusinky a jemné polibky, které byly přerušovány slůvky lásky. Ale nebyla to jen Tomova zahrada, ve které spolu trávili volné chvilky. Zrovna včera se spolu procházeli po parku ruku v ruce a obdivovali mrštné veverky, které byly se svými kaštanovými ocásky v tom moři zeleně téměř nepřehlédnutelné. Nebyly to ale jen veverky, kterým ti dva zamilovaní blázínci věnovali svou pozornost. U každého stromu se totiž zastavili, aby se mohly jejich rtíky pomazlit.
„Pane Trümpere, posloucháte, co říkám?“ učitelka mu před očima zamávala rukou a Bill se konečně probudil z toho příjemného snění.
„A-ano, poslouchám,“ přitakal učitelce a snažil se nevnímat posměšky ostatních spolužáků a Erikovy trapné výkřiky. Už už cítil, jak se mu do očí hrne první slzička, protože dnes to nebylo poprvé, co ho Erik zesměšnil. Nic netušící učitelka však zasáhla.
„Na tvém místě, Eriku, bych se moc nesmála. Pochybuji, že tě s takovýmhle posudkem a ředitelskou důtkou vezmou na nějaké jiné gymnázium s vyšší úrovní, než je to naše,“ připomněla mu posměšně a v duchu se jí ulevilo, že tento problémový chlapec přestoupí na jinou školu.
„Pche, pořád lepší, než chodit do třídy s buzerantem,“ kývl hlavou posměšně k Billovi a společně s ostatními spolužáky, kteří byli jeho velkými fanoušky, se rozesmál. Bill sklopil hlavu a snažil se zadržet slzy. Alespoň tak, aby si toho učitelka nevšimla.
Klid, Bille, to zvládneš. Vždyť kolikrát už ti takhle ublížili? Nevšímej si jich a bude to v pořádku.
Učitelku už přestalo bavit je překřikovat a tak se sesunula na učitelskou židli a sledovala, jak se celá třída, kromě Billa, seběhla kolem Erika. Černovlasý chlapec seděl až v poslední lavici a zamyšleně si na kus papíru kreslil srdíčka. Bylo mu jedno, že si na něj spolužáci ukazují a pošklebují se mu. Teď měl pocit, že je tu jen on a jeho zaláskované myšlenky. S úsměvem dopsal jméno Tomi a nakreslil kolem něj velké červené srdíčko. Podíval se na rozvrh. Ještě jedna hodina a může jít domů. Vlastně k Tomovi.
Tom už dobrou půlhodinu seděl na lavičce před školou a teď se podíval na svůj mobil. Za pět minut už by měla Billovi končit poslední hodina a on se na něj neskonale moc těšil. Na lavičce ve stínu byl příjemný chládek, který jej nutil ke spánku. Tom podvědomě zavřel oči a hned se mu vybavila Billova smějící se tvář. Tom se pousmál. Takhle to poslední dny bylo neustále. Když šel spát, jeho myšlenky se soustředily na Billa. Když se ráno probouzel, pohled mu ihned padl na Billovo bleděmodré saténové pyžámko, které si u něj nechal na páteční noc. Vždycky, když se podíval do koutku zahrady, vzpomněl si na Billa, který jej zasypával láskyplnými polibky a potom se mu stulil do náručí, aby mu Tom mohl mazlení oplácet. Všude viděl Billa.
Bille, mám pocit, že tě čím dál tím víc….
CRRR!!! Toma z jeho myšlenek vytrhlo zvonění školního zvonku, který oznamoval konec výuky. Ze školních dveří se za pár minut vyhrnuli všichni studenti a studentky a hlasitě na sebe pokřikovali, kdo s kým pojede autobusem, kdo komu udělá domácí úlohu na zítřek a tak podobně. Tom vstal a rozhlížel se po té černovlasé osůbce. Dlouho nikoho neviděl, až….
„Bille! Billí!!“ zavolal na postavu, která byla k němu otočená zády, ale na volání svého jména se otočila. Bill chvíli pohledem hledal volajícího, ovšem když v davu uviděl Tomovu rozesmátou tvář, celý se rozzářil a utíkal k němu.
Jak jsem jen mohl nevědět? Nikdo na mě takhle krásně nevolá, jenom Tom.
„Tomí, co tu děláš?“ špitnul překvapeně, ale přesto se stále culil jako sluníčko. Tom jej objal jednou rukou kolem pasu a druhou začal hladit ve vlasech.
„Čekám tu na jednoho černovlasého andílka,“ usmál se na něj. S Billem by se dokázal celé hodiny smát, i když by neměl důvod. Stačil mu Billův zvonivý smích a on se smál s ním. Bill neodolal a sehnul se k jeho rtům. Tom neprotestoval. Pootevřel rty a tím dal Billovu jazýčku plný přístup. Cítil Billovu kovovou kuličku v každém zákoutí svých úst. Jejich romantickou chvilku však přerušil čísi hlas. Bill jej moc dobře poznal. Naskočila mu husí kůže.
„Ale, ale, podívejme se. Kdyby mi ten buzerant strkal jazyk do tlamy, asi bych se poblil, hoši,“ Erik se sebevědomě usmál, když se jeho kumpáni do jednoho rozchechtali a užíval si další z tisíce chvilek slávy. Bill se ani nemusel dívat, kdo to je. Podvědomě sklopil hlavu a snažil se schovat za nic netušícího Toma. Tomovi se ten kluk vůbec nelíbil. Lehkým dotykem Billovi stisknul ručku, aby jej ujistil, že se nemusí bát.
„A ty jsi kdo?“ optal se tónem, který naznačoval, že je ještě stále v klidu, ale už na hranici. Erik se ušklíbl.
„Co je ti do toho? Být tebou si dávám pozor a zrovna s ním se nezahazuju,“ kývnul směrem k Billovi a partou se ozýval posměvačný smích.
„A to jako proč?“ Tom se z posledních sil držel a cítil, jak se Bill za jeho zády začíná třást. Pomalu v něm začínal růst vztek. Erik si posměšně odfrknul a sjel Billa škaredým pohledem.
„Vždyť se na něj podívej. Je to hnusná buzna a napůl holka. Víš, co by mě zajímalo? Jestli s ním šukáš, i když má krá-“ PLESK!!!!!! Tomova ruka už nevydržela být déle v klidu a s hlasitým plesknutím spočinula na Erikově tváři, až spadl. Nechápavě si mnul tvář a díval se na rozzlobeného Toma, který se nad ním skláněl.
„Tome… ne,“ uslyšel jen Billův tichý vzlyk. Chytnul Erika za límec a druhou rukou mu zmáčkl krk.
„Ještě jednou se na něj jen křivě podíváš, tak si to za rámeček nedáš, chlapečku,“ sykl Erikovi přímo do obličeje a nic nedbal jeho nadávek, ať ho pustí. Naposled s ním zatřásl a potom jej pustil. Co za ním pokřikovala banda toho grázla, mu bylo úplně jedno. Teď bylo pro něj nejdůležitější jedno. Bill. Stál kousek opodál a papírovým kapesníčkem si stíral slzičky strachu, které před chvílí vyplakal. Tom si jej k sobě něžně přivinul a líbal jej do vlásků.
„Lásko, už je to v pořádku, je to dobrý, už se ti nic nestane,“ konejšil ho něžnými slůvky a jemně jej hladil.
Tome, ty to vážně nechápeš? Já jsem plakal, protože jsem se bál o tebe? Co kdyby ti něco udělali? Stačí, že nadávají mně.
Tom si jej druhou rukou k sobě tisknul a špital mu do vlásků slůvka něhy. A opravdu to nějaký účinek mělo. Bill se pomalu uklidňoval, přestal se třást, a když mu Tom nastavil svou ruku, přijal ji a nechal se vést k Tomovi domů.
Celou cestu vířilo v Tomově hlavě spoustu otázek, na ani jednu z nich však neznal odpověď. Pomalu si však začínal domýšlet, proč byl Bill tak vyplašený. Ten frajírek v něm vůbec nevyvolával dobrý pocit. Podíval se na Billa a víc mu stisknul packu. Bill se díval všude možně, jen ne na Toma. Měl nepříjemný pocit z toho, že až dojdou k Tomovi, bude Tom vyzvídat tak dlouho, dokud mu nepoví pravdu. Pokaždé, když se Tom na něj podíval, nervózně se usmál. Věděl, že tomu neunikne.
Konečně došli k Tomovi domů. Bill se mlčky zul a šel za Tomem, který ho vedl do obýváku. Nervózně postával u Toma, a když viděl, jak se posadil, sklopil hlavinku a pohledem se zavrtal někam ke svým ponožkám. Tom si všimnul jeho nejistoty. Věděl, že musí být k Billovi něžný a nesmí ho polekat.
„Billí, posaď se,“ vyzval ho a za studené ručky, které svíral v těch svých, jej pomalu stáhnul dolů. Bill se posadil, ale hlavinku nechal stále sklopenou. Moc se bál toho, co bude následovat. Tom jej něžně pohladil po tváři.
„Lásko, povíš mi, co se děje?“ optal se jej a podíval se na Billa, který se začal nadechovat. Za těch pár minut, co mu Bill líčil Erikovy urážky a posměšky na jeho osobu, na něj civěl s pusou dokořán.
„Miláčku, proč jsi mi to neřekl? Spolu bychom to vyřešili,“ dodal a palcem přejížděl po Billově jemné tváři.
„Když… když já jsem tě nechtěl zatěžovat svými problémy,“ Bill si povzdechnul a malinko nechápavě sledoval Tomův úsměv.
„Ale, Bille, od toho láska přeci je. Když se dva lidé milují, tak si přeci musí pomáhat,“ vysvětlil Billovi a ručku mu políbil. Bill překvapeně hleděl na Toma a vůbec nemohl uvěřit tomu, co slyšel.
„T-Tomi… ty mě miluješ, j-já… opravdu?“ ptal se nevěřícně a z očí se mu začaly kutálet slzičky. Tentokrát však ne strachu, ale slzičky štěstí. Tom si před něj kleknul.
„Lásko, tys to ještě nepoznal? Opravdu to dávám tak málo najevo?“ Bill mírně sklopil hlavu a sám pro sebe se pousmál.
„Jsi to nejkrásnější, co mě kdy potkalo, Billí. Moc tě miluju,“ zamilovaně mu vyznával lásku a než se nadál, měl Billa kolem krku. Šťastně se mu chichotal do ouška, které jemně pusinkoval. Tom jej však vysadil zpátky na gauč.
„A tvoje odpověď, můj princi?“ zeptal se s úsměvem od ucha k uchu a sledoval rozzářeného Billa, který mu brnknul po nosíku.
„Taky tě moc miluju, Tomí,“ neodolal a sehnul se k Tomovým plným rtům. Byla to snad celá věčnost, co se líbali. Najednou si ani jeden z nich nevzpomněl na to, co se stalo asi před hodinou. Měli oči jenom pro sebe a co chvilku si vyznávali lásku. Ta obyčejná dvě slova, kterým ani jeden z nich nikdy předtím nevěnoval pozornost, teď pro ně oba měla neuvěřitelné kouzlo. Strávili spolu krásné odpoledne. Billovi se neuvěřitelně ulevilo. Od toho okamžiku, co se Tomovi svěřil, mu bylo neuvěřitelně lehce u srdíčka. A navíc, byl na Toma velmi pyšný. Už zapadalo sluníčko, když se loučili před Tomovým domem.
„Tomi, já… děkuju, že ses mě zastal. Všichni se mi vždycky jen posmívali,“ přiznal Bill a pohladil Toma prstíkem po tváři. Tom se na něj usmál.
„To je samozřejmé, Billí. Jsi krásný, miluji tě a nedovolím, aby ti někdo ublížil,“ políbil jej na rty a za pár chvilek už jen zasněně pozoroval svou lásku, která mu mizela z dohledu.
autor: Rachel
betaread: Janule
To je prostě DOKONALOST! Tak něžná povídka,že u každýho slovíčka taju jako nanuk na sluníčku… 🙂
Hnusnej Erik,hnusnej!Tomi,dej mu do čumáku! 😀
Jupíííí, dočkala jsem se pokráčka:) Tahle povídka je prostě skvost!! Konečně pitomeček Erik dostal, co si zaslouží! Go, Tomi, go!!!
hmmm a zejtra to Erik vrátí Billovi i s úrokama…..
supr mě se tahle povídka strašně moc líbí stejně jako tvoje ostatní
jo Bill to schytá na to veznu jed
já se toho Erica bojím :'(
ten Eric mu to vrátí ještě s úrokama… x(( mno jinak naprostá dokonalost…x)) je to takový něžňoučký…x)) těšim se na další dílek… je to zajímavý… x))
Děkuju moc za tak kráásný komenty, holky. No on ten OPRAVDOVEJ Erik, co ho znám není zas tak zlej. Jenom se mizerně učí, ale nikoho nešikanuje..
ááách:) krásný a roztomilý:)
toe krasneeee :DD ja si takto predstavujem vztahy medzi chalanmi. nechapem ako to niekomu moze vadit 😀 zvlast ak su taki zlati ako Bill a Tom 😀