Tisíc střepů 4.

autor: Tessyna

Už pěkně voňavej a rozmočenej jsem otevřel dvířka od sprcháče, jenže jsem si nevšimnul, že mezitím do koupelny přišel Bill. Neviděl mě sice nahýho poprvé, ale já se tak lekl, že jsem zakřičel. Bill se na mě podíval skrz zrcadlo a víc si mě nevšímal. Já teda udělal totéž. Úplně jsem ignoroval jeho postavu, i když uvnitř mě to děsně sžíralo. Osušil jsem se, oblíkl se do pyžama a stoupnul si vedle Billa. Myslel jsem, že exploduju. Bill se maloval a já měl tu možnost sledovat, jak je krásnější a krásnější. Trenky od pyžama mi byly rázem nějak upnuté. Natáhl jsem se přes Billa a podal si zubní kartáček a pastu. Pastu jsem si dal na kartáček a začal si čistit zuby. Ani nevím, co to mám za moresy, ale když si čistím zuby, dělám na sebe do zrcadla ksichty. A ani dnešek nebyl výjimkou. Bill se na mě díval jako na úplné pako, jenže mě to děsně moc bavilo.

Po vyčištění zoubků jsem pověsil ručník na žebřinové topení a vyšel z místnosti. Bill tam ještě zůstal, ale já už dýl nemohl. Byl tak neuvěřitelně krásnej a já nemohl nic dělat. Jenže tak to nepůjde. Rychlým krokem jsem se vrátil do koupelny, Billa, jenž byl otočený k zrcadlu, si otočil, přitisknul k sobě a začal líbat. Bylo to tak úžasný zase chutnat jeho rty. Bill se ze začátku nebránil, protože byl v šoku, jenže hned, jak se z něj dostal, se ode mě snažil odtrhnout. Malýma pěstičkama mi mlátil do hrudníku, jenže to jsem zarytě ignoroval. Trefou do černého bylo až kopnutí do rozkroku.

„T-tohle si už nikdy nedovoluj!!“ křičel na mě bráška, zatímco já jsem se kroutil bolestí. „Já nejsem žádná tvoje hadrová panenka, aby sis se mnou mohl pohrávat a pak mě surově zmlátil,“ pořád křičel, byl tak roztomilej, když se zlobil. Jenže já už to v sobě nedokázal dusit.

„Já, že se k tobě chovám jako k hadrové panně? A co potom děláš ty?“ znova jsem se postavil. „Využíval jsi toho, že tě miluju, chodil jsi za mnou, jenom když se ti to hodilo a pak mi úplně klidně řekneš, že to pro tebe nic neznamená, že máš jinnýho? Ty se ke mně snad nechováš jako k odpadu?“ byl jsem rudej vztekem, ale ruku už bych na něj vztáhnout nedokázal. „Víš, jak mě to bolí, když mě ignoruješ? Když se přede mnou s Andreasem líbáte? A ještě k tomu s Andreasem, s člověkem, kterému jsem nejvíc věřil? Jako jedinýmu jsem řekl, že jsem se zamiloval a co udělal on? Sebral mi moji lásku. Sebral a s radostí pošlapal. Ty nevíš, jaké to je, ležet sám v posteli a z vedlejšího pokoje poslouchat, jak se tvá láska miluje s jiným.“ Slzy už mi po tvářích tekly proudem. Tak hrozně moc to bolelo. Bill na mě jen čučel s otevřenou pusou a nebyl schopen slova.

„A-ale… j-já myslel…“

„Nééé, Bille, ty jsi nemyslel, prostě jsi bezhlavě poničil všechno krásné, co bylo mezi náma. Vím, tím, že jsem tě zbil, jsem to přehnal. Jenže to bylo v záchvatu vzteku. To mě neomlouvá, jenže já netuším, co mám udělat, aby jsi mi alespoň trošku odpustil a neubližoval mi tím nejkrutějším způsobem.“ Byl jsem se silama v koncích. Posadil jsem se tam do rohu, hlavu skryl do rukou a plakal. Nevím, co dělal Bill, ale nakonec se sbalil a beze slova odešel. Možná bych se měl odstěhovat. Najít si vlastní bydlení, abych nemusel bejt s Billem. Jenže jak můžu vědět, že mi to pomůže? Že to nebude jen horší? Tolik otázek jsem měl, a ani na jednu nebyla odpověď. Opatrně jsem vstal a vrátil se k sobě do pokoje. Otevřel jsem skříň a začal balit dárky. Byl tam dárek pro mámu, pro Güntera, pro babičku a hlavně pro Billa. Nečekám, že od něj něco dostanu, jenže já mu dárek chci dát, a tak mu ho dám. Úhledně zabalené dárečky vložím zpět do skříně, zalezu si do postele a psutím si televizi. Asi o půl 12 jdu spát. Jenže ne a ne usnout. Pořád na svých rtech cítím ty Billovy měkké polštářky, které mě vždy dokážou dovést k šílenství. Nakonec ale únavou usínám.

Ráno mě probudí vánoční koledy, které si máma pouští dole v kuchyni. Vylezu z postele, jdu na záchod, vysprchovat se a pak si chci natřít nějakým krémem svoji vyrážku. Vytáhnu si ptáčuldu ven, na ruku si nanesu krém, a už už si ho chystám potřít, když v tom…

autor: Tessyna

betaread: Janule