1:14 PM 8. – „Je to 64 hodin, co mě obral o dech.“

autor: Froggy

Neděle 4:00

„Je to 64 hodin, co mě obral o dech.“

„Tomi, Tomi, Tomi.“

Byla to právě ta nádherná šeptaná mantra, jež Tomovi rozproudila krev. Bill se pod ním prohnul, dlouhé končetiny rozhozené po zmačkaných hotelových peřinách, potom se k němu opět přitiskl, stehny objal jeho boky. Zaklonil hlavu, ukazujíc křivku svého citlivého krku a malou, purpurově červenou značku, kterou tam Tom vytvořil svými rty. Ráno bude Bill skučet a naříkat, zatímco se bude snažit překrýt znaménko lásky tlustou vrstvou make upu, avšak pro tuto chvíli jim to bylo jedno.

„Tomi, prosím!“

Billovy prosby byly čím dál zoufalejší, Tom uchopil jeho boky pevněji, noříce se do něj celou svojí délkou tak, aby uspokojil všechny bratrovy chtíčem protknuté žádosti. Tomovy oči byly na jeho dvojčeti, kochal se krásou černých vlasů rozhozených po bělostném polštáři pod ním. Billovy oči byly zavřené, občas zvedl začerněné řasy, aby se setkal s Tomovým pohledem a pokaždé, když se tak stalo, se mu v koutku úst usadil malý úsměv.

Hluboký hrdelní sten opustil Tomova ústa, když jej Bill pevným stiskem uvěznil ve svém těle. Zavřel oči, byl ztracen v extázi. Prsty zabořil do hebké kůže Billových boků, když přirazil do těsné horkosti. Billova mantra se změnila na nesouvislé prosby o uspokojení. Tomovy ruce opustily bratrovy boky, přesouvaje se na strany podél Billovy hlavy, aby jej podepřely, když se sklonil a nechal další malou značku na bratrově krku.

Bill stehny obmotal pevně Tomův pas, když přiráželi jeden proti druhému, zoufale hledajíc uvolnění. Bolestný výkřik zlomil to kouzlo jejich extáze a Tomovy oči se otevřely. Díval se na bratra, zjišťujíce, že se jeho výraz rozkoše změnil na výraz utrpení. Billovy oči byly zavřené, tváře pokryté rozpitou řasenkou. Před chvilkou cítil Billovy ruce kolem svých ramen, ale teď byly připoutány k posteli a Bill s ním spíše bojoval, než aby lačnil po jeho doteku.

Tom se stáhnul zpět, zmateně se drápal pryč z jeho těla. Modřiny a rudý inkoust se začaly objevovat na Billově pokožce, dokud jeho tělo nebylo pokryto tmavými fleky. Malá značka, kterou Tom zanechal na jeho krku, začala růst a rozšiřovat se, formujíce se do zřetelného otisku dlaně sevřené kolem Billova hrdla. Jeho bratr byl mrtvolně nehybný a Tom si byl jistý, že se zastavilo i jeho vlastní srdce. Objevilo se více rudé, tentokrát však na povlečení pod Billem. Temná červeň se linula z jeho těla, pomalu pohlcovala čisté bílé povlečení, dokud krev nekapala z okrajů. Tom klopýtnul, jak se snažil dostat z dosahu, otevřel ústa, aby křičel, avšak žádný zvuk nevyšel.

„Tome… Tome! Tome!!“

Tom téměř spadl z gauče, na kterém usnul. Přerývavě dýchal a zmateně zíral kolem sebe, aby se zorientoval a alespoň trochu setřásl pozůstatky noční můry. Vina otrávila jeho mysl, přeměnila vzpomínky na jejich poslední společnou noc v děsivou noční můru, ve které byl Tom vinen z útoku na svého bratra. Část jeho mysli se stále obviňovala, mohl jít s Billem, nebo jít přímo za Sakim, když Bill odešel.

„Tome?“ řekl hlas o něco jemněji. Tomovy oči se konečně zastavily na majiteli toho hlasu. Georg stál nad ním, tvář staženou obavami. Gustav byl vedle něj, ruce v kapsách. „Jsi v pořádku?“ zeptal se ustaraný basista. Tom trhaně přikývnul. Jeho srdce stále prudce bilo, kůže pokryta studeným potem. Byl tak „v pořádku“, jako několik posledních dnů.

***

Neděle

4:00 ráno

„Je to 64 hodin, co jsem jej obral o dech.“

„Je to hodina, co mě On obral o dech.“

Anglicky, prosím :o) J.

autor: Froggy

translate: Dania

betaread: Janule

Original

Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17

23 thoughts on “1:14 PM 8. – „Je to 64 hodin, co mě obral o dech.“”

so BEST!

Perfect!

I love It!

23 thoughts on “1:14 PM 8. – „Je to 64 hodin, co mě obral o dech.“”

Napsat komentář: meckye Zrušit odpověď na komentář