autor: Áďa
Bill
Z blížícího se sobotního dostihu jsem začínal být docela nervózní. Vždycky mám před závody trému, úplně stejnou, jako jsem míval před koncerty, ale ta se vždycky dostavovala až těsně před závodem. Jenže sobota byla až za tři dny a já už by mnohem nervóznější, než před jakýmkoliv dostihem své kariéry. Jak to?
Poté, co mě Tom přemluvil, ať nakonec jedu na Sillym, začal jsem poslední dva dny času trénovat na něm. Ukázalo se, že to nebyl zas tak moc špatný nápad. Silly skákal více než výborně a jeho rychlost v cílové rovině nikdo z ostatních koní nepředčil. Vždy se ujal vedení už těsně po startu a vydrželo mu to do cíle. Tom jezdil na trénink poctivě se mnou, dokonce si po prvních třech čtyřech skocích přestával zakrývat oči, a dnes mě i začal povzbuzovat. Zkrátka a dobře, poslední trénink v pátek dopoledne byl ukázkový. Jestli nám to půjde takhle dobře i zítra v Hannoveru, pak bychom měli za dvacet čtyři hodin touhle dobou slavit vítězství, Sillyho první vítězství pod mým vedením. Představa to byla nádherná…
„No tak, ospalko, probuď se,“ slyším Tomův hlas.
Proberu se z tranzu a zjistím, že pořád držím v jedné ruce háček a v druhé Sillyho kopyto. Sakra, zase jsem snil za bděla… To mě jednou zavede do nějakého průšvihu, jak se znám, měl bych s takovýmhle fantazírováním přestat…
„Co šílíš, vždyť jsem vzhůru,“ odpovím a nenápadně potlačím hluboké zívnutí.
Zatřepu hlavou, abych se definitivně probral, dočistím Sillymu kopyta, naposledy ho pohladím po krásné hlavě a jedeme s Tomem domů. Jsem strašně unavený, asi si napustím vanu a půjdu brzo spát, abych měl na zítřek sílu, jinak mi Silly vytrhne z rukou otěže a já budu v háji.
Doma jdu okamžitě do koupelny. Dám do vany špunt a začnu napouštět pořádně horkou vanu. Vliju do ní snad čtvrtinu lahve pěny a už jenom sleduju, jak se hladina pokrývá bělostnými bublajícími práskavými bublinkami. S úlevou nasaju tu nádhernou levandulovou vůni a začnu si svlékat tričko. Vnímám, jak mi cuchá vlasy ve chvíli, kdy nic nevidím, jak si ho přetahuju přes hlavu…
Najednou mě kolem pasu obejmou dvě silné hřejivé ruce. Vypísknu leknutím, ale zjišťuju, že to je jenom Tom.
„Ty pošuku!“ vykřikl jsem poplašeně. „Víš, jak jsem se lekl?“
Přitiskl se ke mně.
„Já vím, broučku, ale ty se lekáš vždycky tak nádherně, že si to nikdy nemůžu odpustit, víš?“
Nedokázal jsem se na něj dlouho zlobit. S tichým povzdechem jsem si položil hlavu do záklonu na jeho rameno, zavřel jsem oči a vychutnával si jeho nádherné doteky. Převzal ode mě tričko a odhodil jej na podlahu. Poté přitiskl své rty k mému obnaženému krku, přesně do míst, kde mi pulsovala tepna. Tichounce jsem zasténal, když jemně skousnul tu tenkou kůži, jako by byl upír, který se chystá mi tepnu natrhnout svými ostrými tesáky. Jeho ruce přitom putovaly kolem mých bradavek až k pupíku a znovu nahoru. Několikrát vykonaly tuhle trasu, než uchopily lem mých džínů a popaměti rozcvakly opasek a rozeply knoflík a poklopec. Následně je začaly stahovat přes mé boky až ke kolenům, odkud už samy spadly na zem.
Opatrně jsem z nich vystoupil a odkopnul je bokem, aby se mi nepletly, přičemž jsem si rychle stáhnul ponožky. Pak jsem se znovu zády opřel o Toma, oddávajíc se jeho láskyplné péči. Cítil jsem, jak mě bezděčně tlačí svým vzrušením a začalo mi být jasné, že dnes to bude zajímavá koupel. Je pravda, že naposledy jsme si společně napustili vanu někdy před půlrokem, tak si to dnes aspoň vynahradíme. Než jsem si stihl sundat ponožky, Tom ze sebe shodil své veliké triko a jediným ladným pohybem se dostal ze svých plandavých kalhot ven.
Svými dlouhými prsty mě posléze zbavil i boxerek a sám se rychle vysvobodil z těch svých. Vana byla teprve způli plná. Začala se mi klížit víčka, jak jsem tak hlavou ležel na Tomově rameni a poslouchal to jednolité monotónní šumění. Z tranzu mě probral až nádherný šimravý pocit motýlků v těle, když mi bráška začal jemně kroužit bříšky prstů v podbřišku a tříslech. Zachrčel jsem.
„To… Tommy…“
Vykřikl jsem, když pevně stiskl můj penis ve svých dlaních. Trhnutím jsem se otočil, abych byl čelem k němu. Hruď se mi divoce dmula, když jsem cítil Tomův střídavý tlak a viděl jeho svůdný, místy až škodolibý pohled. Cítil jsem, jak sebou můj penis divoce škube, zatímco ho bratrovy dlaně hřejí, a naléhavě se dožaduje něčeho většího.
„Lásko… lá… lásko…. prosím…“
Stěží jsem stíhal dýchat. I když s Tomem žijeme už dvanáct let, myslím tedy intimním životem, umí mě vždycky přivést do takové extáze, o jaké by se mi ani nesnilo. A umí to úplně stejně dokonale, jako tehdy před lety…
Klesl přede mnou na kolena a začal svými horkými rty zkoumat moje břicho. No to si snad ze mě dělá srandu! Já už to ale dlouho nevydržím, potřebuju cítit jeho ústa na svém… Prudce jsem mu zaryl ruce do dredů a snad poprvé v životě jsem použil hrubou sílu k tomu, abych ho přiměl udělat to, co teď tolik zoufale potřebuju. Jinak se zblázním!
Nečekal to. Nestihl se ani pořádně zapřít, aby mi vzdoroval. Navíc musím uznat, že za tu dobu, co chodím ke koním, se mi na rukou udělaly trošku svaly, takže můj nečekaný útok dosáhl svého. Než se Tom stačil vzpamatovat, stiskl jsem pevně zuby a doslova mu ho do úst vrazil bez špetky citu a ohledu.
Překvapeně vykulil oči, ale nijak nevzdoroval. Asi netušil, že jeho malý bráška, jak mě s oblibou tituloval, bude mít takovouhle sílu. Ale naštěstí to neřešil… a vzápětí jsem ucítil jeho dokonalé doteky a fantastické, nepřekonatelné pohyby jeho mistrného jazyka. To už jsem se neudržel. Prudce jsem vyrazil pánví vstříc jeho ústům a mé steny, které byly čím dál hlasitější, se odrážely ode zdí koupelny a způsobovaly, že Tom ještě více přidával na intenzitě. Drtil jsem mu dredy takovou silou, až mě z toho začaly bolet prsty, jež už dávno byly díky síle mého stisku odkrvené, a taky jsem měl dojem, že špičky mých nehtů musí být už na půl cesty k Tomově mozku, jak moc jsem mu tiskl hlavu. Ale asi to nevnímal a já cítil, že můj vrchol už přichází…
S táhlým výkřikem jsem se naposledy vzepjal, jak mnou projela mocná vlna bouřlivých emocí, načež jsem se svezl bráškovi do náruče. Pevně mě přidržel a hladil mé rozechvělé tělo.
„Broučkuuu, vzpamatuj se,“ usmíval se na mě. Stočil jsem k němu hlavu.
„Lásko… jsi dokonalý,“ vydechl jsem. „Miluju tě.“
Tom
Byl jsem v obrovském šoku. Poté, co jsem Billa tak šikovně přepadnul, myslel jsem, že se ode mě nechá jen a pouze hýčkat a rozmazlovat. To totiž dělá vždycky. Ale ta jeho reakce! Ta síla, s jakou se mi náhle opřel o hlavu a kterou si mě doslova narval do svého klína! Tak jako já jsem byl rád, co si budeme namlouvat, stejně by k tomu došlo. Ale když jsem tak cítil, jak se ta alabastrová, jako dětská prdelka jemná kůže pomaloučku zahřívá od páry, která mlžila zrcadla, chtěl jsem si toho svého slavného jezdce tak trošku potrápit a pozlobit. Takovouhle reakci, jak dosáhnout svého, jsem skutečně nečekal…
Když bylo po všem, naslouchal jsem jeho přerývaným vyznáním lásky. Mazlil jsem se s jeho třesoucím se tělem, zbožňoval jsem, když jsem se mohl jakkoliv tulit s tou sametovou pokožkou, cítit její vůni, vnímat teplo té krve, co koluje bráškovými žilami. Pak jsem si ale uvědomil, že vana už je ze tří čtvrtin plná a jestliže tam půjdeme oba, tak bude mít asi dost co dělat, aby nepřetekla.
Vzal jsem bráškovo vášní zesláblé tělo do náruče a ponořil jej do horké lázně. Slastně zavzdychal, když jsem ho do té hřejivé tekutiny plné voňavých bublinek pokládal. Sledoval jsem, jak voda postupně obemyká jeho dokonalé tělo, jak se mu v ní začínají vznášet dlouhé vlasy. Vypadal opravdu jako anděl…
Neodolal jsem a rychle jsem vlezl za ním. Voda vskutku povážlivě stoupla, ale zastavila se těsně pod okrajem. Uf, aspoň nebudu muset vytírat. S menšími obtížemi jsem se nasoukal pod brášku, abych mohl cítit jeho tělíčko na mém a abych si ho přitom mohl umývat krouživými pohyby jemňoučkou houbičkou. Když jsem v procesu začal, zavrněl jako koťátko. Ale hodně se mu klížila víčka.
„No tak, miláčku, nespinkej,“ broukal jsem mu do ouška.
Odpovědí mi bylo pouze další zavrnění.
„Billí, já to myslím vážně,“ pusinkoval jsem ho na čelo. „Kdo za tebe zítra pojede, jestli se mi tady utopíš?“
„Hmmm…“ hlesl netečně a nadále mhouřil svá kukadla.
Ještě chvíli jsem ho nechal, aby odpočíval. Nemýlil jsem se, po pěti minutách už s hlavinkou na mé tváři spokojeně oddechoval. Byl tak úžasně rozkošný a sladký. Jenže jak se teď dostaneme ven? To je taky chytrák, usnout ve vaně, kdybych za ním nepřišel, určitě by mu už hlava klesala pod hladinu. No jo, to je holt celý můj bráška. I v jednatřiceti aby ho člověk hlídal jako malé dítě…
Opatrně jsem se pokusil postavit se na nohy. Smekalo se mi to a Billova váha hrála proti mně, ale nakonec se mi to povedlo. Povedlo se mi i toho spáče probrat k bdělosti, ale i tak vnímal svět kolem sebe jen na půl oka. Musel jsem ho usušit, protože když to udělal on, tak se mu vratké ručky zapletly do té měkké látky tak, že ten můj popleta jenom kulil očička v překvapení, co se to děje.
Odnesl jsem ho v náruči do ložnice. Ale když jsem ho pokládal na postel, tak se mu z hrdla ozvalo tiché zachrápání. Bože! Jak někdo může takhle rychle usnout? Taky bych to chtěl umět, určitě bude trvat alespoň hodinu, než zaberu. Pečlivě jsem brášku zachumlal do peřiny a naslouchal jeho pravidelnému oddechování…
Bill
„Jeď, bráško, jeď!“ křičel na mě z tribuny Tom.
Pobízel jsem Sillyho, jak to jenom šlo, ale on se nedokázal rozeběhnout, jenom podupával na místě a poplašeně se stavěl na zadní. Od huby mu odletovaly chuchvalce pěny, jeho srst byla zalitá potem a on třeštil oči, až mu zpod nich svítilo bělmo. Co se děje? Proč nechce běžet, když ostatní koně jsou už dávno v půlce trati? Zoufale jsem ho pobízel patami, mlaskáním i bičíkem, ale on se jenom panicky točil na jednom místě…
Vtom jsem před sebou spatřil Davida. Seděl na velikém černém hřebci bez uzdy i sedla. Kůň zběsile potřásal hlavou. Oči měl jedovatě zelené a z nozder mu šlehal oheň. Se strachem jsem hleděl na to démonické stvoření, dokud David nepromluvil…
„Neměl jsi sem chodit, Bille,“ cenil na mě zuby ve strach nahánějícím škodolibém úšklebku. „Říkal jsem, že tě dostanu. Že se tvůj konec nezadržitelně blíží.“
Polekaně jsem sebou trhnul.
„Jak… jaký konec?“ vykoktal jsem téměř neslyšně.
„Tenhle!“ vykřikl David.
Prudce kopl svého hřebce do slabin. Ten se postavil na zadní a při dopadu na zem mocně kopl pravou přední nohou do udusané trávy. V tu chvíli se všechno kolem začalo chvět. Viděl jsem, jak se tribuny řítí k zemi. Překážky začaly hořet a ke mně se začalo valit kamení. Slyšel jsem Tomovy nářky. Silly se začínal hroutit k zemi a já věděl, že padám a umírám. Slyšel jsem ještě Davidům šílený krákavý smích, který se nesl skrz mé zavřené oči jako chechot čarodějnice…
Prudce jsem otevřel oči, když jsem zaznamenal tvrdý náraz. Zmateně jsem zjistil, že jsem se skoulel z postele na zem. Podrbal jsem se ve vlasech a svraštil jsem obočí. Sakra. Teď se mi něco zdálo. Něco divného a nelogického… a přitom mi to nahánělo husí kůži. Úplně jako by to byla nějaká předtucha nebo co… Ale co se v tom snu k čertu dělo? Vím, že jsem tam byl já, ale co jsem dělal a kde?
Když jsem se vysoukal zpět na postel, hmátl jsem po svém mobilu. 02: 47. To je ještě příliš brzo na to, abych vstával. Pokusil jsem se usnout, ale moc mi to nešlo. Poslouchal jsem, jak Tom tiše pochrupuje. Tupě jsem zíral do stropu a až po nějaké době se mi konečně zase podařilo usnout tvrdým spánkem beze snů.
autor: Áďa
betaread: Janule
jejda já tuším že už v příštím díle je David začne prudit…tak rychle další dílek plsky plsky!!!!
ach joooo..ten David……furt tam bude prudit a furt tam bude prudit….
njn…. bohužel to je jedna z hlavních postav, no… hned po twinsátkách…
Áďo,krásný. Roztomilej dílek. Jenom mi jaksi pořád nedochází,že je dvojčátkům už 31. xD Ještě k tomu minulýmu dílu:lepší rodovou linii jsi Sillimu vážně vymyslet nemohla. Eclipse! Evidentně jsem v tobě našla stejného koňského nadšence a znalce (velice skromně řečeno xD),jako jsem já. 🙂
já neci aby ublížil Sillymu
Terezka: nj, já koně miluju odmalička, ale bohužel k nim jaksi jak z technických, tak finančích důvodů nemám přístup, takže je pro mě euforie, když se do sedla dostanu párkrát za rok 🙁 přitom bych u nich byla od rána do večera, kdybych mohla…. tak proč Bilímu nedopřát aspoň trošku toho luxusu? korunky na to mají, tak ať si Eclipsova potomka užijou-dokud můžou 🙂
jinak mocinky děkuji za komentíky, zlepšují mi náladu při psaní dalších dílů 🙂 :-*
Áďa: To mám podobně. Kdysi jsem jezdila,ale pak jsem z nedostatku času přestala a na koni už jsem neseděla…pff-2,5 roku. 🙁 No jo… Ale tvoje poslední věta mě moc nepotěšila-dokud můžou? 🙁
jj, dokud můžou… zní to morbidně, ale je to tak…. a už mlčím, nebo tu rovnou vyklopím celý děj 😀
Áďo, jestli se Sillymu něco stane, tak já to opravdu nepřežiju, panebože! Ten závod nedopadne dobře.
To jsem ti chtěla napsat, jak roztomilá je představa, když si Tommy zakrývá oči při skocích, nebo jak Bill usnul ve vaně.
Měl zlou předtuchu.
Silly umře? Jestli jo, tak dál nečtu, JAKO! Ne-e!!!!!!!!