autor: Rachel
Hnědá mandlová očka se rozespale rozhlédla po pokoji a jejich majitel si přitáhnul peřinu blíž k tělu. Přesto, že venku vládlo letní počasí, dal přednost příjemnému teploučku pod peřinou. Přetočil se na bok a pohled mu padl na tělíčko, ležící před ním. Tom se usmál a něžně pohladil hřbetem ukazováčku Billovo bílé ramínko. Přitom naslouchal Billovu pravidelnému dýchání. O tomhle vždycky snil. Že až se jednou ráno probudí, jeho láska bude spát vedle něj a on bude vědět, že je to ta pravá osoba. A Tom to věděl. Napovědělo mu to jeho srdíčko, které se při pohledu na tu porcelánově křehkou nádheru prudce rozbušilo.
Tom opatrně vstal, oblékl si župan a potichu odešel dolů do kuchyně. Chtěl Billa překvapit snídaní a také jej bavilo si ho rozmazlovat. Vytáhl dvě misky, mléko a pár krabic s cereáliemi. Všechno naskládal na podnos a znova šel nahoru. Dveře byly pootevřené tak, jak je nechal a proto se do nich jen lehce opřel. Celý pokoj projasňovaly zářící paprsky sluníčka, které bylo v posledních dnech opravdu neúnavné. A Tom si přál, aby v následujícím víkendu neubíralo na intenzitě. Přešel k posteli a snídani položil na noční stolek vedle osamělého Ijáčka. Sedl si na kraj postele a prohlížel si Billovu spící tvář. Byla neuvěřitelně jemná a černé vlasy s ní krásně kontrastovaly. Tom vztáhnul ruku a odhrnul Billovi z čela pár pramínků, které mu spadaly do očí. Svou ruku však už nespustil. Dlaní hladil Billovo líčko a pozoroval koutky Billových úst, které už začínaly mírně cukat. Zpod černých mrkacích řas na Toma vykoukla dvě ospalá, ale zářivá kukadýlka.
„Tomíšku,“ zavrněl tiše, že i sám Tom měl problémy to slyšet. Ale věděl, že to krásné oslovení patří jen jemu.
„Vstávej, broučku, už je čas. Králíčci už se nás nemůžou dočkat a my nemáme ještě ani zabaleno,“ připomněl Billovi a se smíchem sledoval, jak se Bill prudce vymrštil do sedu.
„My… my jsme zaspali?“ zeptal se poplašeně, ale Tom jej jemně svalil zpátky do peřin.
„Ne, lásko. Pojedeme tam, až se mamka vrátí z práce. A to bude až za šest hodin, trdýlko moje. Teď se musíme posilnit, hmm?“ nabídl Billovi a položil podnos se snídaní na jeho klín. Bill se mlsně olízl. K úplné spokojenosti už mu stačilo jen jediné. Nadzvedl peřinku a ručkou poplácal na místečko vedle sebe.
„Pojď ke mně, Tomí,“ vybídl Toma a za pár vteřinek se jeho hlavinka opírala o Tomovo pevné rameno. Slastně vydechl a s přáním dobré chuti se pustil do snídaně.
Celé dopoledne, ale i odpoledne vládl v domě menší zmatek. Oba chlapci si dávali do velké společné tašky své věci, ale zatímco Tom si své oblečení balil úplně v klidu, Bill běhal po celém domě jako torpédo. Neustále si do tašky přihazoval nové a nové věci a v jejich společném pokoji to vypadalo, jako by bouchla bomba. Skoro všechna Billova trička byla naházená na zemi a samotný Bill seděl uprostřed toho nepořádku a vybíral si nějaké pohodlné tričko na spaní. Když však uslyšel jemné zaklepání, zdvihnul hlavu a jedním slovem pozval dovnitř Toma, který už měl dávno zabaleno a teď se dole mohl nudou ukousat. Proto se rozhodl Billovi pomoci s balením. Když skrze dveře zaslechl Billův tichý hlásek, vzal za kliku a vešel dovnitř. Pohled mu padl na Billa, který celý zkroušený seděl na koberci a v ručkách přežmoulával jeden kus látky za druhým. Tom si k němu klekl.
„Billi, copak je?“ optal se něžně a pohladil Billa po vláscích. Bill k němu zvednul očka.
„Když… když já si chci vzít nějaké tričko na spaní a já nevím které,“ povzdechl si a nato se Tom musel usmát. V první chvíli si pomyslel, jestli se jeho medvídkovi něco nestalo a on tu místo toho přemýšlí nad takovými obyčejnými věcmi.
„Miláčku, to je přeci úplně jedno,“ špitnul a musel Billa políbit, protože by víc pohled do těch podmanivých očí nevydržel. A právě přitom jej napadl báječný nápad.
„Víš co, Billí? Můžeš si půjčit nějaké tričko na spaní ode mě,“ navrhnul mu a Bill se mu překvapeně zahleděl do očí.
„Ale, Tomi, nebude mi to moc velké?“ zeptal se s obavami, ale Tom rázně zakroutil hlavou, až se mu dredy uvolnily z drdolu.
„Alespoň se ti bude lépe spát. A navíc si můžeš vybrat, které budeš chtít,“ ujistil jej a spatřil na Billově tváři krásný úsměv.
„Já chci tohle, Tomi,“ pípnul tiše a prstíkem si začal pohrávat s cípem Tomova bílého trička. Tom se na své tričko zadíval.
„A nechceš raději čisté, Billi? V tomhle už totiž chodím třetím dnem,“ odvětil a hledal na tričku neexistující skvrny. Bill však zavrtěl střapatou hlavinkou na znamení nesouhlasu.
„Ne ne ne, já chci tohle, protože… voní tebou, lásko,“ pohladil Toma po drsných dredech, přitulil se k němu do náruče a nasával omamnou vůni, která vycházela z toho kousku látky. Cítil, jak mu Tom jemnými polibky pokrývá vlásky a cítil se neskutečně šťastný. Troubení před domem však přinutilo obě dvojčátka odtrhnout se od sebe. Tom si rychle svléknul tričko a oblékl si modré.
„Dám ti ho do tašky, ano?“ líbnul Billa na čelo a rychle odpochodoval dolů. Tričko uložil do tašky a do oka mu padla Billova kosmetická taštička se spoustou malovátek. Tom se sám pro sebe usmál, taštičku vytáhnul a utíkal nahoru do koupelny. Na tomhle místě ji Bill určitě hledat nebude. Proč by ji také hledal? Myslí si, že už ji má dávno sbalenou.
„Billééé, Tomééé, už jste připraveni?“ Simone stála v předsíni a pohrávala si s klíčky od auta. Jako první vyletěl z pokoje Bill. Celý natěšený jen se svým mini baťůžkem v ruce slétl schody a rychle se utíkal přezout.
„Ahoj, mamí,“ pozdravil svou matku se zářivým úsměvem a zapnul zip od jejich velké tašky. Přitom se rozhlížel kolem, a když konečně spatřil Toma, který si ještě ve spěchu upravoval kšiltovku, svraštil čelíčko a nasupeně vyšpulil rtíky.
„Tomí, tak si přece pospěš,“ pokáral ho a pomohl mu s velkou taškou. Simone se jim oběma musela smát.
„Vy jste moje dvě čísla. Doufám, že jste na nic nezapomněli,“ očima se zaměřila na Billa, který si ještě v baťůžku kontroloval kartáček na zuby a papírové kapesníčky.
„Stejně toho moc nepotřebujete, a navíc tam jídlo bude v nějaké malé restauraci,“ mrkla na ně a konečně je vyzvala, aby se posadili do auta a mohli vyjet.
Cesta trvala asi půl hodiny, ale ani jednomu z nich to tak nepřišlo. Když přijížděli k farmě, jakoby snad ani nebyli poblíž města. Příroda a louky vypadaly jako v pohádce a dodávaly farmě okouzlující atmosféru. Čím dál jeli, tím víc na ně vykukoval větší bílý domek, který však nevypadal na to, že by v něm bydleli lidé. Bill s Tomem, sedící na zadních sedadlech, si nenápadně tiskli ručky k sobě a rozhlíželi se po té okolní nádheře. Z bílého domku uviděli vycházet postavu, která se u cesty zastavila a jakmile zahlédla známé auto, s úsměvem zdvihla ruku na pozdrav. Simone také zamávala. Zastavila na volném plácku a s úsměvem se otočila na oba kluky.
„Tak, jsme tady, kluci, pojďte,“ vybídla je a sama si vzala kabelku a z auta vystoupila. Bill s Tomem ji následovali a pobrali si své věci. Rozhlédli se kolem. Opravdu tady bylo nádherně. Simone si sundala z očí sluneční brýle a podala si ruku s trochu postarším pánem.
„Ahoj, tak ti vezu ty pomocníky. Tohle je Bill a tohle je Tom. Chlapci, tohle je můj starý, ale dobrý známý, pan Bernstein, má tu farmu s králíkama, o které se budete starat,“ vysvětlila dvojčátkům, kteří si pana Bernsteina bedlivě prohlíželi. Byl to sympatický, asi padesátiletý muž, který už svou rozesmátou tváří dával najevo, že jeho dušička tíhne k těm němým tvářím. Na oba se usmál.
„Ahoj, Bille, ahoj, Tome, vítám vás tady. Jsem rád, že jste sem přijeli a doufám, že se vám tady tyhle dva dny bude líbit. Trochu bych vás tu provedl, co říkáte?“ nabídl chlapcům a zadíval se na Simone, která pokývala hlavou.
„Jistě, stejně už budu muset jet, mám moc práce. Všichni se tu mějte krásně a vy, kluci, hezky se starejte o ty králíčky, jak jste mi slíbili,“ oba je políbila na tvář a nakonec se rozloučila i s farmářem. Za pár minut už se její auto vzdálilo z dohledu.
Tom se na farmáře s úsměvem otočil.
„Pane Bernsteine, můžeme si prohlédnout farmu?“ optal se a tím donutil zamyšleného pána k souhlasu.
„Samozřejmě, pánové, běžte do toho bílého domku, já zatím skočím pro klíče od chatky, kde přespíte,“ odvětil a odběhl do svého domu opodál. Bill Toma zatahal za dredíky.
„Broučku, už pojďme, nemůžu se těch mazlíků dočkat,“ zaškemral směrem k Tomovi, který mu odhrnul vlásky z čela.
„Já také ne, lásko,“ políbil jej a společně se vydali k bílému domku.
Dveře trošku zavrzaly, když vešli dovnitř. Oběma to vyrazilo dech. To celé byla jedna velká místnost, kde bylo přinejmenším sto klecí po dvou králíčcích. Všichni byli už na první pohled sněhově bílí, a jakmile spatřili cizí návštěvníky, zvědavě nakrčili čumáčky. Billova očka se radostně rozzářila.
„Tomí, to je nádhera,“ vypískl se značným úžasem v hlase a upřeně sledoval to moře chlupáčků. Byl jako u vytržení. A nejen on, ale také Tom. Ještě nikdy neviděl tolik králíčků pohromadě a s úsměvem si je prohlížel. Oba se usmívali, a kdyby za sebou neuslyšeli hlas, asi by tak stáli ještě dlouho.
„Tak co, kluci, jak se vám tu líbí?“ poplácal je pan Bernstein po ramenou a také se zadíval na svou, teď už jedinou, radost. Bill nadšeně zatleskal pacičkami.
„Je to tu krásné. Všichni jsou tak úžasně stejní,“ poznamenal. Tom se také usmál.
„Pane Bernsteine, to je opravdu všechno vaše?“ zeptal se nevěřícně a pan Bernstein souhlasně pokýval hlavou.
„Ano, tihle jsou všichni moji. A správně, Bille, všichni jsou stejní, protože mají jednu maminku a jednoho tatínka,“ pokynul jim, aby šli za ním a ukázal na poslední klec, kde spokojeně odpočívali sameček a samička.
„Díky těmto dvěma mám teď sto devadesát osm mláďátek, které mám moc rád. Můžete si je pochovat, jestli chcete,“ dodal a ani nečekal na odpověď. Otevřel klec kousek opodál a Billovi i Tomovi dal do náruče po jednom z asi měsíc starých králíčků. Tom s králíčkem mírně pohupoval a neustále si pohrával s jeho měkkými packami. Ani se nemusel dívat na Billa, protože mu bylo jasné, co s ním to malé chlupaté klubíčko udělá. A také že udělalo. Bill byl jako v sedmém nebi. Krčil nosík stejně jako králíček v jeho náruči, pusinkoval jej na růžový čumáček, prsty hladil jeho jemnou srst a sladce se chichotal. Přitom se mu z očí vykutálelo pár slziček. Pan Bernstein si toho všiml.
„Ale, Bille, snad Vás to nerozplakalo,“ zasmál se a oba králíčky vrátil zpátky za jejich sestřičkami a bratříčky. Bill jen s úsměvem zavrtěl hlavou.
„Ne, já jen… mám králíčky moc rád,“ setřel si slzičky a nechal se smějícím se Tomem obejmout kolem ramen. Farmář pokýval hlavou.
„To já taky. Víte, chlapci, i když mám toho moc, dělají mně ty zvířátka radost a mě to starání i baví. Ale teď vám musím říct, jak to tady funguje. Zítra ráno sem přijdete na půl osmou a já vám ukážu, co musíte dát králíčkům na snídani, ano?“ oznámil jim a Bill s Tomem souhlasně pokývali hlavou.
Po hodince už měli farmu kompletně projitou a oba byli více, než nadšeni. Pan Bernstein jim ukázal jejich chatku, která byla perfektně vybavená. Jen koupelna byla venku, ale to ani jednomu vůbec nevadilo. V chatce byla malá kuchyňka se stolem a s židličkami, kousek opodál byl pokoj s gaučem a s televizí a nahoru vedly schody do pokoje.
Bylo už kolem osmé večer, když se Bill vracel z koupelny a už z dálky viděl, že se v podkroví svítí. Byl velmi zvědavý, co tam Tom provádí. Když totiž hned napoprvé uviděl, že v pokoji jsou dvě postele, které jsou od sebe navíc odděleny, nahodil na tvářičku smutný výraz tak, aby si jej Tom všiml. A protože byl jako vždycky moc zvědavý, jen v osušce vyběhl schody do podkroví a zastavil se ve dveřích. Očka se mu dnes už poněkolikáté rozzářila nadšením. Uprostřed pokoje u zdi byly obě dvě postele u sebe a byly rozestlány pro dvě osoby. Bill se krásně usmál a popošel blíž. Porozhlédl se kolem, ale to nejdůležitější, co tady postrádal, tu neviděl. Najednou mu však někdo dlaněmi přikryl očka. Bill moc dobře věděl.
„Lásko,“ špitnul tázavě a nato ucítil, jak mu ty známé, citlivé prsty odhrnuly vlasy z krku a plné rty s kovovou kuličkou se přisály na jeho bílou kůži. Tom se rty přesunul až k jeho oušku.
„Tak co? Je to tak lepší?“ zeptal se, i když předem znal odpověď. Bill zářivě přikývnul a začal se očima shánět po Tomovu tričku, které mu mělo posloužit na spaní. Tom si spokojeně lehl na postel a natřepal si polštář tak, aby na Billa dobře viděl. Bill se k němu nejprve stydlivě otočil zády a navlékl na sebe čisté bílé boxerky. Teprve potom si vzal do rukou bílé triko, pomalu přešel k posteli, na kterou se posadil a sklopil hlavinku. Tom si toho všiml, a proto se také posadil a nadzvedl Billovi tvářičku. Očima se jej ptal, hladil po vláscích a naslouchal Billovu tichému hlásku.
„Tomi, a… nebudeš se mi smát?“ ptal se, ale Tom mu položil prst na rty a tím ukončil další příval jeho otázek, které byly úplně zbytečné.
„Billí, hlupáčku můj,“ špitl rozněžněle a sám Billovi pomohl tričko si přetáhnout přes hlavu. Bill rychle vstal a podíval se na sebe do velkého zrcadla, které stálo opodál a vyprskl smíchy.
„To je strašně směšné,“ zvonivě se smál při pohledu na své hubené nožky a ručky, které z XXL trička opravdu vtipně čouhaly. Tom se však zamračil. Snažil se nevšímat si Billa, který se sám sobě chichotal a při jeho zvědavé otázce, co mu je, trošku uraženě pronesl.
„Uvědomuješ si, že se tím vlastně směješ mně? Asi jsem opravdu pro smích,“ pronesl si ublíženě a přetočil se na bok. Nemusel ani počítat do pěti a cítil ty neposedné havraní pramínky vlásků, které jej šimraly na tváři.
„Ale můj plyšáček vůbec není pro smích. Jen mu to prostě sluší mnohem víc, než jeho medvídkovi,“ špital mu Bill do ouška a za okamžik se spokojeně tulil v Tomově náruči, která mu dopřávala ochranitelský pocit.
„Miluji tě,“ ozvalo se dvakrát tiché vyznání lásky, které prolomilo večerní klid, rušený jen cvrkotem cvrčků a tím vykouzlilo na tvářích obou zamilovaných blázínků šťastný úsměv.
autor: Rachel
betaread: Janule
Jéé, to už tu je??? Tak komentujte, no, ještě se ozvu:-D
králíci….králiky moc v oblibě nemám (vlastní zkušenost) xDDD ale super napsaná povídka!
je to moc krásná povídka,ale někdy fakt až moc "přeslazené"….
ježiš… já tuhle povídku miluju… taková něžnost… napřed kočičky… a teď i králíčci… normálně se tu na monitor tlemím a skoro poplakávám tak, jako Bill… sama mám dvouměsíčního králíčka, takže uplně vím, jak se cítí…. nádhera :-* doufám, že bude mít tahle povídka ještě hooodně moc dílů… vážně super 🙂
To je skvělé. Vážně úžasné ♥ Absolutně bezkonkurenční 😉
Billi a králíčci jsou vážně nejvíc XP
Jako vždycky dobře napsané a skvěle promyšlené, ale bohužel… Muckátko má trošku pravdu 😀 Několik kapek tvrdosti by taky neuškodilo, když už tam máš tu něžnost 😀
Králíčci..jůůů…ty miluju :-*
Králíčci(můj mazlík) je supr zvíře.
Bill v XXL tričku to bych chtěla vidět.už jen ta představa mě rozesmála.Rachel mrkni na email.
Bajly: Jo, už jsem ti odpověděla:-D
Doufám, že komentů bude ještě víc, a budete se snažit. Zatím díky moc:-D
Bill se s ním bestak nebude bavit jak zjistí že nemá šminky xD
Krásný x)) jen by mě zajímalo, co bude dělat Bill bez kosmetiky x)) to bude zajímavé x)) těším se!
krásné 😀 myslím že drsné to bude dosť, keď Bill zistí, že nemá šminky 😀
No, taky jsem zvědavá na jeho reakci xD To bude hned oheň na střeše xD Bill v Tomově tričku – zajímavá představa xD
Áďo, nic si z toho nedělej, já se při čtení každýho dílku týhle povídky tlemím na monitor jak pako. Můj přitroublej výraz bych nikomu nepřála vidět – radši xD
Rachelko, moc pěkně napsaný, celej den jsem se těšila jak malá. Krásná odměna po tak náročným dnu, opravdu x)
sem zvědavá, co Billi udělá až zjistí, že mu jeho miláček zabavil šmínky…. xD jinak naprosto sladký…. x))
Díky moc:-D