autor: Bajik
Když se Bill konečně probudil, sluníčko se už smálo na celý svět vysoko na obloze a šimralo ho svými paprsky na tváři. Protáhnul se a hmátnul rukou vedl sebe. Prázdno. Otevřel oči a podíval se tam, kde ještě před několika hodinami spalo jeho dvojče. Nebo se mu to snad zdálo, že usnul na něm? Každopádně to byl krásný sen, pomyslel si a lehnul si na záda. „Do pr-!“zaklel a posadil se. „Dobrý odpoledne,“ ozvalo se z koutu.
Bill se rozhlídnul po pokoji a chvilku mu trvalo, než si zvykl na ostré světlo. „Ahoj,“ řekl a ještě rozespale se usmál.
„Jakpak ses vyspal?“ zeptal se ho Tom, sedíc na koženém křesle v rohu pokoje naproti posteli. Bill si prohrábnul vlasy a odpověděl: „Po tom, cos mi dal nutelu, už jsem se i vyspal. Už jsi dlouho vzhůru?“
Tom se pro sebe usmál. Byl vzhůru už pěknou dobu.
„Jo, vcelku jo. Už asi od půl osmý. Byl jsem vyvenčit Oggyho, zašel do obchodu, byl v centru. To jen naše Šípková Růženka vyspává do oběda…“ Tom sledoval bráškovu reakci, jak roztomile našpulil rtíky, jak svraštil čelo a načuřil se. Rozesmál by se, ale to by ho asi jindy naprosto mírumilovný Billí ukamenoval.
„Ale já to nemyslel zle,“ pronesl a přesedl si na postel vedle Billa. „A navíc, jestli na mě budeš naštvanej, tvoje chyba. Něco pro tebe totiž mám…“
Bill trošku pookřál, jakmile tu poslední větu slyšel. Strašně rád dostával dárky, avšak nerad je někomu dával. „Fakt?“ zeptal se a na jeho tváří se mihnul úsměv.
„Fakt. Ale… co za to?“
Tohle mohl Bill vlastně jen očekávat. Bylo mu jasné, co po něm Tom chtěl.
„Tomííí,“ zaúpěl Bill, „něco jsi mi přece slíbil!“
„Jedna malá pusa tě přece nezabije,“ špitlo mu rychle zpět jeho dredaté dvojče. Bill založil ruce na prsou, tohle by teda nešlo, aby ho vydíral.
„A víš ty co? Klidně si to nech. Slibovals, že nebudeš spěchat, ale podle mě spěcháš. A vydíráním ode mě tu pusu už nedostaneš tuplem,“ řekl sladce s podtónem hněvu a chystal se vylézt z vyhřátého pelíšku.
„Počkej. Dobře, vyhrál jsi,“ stáhnul Tom svou žádost a za ruku ho stáhnul k sobě na klín. Dal mu jeho havraní vlasy za ucho a s úsměvem na tváři a jiskřením v očích mu položil otázku: „Ty zase budeš chtít namazat záda, že?“
„Klidně řeknu mámě,“ odvětilo mu dvojče a snažilo se vyprostit z jeho náruče.
„No tak, Billí,“ zaúpěl Tom.
„Ale Tome, sám říkáš o Karin a spol, že jsou jako jezinky, ale ty nejsi o nic lepší. Já ti dám pusu a ani nestačím říct „švec“a…“ sugestivně se odmlčel.
„A?“ naléhal Tom na jeho odpověď a na tváři se mu usadil samolibý úsměv.
„A nic. A koukej mě pustit,“ odsekl mu a znova se snažil vymanit z jeho sevření. „Nepustím tě, dokud mi to za prvý nepovíš a za druhý mi nedáš aspoň malinkatou pusu.“
To se Billovi nelíbilo. Copak byl panenka na baterky, která udělá všechno, co se jí řekne? Copak byl robot? Hadrová panna, se kterou si může člověk dělat, co se mu zlíbí? Tak to pr! To nebyl ani náhodou. Naštvaně našpulil rty a zamračil se.
„Ne, Tome. Neudělám ani jedno, ani druhý. Včera jsi mi slíbil, že nemusím nic, pokud nebudu chtít sám. A taky že ty na mě nebudeš spěchat. Jenže tys ten slib porušil už podruhý. Chceš snad, abych ti zatrhnul i to málo, co můžeš?“
Tohle Tom nechtěl. Musel by si znovu získat Billovu důvěru, ale tentokrát by to určitě nebylo tak jednoduché, protože by mu jeho mladší dvojče nevěřilo jedno jediný slovíčko.
Tom si povzdechl a pustil ho, i když to dělal velice nerad. „Věděl jsem, že budeš rozumný,“ pronesl Bill se sladkým úsměvem na tváři a lehce otřel své rty o jeho v krátkém polibku. V mžiku byl dole z postele a utíkal ven z pokoje. Tom pozoroval jeho pohupující se boky, dokud mu nezmizel z dohledu.
Byl taky trošičku překvapený Billovou reakcí. Dělal divadýlko o tom, jak moc na něj spěchá, a nakonec ho políbí sám. Měl v tom už tak trošku guláš. Nevyznal se v něm a vlastně ani nijak netušil, jak se kdy zachová. Ale i to se chystal napravit…
Netrvalo dlouho než se jeho střapaté dvojče objevilo znovu v pokoji, v ruce svírajíc dlouhou, azurově modrou plastovou lžičku a jahodový jogurt. Zabouchnul za sebou dveře a posadil se na posteli, oči stále přilepené na Tomovi. Pohled mu sklouznul do kelímku a nabral si jogurt na lžičku.
„Neříkals, že pro mě něco máš?“ zeptal se Bill a strčil si lžičku s jogurtem do pusy.
„Vždyť jsi říkal, že si to mám nechat,“ opáčil mu Tom rozpustile a lehnul si na postel.
Nikdo nic neřekl do tý doby, než Bill nedojedl jogurt. Naposledy olízl lžičku a i s kelímkem ji položil na noční stolek. „Jen jsem tě škádlil,“ vypustil z úst sametovým hlasem a roztomile se uculil. „Škádlil?“ zeptal se překvapeně Tom a přisunul se k němu blíž. „Škádlil,“ zašeptal Bill a… vstal z postele, stále však pozoroval Toma.
Tiše otočil klíčem v zámku dveří jejich pokoje. Vrátil se zpátky na postel. „Kde jsme to skončili?“ optal se jemně a naklonil se k Tomovým ústům, aby je spojil v krátkém polibku. Poté se mu dlouze zadíval do očí a zvědavě se zeptal: „Copak že to pro mě máš?“
Tom myslel, že ho na místě klepne. Už se v něm nevyznal vůbec! Prvně byl naštvaný, pak něžný a nakonec to takhle utne. Ne, ne, ne. Byl dokonce přesvědčený o tom, že mu to Bill dělá schválně. Vlastně by se tomu ani nijak zvlášť nedivil. Připadalo mu taky trošku nespravedlivé, když si s ním Bill hrál a on nemohl.
Jako pytel plný kamenů se svalil z postele a po kolenou se jako batole doplazil ke koženému křeslu v koutě pokoje, na kterém seděl, když se jeho sladký, roztomilý, nevinný bráška probudil. Vzal malou zelenou taštičku, která na něm ležela a ve které se skrýval dáreček pro Billa, a znova se odbatolil k posteli. Taštičku položil mezi sebe a Billa.
„To je pro mě?“ zeptal se Bill a povytáhnul při tom obočí.
„Myslíš, že bych to sem dával, kdyby to nebylo pro tebe?“
S úsměvem sledoval, jak Bill opatrně sáhnul po taštičce a nakouknul dovnitř ještě opatrněji, jako by na něj měl vyskočit čert na pružině. Tázavě se na Toma podíval.
„Víš, myslel jsem, že když budeme chtít jít večer spolu ven, že by možná bylo lepší, kdyby… Zlobíš se?“ vysvětloval mu Tom své myšlenkové pochody, zatímco Bill vytahoval z taštičky kus látky, krajek a pár drátů.
„Ne, nezlobím, ale… To myslíš vážně?“
Tom zakýval hlavou na souhlas. „Asi by bylo blbý, kdybych se já, největší děvkař z ročníku, procházel po parku ruku v ruce s klukem, navíc s bráchou…“
Bill se díval na ten kousek látky přímo nedůvěřivě. „Myslíš, že by bylo lepší, kdybych byl holka?“ zeptal se Toma a podíval se mu zpříma do očí. Znal část jeho odpovědi dopředu, nemusel ji ani vyslovovat.
„Možná ano, každopádně by to bylo jednodušší… Ale… Věřím, byl bys určitě překrásná holka, ale už bys to nebyl ty. A celkově by to už nemělo takový kouzlo. Bylo by to normální. A já nemám rád normální věci, když jsem s tebou…“
Bill mu na to ani neměl co říct. Jen pohledem přelétal z Toma na tu krajkovou věc v jeho ruce. „Vždyť do toho nemám co dát,“ zašeptal si pro sebe.
„Něco se vymyslí, neboj,“ ubezpečil ho Tom, pohladil po rameni a pokračoval, „mně by neuvěřili, kdybych ze sebe udělal holku, ani kdybych měl prsa sebevětší a na ksichtě víc než dvě tuny make-upu. A věř mi – v Hamburgu není moc holek s dredama… Věděl jsem, že z toho nebudeš nadšenej, proto mám pro tebe ještě cenu útěchy,“ řekl Tom a natáhnul se pod postel.
„Snad pro mě nemáš ještě saténovou noční košilku, když už jsem dostal tu podprsenku,“ pronesl Bill jízlivě. Tom po něm hodil ošklivý pohled a podal mu druhou taštičku. Bill si ji nedůvěřivě vzal a mrknul do ní. „Áh, už jsem ti někdy říkal, jak moc tě miluju?“ vyvýsknul Bill šťastně a vrhl se mu kolem krku, až se jeho bráška zapotácel a málem oba spadli spolu dolů z postele. Políbil ho a na vcelku dlouhou chvíli zapomněl na svůj zákaz.
Svým jazykem pronikl hluboko do Tomových úst a nechal se ovládnout veškerou vášní, kterou v sobě kdy měl. A že by to vadilo jednomu nebo druhému, to se říct nedalo. Když se otřel o Tomův (prozatím) klidný klín, odpovědí mu byl prudký výdech přímo do úst.
A právě Billovy poddajnosti Tom v tuhle chvíli využil. Opatrně ho položil na záda. Bill zakňučel bolestí, ale ta byla rázem fuč. Prostě zmizela, jakmile se Tom znovu dotknul Billových rtů v ještě vášnivějším polibku než doposud. Svými dlouhými prsty bloudil po Billově těle a Bill se stal tím nejšťastnějším klukem, co kdy mohl být. Obsypal mu krk spoustou motýlích polibků a dvojče pod ním předlo jako kočka.
Tom svůj klín přímo natlačil na bráškův a ten málem zakřičel nahlas, jak moc se mu to líbilo. Tom se raději vrátil svými rty na Billovy, protože jedině ty ho mohly umlčet. A taky byl přesvědčený o tom, že kdyby si ho v tuhle chvíli chtěl vzít, Bill by se tomu možná nijak nebránil. Možná by mu vyšel vstříc.
A pak se všechno zhroutilo jedním jediným zvukem.
Klepot na dveře.
„Kluci, máte tu návštěvu,“ ozval se Sebastianův hlas zpoza dveří.
„Chvilku,“ křiknul Bill a podíval se omluvně do Tomových čokoládových očí a kousnul se do rtu. Omluvně kvůli tomu, že se nedokázal ovládat. Prostě to nějak v sobě nedokázal udržet. A to byl teprve první den jejich dohody, co asi tak bude dělat za dva týdny? Zblázní se z toho. A oba dva!
Tom z něj zklamaně slezl, představoval si to jinak. Proč nikdy nic nevyjde podle jeho plánů? Ptal se sám sebe.
„Tome? Víš, sice by mě nikdy nenapadlo, že tě o tohle poprosím, ale mohl bys mi půjčit něco na sebe? Nemůžu tam jít takhle, protože bůhví kdo tam je, a v mých kalhotách by TO bylo vidět…“
Tom se pousmál a sjel Billa od hlavy až k… patě, samo sebou. „Dobře, ale zatím něco udělej s tím svým vrabčím hnízdem na hlavě, ano?“
autor: Bajik
betaread: Janule
Rychle dáL! Miluju tuhle povídku!Bill a nosit podprsenku…:-D Dobrý…:-D
podprsenku? chudák Bill xD
Rychle další!!
chudák Bill bude muset mít na sobě podprsenku….no ať si to užije…xD
Wau xD dááál a rychle pls!! xP
CO bylo v tý druhý taštičce??? *napnutá jak kšandy* Je to super. 🙂
Ooo skvělí:-))
Ahoj holky 😀 potřebuju pomoct 🙂 doufám, že se smilujete. Možná ste si všimli titulku na seznamu, VE ŠPANĚLSKU BUDE RODIT PRVNÍ MUŽ – ČEKÁ DVOJČATA. Chtěla bych vás moc poprosit, jestli byste se za mě nemohli postavit. Bohužel, nemůžete přidat komentář, pokud se poštovně nezaregistrujete, ale mohli byste můj názor odklliknout jako SOUHLASÍM. Aby ostatní netolerantní lidi viděli, že i tihle muži mají své zastání 🙂 jsem tam jako Daniela Petržilková.
Ukažme těm netolerantním zvířatům, že mi za ním stojíme 😀 odkaz zde : http://www.novinky.cz/koktejl/164472-ve-spanelsku-bude-rodit-prvni-muz-ceka-dvojcata.html . Potom už stačí kliknout na vaše názory a ste tam 🙂
Omlouvám se autorce, že jsem nepřidala komentář povídce 🙁 Příště to napravím 🙂 Povídka ale už podle názvu krásná :-*
dáááááááál…. chonéééém…! je to bombastický!
co mu dal tom v tom druhym baličku?…
podprsenka to je nápad xD
xD já z tebe nemůžu xD podprda, saténová košilka prej xD skvělý xD