autor: Bajik
~ Tom ~
Díval jsem se za ním, dokud hlasitě neprásknul dveřma. Skvělý. Totálně úžasný. Prostě můj bratr, že jo. Podíval jsem se na Davida, kterej zjevně čekal na vysvětlení.
„No,“ řekl David, „povídej.“
„Zase mu hráblo, nevšímej si toho,“ vymluvil jsem se na duševní stav Billa a vystoupil jsem z auta. Zamknul jsem ho a byl jsem na cestě rovnou do domu.
„Tome!“ zařval na mě.
Otočil jsem se a pokrčil rameny. „Co je?“
„Nedělej ze mě vola.“
„Ale já z tebe vola nedělám. Nevím, žes mu na to zase skočil. Jedinej, kdo z tebe dělá vola, je Bill. Vymýšlí si, že za to můžu já, když to jen kvůli němu jezdíme pozdě.“
Georg se na mě podíval jako na blázna, protože právě on byl svědkem všech našich ranních hádek. Ano, hádali jsme se v autě téměř každé ráno. A aspoň jednou mi vždycky Bill vyčte, kolikrát mě musel tentokrát budit. Jeho pohled byl nejspíš na místě…
Následoval jsem Georga a Davida dovnitř. Na sedačce už tam seděl Gustav a bavil se s Billem. Jakmile si mě ale můj povedený bratříček všimnul, ztichnul a nepromluvil ani slovíčko. Jen si mě s jistou částí opovržení prohlížel.
David si sednul na jednu z černých kožených sedaček. „Nehodlám řešit, co se s váma dvěma děje, i když to je k nevydržení, ale jestli něco takovýho předvedete na Comet, tak jsme spolu skončili. Nechci vám nijak vyhrožovat, ale na titulní strany bulváru se můžete dostat z lepších důvodů než veřejných hádek, jak jste už jednou předvedli. Nepřeju si, aby se to ještě někdy opakovalo, je vám to jasný?“
Jen jsem zakýval hlavou jak nemocnej osel na souhlas.
„Bille?“ čekal David na jeho souhlas.
Bill neřekl ani slovo, nepohnul hlavou, neudělal posunek, nic. Jako by tam nebyl, jako by se ho to vůbec netýkalo. Přičemž poslední veřejnou hádku, ještě před tou jeho cystou, zavinil on.
„Bille!“ rozčílil se jinak klidný David.
„Já tě slyším,“ řekl a stále ze mě nespustil oči. „Pokusím se o to,“ zamumlal a stočil pohled na Davida.
„To doufám. A teď k pátku. Do Oberhausenu vyrazíme zítra odpoledne. Chci vás tu všechny mít v pět hodin odpoledne. Přespíme v hotelu s ostatní „smetánkou“ a pak v té pozdější části odpoledne vás čeká červenej koberec a večer samotné vyhlášení. Uvidíme se až tam, musím ještě něco zařídit kvůli Americe. Nějaké otázky?“
Všichni jsme zakroutili hlavou, že ne.
Tedy až na Billa, kterej stále sledoval svůj odřený černý lak na nehtech a snad čekal, že se i pohne nebo co. Něco ho zase žralo, to bylo značný. Že by stres z nadcházejícího pátku? I kdyby, mně to bylo putna.
Vlastně si za to, že jsme se takhle odcizili, mohl sám. Nevím, co ode mě čekal. Že mu snad skočím kolem krku?
Místo jeho dokonalýho scénáře, kterej si v hlavě, jak ho znám, přehrál nejmíň padesátkrát v různých variantách, ovšem se šťastným koncem, jsem se mu vysmál do očí s tím, že je blázen. A když jsem pak pochopil, že to ze srandy nemyslí ani náhodou, prostě se mi nějak… zhnusil, připadal mi odpornej. Vlastní bratr! K nevíře. Aniž bych chtěl, vyhýbal jsem se mu. Nabídl jsem mu dokonce, že bychom mohli dělat, že to neřekl, on si však stál za svým, hlava jedna tvrdohlavá! Že prej když už to řekl, stojí si za svým a nehodlá dělat, že o ničem nevím. Když to tak chtěl, má to mít.
David se chvíli na Billa naštvaně díval; čekal, jestli se bude něco dít. Viděl jsem, jak to v něm vře a nekoukalo z toho nic dobrýho. „Bille, mohl by ses vrátit z nebeských výšin zpátky na zem? Teď by to bylo docela na místě,“ řekl klidněji, než se z pohledu na něj zdálo.
„Já tě ale poslouchám,“ odsekl mu Bill. A to nebylo dobré.
„To je sice pěkný, že mě posloucháš, ale co si z toho, co jsem říkal, pamatuješ? Spoléháš se snad na někoho, že ti to pak řekne? Bille, v poslední době-„
„Jsem divnej, jen to řekni, mě to je putna, protože tohle už dávno vím a nijak zvlášť mě to neštve. Klidně si do mě i rýpni, třeba že mám odřený lak nebo nemám perfektní vlasy, mě už to je opravdu jedno.“
„Bille, nech toho,“ upozornil jsem ho klidně.
„A proč? Protože mi to jako můj starší bratr nařizuješ? Ty už mi můžeš akorát jedno, Tome!“ zakřičel, vstal a za dupotu odešel do koupelny a prásknul dveřma. Za chvilku se ozval rachot. Nejspíš zase něco shodil na zem. Dělával to úplně běžně. Snad si vylíval vztek na něčem neživým nebo co. „Co si, do prdele, myslí, že jsem? Že mě může pořád takhle shazovat? Dirigovat mi život? Já už se na to taky můžu vykašlat!“ ozývalo se tlumeně z koupelny.
„Já už toho mám tak akorát dost!“ řekl jsem a šel jsem za ním. Vážně jsem toho měl dost. Když tohle posloucháte nejmíň půl roku, člověk už na to prostě nemá.
Zabouchal jsem na dveře. „Otevři, Bille!“
„Vyliž si!“ zněla odpověď.
„Bille, nehodlám se s tebou hádat přes dveře.“
„A proč ne? Nemohl by ses mi vysmívat do očí? Takovou radost ti neudělám.“
Chytnul jsem za kliku; kupodivu bylo odemčeno. Vlezl jsem tedy dovnitř za neustálých nadávek, abych ho nechal být a tak, a zamknul dveře.
Bill se ke mně otočil zády, ruce založené na prsou, nic neříkal. Tahle jeho mlčenlivost mě v poslední půlhodině docela rozčilovala.
„Bille, já to s tebou myslím dobře. Proč to tolik ztěžuješ?“
Nereagoval.
„Posloucháš mě, sakra?!“ chytnul jsem ho za loket a trhnul s ním, aby se otočil. Jakmile se můj pohled setkal s jeho, otočil se zpátky. Snad abych neviděl jeho černý slzy nebo co.
„Proč brečíš?“ zeptal jsem se ho jemně.
Otočil se na mě a šeptnul: „Nech mě tady samotnýho.“
„Bille…“
„Prosím!“ procedil skrz zuby.
„Jak chceš,“ řekl jsem a nechal ho tam.
autor: Bajik
betaread: Janule
vy toho Billa tak moc trápíte! Že Davide, a Tome…x)))
Já to říkala, že mu řekl, že ho miluje xD Chudák Bill, úplně si to dokážu představit. Dusí to v sobě a pak se prostě rozbrečí. To bylo hezký ten konec 😉
Chjo chudinka malej:'(
chudák Bill…. si úplně představuju tu chvilku, jak mu to říká a on se mu vysměje… x(( chápu, city mu opětovat nemusel, ale taky se nemusel zachovat takhle… x(( twe úplně mě dostává, jak se k němu ten David s Tomem chová…. xO a ten konec byl hezkej… akorát Tom nemusel odcházet, ale nevadí mno… x)) nevim proč, ale přijde mi jako by se na Comet mělo něco podělat, když o tom furt mluvěj…. těšim se na další dílek, je to skvěle napsaný… x))
chudák Bill, ale nemusel by to tak hrotit xD
skvělej dílek:-)
Naprosto nesouhlasím s tím že ho tam nechal :-/
oo! To ej fakt bomba! Chudák Bill:-( Ale je to suprově napsaný!
Ten Tom je na Billa tááák hnusnej, to si chudák ani nezasloužíí 🙁
Sem ráda, že tu dílky přibývaj tak rychle x)
Toman na konci nemusel odcházet, ale co už…je taky pěkně tvrdohlavej…
Tak rychle dál, je to fakt super!!! x)
Sedim u okna a divam se na hvezdy v ruce mam ziletku a cekam as spadne hvezda abych to mohla udelat mohla udelat posledni osvobozujici rez… A hele pada au a us to tece boli to ale tak jinak mota se mi hlava musim to Poslat us tk ahoj hnusnej svete..
Neeeee prosim zes to neudala neeee proc? Vsechny rany se zahojej pamatujes??
Sama si to rikala a tet si boj vzdala ..doufam ze ses stala tou nejkrasnejsi hvezdickou ze vsech mela sem te moooc rada hvezdicko moje..
chjo… Tom je bastard nad bastardy… =-/ už mě zlobí hošánek… chudák Billi, chjo… ty dílky už jsou tady rychleji, to je fajn 😉 jen tak dál 😀
Hvezdicka, Hvezda: ????
ten Tom je ale blbec !!!!!!!!!!! fakt 😀
Juj,to se mi tak líbí!Krásnej,smutnej konec…
chudák Bill, vim jak mu je… máš fakt krásnej styl psaní, ale ja ted brečim jako želva fakt… to je tak hrozně nefer. Samozřejmě že by většina dvojčat reagovala přehnaně když mu to jedno řekne jak ho miluje (typuju že něco takovýho žejo) ale ono číst to.. to mi ptrostě rve srdce. Vždyt by to těm dvoum jinak tak slušelo! 😀 jinej twincest než tom&bill by mi ale taky připadal nechutnej, tojo