autor: Bitter
„Co tady sakra děláš? Co ti dává tu drzost, lízt do mýho pokoje?! Vypadni!“
„Jdu ti to vysvětlit.“
„Já nechci, támhle jsou dveře, jdi!“ Tom se postavil a hodlal si znova sednout na postel, Bill ho ale znova strčil. To už si ale Tom nenechal líbit. Chytil Billa za ruce, sedl si na něj a pevně mu držel ruce za hlavou. Bill po něm vyděšeně těkal pohledem.
„Jestli to nechceš slyšet, nezájem, já ti to řeknu a je na tobě, co pak uděláš, můžeš mě pak klidně vyhodit, ale teď budeš poslouchat.“ Nevědomky stiskl Billa ještě pevněji.
Bill sykl bolestí.
„Pusť… Prosím…“ Tom ho pustil a sesedl z něj.
„Já vím, že mě nenávidíš, ale taky vím, že mě pořád miluješ.“
„Já…“
„Tiše.“ Než stihl Bill Toma zadržet, vylovil zpod jeho trika medailon, srdce.
„Kdyby ne, tak bys to dávno zahodil.“ Vylovil i svůj řetěz s prsteny a Billovi se do očí nahrnuly slzy. „Taky tě pořád miluju…“
„Tak proč jsi to udělal…“
„Já musel… Jinak by tě zabila…“
„Cože?“
„Ptal ses mě, kdo tě to tenkrát postřelil a já ti to nechtěl říct, ale pokud chci, abys to teď pochopil, musím ti to říct… Andreas…“
„A-andreas? Ale jak to… vždyť…“
„Bille, nepřerušuj mě. Najali ho, aby tě zabil, ale on si to udělal podle svýho a unesl tě, to už ty víš. Jenže ten, kdo ho najal, to zjistil a vyhrožoval mu, že vás zabije oba, když tě nepošle zpět. A pak ten někdo ukradl tu kazetu z toho dne, co se Andreas pokusil zabít mě, a vydíral mě, jestli neudělám, co chce, zavřou tě a ona by se pak postarala, aby tě ve vězení zabili…“
„Ona?“
„Přesně si pamatuju ten večer, co přišla a co řekla… Prý, jestli bych udělal pro to, abys byl na svobodě všechno, a já řekl, že jo… Jenže ona nechtěla peníze…“ Tom už téměř šeptal a Bill se neopovážil ani nadechnout, pomalu mu to začalo docházet… „…slíbila, že to bude jen jedna noc, pak přišla s tím, že je těhotná…“
„Tome rozumím tomu správně, že… Lucy…“
„Nechá tě zabít, když s ní nebudu… Tohle jsi se neměl nikdy dozvědět, ale já ti to musel říct… musel… Odpusť mi to… Prosím…“ V slzách padl Billovi do náruče. Už neměl sílu. To tajemství, které ho celou tu dobu tížilo, bylo konečně venku a on se mohl znova volně nadechnout. Bál se, že ho Bill od sebe odstrčí a vyhodí, ale Bill od sebe Toma neodstrčil, naopak. Pevně ho k sobě přitisknul a pomalu si srovnával všechno, co mu řekl.
„Lásko, řekni, že… že mi věříš…“
„Věřím.“ Špitl a bolestně vydechl pod náporem pláče, který se mu nedařilo zadržet. Teprve teď měl ve všem jasno, proto se Tom choval tak divně, trpěl daleko víc než on.
„Co budeme dělat?“
„Já nevím.“
„Utečeme… odjedeme do Francie nebo… já nevím, prostě někam…“
„To nejde, našla by nás nebo by udělala něco rodičům…“ Tom se narovnal a zadíval se do těch čokoládových moří plných bolesti, ale zároveň lásky. Vzal opatrně do dlaní jeho tváře a palci rozmazával slzy, které mu pomalu začaly stékat z očí.
„Tome, nechceš mi snad říct, že jakmile se uzdraví, zase s ní odjedeš?“
„Nic jinýho mi nezbývá… Ona nesmí vědět, že to víš…“
„Přece nemůžeš odejít… to ne…“ Tentokrát to byl on, kdo se v slzách zhroutil tomu druhému do náruče. Tom ho k sobě pevně tisknul a špital sladká slůvka, dokud se Bill alespoň trošku neuklidnil. Bill popotáhl a hlavu si položil na Tomovo rameno.
„Já tě nepustím. Nedovolím jí, aby mi tě znova vzala… nikdy.“
„Miláčku… nejde to… celou tu dobu jsem přemýšlel, jak to udělat… nejde to….. Měl jsem jet rychlejš.“ Dodal po chvíli sarkasticky. Nesměle políbil Billa do ještě vlhkých, kokosem provoněných vlasů.
Bill zvedl hlavu a naklonil jí na stranu. Tom se jen lehce usmál a nepatrně se otřel o jeho rty svými. Chvilku se jen letmo dotýkali svých rtů, jako by se báli, že, když se opravdu políbí, probudí se. Tom sebral odvahu a začal Billa jemně líbat. Bill jen tiše vzdychl a naprosto se mu odevzdal. Jak moc mu tohle chybělo. Nesčetně nocí se mu o tom zdálo a teď to byla skutečnost. Líbali se jemně, ale pomalu přidávali na intenzitě. V tom nekonečném polibku bylo všechno, co cítili. Bolest, utrpení, stesk, touha, oddanost ale hlavně láska. Bill se chytil Toma kolem krku a ten si ho na sebe obkročmo posadil. Sjel z jeho pasu na jeho zadeček a přitáhnul si ho ještě blíž. Bill tlumeně vzdychnul a jejich polibky ovládla nezkrotná vášeň a chtíč. Tolik jim chyběla přítomnost toho druhého, že teď nechtěli zmeškat ani chvilku. Tom mu rychle stáhnul tričko a Bill nehodlal zůstat pozadu. Ve chvíli, kdy se jejich trička válela někde na zemi, Bill zatlačil na Tomova ramena a ten si okamžitě lehl a Billa stáhl s sebou.
„Tolik jsi mi chyběl… Miluju tě… miluju…“ Špital Bill pořád dokola mezi polibky.
„Ty mně ještě víc… tolik jsem se o tebe bál… Neodpustil bych si, kdyby ti ublížila…“ Tom si Billa přitiskl ještě víc a ten jen tiše zasténal. Podepřel se jednou rukou vedle Tomovy hlavy a druhou sunul po jeho bocích pořád níž, dokud se nedostal na sponu pásku, kterou měl ve vteřině rozepnutou. Rozepnul mu i knoflík a zip. Na vteřinku vklouznul rukou pod Tomovy boxerky, ale ve vteřině vystřelil rukou na jeho ruce. Polibky se pomalu přesunul na jeho krk a postupně se dostával přes jeho hrudník až na bříško, kde začal řádit jazykem, piersing nevyjímaje. Moc dobře si pamatoval, co tohle s Tomem dělá a nemýlil se. Netrvalo dlouho a pokojem se neslo hlasité sténání a jeho jméno společně s pár sladkými přívlastky. Spokojeně se usmál. Zase patřil jen jemu, jedině on ho věděl přesně, co má dělat, kam ho políbit, kde přidat ocelovou ozdůbku tak, aby to Toma nažhavilo na úplný maximum. V jednom okamžiku Tom překulil Billa pod sebe a oplácel mu stejnou mincí. Ruce mu strhl za hlavu a pomaličku sjížděl z krku na hrudník. Několikrát ho jemně kousnul a Bill se přestal naprosto kontrolovat. Nesnažil se tišit, proč taky, zrovna v tuhle chvíli, kdy můžou bejt jenom spolu, si potřebovali dokázat, že jenom s tím druhým budou šťastní. Tom obkroužil jeho hvězdu jazykem a pomalu mu stahoval boxerky. Bill prudce zaklonil hlavu a kousnul se do rtu.
Vytáhnul si Toma nad sebe a překulil se na něj, ve vteřině z něj stáhnul jak ryfle tak boxerky. Tom se nadzdvihl na loktech a sednul si. Bill si kleknul na kolena a hladově se dobýval do Tomových rtů. Objal ho kolem krku a nalepil se svým klínem na Tomovo břicho, o které se začal nedočkavě třít.
„Miluj mě… Tome, prosím…“ Tom bez rozmyslu důrazně přejel po jeho páteři až na zadeček, párkrát ho žádostivě pohladil. Bill měl zakloněnou hlavu a tiše pořád dokola špital jeho jméno. Tom mu zajel prsty do vlasů a naklonil si jeho hlavu tak, aby ho mohl políbit. Přitiskl svoje rty na ty Billovy a kroužil kolem nich jazykem, stejně jako dlaní na jeho zadečku. Ve stejnou chvíli, kdy pronikl jazykem do jeho úst, pronikl i prstem do jeho těla. Bill se zachvěl pod vlnou neuvěřitelného vzrušení. Tom pronikl ještě hloub a Bill mu vykřikl do úst a sám na něj začal nasedat. Po chvilce připravování z něj Tom vyšel a pokrčil nohy a Bill se o ně opřel zády. Tom začal jemně líbat jeho krk a hladil ho všude, ve vlasech, na bocích, na bříšku… Bill se trochu nadzdvihl a s tlumeným výkřikem slasti do jednoho z polibků na Toma dosedl. Tom nohama sjel trochu níž a Bill sjel ještě o kousek, dlaněma se zapřel o madraci a znova se trochu nadzdvihl. Tom ho chytil za boky a přirazil si ho zpět do klína. Netrvalo dlouho a pokojem se nesly dvojí steny.
„Miluju tě…“ Špitl Tom a naposledy si Billa přirazil na svůj klín. Bill jen zasténal a ještě dvakrát na něj dosedl, než se i on vyčerpaně zhroutil na madraci. Přerývavě dýchal a nezmohl se ani na slovo. Tom se okamžitě zapřel rukama nad ním a pozoroval ho. Znal přesně výraz, který měl ve tváři po každém jejich milování, v tuhle chvíli pro něj byl nejkrásnější.
„Lásko…“ Špitl a přejel Billovi od tváře až po boky. „Teď ti něco řeknu, ale nesmíš se hned urazit…“ Bill jen kývnul, na odpověď pořád ještě neměl. „Zhubnul jsi… moc, musíš papat, jinak si mi složíš…“
„Když… když já… nemám nikoho… kdo by mě rozmazloval jako ty…“
„Hned zítra to napravíme, jo?“
„A co mi uděláš dobrýho?“
„Čínu se šlehačkou?“ Oba se rozesmáli, Bill ale po chvilce zvážněl a přitáhl si Toma k sobě.
„Já nechci, aby se Lucy vrátila…“
„Přijede pozítří odpoledne…“ Bill jen bolestně zavřel oči, aby zadržel pláč. Zůstal ležet v Tomově objetí a nechal se tišit.
Celou noc nespali, tlumené výkřiky lásky, které vycházely z jejich pokoje, neutichaly ani těsně nad ránem. Teprve potom usnuli, ale ne oba. Bill se opatrně zvedl z postele a došel ke skříni, vytáhl světlé ryfle a černý triko. Oranžovou mikinu zapnul až ke krku a na hlavu narazil kšiltovku. Otočil se na spícího Toma a kleknul si vedle postele. Narovnal Tomovi deku a těžce si povzdychl, nejradši by ležel vedle něj, ale on dostal nápad a musel ho uskutečnit dřív, než by si to rozmyslel a hlavně dřív, než se Tom probudí, protože přesně věděl, že by mu to rozmlouval. Vstal a nasadil si brýle. Seběhl schody, a aniž by se nasnídal, vyběhl před dům a během chvilky už odjížděl pryč.
Během cesty si pořád přerovnával, co řekne a jaký argument použije. Konečně seděl za malým stolem v místnosti bez oken, jen s velkým zrcadlem. Dveře naproti se otevřely a dovnitř vešel policista vedoucí vysokého blonďáka. Posadil ho proti Billovi a na jeho pokyn odešel.
„Co… co tady děláš?“
„Pokud vím, tak v Německu nejsou návštěvy ve vězení zakázaný.“
„To ne, ale nechápu, co tady děláš… To se ti stýskalo?“
„Věř, že mě to stojí hodně přemáhání s tebou bejt v jedný místnosti, aniž by se mi nedělalo zle.“ „Tak proč tady teda seš?“
„Potřebuju pomoc.“
„Cože? Co jsi to řek?“
„Slyšel jsi dobře a já to opakovat nebudu.“ Sykl tvrdě. „Budeš svědčit proti Lucy.“
„Cože? A proč jako?“
„Protože tě podrazila. Určitě jste byli domluvení jinak, to já měl bejt tam, kde teď ty.“
„Co ty o tom můžeš vědět.“
„Všechno. A věř, že to není nic pěknýho, ale nesmíš se divit, tys jí taky podvedl, když jsi mě tenkrát nezabil…“
„Odkud to víš? Řek ti to, že jo?“
„My si říkáme všechno.“
„No jistě… ta vaše nezničitelná láska… strč si jí do prdele, k ničemu ti není, když tě…“ Zarazil se.
„A vida, takže přece jen něco víš. Takže ti nemusím říkat o tom, že mi vlastně Toma odvedla.“ Andreas jen pohodil hlavou. Nechtěl si to přiznat, ale Billa se bál. Mluvil tak odhodlaně a s takovým přesvědčením jako ještě nikdy, navíc jeho oči planuly čirou nenávistí a konec konců, chodili spolu a Andreas jím byl do jisté míry pořád posedlý.
„K věci, potřebuju se jí zbavit, a k tomu potřebuju tvojí výpověď. Řekneš, jak to tenkrát bylo s tím mým postřelením a taky o tom vydírání.“
„Ty jsi se snad zbláznil, mě zabije a tebe taky!“
„Ne já se nezbláznil, a pokud to neuděláš, bude Lucy to poslední, co tě bude trápit.“ Vstal a zapřel se rukama naproti Andreasovi. Upřeně se mu zadíval do očí.
„Jen si vzpomeň, co jsi dělal ty mně, když jsem zlobil… pro tebe to bude tisíckrát horší, dokážu si to zařídit.“ Tohle všechno šeptal a Andreasovi se roztřásly ruce.
Bill se jen pohrdavě usmál a odcházel.
„Bille…“
„Hmmm.“
„Udělám to, ale něco ti řeknu, návštěvy zakázaný nejsou, ale incest jo a kdyby Lucy nepodplatila soudce… jak jsem říkal, strč si tu tvojí lásku do prdele.“
Bill hodil klíčky na stolek a vyzul si boty. Nemohl se dočkat, až si lehne. Byl úplně vyčerpanej, a navíc zase celej den nejedl, už slyšel Toma, pěkně si to slízne a co teprve, až mu řekne o tom, kde byl. Ohnul se, aby boty srovnal, ale ve chvíli, kdy se narovnal, se mu silně zamotala hlava, udělaly se mu mžitky před očima a on se sesunul k zemi, probral se až ve svém pokoji. Slyšel Toma a mámu.
„Celý dny nejí, ale jako bys ho neznal, řekneš mu to a ještě ti vynadá. Kirsten se snažila do něj pořád něco cpát, ale co to bylo platný, to by ho člověk musel někam zamknout a cpát to do něj násilím…“
„Já s ním promluvím.“
„Nevím, jestli s tebou bude chtít mluvit. Trucuje a bude dělat, že neexistuješ.“
„Tohle jsem nikdy nechtěl…“ Povzdychnul si.
„Nic si nevyčítej… Bill už je takovej, a navíc, co jsi čekal… ale ono ho to přejde… přece jenom, jsi jeho bratr a to už nezmění.“
„Mami já… já bych ti měl něco říct… nevím jak, kde začít… Chtěla jsi, abych to Billovi vysvětlil, proč jsem ho opustil,“ Tom si sedl na postel vedle Billa a jemně ho pohladil po vlasech. „Měla bys to vědět taky. Jen… slib, že nebudeš nic dělat…“ Během chvilky Tom všechno vyklopil. Nevěděl, proč to vlastně udělal, ale byla to jeho matka a zaslouží si vědět pravdu. „Musíš na něj dávat pozor… mám strach, že bude chtít něco udělat…“
„Tome, takhle to přece nemůžeš nechat!“ Zarazila se a zkontrolovala, jestli svým výkřikem nevzbudila Billa. Spal, alespoň si to mysleli.
„Musíš na policii…“ Dodala už o něco tišeji.
„Kdyby to šlo tak bych tam šel, ale nemám proti ní nic… absolutně nic…“ Chtěl pokračovat, ale Bill slabě zasténal. Tom gestem naznačil, ať opustí pokoj. Ta jen kývla a odešla. Bill znova něco zamumlal. Tom se podepřel těsně nad ním, aby mu rozuměl. „Copak?“ Trošku mu rozcuchal vlasy a Bill konečně otevřel oči.
„Promiň…“
„Pššš… teď lež. Za chvilku bude večeře… zatím odpočívej.“
„Zůstaň tady se mnou… prosím…“ Tom se jen usmál a ve vteřině zalezl k Billovi. Ten si na něm automaticky ustlal. Chytil se ho kolem pasu a hlavu přitiskl k jeho srdci. Tom ho jednou rukou držel kolem pasu a druhou ho hladil ve vlasech. Zdánlivá idylka… dočasný okamžik štěstí…
„Budeme spolu… vyjde to…“ Špitl a Tom se mírně narovnal.
„Co vyjde?“
„Byl jsem za Andreasem.“ Špitne a ještě víc se na něj nalepí.
„Proč?“
„Bude proti Lucy svědčit… řekne, že si ho najala a tak…“
„Bille co tě to napadlo?!“ Tom se okamžitě narovnal a Billa tak ze sebe shodil.
„Až se to dozví, tak… Bille, to jsi neměl dělat! Měl jsi mi to říct!“
„Kdybych ti to řek, tak mě zastavíš. A nekřič na mě!J á neudělal nic špatnýho…“
„Promiň… Ale… neměl jsi to dělat…“ Tom si znova Billa přitáhnul k sobě.
„Nedoví se to. Andreas si myslí, že bych se ho zbavil, kdyby to neudělal. Já… já mu vyhrožoval…“
„Ty?A… a jak jsi ho proboha přesvědčil?“
„Na tom nesejde, ale něco mi řek… já… nevím jestli mu mám věřit… Prý Lucy podplatila soudce, abychom spolu byli…“ Tom jen sklopil oči. Co mu má na tohle říct. Sám to od Lucy slýchal snad každý den… „Na tom teď nesejde… Netrap se tím… teď se musíš dát do kupy a pak teprv můžem zkusit něco dělat.“
„Ale já mám zítra rozhovor… musím tam.“
„Ne, nic takovýho nepřichází v úvahu. Budeš doma odpočívat. Chceš za měsíc koncertovat? Chceš, tak teď budeš odpočívat. Už jednou jsi se na koncertě zhroutil a nechtěj, abych ti to připomínal.“
„Tak mi podej mobil…“ Špitl Bill.
Nesnášel, když s ním kdokoli takhle mluvil a kór Tom. Všechno si moc bral.
„Nebuď uraženej. Bille, já nechci, aby se ti něco stalo. Mám o tebe strach, nebo to se nesmí? Jestli chceš, tak já půjdu pryč… stačí říct.“ Tom se postavil a čekal.
autor: Bitter
betaread: Janule
krásnej díl =o*
a jestli teď, Bitter, pošleš Toam pryč tak ti udělám ze života peklo..xDDD
hezkyyyy, Bill na pokraji nervového zhroucení v akciii 🙂 Bitter, děláš mi radost 🙂
mimochodem, konečně Tomi našel odvahu mu to říct, a řekl to i mamce… paráda… teď jen čekat, až je tam ta fúrie všechny vymlátí jako štěňata na rožni
nádherný honem pokráčko..
uzasny ^^
Jak dělá ti radost Áďo???! Mě teda tenhle sadismus žádnou radost nedělá!
no vidíš… musíš to brát tak, jak to je a užívat si to 🙂
Krááásný..konečně mu to řekl..dnad je už Andres nepodrazí ikdyž..u Bitter je možný všechno:-))
no já si myslim že když je andy hajzl tak se nazmění a zas je podrazí… Aoufam, že Bill s Tomem taky podplatí soudce a ten dá jako výjimku Lucy mučit xD hmmm, to by se mi líbilo 🙂
jej já začínam mít sadistický sklony! xD
To mam z těch povídek od Áďi xD
hnusny, hnusny… (neber to ve zlym jo?)
to…to…. Ona si tahne cestu přes mrtvoly…
a jedna z nich budu já
Ček děckááá! Bitterce konečně obnowil operátor internet tágže se těšte! Já du teď dohnat co jsem zameškala, přísahám že napíšu komenty mno a pag se těšte! XDDD
Zlatíí??
Zlati na me kasle:'(
zlatí je tady….byla s kámoškou venku…já myslela, že až si vše přečtěš tak tu budeš…x)
No dyť říkám,kašle na mě:'( ja si to hodila do kompu a budu to číst průběžně už teď w tom mam guláš:-D
Hele u k vs. t ju?
Dúfam, že Andreas pomôže, ale príliš tomu neverím. Ale je fajn, že Tom povedal pravdu. Všetko je lepšie ako lož a neistota.
Noooo konecne! Konecne to Tom vyvalil! ze by se to zaclo zlepsovat? Andreas je *****, ale Lucy je ***** *******. Doufam, ze jim ted Andreas nakonec helfne a treba to dopadne uplne jinak…
Libila se mi zas ta cina se slehackou xD