autor: Ivetka
,,Ne, počkej, to už stačí…“ odtáhnu se od něj a pomalu si stoupnu. V hlavě mi běhá tolik myšlenek, kdyby se mě dotýkal a líbal mě ještě chvilku, neudržel bych se. Musel bych přistoupit na jeho počínání a začít spolupracovat. Ale já nemůžu!
,,Děkuju, Bille…“ taky vstane a automaticky se vydá ke dveřím, asi už je čas vyrazit za kluky. Vyrazím tedy za ním, skoro celou cestu mlčíme…
—
,,To je od tebe moc hezký, Lukasi, že sis vzpomněl. Děkuju…“ ochotně od něj přijmu světle růžovou růži a přivoním k ní. ,,Je nádherná,“ řeknu zasněně. Vždycky jsem miloval růže…
,,Jsem rád, že ti udělala radost. Měj se hezky, Bille, zase za rok…“ obejme mě Lukas.
,,Ano…“ přikývnu a taky ho obejmu. Postupně se s kluky všichni obejmeme, potom přijde řada na mě a na Toma.
Mamka mě už prozvonila na znamení, že už jsou připraveni vyrazit.
,,No, tak já budu muset jít… Tak…“ řeknu a ještě obejmu Toma… ,,Mějte se všichni moc krásně…“ mávnu jim a každému ještě vlepím pusu na tvář.
—
,,Počkej, Bille! Jdu kousek s tebou…“ křikne po mně po chvilce Tom. Počkám na něj už jenom kvůli mému, doufám že slušnému, vychování. Přijde mi to trošku nebezpečné s ním jít, ale budiž.
,,Doufám, že si aspoň budeme psát přes net, co říkáš?“ nahodí téma Tom.
,,Jo, jasně,“ kývnu.
,,To je dobře, to jsem rád…“ usměje se… ,,Počkej chvilku, prosím…“ řekne, když jdeme okolo klubovny. Vběhne dovnitř, jenom doufám, že mu to nebude moc trvat, nechci poslouchat máminy narážky na to, že mi to zase dlouho trvá apod.
Jdu pomalinku napřed, však on mě dožene…
,,Tak… už jsem tu… něco jsem ti taky koupil… ale ve větším provedení…“ podá mi ohromnou kytici růží stejné barvy, jako mi dal Lukas.
,,Odpusť mi to, Bille, prosím… Nechci, aby to bylo jako… jako ještě před 3mi dny. Chci s tebou dobře vycházet… Nechám to na tobě,“ co mu na tohle mám odpovědět? Mám odtud odjet rozhádaný s Tomem, nebo mám odjet tak, aby bylo všechno v pořádku? Nikdy jsme se ještě s klukama nehádali, proč bychom teď měli…?
Jenom souhlasně kývnu a trošku se pousměju.
,,Musela být drahá, je dokonalá, moc děkuju…“ pousměju se. Udělal mi radost, dokonce větší než Lukas…
,,To já děkuju, Bille…“ dá mi pusu na čelo. Nechci mu dovolovat příliš, jenomže… Pořád ho přece miluju, nikdy jsem se takhle nepobláznil. Je právě Tom ta osoba, která mě v životě naučila milovat?
,,Jak dlouho se neuvidíme, Tome?“ kouknu se na něj…
,,To nevím. Snad to nebude dlouhá doba. Snad se uvidíme brzy, Bille…“ nelíbí se mi, když mi říká Bille, hezčí bylo, když mi říkal lásko, nebo koťátko… proč už jím pro něj nejsem? ,,Neříkej mi tak, Tome…“ sklopím hlavu. Nikdy jsem se v těchto situacích moc nedokázal dívat přímo tomu druhému do očí.
,,A jak ti mám říkat?“ na to už nic neodpovím a přitulím se k němu. Možná dělám další, mnohem naivnější hloupost… To je mi ale jedno, pokud narazím znovu, budu na to už připravený. Hlavu si položím pod jeho hlavu na dekolt a spokojeně zavřu oči.
,,Takhle se ke mně tulilo jenom moje malý koťátko…“ pošeptá a pohladí mě po vlasech. Ani si neumíte představit, jak krásně mi teď je. Škoda, že se tohle člověk nikdy nenaučil popisovat, podělil bych se s vámi o můj zážitek i jinými slovy, než že je mi dokonale apod.
,,Jsem tvoje koťátko, Tommy…“ pošeptám a pohladím ho po zádech…
autor: Ivetka
betaread: Janule
Owww xD jednoznačně dál xD
a jsou opět spolu!! Já sem tak ráda!
sweet…
ToE sLaDkÝ…RyChLe PoKrÁčKo
Bill mu to moc rychle odpustil.