autor: Bitter
Tom se vrátil do pokoje. Nic necítil, jen prázdno. Všiml si, že na posteli něco leží. Byla to černá gibsonka, ta, kterou kdysi Bill měl dát jemu k narozeninám. Měla být pro jeho bratra, pro nikoho jiného.
Byl tam ještě papír. Nebyl to dopis… byla to narychlo složená píseň…
Někde tady jsem přistál
Nemůžu říct více, kdo jsem
Ztratil jsem paměť
Obrazy nedávají žádný smysl
Přines mě zpátky, přines mě domů
Sám se odsud nedostanu ven
Nemůžu říct více, kdo jsem
Ztratil jsem paměť
Obrazy nedávají žádný smysl
Přines mě zpátky, přines mě domů
Sám se odsud nedostanu ven
Pojď a pomoz mi létat
Půjči mi svoje křídla
Vyměním je za svět
Za všechno, co mě drží
Vyměním dnešní noc
Za všechno, co mám
Půjči mi svoje křídla
Vyměním je za svět
Za všechno, co mě drží
Vyměním dnešní noc
Za všechno, co mám
Vyprávěj mi všechny lži
Udělej to tak, že tomu uvěřím
Jinak nebudu víc dýchat
A tohle ticho mě udělá hluchým
Jenom šedé zdi a žádné světlo
Všechno je tady beze mě
Udělej to tak, že tomu uvěřím
Jinak nebudu víc dýchat
A tohle ticho mě udělá hluchým
Jenom šedé zdi a žádné světlo
Všechno je tady beze mě
Pojď a pomoz mi létat
Půjči mi svoje křídla
Vyměním je za svět
Za všechno, co mě drží
Vyměním dnešní noc
Půjči mi svoje křídla
Vyměním je za svět
Za všechno, co mě drží
Vyměním dnešní noc
Tady se nenajdu
Sám sebe víc nepoznávám
Pojď a ukaž mi odtud cestu
Dám všechno za tohle
Stýská se mi
A chci zpátky
Stále víc se vzdaluji
Každým okamžikem
Sám sebe víc nepoznávám
Pojď a ukaž mi odtud cestu
Dám všechno za tohle
Stýská se mi
A chci zpátky
Stále víc se vzdaluji
Každým okamžikem
Někde tady jsem přistál
Pojď a pomoz mi létat
Půjči mi svoje křídla
Vyměním je za svět
Za všechno, co mě drží
Vyměním dnešní noc
Půjči mi svoje křídla
Vyměním je za svět
Za všechno, co mě drží
Vyměním dnešní noc
Pojď a pomoz mi létat
Půjči mi svoje křídla
Vyměním je za svět
Za všechno, co mě drží
Vyměním dnešní noc
Za všechno, co mám
Za všechno, co mám
Půjči mi svoje křídla
Vyměním je za svět
Za všechno, co mě drží
Vyměním dnešní noc
Za všechno, co mám
Za všechno, co mám
…….O dva roky později…..
,,Zlato, ještě je ti pořád zle?“
,,Jo.“ Odseknul Bill a zalil si od rána už pátej čaj. Matka jen zakroutila hlavou. Za poslední dva roky s ní Bill prakticky nekomunikuje. Měla za to, že ho to časem přejde, ale zmýlila se. Ale vždyť přece udělala pro svého chlapečka to nejlepší… tedy podle ní.
,,Tak já dojdu na ten nákup, a pak někam zajdeme, jestli ti teda bude líp, vždyť je ti dneska osmnáct…“
,,Vim i bez tebe.“ Utrousil na půl úst a doloudal se do pokoje, kde okamžitě celý čaj vylil z okna a zapnul svůj notebook. Ještě jednou zkontroloval rezervaci letenky, a když konečně matka opustila dům, vyndal zpod postele pečlivě zabalené kufry. Odtáhnul je do garáže a naskládal do Porsche. Řidičák neměl a doufal, že cestou na letiště nepotká policii. Vždyť je to kousek, nemělo by se nic stát…
Konečně zaparkoval před letištní halou. Dotáhnul kufry k odbavení, a konečně se usadil v letadle. Byl neuvěřitelně nervózní. Nevěděl, co ho čeká, jestli se Tom neodstěhoval, jestli na něj nezapomněl, nevěděl nic. Vždyť ho naposledy viděl, jak spí u něj v pokoji. Čím blíž byl Berlínu, tím nervóznější byl, a co teprve, když večer vystupoval z autobusu a byl konečně v Loitsche.
Všude byla tma a byla poměrně zima. Ani nevěděl, kolik je hodin, mobil, na který mu v jednom kuse volala matka, radši vypnul. A co, je mu osmnáct, teď už se jí nemusí zpovídat, teď už může jednat sám, bez její vůle. Je svobodný a tetování na jeho předloktí to jen připomínalo.
Odchytil si taxi a nechal se zavést do hotelu, kde se ubytoval pro případ, že by něco nevyšlo. V rychlosti se osprchoval a upravil se, což mu vzhledem k tomu, že chtěl být dokonalý, trvalo o něco víc dýl.
Konečně stepoval na prahu jeho domu. Ruce se mu třásly tak, že pomalu ani nezazvonil.
Domem se ozvala vtíravá melodie a z kuchyně vyběhla otevřít Karin. Chvilku na Billa jen koukala, než v něm poznala svého nevlastního syna.
,,Bille, jsi to ty?“
,,Jo…“
,,Pojď dál…“ Špitla šťastně a krátce ho objala. Bill vešel do chodby a sundal si bundu. Hrdlo měl sevřené úzkostí a srdce mu bilo ostošest.
,,Tome! Vylez z pokoje, máš návštěvu!“
,,Jestli je to Andreas, tak mu řekni, že nikam nejdu! Nemám náladu!“ Tom už pomalu šílel. Už od rána mu chodily sms ke šťastnejm narozkám a pozvánky na různý kalby, ale on o to ani v nejmenším nestál.
Pořád ještě se nevzpamatoval z toho, jak ho tady Bill tenkrát nechal. Věděl, že to nebyla jeho vina, a ani mu nezazlíval, že se mu neozývá. Jak by taky mohl. Billovo číslo, které měl, je zrušené, stejně jako mail i icq… Simone nenechala nic v náhodě.
Dneska to ale mělo skončit. Na zítra si koupil letenku do Francie s odhodláním Billa najít, ať je kdekoli. Věděl, že jeho by matka nepustila, takže musí on.
Vzal si do ruky slovník a dál pokračoval ve šprtání frájiny. Někdo zaklepal na jeho pokoj, což ho rozčílilo na nejvyšší možnou míru. Prudce otevřel dveře a chystal se Andrease seřvat, místo toho zůstal užasle stát.
,,Tout le meilleur au anniversaire… chéri…“* Špitl Bill a Tomovi vypadl slovník z ruky. Prudce k sobě Billa přitiskl a oba se rozbrečeli štěstím.
KONEC
*Překlad: Všechno nejlepší k narozeninám, miláčku… (Teda doufám, že to mám dobře x))
autor: Bitter
betaread: Janule
ježiš to bylo krásnýýýý!!! škoda, že už je konec :´( hele, Bitteruško, co takhle druhou řadu? vždyť jim to teď teprve začíná :-))) jo ale podávám reklamaci!!! hodně velikou 🙂 slibovala jsi mi tam pár krvavejch dílů, nebo ne? 😀 a přitom tohle je ve srovnání s 1000 Meere taková oddechovka 🙂 nicméně jsem ráda, žes tuhle ff stvořila, byla fakt krásná a poslední kapitola… prostě luxus 🙂 jakou měli telepatii… by byla bžunda, kdyby Tom letěl o den dřív, že by se ve vzduchu minuli… ale nechme to tak, jak to je, ta poslední věta francouzsky byla tak dojemná… jak se to Tom učil… a proto by měla být i druhá řada, Bill by ho mohl učit francouzsky i v jiných věcech 😀
to je krásné!!ten konec je úžasný!!druhou řadu plllllls!!
Jé to je krásný… Jsem čekala že bude víc dílu, jáchcipokračování
vazne..este aj druhu seriu!!!
a já se taky rozbrečela štěstím… to je upe pěkny!
JUJKY TO BYLO MOC PĚKNÝ..NECHCEŠ NAPSAT I DRUHOU ŘADU..?
Nemám slova naprosto užasné <3
konec nádhernej.. nemam slov 🙂
Dokonalost!!!!
cožeee.. *fňuk* konec? achjo, všechno jednou začíná a končí.
tahle povídka byla jednou s mých nejoblíbenějších ♥ a ten konec… krásný…
a bylo by fajn kdybys udělala další řaduu ♥
To bylo krásné!!
Jujky to se wám to tag líbilo jo? No děkuju móóóc jste zlatíčka:-*:-*
Áďo neboj sadismu si etě užiješ,až až:-D
Druhá řada…no neim teď toho bude moc a w nejbližší době tady budete mít další wícedílowku,nebojte:-D
Zlatíčka jste tady něgdo??
ale jo..zas sem tu jen já…
No ahój,už se se mnou zas bawíš??:-D
na tebe nikdo nemluvil, ožralče! Já konstatuju, že sem tu sama..
Aha tag to jo. Teď jsem si uwědomila,dyť já su mrtwá;-)
A s Markem se bawíš?
jo! To není ožralec jak ty!
Tsss wíš co? Dem psát XD
ale nemáme tu Terinkuuuu! ale jak ceš no…..s tebou se nebavim s Markem jo…
To jo no:'(
Mark: zalezu pod peřinu a přitisknu se k tobě. *Nechci se už hádat*wydechnu tiše a pohladím tě po wlasech.
já taky ne *zamumlám proti tvé kůži*
Pewně tě sewřu w náručí a přiwřu oči.*zapomeneme na wšechno…tady nás nigdo nezná a nic nám nehrozi…nebudeme už o tom mluwit… Prosím…
dobře…si starší tak snad máš víc rozumu *lehce přikývnu a pousměju se*
Na to bych nespolejhal.*ušklíbnu se a cwrnknu tě do nosu.
spolejhám! A jestli to není pravda, tak to bude tvoje vina *pokývnu hlavou a kousnu tě do krku*
No to jsem si naběh.*přetnčim se na záda a přitáhnu si tě na sebe.
co chceš? *zapřu se rukama o tvůj hrudník*
Je mi zima.*šeptnu a zatwářim se absolutně wěrohodně jak gdybych mrzmul.
lhát si uměl už odmalinka perfektně! *zkonstatuju tvůj výraz ale nakonec se k tobě přitulim* Jen zahřát…
jdi na mail Bitter! To je rozkaz!
Konec? Cože? :'-( Povídka byla nádherná, doufám v druhou řadu!
Ae já fakt mrznu…tady.*ukážu na rty.
ale di ty..modrý je ještě nemáš…to nebude tak zlý..*vlepím ti tam dětskou pusinku*
Ae to je dycky nejhorší,nejn.í to widět a mrzne to hóódně moc.*zacwakám zuby jakože zimou.
no a co já s tim? musíš o nemocnice..už to začíná černat..v tom ti nepomůžu…
Né už zas do nemocnice? Zas mi něčo píchnou.*žbleptnu trucowitě.
ale co by ti píchali? tak pak opícháš ty je…*ušklíbnu se*
Je ne…*ulítne mi nechtěně a jen se přikrčim a čekám pohlawek.
a kohopak bys chtěl píchat, hm? *optám se sladce a pohladim tě po vlasech*
jejkýý… sice to bylo krátké ale tááááááák krásné :).. to jak to řekl francouzsky to je sranda hehe nevím proč.. ale kráásné ;).. moc se mi to líbilo, brala bych pokráčko kde Simone dokoúpou ble xDDD
teda Bitterko…to bylo úžasné! Moc krásné a moc povedené!!!
Tedáá, já úplně čuměla, že je konec. Achjoo! Mc hezký!
tak to teda ne jako! 2. radu! xD
Hodně krutý
Strasne krasna povidka <3 <3
Pane BOŽE!Já už myslela,že to bude špatnej konec…,ale teda to mě dostalo.Opravdu NÁDHERA,tahle povídka se mi OPRAVDU zalíbila..jsem ráda,že jsem na ní narazila :D..prostě WOW!!!!!!!
Jo maš to dobře přeložené. Moc krásná
Jo maš to dobře přeložené. Moc krásná
Vďaka za ten koniec. Mám síce výhrady voči tomu, že nekomunikovali, predsa len 17 ročný chalan sa k netu určite dostane aj keby ho doma mal zablokovaný. A staré icq si vie naštartovať aj v kaviarni, ale čo už. Autorka je sadistka, tak to je takto ale hlavne, že koniec je nádherný.
Ten konec byl moc pěknej
Ked už dej konečne zacal korespondovat s názvom, tak sa poviedka skončila. Čo už. Ale celkovo to bolo príjemné čítanie a dej mal dobrý spád. Ďakujem za príbeh.