autor: B-kay
Víte, kdysi jsem si myslel, že přirovnání ideálního života k tomu mému není možné… To, že jsem ideální život měl, jsem však poznal až příliš pozdě…
Měl jsem všechno, co si můžete přát. Měl jsem skvělou rodinu, přátelského bratra, práci, kterou jsem miloval, dokonce jsem si koupil svůj vlastní byt, který se mi taky moc líbil. Ze svého platu jsem si to mohl dovolit. Je mi sice teprve jednadvacet, ale můj život byl posledních několik měsíců zvláštně jednoduchý. Náplní mé práce bylo zařídit dvěma zamilovaným lidem svatbu jejich snů. Měl jsem za úkol sehnat potřebnou výzdobu, zorganizovat večírek, dokonce jsem jednomu páru šel i za svědka. Bylo moc milé vidět, jak vám ti lidi důvěřujou a vkládají vám do rukou přípravu na ten nejkrásnější den jejich života.
A já měl zase radost, že mi tak věří. Popravdě ani nevím, co mě k téhle práci vedlo. Mamka navrhovala šaty nevěstám a já se do její práce vždy natolik ponořil, že jsem skončil jako svatební agent. Myslel jsem, že v téhle práci mě nic nemůže překvapit. Byl jsem si jist, že každý problém zvládnu hravě… Má sebejistota a přesvědčení se však vytratilo ve chvíli, když mě o přípravu svatby požádal můj vlastní bratr…
„Bille, podívej… tyhle jsou nádherný,“ veselý pískot se ozýval snad celým květinářstvím. „Ne ne, raději tyhle,“ nižší bruneta se zářivým úsměvem si nedokázala vybrat. „Nebo podívej, tyhle mi půjdou lépe k šatům, co myslíš?“ s nadšeným výrazem ve tváři vzala do dlaní svazek rudých růží a otočila se na chlapce, stojícího opodál. Ten jí však nevěnoval nejmenší pozornost, a dál zamyšleně hleděl z výkladní skříně na kolemjdoucí lidi. Jeho pohled byl sebejistý, přesto však natolik zmatený a bolestivý, že tomu ani sám nerozuměl. Dlouhé černé vlasy měl sepjaté v úhledném culíku. Na očích měl nasazeny brýle, které ještě více zdůrazňovaly jeho postavení. Už to prostě nebyl malý kluk, ani poblázněný puberťák. Ve svém věku už věděl, co to znamená, být dospělý. Tak jako životy všech, byl i ten jeho naplněn množstvem problémů a překážek, které se však snažil s úsměvem zvládnout. Ale s tím, že bude chystat svatbu i vlastnímu bratrovi jaksi nepočítal…
Bill:
Já vím, že bych neměl být překvapen, že si můj bratr vybral svou vyvolenou, přesto mě to zaskočilo. Toma jsem naposled viděl před rokem, pak se stejně jako já od našich odstěhoval. Jediným rozdílem bylo, že nás od sebe dělilo několik stovek kilometrů. A co mě dostalo ještě víc, bylo, že neměl ani tu odvahu přijet zpátky do Magdeburku a požádat mě o přípravu svatby sám. Jednoho dne za mnou prostě přilítla Bella a všechno to na mě vytáhla jedním dechem. A od té doby se z toho jaksi nemůžu dostat. Říkala, že musel zůstat v Rakousku o něco déle kvůli práci, ale já jí nevěřil. Tom nikdy nebyl natolik usilovnej, že by si kvůli práci odřekl setkání s rodinou. Bál se mě… neměl odvahu mě o to požádat sám, zejména kvůli tomu, že mou práci nikdy nechápal a vždycky ji jenom odsuzoval.
„Bille, jsi v pořádku?“ ucítil jsem opatrné dloubnutí do ramene a až to mě probralo. Polekaně jsem zvedl oči od výkladní skříně a zadíval jsem se na překvapenou tvář prodavačky a ustrašenej výraz v Bellyině tváři.
„J-jo… jasně,“ zkusil jsem se pousmát a mile jsem se zadíval na kytici, kterou si zřejmě vybrala.
„Co říkáš?“ už znovu se usmívala a mávala s růžema ze strany na stranu.
„J-jo, to by šlo. Bude to vypadat hezky,“ rychle jsem si očistil brýle a vykouzlil jsem na rtech spokojený úsměv.
„Ty jsi zlatíčko, Bille. Tom ani neví, jakej poklad vlastně má,“ lehce mě líbla na tvář a šla se o něčem poradit s holkou, která ty květiny prodávala. Já si to všechno rychle zapsal do diáře a s omluvou, že se musím nadýchat vzduchu, jsem vyšel do rušného centra města. Foukal jenom slabý vítr a sluníčko nadšeně vytvářelo úsměvy na tvářích všech, kteří se mračili. Na mě to však mělo zcela jinej dopad. S přísným pohledem jsem se posadil na nejbližší lavičku a napjatě jsem čekal, kdy se ve dveřích zjeví Bella s tím jejím vyceněným úsměvem…
Když se nic nedělo ani dalších deset minut, Bill se začínal znovu utápět ve svých zmatených myšlenkách ohledně bratrova rozhodnutí. Zamyšleně se rozhlížel kolem sebe, když najednou spatřil veliké černé auto, které zastavilo před květinářstvím. Srdce jako by mu přestalo tlouct, když ze dveří vyskočil hubený mladík s dlouhými dredy. Chtěl na něj zavolat, nebo zakřičet, ale hlas jako by se mu náhle vytratil. Než se stačil vzpamatovat, byl už jeho bratr vevnitř a on jenom naprázdno zavřel pusu. „Tome,“ zašeptal do vzduchoprázdna a smutně sklonil tvář. Zhluboka se nadechl a odhodlal se jít za nima. Rty stiskl do úzké štrbiny a oči, jež mu hořely nadšením a potřebou být u bratra, se snažil ukrýt za dioptriemi. Když je spatřil u pokladny zaláskovaně se objímat a líbat, přišel si zbytečnej. Chtěl obchod znovu opustit, ale to už se Bella od Toma odsouvala a rychle na Billa zamávala.
„Bille, počkej,“ vydechla bez dechu, rty ji přímo hořely, jak je měla naběhlé a narůžovělé. Bill zůstal na místě jako socha a strnulým pohledem sledoval bratra, který se k němu pomalu otáčel.
Když se jejich pohledy setkaly, ani jeden už nedokázal vnímat nic jiného. Stačil jeden jedinej rok, aby se toho tolik změnilo. Oba vyrostli, oba dospěli… a teď mezi nima stála i Bella, která se nemohla dočkat, kdy si řeknou s Tomem své ano.
Tom naléhavě sledoval Billovu tvář a nemohl uvěřit, jak se jeho bráška změnil. Když se viděli naposled, přišel mu pořád ještě takový nevýrazný. Teď jej však jeho jistota smíchaná s přísností naprosto pomotala. Jeho hluboké oči se nedočkavě nořily do těch bratrových, přesto se ani jeden nepohnul, ani jeden neřekl slovo…
„Ahoj,“ vydechl nakonec Bill poměrně chladným hlasem a natáhl k Tomovi bílou hubenou dlaň, kterou Tom jenom nevěřícně sledoval. Vždycky se nadšeně objímali, když se potkali. Vždycky cítili potřebu být tomu druhému nablízku. Teď ale cítil, že svým odchodem zasadil mnohem tvrdší ránu, než předpokládal.
„Ahoj,“ řekl také a zlehka se dotkl Billových prstů…
autor: B-kay
betaread: Janule
to je úžasnéé!!honem dál!!nenechávej nás čekat!!
hupsa já tady nemám anketku xD
ale… užasny… to mi jen lehce připomína film "svatba ve třech"
Jaaaj, nová povídka od tebe! Mám radooost. 🙂
Začíná to skvěle, jsem už zase napnutá, co bude dál. Bill musí bejt extra sexy, takže Tomi mu snad nebude dlouho odolávat… Ale aby to nebylo opačně-Billa určitě hodně ranil, a proto k němu nebude zrovna vstřícnej…
A zase je tam zamíchaná holka! Tome, pusť ji k vodě, bůhví, jakou slípku sis našel ve snaze ubránit se samotě…
Mno, toť můj postřeh. Tak teď rychle další dílek. 😀
Dokonalostní 🙂 Rychle dáááál xD
Jůůů novinka od B-Kay! Suuuuuppeeer! Začíná to luxusně:-D Oh, doufám že další dílek bude co nejdřív, cítím že tuto povídku budu zbožnovat stejně jako všechny ostatní od tebe!:-)))
NO začíná to zajímavě já se musím přiznat že tvoje povídky upe zbožňuju no tak honem dáál…
Tome, Tome…to sem zvědavá jak tohle bude pokračovat…
A ja podstupujem dobrovoľné mučenie znova.
Povídka je krásna jdu číst další díl.