Perfect Symetry 6.

autor: B-kay

„Tomi, ještě ne… počkej minutku, já se půjdu rychle připravit a hned jsem u tebe,“ Bella jej nedočkavě políbila a s nadšeným smíchem se utíkala do koupelny malinko upravit. Moc se těšila, jak si tuhle noc s Tomem užijí. Milování s ním bylo pro ni pokaždé dokonalé, ale jenom tehdy, kdy to malinko přehnal s pitím, se dokázal skutečně uvolnit a bez výčitek svědomí si ji bral vášnivě, někdy dokonce až tvrdě. Belle to však nepřekáželo ani v nejmenším…

Rychle si pročesala vlasy, rty přejela průhledným leskem a svůdně na sebe mrkala do zrcadla. Chtěla se mu líbit.

„Tak jsem tady, lásko,“ pomalu otevřela dveře. „Tome?“ úsměv ji ze rtů pomalounku mizel, když se nechápavě rozhlížela po prázdném pokoji. Nerozuměla tomu, byla pryč nanejvýš deset minut. Kam mohl zmizet?! Možná se šel jenom napít, problesklo jí hlavou, a proto se rozhodla ještě chvilku počkat. S mrzutějším výrazem se posadila na postel a každých pět vteřin vzhlížela ke dveřím, jestli se otevřou nebo ne…

Bill v sobě našel poslední zbytky síly a šel se osprchovat. Teplá voda jej však unavila ještě více, než náročný večer. Hlava se mu nepříjemně motala a on vůbec nerozuměl tomu, co to se svým životem udělal za posledních několik dnů. Choval se jako nějakej puberťák – zlil se na párty, zahodil své brýle a snad poprvé po neskutečně dlouhé době zahodil také svou masku. Masku, kterou si každé ráno nasazoval na tvář a večer ji zase sundával dolů. Byla to maska s jedinečným vzhledem dospělého člověka, který přesně ví, po čem touží a jde za svými sny… Jenomže od doby, co se mu do života vrátil Tom, už nic nebylo takové jako předtím. I když chtěl myslet jenom na práci, nešlo to. Pořád měl před očima ten okamžik, kdy zatoužil po bratrových rtech…

Vyčerpaně stiskl víčka a snažil se zapomenout na všechno, co se stalo. Rychle na sebe navlíkl černé triko, dlouhé tmavé tepláky a zadíval se na sebe do zrcadla. Jak se tak na sebe díval uvědomil si, že tohohle kluka nezná. Tenhle kluk mu byl úplně cizí. On přeci nikdy nedělal nic bláznivého, nic, co by mohlo ohrozit jeho život nebo práci. Polibek s bratrem mu však přišel bláznivej až příliš…

Zhluboka se nadechl a opustil koupelnu. Pokojem se nesla tma, která jej až překvapovala. Poslepu soupeřil ze vzdáleností koupelny od jeho postele, a když konečně narazil na něco tvrdého, spokojeně vydechl. Bez přemýšlení se do ní vrhnul, vzápětí však vyděšeně vyjekl, když pod sebou ucítil něčí tělo. Chtěl se rozběhnout a rychle rozsvítit, ale k vypínači by se dostal nejdřív za deset minut, takže to vzdal. Snažil se vydýchat prvotní leknutí a opatrně natáhl dlaně směrem, odkud na něj proudil horký vzduch. Zachvátila jej panika, jakmile pod svými prsty ucítil dlouhé dredy.

„Jsi v pořádku?“ zašeptal a snažil se mluvit k Tomovi, i když popravdě pochyboval, že v té tmě může být něco vidět. Nervózně se ošil a snažil se nějakým způsobem slézt z bratra dolů, ten mu to však jaksi neulehčoval, jelikož jej na sebe pokaždé znovu stáhl. „Tome, já si teď opravdu nechci hrát… no tak,“ chvilku se tam jenom tak převalovali. „Jsi jako malej kluk,“ Bill chtěl raději vyvolat hádku, jenom aby se Tom urazil a opustil jeho pokoj. Nechtěl s ním zůstávat sám, a už vůbec ne po tmě, kde mu nemohl ani utéct, ani se mu nijak vysmeknout. Už jako malej kluk se tmy nesmírně bál a ve skrytu duše i teď cítil, že je klidnější, když je Tom u něj…

„Tome, baví tě to?“ odpovědi se nedočkal. Jediné, co mu jako odpověď mohlo posloužit, byl Tomův tichý smích.

„Takže zřejmě jo,“ dodal tiše a chtěl naposled zabojovat. Odtáhl se od Toma takovou silou, že se Tom nestihl zachytit a převalil se na záda. Billova ruka se však nějak nešikovně zapletla do Tomových dlouhých kalhot, tudíž skončil kompletně rozvalený i on… Bylo zvláštní ležet na něm. Cítit jeho horkou kůži jenom nepatrný kousek od té své. Jejich tváře se nedbale dotýkaly a právě to jim způsobovalo třes snad po celém těle.

„Ty se snad chvěješ, Bille,“ podotkl Tom cynickým tónem a ztěžka polknul, když si uvědomil, že jej má celého ve své moci. Bill ležel rozvalený v jeho náruči a nedokázal se pohnout. Konečky jeho dlouhých vlasů šimraly Toma na tváři, stejně jako Billův horký dech.

„Ty se chvěješ mnohem víc než já,“ řekl na svou obranu, a když ucítil Tomovy prsty vzadu na krku, zděšeně zaúpěl. „Nedělej to… prosím ne,“ snažil se tomu vyhnout, nešlo to. Sám po tom toužil jako ještě nikdy v životě po ničem. Když se jejich rty o sebe nepatrně otřely, oba nedočkavě vydechli a Bill vysíleně stiskl víčka. „Už ne,“ pípl, ale neměl sílu tomu nějak zabránit.

Tom se zhluboka nadechl a jemně bratra políbil… Chuť jejich polibku si vysnil dokonale, přesto se však ani v nejmenším nedala přirovnat k tomu, jak jeho rty chutnaly doopravdy. Billův polibek byl hříšný, zakázaný a nemorální. Věděl, že kdyby nebyl tak vyčerpaný a slabý, dokázal by jej svou silou a hrdostí udupat. Teď se však v jeho rukou měnil na hadrovou panenku, která neměla sílu odmítat. Proto se jej už na nic neptal, opatrně vzal jeho tvář do rukou a konečně jej skutečně políbil. Láskyplně a měkce ochutnával Billovy rty, ještě pořád pevně semknuté a odmítavé. Úplně zapomněl na Bellu, která na něj ve vedlejším pokoji netrpělivě čekala. Nic pro něj v tu chvíli nemělo větší cenu než Bill. Nevěděl, zdali za to mohl ten alkohol, nebo potlačovaná touha… ani nevěděl, jak dlouho na Billa musel tlačit. Najednou se vášnivě líbali a nikdo se neptal, proč. Jejich jazyky se divoce proplétaly, jako by se snažily vysát všechen život ze rtů toho druhého. Oba tiše vzdychali, nedokázali se už více ubránit.

„Bille,“ zasténal Tom mezi polibky a ještě více k sobě přitiskl bratrovo hubené tělo. Cítil jeho vůni všude kolem sebe. Stoupala mu do hlavy a on jí nedokázal odolat.

Najednou však ucítil, že bratrovy rty někam zmizely a on rychle seskočil z postele. Trvalo sice trošičku déle, než je do očí udeřila zář světla, přesto je oba probrala.

„Vypadni,“ Bill na nic nečekal, bez jediného ohlédnutí otevřel dveře a zavřel je až tehdy, když Tom konečně opustil jeho pokoj. Ignoroval jeho šokovaný pohled i naběhlé rty. Svezl se podél dveří k zemi a rozbrečel se… Co to proboha udělal?!