Vesnický prázdniny 18.

autor: Ivetka

Koukám se ven z auta a pozoruju ubíhající krajinu přesně tak, jako to bylo, když jsem jel tam. Teď jedu domů a mám strach… v ruce podřád žmoulám ty květiny. Srdce mi díky strachu buší strašně rychle. Co když si Tom někoho najde? Co když tohle bral jako letní lásku? Nebo úlet? Otázek je mnoho, ale odpovědí je málo… strašně málo, protože mnohdy odpovídat na tak jednoduché otázky je strašně těžké.

Hned jak jsem dojel domů, jsem Tomovi odeslal krátkou SMS, že jsem právě dorazil. Ani ne za 5 minut mi od něj taky přišla SMS, že on už je taky doma, a že až budu mít trochu času, mám přijít na ajsko. Což bude asi chvilku trvat, protože si musím všechno vybalit apod. Navíc, musím sehnat nějakou obrovskou vázu pro ty květiny.

— večer —

Přihlásil jsem se na ICQ až teď, protože okolnosti mi nedovolily se sem přihlásit dřív. Musel jsem ještě pomáhat venku na zahradě, navíc, přijela sestřenice, takže jsem musel dělat celého nadšeného, že jí zase vidím.

Hned jsem uviděl, že Tom je online, jeho statusu jsem moc pozornost nevěnoval a hned jsem mu napsal…

Bill: Ahoj, tak jsem konečně tady, promiň, že jsem nepřišel dřív, ale nešlo to.
Tom: Jo jasně, v pohodě… Jak se máš…?
Bill: Nic moc… ty?
Tom: Asi naprosto stejně. Ani jsem si nepřivezl žádný fotky, protože mi všechny zázrakem erorovaly.
Bill: Já nějaký mám, natáhnu je do compu, tak počkej, potom ti je pošlu…

Koukám, že náš rozhovor moc na obrátkách nenabírá, byl jsem z toho trošku zklamaný, ale alespoň něco. Fotografie jsem přetáhl do počítače a všechny mu poslal. Potom jsme si ještě povídali.

Tom: Bille…?
Bill: No…?
Tom: Miluju tě, lásko…

Proč mi tohle dělá? Dostanu na tohle taky někdy odpověď? Co mu na to mám říct? Proč mi najednou došla všechna slova?

Bill: Já tebe taky, Tommy… Ale… jsme od sebe docela daleko a ty nevíš, co já dělám tady a já zase nevím, co děláš ty tam. Nemám moc rád vztahy na dálku z tohohle důvodu, víš…?
Tom: Ty mi nevěříš nebo co?
Bill: Samozřejmě, že ti věřím, ale taky mi stačilo, čeho jsem byl svědkem tam u dědy… Nechci bejt hnusnej, takže jestli se tě tohle nějak dotklo, tak se předem omlouvám…
Tom: Jo já vím, jenomže z toho jsem si vzal docela velký ponaučení. Myslíš, že kdyby ne, že bych se potom ještě snažil dostat tě zpátky k sobě?
Bill: Nevím, jsem teď strašně zmatený, Tome… všechno je to na mě moc rychle. Nechci o tebe přijít, jenomže, jak můžu mluvit o tom, že o tebe nechci přijít, když nejsem tvým vlastníkem?
Tom: Co chceš ode mě slyšet, teda číst? Chceš, abych se tě zeptal, jestli se mnou nechceš chodit nebo co? Chodit jako 10ti leté děti? Já tě miluju, Bille sakra, pochopíš to už někdy? Nebo tam za tebou budu muset přijet a vtlouct ti to do hlavy?

Hádky a krizová témata jsou vždycky největším středem konverzace. Vždyť se na to podívejte sami, před chvilkou jsme si toho moc nenapsali a teď píšeme bezmála celé eseje..

Bill: Fajn, tak přijeď a vtluč mi to tam, ale já nemyslím v těchhle věcech hlavou, Tome. Jestli ty jo, tak už předem vím, co mě čeká. Nebyl bys první.
Tom: Lásko… sakra nech toho…
Bill: Ne nenechám…

Vtom mi ale začal vibrovat mobil. Koukl jsem se na to, kdo mi volá… Tom…?

Bill: Proč mi voláš, sakra?
Tom: Zvedni to…
Bill: Ale proč?
Tom: DĚLEJ!!!

Oh, fajn.. Zvednul jsem to.

,,Ano?“ broukl jsem tiše…

,,Nevolám ti proto, abych ti to musel říct po telefonu, abys mě přitom slyšel. Už mě sereš, to se musíš chovat tak sobecky?!!“

,,Já že se chovám sobecky, a co…“

,,Drž hubu, sakra, Bille! A poslouchej mě!“ přerušil mě… proč se chová tak hnusně a důrazně? ,,Miluju tě…“ pošeptal po chvilce…