autor: Majestrix
Je koláč opravdu odpovědí? Ne, ale je to příjemné. Někdy koláč může všechno vylepšit.
Georg nepozorovaně vešel do pokoje, usmál se, když zahlédl hromádku v posteli. Po špičkách pokračoval dál, usmál se znovu, jeho kořist se převalila a pokračovala v chrápání. Gustavovo chrápání měnilo rytmus i hlasitost. Nechápal, jak to dělá. Vlezl si do postele vedle něj, nahnul se nad něj a sledoval, jak bubeník spí, usmíval se, když pozoroval, jak se mu třesou řasy. Byl beznadějně zamilovaný.
„Juschtele*…“ šťouchnul do něj Georg. Věděl, že je na Gustava ještě moc brzo, ale chtěl ho vzbudit a to šlo jen tak, když se on sám vzbudí dřív. Basák se přiblížil blíž, nosem se otřel o Gustavův. Stále ho neprobudil. Naštval se a naklonil se ještě blíž, nadechoval vůni spícího blonďatého chlapce. „Juschtele…“ zamručel, chtělo se mu taky ještě spát. Nic.
Georg už chtěl zkusit něco jiného, když ho objaly silné ruce a přitáhly si ho blíž, Gustav mu zabořil nos do vlasů, nahlas se nadechnul. „Dobré ráno, Georgu…“ zachraptěl, sevřel ho ještě víc.
Georg jen valil oči, ale nakonec se přeci jen v medvědím objetí uvolnil a usmál se do bubeníkova ramene. „Dobré ráno, Gustave.“
„Kdybych se měl takhle probouzet každé ráno, možná bych radši vítal nový den.“
„Jestli se chceš takhle probouzet každý, ráno tak budeš muset vstávat trochu později.“ Zasmál se Georg, zazíval. „Myslíš si, že Bill už Toma zabil?“
„Nejspíš ne; ale jak ho znám, Tom si spíš přeje, aby byl mrtvý.“
(*Gustavova přezdívka)
~*~
„Chceš po mně, abych ti to věřil? K tomuhle tě přemluvil někdo z géček?“ zeptal se David skepticky, bojoval zrovna s konvicí kávy. Tom zkřížil ruce a zavrtěl hlavou.
„Říkám ti pravdu, Davide.“
„Nech toho.“
„Davide-„
„Nech toho!“ otočil se, mávnul při tom prázdnou konvicí od kávy. „Nedává to smysl!“ zasmál se nuceně a vrátil konvici zpátky do překapávače, vzdal to. „Na tohle je až moc brzo.“
„Kde máš laptop?“ zeptal se Tom a rozhlídnul se.
„K čemu chceš můj počítač?“
„Abych ti ukázal důkazy.“ Položil ho na stůl a sednul si do křesla, vyjel si Google a rychle to tam namačkal. Tom si povzdychnul a otočil laptop k Davidovi, aby na to viděl. „Šíří se to. Pamatuješ na tu náplast, co jsi dal Billovi, aby přestal kouřit?“
„Jo…“ sednul si David do křesla vedle něj a přečetl si to. Blednul, když mu před očima ubíhala všechna ta písmenka, zachytil název ‚Ridia‘ a málem ho kleplo. „Oh bože…“
„Jo. Má to v sobě nějaký sračky, o kterých nikdo nevěděl a ty způsobujou, že kluci můžou být těhotný. Tohle je skutečný, Davide.“ Tom sledoval, jak se jeho manažer třese a mne si dlaněmi obličej.
„Co s tím budeme dělat? Tohle je noční můra pro naše vztahy s veřejností! Jak tohle mám vysvětlit tisku?“ žvatlal, zvednul se a zase začal chodit.
„Je mi jedno, co jim řekneš, ale Bill potřebuje pauzu.“ Zamračil se Tom.
„Kdo je otec?“
„…Co prosím?“ vykníknul Tom, tuhle otázku nečekal.
„Kdo je otec?“ obořil se na něj David.
„On… Neřekl mi to.“
„Blbost. Všichni víme, že tobě říká všechno. Sakra, všichni automaticky předpokládají, že ti vykecá všechno co ví, tak to vyklop.“ Sjížděl ho jako malé dítě.
Tom polknul a zavrtěl hlavou. „Tohle mi neřekl.“ Nerad lhal, ale pravda byla nepřijatelná.
„Na to ti seru, mně to řekne!“ vyšel Jost ke dveřím, ale Tom před něj a dveře skočil.
„Ne, ještě spí. Tohle může počkat, dokud se nevzbudí.“
„Tome, tohle je příšerný! Strávili jsme roky vysvětlováním veřejnosti Billovy sexuality… a když zjistí, že je těhotný, zjistí, že je gay! Že jsme jim lhali!“ syknul David naštvaně. Tom zavrtěl hlavou.
„Bill není gay.“ Řekl rezolutně.
„Tak je to snad neposkvrněné početí?“ zeptal se David suše a zase začal přecházet po pokoji. Tom nevěděl, co na to říct, a tak se jen zhluboka nadechl a mlčel. „Potřebuju s Billem mluvit.“
„Můžeš s ním mluvit, až se probudí.“ Řekl okamžitě a znovu založil ruce na hrudníku. „Potřebuje odpočívat. Davide, budeme muset zrušit zbytek tour.“
„Cože?!“ sesunul se Jost na gauč, úplně viděl před očima, jak ho jeho šéfové zlynčují. Lidi přijdou o práci… „To nemůžeme udělat. Jestli to takhle půjde dál, tak za chvilku budete dlužit nahrávací firmě miliony.“
„To je mi jedno.“ Řekl Tom a zavrtěl hlavou. „Zařiď to.“
„Musíme se všichni sejít a společně to probrat jako skupina!“ vyskočil David na nohy, choval se, jako by v sobě měl velkou dávku kofeinu. „Jenom takhle to bude fér.“
„Fajn, počkáme až se Bill probere.“
„Dvě hodiny, Kaulitzi. Nemůžu a ani nechci tomu věřit, dokud to sám neuvidím.“
~*~
Gustav dostal další polibek a zasmál se přihlouplému vtipu od Georga, otevřel dveře. Georg vykouknul a oba sledovali, jak Tom vychází z pokoje jejich manažera, vypadal naštvaně. Oba dveře zavřeli, valili oči. „Co to děláme?“ zašeptal Georg, zmateně se na Gustava podíval.
„Já nevím.“ Odvětil bubeník šeptem.
„To byl Tom, že jo? Co dělal u Davida v pokoji?“
„A vypadal naštvaně. Viděl jsi tam Davida?“
„Ne.“
„Oh.“
„Proč šeptáš?“
„Protože šeptáš ty…“ zašeptal Gustav a odkašlal si. „Já nevím.“ Řekl už normálně.
„Schováváme se?“ zeptal se pomalu Georg, nakrčil se a podíval se klíčovou dírkou. „Připadá mi, že se schováváme.“
„Taky si to myslím.“
„Nestydíš se za mě, že ne?“ zeptal se Georg, aniž by se otočil, nechtěl vidět kamarádův obličej. To už ho ale Gustav pomalu otočil a Georg si povzdychnul, kouknul se do stropu, potom dolů a byl vtažen do polibku. Když se odtáhli, byl šťastně oslněný a definitivně uklidněný.
„Co myslíš? Jen nechci, aby o nás všichni už věděli. Je to pro mě něco nového a musím si na to zvyknout. Dej mi ještě trochu času a pak můžeme říct celému světu, že se…“ Gustav se najednou zarazil.
„…Máme rádi?“ dokončil za něj Georg. „Jo, chápu.“ Naklonil se a znovu ho políbil. „Rád tě líbám.“
„Taky tě rád líbám. A teď pojď, kručí mi v břiše.“ Zkontrolovali ještě jednou chodbu a odešli.
~*~
Bill se probudil s Tomem sedícím vedle něj, koukal se na něj a pil při tom kafe. Nebesky vonělo a Bill se pro ten hrnek natáhnul, Tom ale uhnul rukou a zavrtěl hlavou. „Kofein není pro miminko zdravý.“
„A nedostatek kofeinu může být nebezpečný pro tvoje dvojče.“ Odvětil a posadil se. „Dobré ráno.“ Vysápal se do Tomova náručí a vydechl, bylo mu uvolněněji než kdykoliv předtím. „Jak dlouho už jsi vzhůru?“
„Nešel jsem spát.“ Políbil ho lehce Tom. „Dobré ráno tobě i tobě.“ Sklonil se a políbil Billa na bříško skrze tenké tričko, které měl na sobě. „Jak se cítíš?“
„Hladově. Kolik je hodin?“ zazíval Bill a protáhnul se, Tomovy oči zabloudily na jeho hrudník, což ho poněkud rozesmálo. „Neříkej mi, že jsi se právě tak zamilovaně koukal na moje… prsa.“ Řekl nevěřícně.
„Náhodou jsou krásný.“ Začervenal se Tom a odvrátil pohled. Bill nakrčil obočí a usmál se.
„Vážně si to myslíš?“ zněl poněkud namyšleně.
„Jo. Můžu je vidět?“
„To kurva ne!“ tentokrát se začervenal Bill a natáhnul se na zem pro mikinu. Tom ho zastavil a zatlačil zpátky. Bill se mu odmítal podívat do očí, povzdychnul si.
„Bille. Bille, prosím, podívej se na mě.“ Poprosil jemně. „Vím, že je to divný.“ Bill přikývnul, ale stále se mu do očí nepodíval. „Jak si na ně chceš zvyknout, když je ignoruješ?“ zamračil se Tom, protože jeho dvojče něco zabrblalo. „Cože?“
„Řekl jsem, že si na ně nechci zvyknout.“ Řekl Bill hlasitě. „Jsem zrůda, když se konečně něco spraví, začne něco jinýho!“
„Uklidni se.“ Zamručel Tom, hladil Billa po ruce. „Bude to v pořádku.“
„To se ti lehko řekne. Nedělají se ti na hrudníku balóny.“ Řekl zatrpkle. „Na co koukáš?“ zakňoural Bill.
„Jsou krásný!“ ujistil ho Tom a pokrčil rameny. „Víš, jak moc mám prsa rád a jestli si dobře vzpomínáš, máš je rád skoro stejně jako já.“
Bill se naštval. „Jasně, na holce. Ne na mně, Tome!“ řekl žhavě. „Vůbec nejsi citlivý, Tomi.“
„A já mám dojem, že ty jsi zase až moc, Bille.“
„Fajn, jsem přecitlivělý jako vždycky.“ Našpulil rty, založil ruce na prsou a zrudnul vzteky v obličeji.
„Jsi tak rozkošný, když se zlobíš.“ Řekl Tom s klidem, hladil ho dál po ruce. Bill se mu vyškubnul a otočil se pryč, stále vrhal vražedné pohledy, akorát už jen na zeď. „Bille, jen chci, abys věděl, že jsi pro mě pořád stejně přitažlivý.“
„Jsem obluda.“
„Ale jsi moje obluda.“ Řekl jemně. Bill se trochu pousmál, snažil se otočit tak, aby to Tom nepostřehl. „Viděl jsem tě. Už se nezlobíš.“
„Ale měl bych.“
„A co mám teda udělat, abych si tě udobřil?“
„Tvarohový koláč.“ Otočil se na něj Bill nadšeně. „Chci celý tvarohový koláč.“ Zatleskal a začal poskakovat v sedě na posteli. „Mňami mňami mňam.“
Tom si nemohl pomoci a zavrtěl hlavou, usmíval se. „Chceš tvarohový koláč. K snídani?“
„Ano, Tomi.“ Přikývnul nadšeně.
„Wow… Okay. Objednám ti ho u pokojového servisu.“ Políbil ho rychle, zvedl telefon a objednal, sobě něco normálního, když už v tom byl.
Když se otočil zpátky k posteli, Bill se protahoval, vypadal znovu ospale. „Jsi unavený?“ zeptal se a vlezl si vedle něj.
Bill se omluvě usmál. „Někdy mám neuvěřitelnou energii a zanedlouho bych nejradši spal.“ Zazíval, přitulil se blíž a spokojeně zavrněl, když mu Tom začal masírovat bříško. „Jestli toho nenecháš, budu rozmazlený.“
„Ty? Rozmazlený? Nikdy.“ Řekl Tom s posměchem, Bill se zachichotal. Zůstali takhle ležet ještě na pár minut, dokud si Tom nebyl zcela jistý, že Bill už určitě zase spí.
„Tomi?“
„Hmm?“
„Kam jsi dnes ráno šel?“ zeptal se Bill ospale.
„Musel jsem si o něčem promluvit s Davidem.“ Řekl nejistě Tom, věděl že dlouho nevydrží Billovi lhát. Jeho bratr pootevřel oko a podíval se na něj.
„O čem?“
„O situaci, ve které se nacházíme.“
Bill otevřel obě oči a posadil se, mračil se. Než ale mohl cokoliv říct, někdo zaťukal na dveře, Tom vylezl z postele a šel otevřít. Bill se znovu natáhnul pro mikinu a natáhnul si ji; zrovna včas, protože David si cestu dovnitř udělal sám.
„Vím, že jsme řekl, že počkám, až se vzbudí, ale tohle už počkat nemůže.“ Bill se podíval na svého bratra, až potom se plně věnoval svému manažerovi. „Bille, jsi těhotný?“
Srdce mu udělalo akrobatický skok až kamsi do žaludku a Bill málem omdlel. „Ty jsi mu to řekl?“ obvinil svého bratr, rudnul v obličeji.
„Samozřejmě, že mi to do prdele řekl. Hlavně jsi mi to měl říct ty!“ David prakticky křičel. „Tak je to pravda nebo není? Sundej si tu zkurvenou mikinu!“ obořil se na něj.
Tom udělal krok vpřed a zavrtěl hlavou. „Uklidni se Davide, ano? Nemáš proč křičet.“
„S tím jdi do prdele! Přijde ke mně zkušeně brzo ráno a řekneš mi tuhle píčovinu, necháš mě se celou hodinu koukat na internet, jak ubíhal čas, dožíralo mě to čím dál tím víc, a teď mi říkáš, že nemám proč křičet?“ zasmál se Jost tragicky. „Co mám asi podle tebe kurva dělat?“ otočil se na dredatého chlapce jako by byl šílený, nedostal žádnou odpověď a promnul si obličej. „Prostě zmlkni. Bille, tu mikinu. Dolů.“ Luskl prsty a naznačil, aby si jí sundal.
Billovi se třásl spodní ret, přetáhnul si mikinu přes hlavu a sklopil pohled. Nikdy v životě si nepřipadal tak ponížený. David zalapal po dechu a udělat krok blíž, zíral na Billovo nafouklé břicho a nemohl se nadechnout, pohledem jel výš a uvidět zakřivení od… od…
Tom sledoval, jak David spadl na zem, v bezvědomí.
~*~
Když se David probral, viděl před sebou dvojčata Kaulitzova, jak na něj se zájmem koukají. „Co se sakra stalo?“ zeptal se, motala se mu hlava.
„Omdlel jsi.“ Řekl Bill tiše. Vypadal neobvykle utlumeně. Tom byl trochu naštvaný, vypadal, že se rozhoduje, jestli ho zmlátit nebo litovat. „Seš v pohodě?“
„No ty vole…“ bylo jediné, co ze sebe David vyloudil, když se posadil. Podíval se na Billa, už zase na sobě měl mikinu, schovával své tělo. Všichni tři se otočili ke dveřím, někdo ťukal.
Pokojový servis.
Tom si povzdychnul a zvednul se, přešel ke dveřím, zatímco Bill pomohl Davidovi do křesla. „Budeš v pořádku?“ zeptal se Bill, když uviděl jak je bledý. Šel k minibaru a vyndal lahev studené vody, podal ji svému poněkud šokovanému manažerovi.
„Co se sakra stalo, Bille?“ zeptal se zoufale, když do sebe nalil skoro celou lahev v rekordním čase.
„Ta náplast.“ Řekl Bill prostě, nervózně si hrál s tkaničkou od mikiny. „Tom mi říkal, že ti to vysvětlil.“
„O tom nemluvím. Budeš muset s pravdou ven po těch všech letech, co jsme pro tebe všichni lhali!“ zabědoval David.
„Počkat, já nejsem gay!“ zamračil se Bill.
„Přestaň si ze mě dělat prdel, Bille. Moje hlava to už nebere. Musím vymyslet, co budeme dělat, Tom říkal, že chceš ukončit tour-„
„Počkej, co že řekl Tom? Nakrčil Bill obočí a otočil se na svého bratra, Tom se zamračil a odvrátil pohled. „Nic takového jsem neřekl.“
„Nechceš ukončit tour?“
„Ne! Vždyť už zbývá jen pár týdnů! Tři, ne?“
„Myslím že ano,“ podíval se na něj David podezřívavě. „Takže můžeš pokračovat?“ Bill přikývnul.
„Samozřejmě! Nechci, aby si fanoušci dělali starosti! Zaplatili za lístky těžký peníze.“ Založil Bill ruce.
„Nebudeme už dělat photo-shootingy.“ Přemýšlel David nahlas nad tím, jak to přežijí ve zdraví. „Brzo to na tobě začne být vidět, oh můj bože, můj nejlepší zpěvák je těhotný…“ složil si hlavu do dlaní a vzdychnul. „Nemůžu tomu uvěřit.“
„Ty? A co teprve já.“
„Kdo je otec?“ podíval se David Billovi do obličeje, hledal v něm odpověď.
Bill zavrtěl hlavou. „To ti neřeknu.“
„Blbost, Bille. Kdo je otec?“
„To ti může být úplně u prdele!“ odkráčel Bill pryč, vrtěl hlavou.
„Je to Bushido?“ Tom protočil oči, když se jeho dvojče otočilo na patě na Davida.
„Vypadni, Davide.“
„Bille-„
„Vypadni, kurva!“ rozkřičel se, ukázal na dveře. David vyskočil a odešel z místnosti, třísknul za sebou dveřmi. Bill se s ohněm v očích otočil k Tomovi. „Nemůžu uvěřit, že jsi něco takovýho mohl udělat.“
„Co? O čem mluvíš?“ zeptal se Tom, nechápal, jak se téma mohlo tak rychle seběhnout k jeho osobě.
„Mluvil jsi s ním, řekl jsi mu to, aniž by ses nejdřív optal mě!“
„Musel jsem mu to říct, Bille! Nemůžeš to zvládat s takovým programem, jaký máme!“ udělal Tom krok vpřed. Bill ustoupil a zavrtěl hlavou.
„Ne, odmítám se dál cítit, že jsem absolutně mimo hru; ale právě to mi ty dáváš najevo, zatlačuješ mě zpátky k bodu jedna. Chtěl jsem být u toho, když jsme to říkali našemu manažerovi.“ Bojoval se slzami, které se mu v očích objevily z ničeho nic.
„Omlouvám se! Nevěděl jsem.“ Řekl Tom bezmocně.
„Protože jsi se nezeptal!“ zasyčel Bill a rychle si utřel oči. „Do prdele!“ zařval.
„Co?!“ zeptal se vyděšeně Tom.
„Musím jít zase na ten zkurvenej záchod! Znovu!“ zaúpěl Bill, odkráčel a třísknul dveřmi. Tom zíral na dveře a sednul si na postel, zavřel oči a silně pochyboval o tom, že tohle přežije ve zdraví. „A vypadni z mýho pokoje; nemysli si, že jsem ti odpustil!“
~*~
Všichni byli narvaní u Davida v pokoji, tentokrát tu ale bylo spíš pochmurno než panika. Tom koukal do stolu, zatímco Bill koukal do stropu, Gustav s Georgem vypadali nejistě ztraceně. David seděl se všemi u stolu, vypadal unaveně a přejetě.
„Okay, hádám, že jsem byl poslední, komu se to dalo vědět.“ Začal konečně.
Georg se rozhlídnul a zamračil se. „Poslední, komu se dalo vědět co?“ zeptal se nevinně. Bill zavrtěl hlavou a plácnul se dlaní do čela.
„Už to ví.“ Řekl tiše. Georg přikývnul a pokrčil rameny.
„Jo.“ Utvrdil Georg Davida v tom, že byl opravdu poslední.
„Kluci, jestliže mě nenecháte v kruhu, jak vás mám potom podporovat? Podporovat všechno, na čem jsme makali?“ povzdychnul si David a promnul si spánky. „Nesnažím se být ten zlej. To opravdu ne.“ Nikdo neřekl jediné slovo a Bill dál zíral do stropu. „Fajn, odvolal jsem všechno focení a rozhovory, kromě těch, které už odvolat nešly, jako opravdu důležité publikace.“
„Žádné focení? Bille, měl bys být těhotný častěji!“ řekl Gustav a dostal ránu od Georga. Usyknul a promnul si ruku, mračil se na basáka.
„To se ti povedlo, pitomče.“ Zamručel Georg a protočil oči.
„Prosím. Můžeme to slovo na „t“ neříkat, alespoň prozatím, než zmizí moje migréna?“ poprosil David a pokračoval. „Mluvil jsem s naší společností a řekl jim situaci-„
„Počkat, tys jim to řekl, aniž by ses nejdřív zeptal mě?“ shlédl Bill konečně ze stropu, přibodnul svým pohledem manažera k židli.
„No, musel jsem jim něco říct! Co jsi chtěl, abych asi dělal?“
„NEJDŘÍV MI O TOM ŘEKL!“ rozkřičel se Bill, praštil do stolu. „Je to tak těžké pochopit?“ Všichni se podívali na Toma. „Ne, nekoukejte se na něj, koukejte se na mě! Tohle je moje tělo, chápete? Jestli máte nějaké otázky nebo pokud máte nutkání udělat něco za mými zády, předpokládám, že si o tom se mnou nejdřív promluvíte, chápete?“ sjel všechny pohledem. „A není to zasranejma hormonama!“ přidal Bill pro dobrý dramatický dojem.
Jost na něj koukal s otevřenou pusou, zavrtěl hlavou a zavřel ji.
„Uh… Chtěli vědět, na jak dlouho mají odložit další tour. Vím, že jsme to ještě neohlásili, ale mluví se o tom a je spousta míst, kde by vás chtěli.“
„Já nevím. Nikdy jsem tohle nedělal.“ Řekl Bill unaveně. Jeho proslov mu vzal hodně síly. Celý tenhle den mu vzal hodně a jediné, co chtěl, bylo spát. „Kurva, stejně nikoho nezajímá, co si myslím. Dělejte si co chcete.“ Zvedl se a odešel.
Celý čas, než se dostal na pokoj, se třásl. Připadal si utahaný, a teď si konečně mohl za zavřenými dveřmi sundat triko, aniž by mu bylo trapně. Bill si promnul bříško a povzdychnul si, cítil motýlky pod svou dlaní. Zamrkal, když si uvědomil, že to způsobuje to dítě.
Hýbalo se… to třepotání v Billově bříšku bylo to stvoření uvnitř, dávalo o sobě vědět. Projelo jím tolik emocí, že nevěděl, jak se cítit, jen tam stál a měl položenou ruku na svém břiše. Bylo tam dítě…
„Maličký… Co pro tebe jsem?“ zeptal se tiše a povzdychnul si do prázdné místnosti. „Nejsem tvoje maminka, protože jsem kluk, nejsem tvůj tatínek, protože to je Tom… Tak co pro tebe jsem? Skoro celý svůj život jsem strávil tím, že jsem lidem říkal, že nejsem holka, a teď tu jsem… těhotný… ironie všech ironií. Tak… co pro tebe jsem?“ zeptal se znovu, snažil se uklidnit.
Neotočil se, když slyšel otevření a zavření dveří. Objaly ho něčí ruce kolem pasu, Tomovy ruce, jemně začaly masírovat Billovo bříško. „Omlouvám se.“ Zašeptal mu do ucha, přitáhnul si ho blíž, tak, že se Bill opíral o jeho hrudník.
„Nechtěl jsem na tebe tolik vyjet.“ Bill se na chvilku zamyslel. „Ne, vlastně jsem chtěl. Byl jsem na tebe tak… tak naštvaný. Nemohl jsem uvěřit, že jsi to Jostovi řekl, aniž bys to se mnou nejdřív probral.“
„Jen jsem chtěl udělat správné rozhodnutí pro tebe a miminko. Jste jediné dvě věci, na kterých mi teď záleží.“
„Takže ti na mně předtím nezáleželo.“
„Bille, mám dojem, že tahle situace je sama o sobě náročná, nemusíš se snažit jí ještě zhoršovat.“ Řekl Tom přísně. Bill zamručel a protočil oči, ale od Toma se nehnul ani na krok. „Ne, byl jsi ta jediná věc, na které mi záleželo, teď jsi to ty a miminko. Musím si zapamatovat, že s tebou musím mluvit dřív, než udělám nějaké rozhodnutí, ale to, co je na prvním místě, je tvoje bezpečí a zdraví. Že jste oba zdraví a v bezpečí.“ Otřel se Tom o Billův krk. „Abych řekl pravdu, je mi jedno, jestli se na mě zlobíš, jestliže budu muset udělat rozhodnutí, o kterém budu vědět, že je v tvém nejlepším zájmu, udělám ho. Jsi můj bráška a udělám pro tebe, co je potřeba.“
Bill se malinko zakabonil, snažil se být naštvaný, ale nemohl. „Jdi do hajzlu, Tome.“
„Taky tě miluju.“ Bill se nechal položit na postel a Tom si lehnul vedle něj.
„Tak jak jste to vymysleli ohledně další tour?“
„Oh, řekl jsem Jostovi, aby řekl společnosti, že se k nim vrátíme. Nevěděl jsem, co děláme, ty nevíš, co děláš a Jost, ten neví naprosto nic, takže to budeme muset hrát podle sluchu.“
„V tom jsi byl vždycky dobrý.“ Usmál se Bill se zavřenýma očima, cítil že je jeho dvojče usmálo.
„To jsem se naučil od tebe, když si pořád něco pobrukuješ.“ Otevřel Tom oči, vzpomínal.
„Vím, že tě to vždycky štvalo.“ Řekl pomalu, hladil Toma po ruce.
Kytarista pokrčil rameny. „To jo, ale ne proto, proč si myslíš. Štvalo mě to, protože jsem to nezvládal. Miluju poslouchat tě zpívat a chtěl jsem ti dát hudbu, ke který bys zpívat mohl. Jen jsem ze začátku nebyl tak dobrý.“
„A teď jsi.“ Otevřel Bill oči a usmál se na něj. „Jsi ten nejlepší kytarista na světě, Tomi.“
„No, taky se snažím.“ Zažertoval Tom a oba se začali smát. Opřel se o loket a nahnul se nad Billa, políbil ho. „Miluju tě.“
„Taky tě miluju, Tomi.“ Sledoval, jak se jeho bratr sehnul k jeho břichu.
„A tebe taky miluju, mimi kuličko.“ Řekl a položil si lehce hlavu na výběžek.
„Mimi kuličko?“ Tom zvedl pohled k Billově pochybnému výrazu.
„Jo, četl jsem na internetu, že je miminko tak zformovaný, alespoň myslím… nepamatuju si to. Tak jsem se rozhodnul říkat mu mimi-kulička.“
„Ne.“
„Ne?“
„Ne.“ Zavrtěl Bill hlavou a pohladil Toma s úsměvem po tváři. „V žádném případě ne.“
„A co třeba Mimčo Kaulitz?“
„To zní jakoby jsme ho hledali. Naneštěstí vím přesně, kde je, díky sezení na záchodě.“
Tom si odfrknul. „No, brzo budeme doma a…“ přešel ho úsměv. „A sakra, budeme to muset říct mamce.“
„Oh bože… Doufal jsem, že ta chvíle nepřijde.“ Povzdychnul si Bill. „A Andreasovi!“
„Kurva.“ Podíval se Tom na Billovo břicho a trhnul sebou. „Promiň, mimi kuličko.“ Omluvil se.
„Mám dojem, že jsem řekl, že mu tak říkat nebudeme.“
„Nemám na výběr, co?“ zakoukal se Tom na bříško, přemýšlel. „Zajímalo by mě, jestli to je kluk nebo holka.“ Bill pokrčil rameny. „Jsi zvědavý?“
„Já ti ani nevím.“ Zazíval.
„Měl by ses vyspat. Autobus tu bude ráno v šest, a pak budeme dva dny na cestě.“ Políbil ho Tom na výběžek a znovu se k němu povysunul nahoru, usmál se, když se mu Bill přitulil do náručí.
„Jsem moc rád, že jsi tady, Tomi.“ Řekl ospale.
„Já taky.“ Usmál se mu Tom do vlasů, Bill usnul rychle, Tom koukal do obličeje budoucnosti.
Co na to asi řekne jejich matka?
Komentáře anglicky, prosím. :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
Oh!
I really love it! It's amazing story! David is lil' bit histeric man, but it's good 😀
And I love the way, how Tom cares about Bill and their baby! Really, it's very nice story! <3
Ohh….great =) Sweet ff…I love it!! =)
It's one of the most amazing twincest stories.
I really love it 🙂
I really love it:-). It´s so cute, Bill will have a baby, cutie cutie cutie:-). And David:D:D:D. Hysteric xD.
And Gustav and Georg are too so cute:D
It´s so beatiful! 😉
I really love this story. This is the most m-preg what exists. Small baby … those two are so cute <3 I love it.
small baby….
Majestrix, I disagree, I am trying to bake a strawberry cake now and I think cheesecake is the answer! Always!!! 🙂
Poor David. Keep an eye out for these four boys. Hard work! In my case only because of money. A lot of money :))))))
I forgot about their mother. I am not sure if I want to know her reaction. Joy or sadness?
This is more and more power! xD
Georg and Gustav together … xD My feelings are mixed, it seems to me a very funny and distance.
Tom I love this story, is amazing. And Bill, of course, is so tired and frail and uncertain. His twin behaves well, and I must give in to the right.
Than the pity of David. xD
amazing story, I love it. I hope that it will be boys.I'm looking forward to the next part
best story!!
so sweet….
Ty jo jak to čtu taky bych hned byla v TOM xD xD
poor simone…
Really great! I love it!