autor: Bajik
„Normální lidi touhle dobou spí, víš, Anett?!“ zavrčela Nella vztekle do telefonu. Teprve usnula a hned ji někdo budí!
„Copak já jsem normální?“ zasmála se Anetta a počkala, až jí Nella přitaká, poté pokračovala. „Mám pro tebe dvě zprávy – dobrou a špatnou, kterou chceš slyšet dřív?“ zeptala se a nespouštěla oči z monitoru.
„Tu dobrou, ale jestli to je nějaká blbost, tak si mě zejtra nepřej!“
„Neboj,“ usmála se Anetta pro sebe, „takže ta dobrá – Bill má profil na Facebooku.“
„Oh, naprosto nečekané, Anetto, když tam jsou naprosto všichni,“ zaksichtila se Nella do telefonu. Její škleb musel být vidět i přes sluchátko.
„Sklapni, Nell! Ty bys to nenašla, ani kdybys u toho strávila mnohem víc času než já!“
„Dobře, tak teď tu špatnou zprávu, ne? Ať můžu jít spát,“ řekla Nella a hraně si zívla. Moc dobře věděla, že jí to Anetta sežere.
„Sedíš, Nell?“
„Ležím, víš, spala jsem. Neuvěřitelný, že? Dyť jsou teprve tři hodiny ráno…“
„Ten sarkasmus si odpusť, nebo ti to neřeknu!“
„Dyť ani nevíš, co to ten sarkasmus je!“
„No a! Ale zní to docela inteligentně, ne?“ usmála se Anetta.
„To jo… Řekneš mi to už?“
„Jo, jo, promiň. Ta Daniela není jen výplod jejich fantazie…“
„Cože?!“ vyštěkla Nella a posadila se. „To si děláš prdel!“
„Nedělám. Teď tady na to čumím. Cituji – Já a moje beruška Danielka. Miluju tě, lásko hvězdička KISSING hvězdička. A je tam toho o hodně víc. Nevíš, o co přicházíš, když chodíš spát se slepicema, Nello.“
„Krávo! Místo kecání jsi mi mohla poslat odkaz, nemyslíš? Fakt chci ještě spát.“
„Dobře… Hm… Kruci… Jo, dobrý, měla bys to tam mít. Tak dobrou, jdu ještě obvolat ostatní.“
„Dobrou,“ hlesla Nella a zaklapla mobil. Ostatní z tebe budou mít taky radost, Anett, pomyslela si a usnula.
Konečně se po tom nemožně dlouhém týdnu objevil v kalendáři pátek. Bill se vyspal do růžova a Tom do bledě modra. Bill měl sluníčkovou náladu, Tom byl jako bouřkovej mrak.
„Jů, my spolu ladíme,“ vypískl Bill nadšeně, když si nasednul do auta vedle Toma, který měl tričko takové barvy jako Bill – světlounce modré.
Tom se na Billa krátce ošklivě kouknul a poté obrátil svůj pohled zpátky z okýnka. Bill naštvaně našpulil rtíky.
„Provedl jsem něco? Zlobíš se na mě?“ zeptal se opatrně, položil dlaň na tu jeho a čekal, jestli mu Tom vůbec odpoví.
Dvojče se na něj otočilo a zakroutilo hlavou, znovu se jeho pohled stočil ven. Bill si hlasitě povzdychl a ruku stáhl. Pomyslel si něco o tom, že mu hrabe a dál se tím nezatěžoval. Jeho veliký žlutý usmívající se smajlík skoro přes celou přední část trička mu jeho usměvavou náladu vracel.
Ve škole tichá domácnost pokračovala. Tom měl stále v uších sluchátka a hudbu puštěnou skoro na nejvyšší stupeň. Nestaral se o to, co se děje okolo něj, všechno mu bylo tak nějak jedno.
To se o Billovi však říci nedalo. Opět se stal terčem pozornosti hned, jakmile vkročil jednou nohou do třídy. Všichni, teda všechny mu chválily jeho profil, který mu založila Mel a on o něm sotva věděl, ale hlavní bylo, že ten profil měl, a že na něm byly fotky jeho a tý holky, co ji Mel našla na nějaký francouzský stránce. „Jestli to je nějaká modelka nebo porno hvězda, tak to promiň, ale mně se prostě líbila, však víš jak…“ řekla, když mu ukazovala ty montáže, a on si jen myslel, že ta holka musí být kouzelnice.
Po hodině biologie, kdy se probíralo, kolik má takovej pavouk nožiček, než skončí rozmázlej botou, byla velká přestávka. Bill stále hýřil dobrou náladou i přesto, že ho v dějepisu ta protivná čarodějnice, co pamatuje ještě dobu kamennou, vyzkoušela na Františka Josefa II. a že v biologii zapištěl ještě víc než holky, když mu profesorka postavila na lavici velikou živou tarantuli ve skleněné dóze, aby spočítal, kolik má nohou, protože on stále trval na svých deseti. Však co, splést se může každý…
Zrovna popisoval Lise a Emě, jak je Daniela skvělá a kdesi cosi, když se mobil po jeho lavici začal pohybovat. Jméno na jeho displeji bylo jasné – Beruška.
„Ahoj, beruško,“ pozdravil Bill volající Mel a zamilovaně se usmíval. Ano, přesně tak, jak ho to v krátké lekci naučila Mel. A holky se na něj překvapeně dívaly.
„Čau, cukrouši, konečně ses dočkal, co?“zasmála se Mel do telefonu.
„Jak se máš? Stýská se mi po tobě, víš? Chtěl jsem ti zavolat sám, ale bylas rychlejší.“
„Bože, ty to umíš tak pěkně říct. Povídej ještě nějaký krásný lži.“
„Já se mám taky dobře. Nemůžu se dočkat, až tě uvidím. Platí ještě ten víkend, ne?“
„Jasně, že platí. Můžeš se stavit klidně i dneska. Klaudie má nějaký zkoušky, nebo co.“
„Jo, jo. Neboj, ptal jsem se strejdy, prej mě tam hodí. Nebudou tvoji rodiče doma, že ne?“
„Tss, ti workoholici? Myslíš, že by mohli bejt doma? Taky se na tu provášněnou noc těším.“
„Tak to je dobře. Už mě nebaví být potichu, když spí.“
„Je to peklo. Ani nevíš, jak moc hrozný to je, když u mě spí Klaudi a my musíme být potichu. Vždycky se dusíme polštářem…“
„(smích) Miluju tě.“
„Jasně, já tebe taky. Pozdravuj bráchu. Uvidíme se zítra. Protáhni se dírou v zahradě.“
„Dobře, budu ho pozdravovat. Tak pá zítra. Miluju tě,“ párkrát ještě mlasknul do telefonu a zaklapl ho. Dívky ho překvapeně sledovaly.
„Co je?“ zeptal se Bill v úšklebku, který měl být úsměv.
Holky se probraly z transu a vrátily se ke svým činnostem, po očku ho však stále pozorovaly.
Bill se nahnul k Tomovu uchu, vyndal mu z něj sluchátko a šeptnul: „Pozdravuje tě Mel.“ Jeho vlhké rty se přitom lehce dotýkaly bráchova ucha, až z nich Tomovi naskočila husí kůže, polil ho pot a on sám myslel, že to nevydrží. Vždyť to bylo už tak dlouho, co to dělal naposled…
Tom byl přesvědčený, že by další víkend bez sexu nevydržel. Zbláznil by se v Billově přítomnosti, obzvlášť po tom, co předvedl týden předtím. A kdyby mu něco udělal, vyčítal by si to do smrti. Protože Bill na něco takového ještě nebyl připravený… A něco takového přece nemohl po Billovi žádat. Musel by si ukousnout jazyk nebo se propadnout do země, aby ho o něco takového požádal. A navíc by mu to ani nedokázal říct.
Skoro celou noc ze čtvrtka na pátek nespal. Nemohl usnout, to proto byl celý den tak nevrlý. Byl ospalý a ještě k tomu šíleně nadržený. Vražedná kombinace.
Nespal. Jak by taky mohl, když se dlouho po půlnoci k němu Bill se vzlykotem přitulil. Brečel ze spaní, a Tom mu o tom nechtěl říkat. Vzlykal a povídal něco jako: „Slíbils, že mě nikdy nikomu nedáš…“
Jen co dvojčata dorazila domů, byl Tom fuč. Prostě se vypařil, aniž by řekl fň. Mezi dveřma vtiskl Billovi pusu na tvář a od té doby ho nikdo neviděl.
„Kam…“ Bill ani nestačil doříct a Tom se okolo něj protáhnul dveřmi přímo ven, do ulic Hamburgu. „Jdeš,“ šeptnul už pro sebe a se sklopenou hlavou zavřel dveře. Dneska se Tom chová vážně divně, pomyslel si a šel vymést lednici. Vždyť od oběda to byly už dvě hodiny… Poté si sednul k televizi, ale jak tak přelupkával programy, nebylo tam nic, co by ho zaujalo. Znechuceně televizi zase vypnul a položil ovladač na stůl. Co bude dělat, když Tom není doma a čas jeho návratu je v nedohlednu?
Na chvíli si tedy zapnul počítač a prohlídnul si svůj profil na facebooku, aby viděl, co tam vlastně Mel napsala. Přidal si do přátel pár těch potrhlých holek z jeho třídy, aby se neřeklo, a poté počítač vypnul. Mohl sice projet Tomovy složky a tak, ale co by tam našel? Maximálně porno…
A zase tu byla ta užírající nuda. Bill se chvíli díval z okna, chvíli ležel na posteli, chvíli si prohlížel kytaru stojící v rohu pokoje, a tak by to šlo dál, dokud by se přinejmenším nezbláznil. Nakonec sebou tedy flákl do postele rozestlané ještě od rána a poslouchal ty slaďáky, co mu půjčila Mel, a začal si v hlavě všechno plánovat.
Rozhodl se to udělat tenhle večer. Překvapit Toma a udělat další krůček z těch mála bodů, které si Bill vytvořil ve své mysli. Pár bodů, než se Tomovi dá… Úplně celý.
Počkal do půl čtvrté, než dojde Melanie ze školy, a hned šel za ní. Bál se, že ji zase nachytá ve spodním prádle, a že se v její posteli bude krčit stejně oblečená Klaudi, ale obavy nebyly na místě. Mel mu sice přišla otevřít „jen tak“, ale Klaudi tam naštěstí nebyla. S úsměvem na tváři ho pustila dál.
„Promiň, nestihla jsem se oblíct. Přišel jsi moc brzy,“ omlouvala se Mel, zatímco se Bill posadil na její posteli a vyčkával, až si na sebe natáhne alespoň tričko.
„Nevěděl jsem, kdy ti končí škola, tak jsem přišel teď. Příště dojdu později, slibuju.“
Mel se zasmála a navlíkla se do kalhot, které se na její postavě prostě vyjímaly. „Nemusíš nic slibovat, čumáčku,“ políbila ho na čelo a pokračovala, „tak mi vyklop, proč jsi přišel. Určitě tu nejsi jen tak.“
„Proč myslíš?“
Mel pokrčila rameny. „Popravdě řečeno, ani nevím. Ale Tom přijde vždycky, když něco potřebuje nebo se stalo něco, s čím se chce svěřit. Tak jsem myslela, že když jste ty dvojčata…“
Bill se rozesmál. Proč si všichni myslí, že jsou dvojčata ve všem stejná? „Doma je nuda a tys dopoledne říkala, že můžu dojít klidně i dneska. Tak jsem tady v celé své kráse.“
„Ale jdi ty, krasavice jedna!“ zasmála se Mel. „Jak to, že je doma nuda?“
„Tom… prostě jak jsme došli ze školy, hned šel někam pryč. Neřekl kam, neřekl absolutně nic,“ oznámil jí Bill zoufale a Mel se kousla do rtu. Ach ne, už je to tu zase!
Mel přemýšlela, jestli mu má říct, kam asi tak šel a co nejspíš bude dělat a co si Billí zažije, až se vrátí domů, ale nakonec si to odpustila. Nechtěla mu přidělávat další starosti.
„Neboj, určitě se vrátí,“ řekla a chlácholivě ho pohladila po rameni. Nezmohla se na nic jinýho.
„Mel, když se tě na něco zeptám, řekneš mi pravdu?“ zeptal se Bill nesměle.
„Jo, nevidím důvod ti v něčem lhát,“ odvětila mu a povzbudivě se na něj usmála.
„Už to někdy Tom udělal?“
Mel zavřela oči a zhluboka se nadechla. Ne, tohle jí nemohl udělat. Připadala si, jako by jí Bill do hlavy viděl. „Párkrát, ale už si ani nevzpomínám, kdy to bylo naposledy. Nikdy mi neřekl, proč nebo co kde vyváděl. Je to jeho malé tajemství.“
„A nemůže být… s nějakou holkou?“ ptal se Bill opatrně, jakoby si nechtěl ani připustit, že se na něco takového vlastně vůbec ptá. A že by na to chtěl nějak myslet, to se říct nedá.
„Billí, můžu přísahat na svou smrt, že když Tom s někým chodí, tak je opravdu věrnej. Sice na to vážně nevypadá, pokud jsi něco málo o jeho záletech slyšel, ale věř mi.“ Mel ho objala okolo ramen, podívala se do jeho smutného obličeje a snažila se ho rozveselit. „Uvidíš, že až tě pustím ze svých služeb, už bude doma a bude čekat jen na tebe,“ Bill se při těch slovech nepatrně usmál. „Mimo to,“ pokračovala Mel, jako by se nechumelilo, „už jsi vymyslel svůj sváděcí plán?“
„Sváděcí?“
„Jo, slyšíš dobře. Víš, jak jsi chtěl půjčit ty cédéčka…“
„Takhle to myslíš. Ještě ne, ale chtěl bych to zkusit dneska, pokud se vrátí v rozumnou dobu.“
Mel se rozzářila jako vánoční stromeček, jako když tu spoustu světýlek na něm přivedete k životu. „Tak to tě musím na něco takovýho řádně připravit. Pojď, sedni si sem, a neboj se. Já tě jen trošičku vylepším…“
Mel se celou tu dobu, co Billa zkrášlovala, snažila svého nového kamaráda rozveselit, přivést na jiné myšlenky. Přidala mu do vlasů pár blond pramínků, na obličej mu naplácala zelenomodrou pleťovou masku a tím způsobila Billův dlouhý záchvat smíchu, znovu mu nalakovala nehty a tak dále a tak dále. Nakonec si ho s tunou make-upu na jeho panenkovským obličeji vyfotila tak, aby mohla udělat další montáže.
A ne že by se to Billovi nelíbilo. Bavilo ho to. Smál se, skoro celou dobu se smál. A tahle nálada mu vydržela, i když se kolem půl deváté vrátil domů.
Dal si sprchu, odlíčil tu tunu make-upu, co na něj Mel naplácala, i když to dělal velice nerad, a chystal se jít na kutě. Tak to tedy řekl mámě, když jí šel dát dobrou noc. Bill připravil hudbu a všechno, co potřeboval, a čekal, až se Tom konečně vrátí.
Hodiny však míjely a Tom nikde. Bylo kolem dvanácté, když to Bill vzdal, vypnul přehrávač a zalehl do postele. Avšak neusnul. Neusnul, když mu nebyl Tom nablízku.
Tom se stěží trefil klíčem do zámku. Opilejšího ho nikdo snad ještě neviděl. Vešel do domu a prásknul za sebou dveřmi. Neobtěžoval se sundat si boty, šel v nich rovnou do svého pokoje a nehleděl na to, jestli v domě už všichni spí nebo ne. Bylo mu to všechno úplně jedno.
Jakmile za sebou zavřel dveře, hopl do postele a přivinul se k Billovi, který se z jeho náruče okamžitě vymanil a posadil se na posteli. Tom udělal to samé.
„Tomí, kde jsi byl? Myslel jsem, že dojdeš dřív…“ spustil Bill něžně a trošičku ospale.
Tom si znechuceně odfrkl. „Nemusí tě to zajímat.“
Bill to ignoroval. „Čekal jsem na tebe celý odpoledne až skoro do půlnoci. Měl jsem totiž pro tebe překvapení…“
„A mám se z toho snad zbláznit?!“ odvětil mu Tom stejně nepříjemně jako předtím.
Tohle už však Bill nedokázal tolik ignorovat, přesto si však mlel svou. „Prosím, řekni mi, kde jsi byl,“ loudil a snažil se k němu přivinout.
Tom ho hrubě odstrčil. „Jseš snad moje stará nebo co, že se furt tak zajímáš o něco, do čeho ti je úplný… nic?! Je ti fakt úplný hovno do toho, co jsem dělal nebo ne, kde jsem byl nebo nebyl!“
„Jsem tvoje dvojče, tak snad tak moc jedno mi to být nemůže, nemyslíš?“
„Dvojče? Fakt, jo? A kde je ta podoba, co? Oh, promiň, já zapomněl, že okolí nás od sebe nemůže rozeznat, jak moc jsme stejní,“ pronesl Tom jízlivě.
„Co hroznýho jsem udělal, že se ke mně chováš takhle hnusně?“
„Právě že nic, Bille, ty nikdy nic neděláš… Chráníš si to svý zkurvený panictví zuby nehty.“
„O tohle tady jde? Jseš naštvanej, že ti nedám hned po první puse?“ Bill se rozesmál, jeho hlas byl však tišší než předtím. Tohle nemusel nikdo slyšet.
„Každá normální holka by…“
„Jenže já nejsem holka, Tome, pokud sis toho ještě nevšimnul. A v tom to asi všechno vězí. Myslel sis snad, že tě hned nechám, abys mi ho strčil do zadku, nebo co?“ skočil mu Bill do řeči. Měl toho právě dost.
Tom se ironicky rozesmál. Ta jeho nevinnost a to všecko ho rozesmívala. „Kurva, Bille, já ti neskočím na to, žes to ještě nedělal. Jseš stejná děvka jako matka. Však jablko nepadá daleko od stromu, ne?“ jeho smích ustal. „Nejseš nic jinýho než děvka. Pěkně jste to na Seba a Beátu nastrčili. Prej moje dvojče a moje matka. Pchá! To zrovna. Vypadáme snad jako dvojčata? Ne, natož jako příbuzní.“
Billovi se při těch slovech vlévaly do očí hořké slzy. Co jen alkohol dokáže s lidmi udělat. Nezbylo mu však nic jiného, než ty urážky poslouchat. Bál se promluvit.
„Jseš tak sladkej, až jseš nechutnej, Bille. Jseš jen obyčejná děvka! Je mi z tebe špatně,“ při těch posledních slovech se Tom zvedl a odcházel. Mezi dveřmi jeho pokoje se však ještě otočil: „Až se vrátím, nechci tě tu vidět.“ A zmizel v noci.
autor: Bajik
betaread: Janule
C-Cože? To si ze mě někdo dělá kozy! Bože co se to stalo! DOufám že Bill neodejde ikdyž tuším že jo:-( No jo super, chce se mi s toho brečet:-( Chudák Bill, vždyť on Tomovi nic neudělal!Já bych toho Tomana liskla at se trochu vzpamatuje!!!
Jako tak tohle mě docela vytočilo… :-O
Že je Tom ožralej, prosim, ale co mu přeskočilo? On je uplně blbej! Doufám, že Bill neodejde a Tom si ho bude udobřovat! Ježiš, kdyby nebyl blbej, třeba si i vrznul, grrr!
Další díl, prosím!
To ne?
toš je blbej?:'( kretééén….
jako ten je ale hnusnej!!! Mě nasral teda!
Hey upe mě to vehnalo slzy do očí.. To je šilené, co Tomanovi hrabe?.. Oh bože.. vyliskat ho málo..
Ten Tom je tak hnusný…Já být Billem, tak se sbalím a jsu spát jinam a nevabavím se s ním nejmíň týden..:-D Ale fakt…je mi Billa líto…takové řeči poslouchat….:-( Už se nmoc těším na další díl, tak doufám, že tu bude brzo..:-)
Tom je ale pořádnej idiot!!! Ať je třeba opilej do němoty, ale tohle říct!
Chudák Billís….Tom je teda pěknej vůl….já ho snad praštím…doufám, že Bill i přes tu Tomovu narážku neodejde…:-)
No panejo! Tomeee, nadrženče se zatemněným mozkem!!! Bože, chudáček Bill! Bral tě jako jedinýho ochránce. Toho, kterej se na něj nedíval skrz prsty a nevyčítal mu minulost, do který nechtíc spadnul. A ještě ho navíc vyhodíš!
chudák Billí já bych se Toma bála.Ale čeho se Bill pořád vyhýbá,když už s polu spali.A co je na tom,že chtěly začít od zvona.Včera se zbořil mý kámošce vztach jen protože je jí 17 a je pana a nechtěla dát klukovi.Se nedivím.někdy je lepší to udělat a nepřemejšlet nad tím.
Toman by zasloužil výchovnou x( Čeba si to ale ještě před barem rozmyslí xD Rychle dááál 🙂
hej jako tak to bylo hnusný, doufám, že se vyspí a omluví se Billovi… 🙂
dále!
kkssss..no tak ja by som mu jednu..j*bla.. to nemal hovorit..chudacik Bill..