Jsi jenom můj! 2.

autor: Anett483

Sluníčko už tolik nepálilo a jen lehce vrhalo své paprsky do okna Tomova pokoje. Byl pátek a pomalu se blížil večer. Každý už měl na večer plán, jen Tom neměl žádný, ale zůstat v domě se zvířetem, jako je Bill, rozhodně v plánu neměl. Marně obvolával kamarády a snažil se některého z nich ´vytáhnout´ ven, ale každý Toma s omluvou odbyl. Měl chuť do něčeho kopnout nebo aspoň něco rozmlátit. Když s ním nikdo nepůjde, tak půjde sám. Dřív to tak přece dělal běžně. Hodil na sebe teplejší mikinu, vybral si k ní ladící šátek a vyrazil ze schodů dolů. Snažil se jít potichu. Už věděl, na který schod si má dát pozor, aby se neozvalo nepříjemné zavrzání. Asi mu ale mělo dojít, že ho i tak Bill uslyší. Zbývaly mu poslední tři schody, když se rozlétly dveře od kuchyně a v nich stál Bill. Rozcuchané vlasy mu padaly do jeho, dnes překvapivě nenalíčeného, obličeje. Jeho černé tepláky byly usazeny na jeho bocích nebezpečně nízko. Možná ještě kousíček a už… Z přemýšlení Toma dostal Billův hlas.

„Kampak jsi se vydal?“ zeptal se a mlsně olízl lžičku, kterou následně zabořil do misky se zmrzlinou, aby si nabral další porci.

„Ven…“ odpověděl stručně a ohnul se, aby si mohl obout a zavázat boty. To ale, jak po chvíli zjistil, neměl dělat. Ucítil na svém zadečku ruce svého bratra a ihned od něj odskočil a vyděšeně se na něj podíval. Billův andílkovský pohled a mlsné olizování lžičky ho rozčilovalo do nepříčetnosti. „Říkal jsem ti, že mě máš nechat!“ Bill, jakoby jeho slova ani neslyšel.

„Vrať se brzo, kocourku…“ usmál se Bill. Tom se na něj naposledy podíval a práskl dveřmi. Představa klidného pátku se pomalu rozplynula…

*************
„Už je to pořádně dlouho, co jsme se neviděli…“ usmívala se roztomilá blondýnka a dopíjela další skleničku vína. Tom jen na souhlas pokýval hlavou a také se napil. To, že tu potká bývalou spolužačku, by opravdu nečekal. Hned po škole se odstěhoval s rodinou na druhý konec Německa. Sabina byla jedna z těch, které měl Tom rád. Vypadala sice jako nafoukaná barbie, ale nebyla taková.

„A co tu vlastně děláš?“ zeptal se po chvíli Tom.

„Jsem tady teď u tety a hledám si práci, takže jsem se k ní nastěhovala, než si najdu něco vlastního, a pak uvidím..“ Tomovi se rozzářily oči.

„Ty tu budeš bydlet? To je senza!“ Nikdy neměl v plánu Sabinu sbalit. Byla to prostě skvělá kamarádka a kamarádky on nikdy nesváděl, i když se mu Sabina vždycky hodně líbila. Sabina jen souhlasně kývla hlavou a podívala se na své hodinky.

„To už je hodin! Musím jít..“ Tom náhle posmutněl.

„To je škoda…“ Sabina se jen usmála.

„Ještě se uvidíme… Tady máš moje číslo…“ usmála se a na malý kousek papíru napsala své číslo a lehce ho líbla na tvář. „Ahoj a dobrou noc..“

Tom se za ní díval, jak odchází. Sabina se naposledy ohlédla a zamávala. Tom se po chvíli zvedl a pomalu šel domů.

**************
Snažil se potichu odemknout dveře od domu. Dostal se dovnitř a potichu zavíral dveře. Náhle ho však téměř oslepilo prudké světlo a osoba, která mu dýchala na záda.

„To je dost, že taky přijdeš…“ Billův nepříjemný hlas mu zněl ještě dlouho v uších. Pár skleniček vína taky udělalo své, ale vůbec si ho nevšímal. Byl tak líný a unavený, že neměl ani v plánu jít do sprchy. Vyšlapával schody do druhého patra, kde měl svůj pokoj, a jediné, co vnímal, byly kroky patřící Billovi, které se za ním nebezpečně plížily. Nevšímal si ho. Prostě jen zalezl do pokoje, sundal si tričko a kalhoty a lehl si do postele. Čekal, že mu Bill dá pokoj, ale mýlil se. Bill rozsvítil světlo a Tom protestně zamručel a schoval hlavu pod polštář. Brzo cítil, že se postel vedle něj zhoupla. Jakmile ucítil Billovy teplé dlaně na svých stehnech, ožil. Odhodil polštář a mžoural přes nepříjemné světlo na spokojeně se usmívajícího Billa.

„Můžeš mě nechat spát?!“ Chtělo se mu spát a bolela ho hlava.

„Však se potom vyspíš…“ řekl si spíš jen tak pro sebe Bill a snažil se, přes Tomův odpor, dostat své ruce pod jeho prádlo. Jeho únava a trocha alkoholu způsobily, že za chvíli přestal odporovat. Bylo mu jedno, co s ním Bill bude dělat, hlavně, že ho potom nechá na pokoji. Ani se nenadál a jeho boxerky ležely někde uprostřed pokoje. Zatímco Bill se snažil s Tomem vyhledat oční kontakt, Tom se mu bránil. Nechtěl se na Billa podívat, protože jeho touha a vzrušení by se hned znásobily. Pohled upřel na bílý strop nad sebou a jen mírně vydechl, když ucítil vlhký jazyk Billa na svém bříšku. Snažil se nevzdychat, nedávat najevo své vzrušení. Čím víc se Bill se svým jazykem plížil níž, tím to bylo horší. Dlaněmi drtil prostěradlo pod sebou. Jakmile ale ucítil Billův jazyk ne svém podbřišku a Billovu ruku na svém rozkroku, nevydržel a zavzdychal hlasitěji. Zavřel oči… Přesně si totiž dokázal představit Billův vítězný pohled, který teď určitě měl v tváři. Možná, že kdyby tolik nepil, tak by se bránil. Vnímal jen vlhký jazyk, který se pomalu blížil k místu, kam chtěl a jemné vlasy, které ho šimraly na bříšku. Prudce vydechl, když ho Bill vzal do úst. Tom se na něj teprve teď pořádně podíval. Bill měl zavřené oči. Jednu ruku měl položenou na Tomově břiše, jakoby se bál, že mu Tom teď uteče. Tom přestal drtit prostěradlo a svoje ruce přesunul na Billovy vlasy, za které Billa jemně tahal a naváděl přesně tam, kam potřeboval. „Bille…“ neovládl se a zavzdychal Billovo jméno. Nejradši by se po tomhle zakopal do země.

„Nebraň se tomu…“ řekl Bill mezitím, co vyměnil svoje ústa za pravou ruku. Tom slastně zaklonil hlavu a nadzvedával boky.

„Ah, Bille…“ zavzdychal naposledy, když se Billova dlaň zaplnila bílou tekutinou.

Chvíli jen tak nečině ležel a zhluboka dýchal. Vzpamatovával se z toho, co se stalo. Cítil na sobě Billův pohled. Hned, jak se uklidnil, rychle vstal a oblékl si boxerky a kalhoty. Bez jediného slova opustil svůj pookoj. Věděl, že vyhazovat odsud Billa nemá cenu. Jak si oblékal kalhoty, nevšiml si, že mu z kapsy vypadl malý lísteček, který hned po jeho odchodu zkoumal Bill.

„Aha, tak Sabina…“ ušklíbl se Bill a pomalu šel do svého pokoje pro svůj mobil…