autor: Lauinka
Jáááj… Tolik komentářů… Jsem dojata lidičky..xD Moc děkuju… Jsem nevěřila, že by to někdo vůbec četla, ale jak vidíím… Ááá jsem happy… No jinak další dílek no… To píšu ve škole a na intru víte jak. Takže asi budete vždycky na dlašího dílky muset trošec dýl počkat nu. To víte, školní net… By mě z toho za chvíli odvezli. xDD Tak čtěte a piště komenty.. Dííky s pozdravem Lauinka
„Já??? Ne to ty se mi vyhýbáš. Utíkáš přede mnou. Když můžeš, raději odejdeš, než abys tu zůstal. Chodíš ven s přáteli a nedáš ani vědět, v kolik dorazíš. Nevidíš, že mám o tebe třeba strach?“ A je to venku, konečně. Po tak dlouhé době už to Bill nevydržel, muselo to ven.
„Proč si nešel se mnou? Nikdy si neřekl ani slovo.“ Nechápavě sleduje jeho oči.
„Vyslechl bys mě?“ Ironicky se zasměje a snaží se dostat z jeho sevření.
„Myslíš, že ne?“ Ruku mu stiskne více, až Billovi vytrysknou slzy bolestí.
„Tome, pusť, to… to bolí.“ Pořád se snaží, ale Tom má mnohem větší sílu. Jako by to nebyl on. Projíždí jím vlna zlosti, nenávisti, ale ne k Billovi, k tomu ne. Najednou jako by se probral. Okamžitě bratra pustí.
„Promiň já… nechtěl jsem.“ Bill se okamžitě prosmýkne kolem bratra a uteče do svého pokoje. Tohle nečekal, ten stisk a ještě pohled plný nenávisti. Proč jej Tom tolik nenávidí, co udělal špatně?
Tom zůstal přimraženě stát v kuchyni. Opět to pokazil, ale on sám neví, co to bylo. Vždyť on se nezlobí na něj, ale na celý svět. Proč zrovna musí být on jeho bratrem? Jak jej nesmírně láká, ale ví, že nemůže. Raději se mu vyhýbal, protože strach z toho, že by nevydržel se na něj pouze dívat, byl silnější než on. Každý večer nemůže spát. Vkrádá se stále do jeho mysli. Ať spí, přemýšlí anebo sní. Před očima má stále tu dokonalou tvář. Chtěl mít alespoň ve dne klid, ale teď ví, že tím neublížil jen sobě, ale především jemu.
Najednou jako by se konečně probral.
„Bille, počkej!“ Vyběhne schody vedoucí k jeho pokoji. Lehce zaklepe na dveře. „Otevři, prosím.“
„Ne, jdi… jdi pryč. Jsi opilý,“ křikne na něj zpoza dveří.
„Bille, omlouvám se. No tak, chci… chci ti to všechno vynahradit.“
„Copak, žere tě svědomí?“ Ironie v jeho hlase přímo bodá. Nikdo najednou neodpovídá. Ví, že má Bill pravdu, ale tohle bylo už dost kruté. A i Bill pochopí, že tohle už bylo moc.
Najednou cvakne zámek a dveře se lehce pootevřou. Tom tam stále stojí, hlavu sklopenou a smutný pohled upírající se k zemi.
„To si nemusel.“ Hlesne jen ztěžka.
„Máš pravdu, omlouvám se, ale, co jsem měl dělat? Já už ani nemůžu uvěřit tomu, že tu se mnou jsi,“ podívá se k zemi. „Že nejsi s přáteli, že nehoníš po venku holky,“ ukápne mu slza.
„Tome, vždyť se od sebe vzdalujeme. Ty to nevidíš? Nedokážeme si už ani popovídat. Je ti to snad jedno?“
„Ne, není mi to jedno. Ale nemůžeš to všechno házet jen na mě, víš?“ Podívá se na něj ublíženě.
„Jo, máš pravdu.“ I tohle přehnal, moc dobře si to uvědomuje.
„No tak, ještě je pořád čas na to, začít zase znovu, hm?“
„Jo,“ usměje se černovlasý klučina.
„Takže… Kam dneska zajdeme?“ Nevinně pohlédne na Billa Tom.
„Co třeba do parku? Venku je pěkně.“
Najednou se zase cítí tak šťastný. Už zase jsou spolu. Vše vypadá jako dřív. Procházky a všude jejich smích a neskrývaná radost. Ale obě srdce naplňuje ještě jeden cit, ovšem ten by tu být neměl. Přesto všechno je právě on ten nejsilnější. Ač je to zakázané, srdci nejde poručit. Kdyby jen jeden z nich viděl do srdce toho druhého, udělal by ten krok?
„Tome, už… už dost, prosím.“ Směje se na celé kolo Bill.
„Copak? Tělocvik ti dělá problémy?“ Opětuje mu se smíchem pohled.
Oba rázem zastaví u první lavičky, která přímo vybízí k odpočinku. Sednou si a do krásného odpoledního dne se ozývají dva tlumené výdechy. A také cvrlikání ptáčků, kteří obydlují koruny stromů a sledují oba chlapce se shora.
„Chceš mě zabít?“ Přivře oči Bill a utírá si kapičky potu z čela.
„Ale bráško… Sem nevěděl, že nezvládneš ani tak malinkatý kousíček.“ Popichuje jej Tom.
„Zvládl bych i více, ale ne dneska. Jsem nějakej mrtvej.“ Usměje se. „Ale ty nějak oplýváš energií.“
„No jo. Já vždycky. Ták, ty by si zvládl i více, jo?“ Pokusí se jej vyprovokovat.
autor: Lauinka
betaread: Janule
Klikněte na anketu, dík. J. :o)
je to sqelí a moc se mi to líbí doufám že to bude pořát tak užasné…
Mno bomba, honem ryxle pokráčko. Už se nemůžu dočkat =)
Konečně se usmířili, hoši rozhádaní! 😀 Já bych nepřežila, kdyby se do sebe pořád naváželi.
A jsem zvědavá, jestli se Bill nechá vyprovokovat. Začíná se to pěkně zamotávat! 😀
Jůůů…krásné =)
Rychle další dííl =)
Dáááál!!!!
jyeah.. Lauííí.. fakt pěkné čeče xDD.. kašli na nějakej net a piš piš piš.. a honem! xD… je to faktiš hezká povídka ;D
moc se mi ta povídka líbí
no to sem zvědavá jak dlouho jim to takhle spolu vydrží
Jojo, intr a škola, to znám. 😀 Taky jsem takhle vždycky psala a bylo to na palici-ze školy mě vždycky vyhazovali jako poslední. 😀 Povídka povedená.
klasny!!!
on jako byl ožralej a eče spolem šli do parku? to nějak rchle vystřízlivěl xD xD
ááá rychle dál. Začíná se to slibně vyvýjet.
Suuuupeeer…krása:-))