autor: Majestrix
Je odvaha vážně odpovědí? Někdy ano.
„Co tahle?“
„Vážně? Nemyslel jsem si, že zrovna ta je tvůj typ.“
„Nemám žádný typ.“
„Oh, co tahleta?“
„Nedělej si prdel.“
„Co je na ní?“
„Vypadá nudně.“
„A ty potřebuješ nějakou nadrženou, co bude pořádně křičet.“
„Nevadilo by mi, kdyby byla. Neříkej mi, že ty chceš v posteli kostelní myš.“
Gustav protočil oči a usrknul si ze svého pití. „Ne,“ řekl opatrně. „Jen nemám rád holky, co celou dobu falešně vykřikujou.“
„Ah. Pochopitelně.“ Přikývnul Georg, který pomáhal kamarádovi zkoumat místnost. Tom se na ně koukat přes stůl s opravdu zvláštním výrazem v obličeji.
„Pořád se snažím si na tohle zvyknout,“ řekl, nedíval se nikam jinam než na svoje kamarády. Gustav pokrčil rameny a zasmál se.
„Co ti vadí víc? To, že hledáme někoho do trojky nebo to, že hledáme spolu?“
„Tak to si teď fakt nejsem jistej.“ Přiznal Tom a zasmál se do skleničky. Bylo to těžký zvyknout si na to, že víc hetero než hetero Gustav rád líbal „Dneska jsem hetero.“ Georga. Před pár dny si to s dvojčaty vyjasnili, ale se vším tím stresem ke konci tour si nikdo moc nemohl sednout a pořádně si popovídat.
Teď bylo po konečně po turné a seděli v nějakém moderním baru v Římě, všichni za účelem slavit. Bill byl na hotelu a i když tam s ním Tom chtěl zůstat, Bill trval na tom, aby šel a udržoval si svojí image. Už mu jeho „image“ vážně začínala lézt na nervy.
„Tahle, co tahle?“ zeptal se Gustav a ukázal na zrzku, která seděla u baru.
„Skvělá volba.“ Popostrčil ho Georg, aby mohli oba dva vylézt od stolu. „Jdi jí okouzlit.“
„Můžeš použít svůj hlas. Garantuji ti, že to jí dostane. Pojď uděláme to společně.“
„G&G, dvojitá hrozba. Jděte na ní pomalu, kluci.“ Tom se začal smát, když viděl, jak k ní vyrazili. Chudák holka nebude mít šanci. Na stole se objevil stín, Tom zvedl pohled a uviděl hezké hnědé oči.
„Ahoj, ty seš Tom Kaulitz, že jo?“ zeptala se nadšeně.
„Jo jsem,“ přikývnul a potřásl jí rukou.
„Wow. Nemyslela jsem si, že tady na tebe narazím.“ Usmála se a sedla si naproti němu. „Jmenuju se Zara, byla jsem na vašem dnešním koncertě. Mimořádně se vám to povedlo.“
„Oh, tak to je fajn.“ Tom se snažil znít zainteresovaně, ale bylo to těžké. Chtěl se vrátit k Billovi, aby mohl na chvíli ignorovat celý svět. Z toho všeho pozlátka ho už začínala bolet hlava.
~*~
Bill se podíval na svůj mobil a povzdychnul si. Otevřel ho, vytočil mamčino číslo a znovu si povzdychnul. Takhle to nepůjde. Zavřel ho a znovu začal přecházet po místnosti. Bill si nemyslel, že to takhle dopadne, až bude po všem. Konečně bylo po turné a za dva dny se budou vracet do Magdeburku.
Promnul si bříško a snažil se sám sebe uklidnit. Nefungovalo to a jediný člověk, který ho dokázal uklidnit, tu nebyl. Bill zvednul Tomovu kartu od pokoje a vyšel na chodbu. Tomův pokoj byl hned naproti, projel kartu zámkem a vešel do temné místnosti. Po jeho dvojčeti to vonělo jen trošku, ale ta známá vůně obklopila celé jeho srdce a uklidnila jeho nervy.
Bill se podíval na noční stolek a zamračil se. Bylo už pozdě a Tom slíbil, že přijde tak, aby mohl držet Billa za ruku, až to bude říkat jejich matce. Nemyslel si, že by to bez něj měl zvládnout a krátce se zamyslel nad tím, kdy začal být na bratrovi tak závislý. Možná v tom momentě, kdy ho zbouchnul. Zasmál se a posadil se na postel. Rukou nahmatal něco jemného, otočil se a uviděl nezabalené triko. Tom si vždycky stokrát vyndával oblečení z kufru než se rozmyslel. A pak že on byl marnivý?
Před tím než si triko k sobě přitáhl a zabořil do něj svůj nos, nechal po něm jezdit své prsty. Vonělo jako všechno Tomovo oblečení; vůně jeho kufru a jeho kůže, která se uchytila naprosto všude. Bill ji nadechl a usmál se, přál si, aby Tomovi neřekl, aby šel ven. Do prdele s médii a s tím, co by si mysleli ostatní. Převalil se a schoulil se na posteli do klubíčka, zaúpěl bolestí hlavy, která se mu usadila přímo za očima. Netrvalo dlouho, aby mu došlo, že je definitivně přepracovaný. Alespoň že turné skončilo.
Myšlenka na pauzu ho okamžitě přivedla k myšlence na jejich matku a Bill si povzdychnul. Přál si, aby měl dost odvahy na to, aby se mohl dostat přes tuhle konverzaci teď a tady. Zazvonil mu telefon, šáhl si do kapsy a vyndal ho ven. Bez mrknutí koukal na displej a polkl nad tím, jak se v něm rozlehl strach. Písnička od Green Day dál hrála, přemýšlel, jestli to zvednout nebo ne. Jeho palec ho zradil a zmáčkl přijímací tlačítko, Bill polknul a dal si mobil k uchu. „Ahoj mami.“
~*~
Celý stůl byl pokrytý skleničkami alkoholu všeho druhu, pět lidí okolo stolu se nahlas smálo nad něčím, co bylo středně vtipné. Georg s Gustavem byli pověšení nad brunetkou a popíjeli panáky s vodkou, jako by byly sodovka. Tom se podíval na dívku naproti sobě, která stále ještě neodešla. „Koně?“ zeptal se zastřeně. „Vážně?“
„Ano.“ Zachichotala se, Tom si musel přiznat, že byla celkem hezká. Přesně typ holky, se kterou by šel, kdyby na něj nečekalo něco lepšího. „Jsem celkem dobrá. Měl bys mě vidět skákat.“
„Na to tady tak dlouho nebudu. Promiň.“ Tom se snažil najít v hlase lítost. Koně mu byli popravdě někde. Zara dělala všechno naprosto dobře. Moc se nesmála a moc na něj netlačila a příliš se o nic nesnažila. Konverzace nevázla a měla hezký úsměv, její rty mu naneštěstí připomínaly ty Billovy; to ale nebyla její vina.
„To je v pohodě.“ Zara vypadala, že ví, že tu něco není dobře, ale než se mu mohlo povést jí to vyvrátit, Georg se odtáhnul od rtů Carlotty nebo jak se jmenovala.
„Jdeme na hotel, tak pojďte.“ Naklonil se, dostal ještě jeden polibek a vytáhnul nahoru Gustava ze sevření dívky. Tom zpozorněl. Hotel znamenal Bill. Bill byl dobrý. „Jdeš taky, ne?“ kouknul na Zaru, ta se začervenala a koukla na Toma.
Než ale dokázal odpovědět, Gustav se zasmál a přikývnul. „Co děláš? Jasně, že jde s náma.“ Usmál se na ni a pak zamířil pohledem k Tomovi. „Nezašukal si už bůhvíjak dlouho.“ Uchechtl se Gustav, přišel sám sobě vážně hrozně vtipný. Carlotta, která stále byla mezi blonďákem a brunetem, jelikož neměla dvě pusy, zatímco líbala Georga, začala dělat svou rukou něco naprosto rozdílného u Gustava v klíně.
Zara se na Toma otočila a usmála se, dala si své ebenově černé vlasy za ucho. „Nebude mi vadit dělat ti společnost.“ Vydechla, naklonila se a dala Tomovi rychlou pusu na rty. Tom se chtěl zamračit a říct jí, ať toho nechá, ale Georg se na něj koukal a ona vypadala tak sladce…
Pitomá image.
~*~
Zvláštní. Nemyslel si, že se takhle bude cítit, jako nic. „Nebreč mami.“ Řekl tiše, snažil se necítit jako imbecil za to, že rozbrečel vlastní matku. Ta nahlas popotáhla a on se cítil ještě hůř, po tvářích mu také tekly slzy, nedokázal držet své emoce pod kontrolou.
„Oh, dítě moje, jak se to stalo?“ zeptala se, Bill úplně viděl jak unaveně vrtí hlavou. „Myslela jsem si, že nejsi gay.“
„Nejsem. Mami, prosím, teď o tom nechci mluvit.“ Povzdychnul si a sám zavrtěl hlavou, mnul si Tomovo triko o tvář. Bill ležel na Tomově posteli, mluvil se svou matkou.
„Máš pravdu, máš pravdu, promiň. Jak… se cítíš?“
„Já nevím. Polovičku času se cítím naprosto šílený nebo hladový.“ Řekl popravdě a malinko se usmál, když slyšel mámu se zasmát.
„Oh, Bille… Určitě musíš být hrozně vystrašený. Hned jak přijedete domů, dobře se o tebe postarám.“ Slíbila mu, nemohl si pomoci, musel se usmát. Nikde nebylo bezpečněji než v matčině náručí.
„Nesnášíš mě?“ musel se zeptat, stále neměl rovnováhu. Konverzace byla o mnoho lehčí, než myslel, že bude.
„Samozřejmě že ne! Já jen… jsi tak mladý a i když jsem chtěla vnoučata, nikdy jsem si nemyslela, že to bude touhle cestou. Je to legrační; nemyslela jsem si, že se budu muset s tímhle trápit, když mám dva syny. Časy a věda se změnily; zapnu televizi a tam běží, že nějaký chlap má dítě, a pak zjistím, že jeden z mých synů je ve stejné situaci. Myslela jsem si vždycky, že Tom někomu udělá dítě… tak si to přepočítej.“
„Jo.“ Vydal ze sebe, celý obličej červený, i když v pokoji byl sám.
„A co říkal doktor?“
„U žádného jsem dlouho nebyl.“ Přiznal se Bill.
„Proč ne?“
„Byli jsme na cestě a neměl jsem čas. Moc zaměstnaný.“
„Moc… zaměstnaný? Tohle není hra, Bille. Věci se můžou nenarozenému dítěti stát rychleji, než si dokážeš představit. Budu ti muset domluvit kontrolu. Kdy jsi to zjistil?“
„Před měsícem.“ Povzdychnul si Bill, znovu ho začala bolet hlava, mozek mu narážel do lebky jako na trampolíně.
„A od té doby jsi nebyl u doktora? Bille, měl bys chodit na pravidelné prohlídky, každé dva týdny.“
„Chápeš, že jsme byli na cestě a tohle tam opravdu není proveditelný?“ vyjel na ní. Ticho na druhé straně mu přivodilo špatný pocit a povzdychnul si. „Promiň, nechtěl jsem na tebe vyjet.“
„Chápu, že to pro tebe musí být těžké, víc než si dokážu představit. Já jen… Musím jít.“ Bill stiskl telefon ještě víc a stupňovala se v něm panika.
„Nesnášíš mě, že jo?“ zašeptal Bill, zamrkal pryč slzy.
„Ne! Ne, to jen… dlouho si na to budu zvykat.“ Řekla rychle, hlas měla jakoby znovu začala brečet.
„Promiň, mami. Nechtěl jsem, aby se tohle stalo.“
„Já vím, drahoušku. Já vím. Promluvíme si o tom víc, až se vrátíš domů, ano?“
„Ano, mami.“
„Mám tě ráda.“ Bill přikývnul a popotáhnul.
„Taky tě mám rád.“ Hovor byl ukončen a on zahodil mobil přes rameno. Slyšel, jak do něčeho narazil, ale bylo mu to jedno. Převalil se a koukal na strop, pak se ale posadil a zadíval se na dveře. I v prázdné místnosti si připadal posuzovaný. Naštvaně se podíval na koberec. „Ty mě neznáš.“ Sykl, zvedl se z postele a vzal si sebou triko. „Je mi úplně jedno, co si myslíš.“
Bill vběhl zpátky k sobě do pokoje a zapnul si televizi. Nevěnoval jí pozornost a jen přepínal programy, dokud neuviděl sebe na koncertě. Vrátil se zpátky na ten program a zamračil se, byla tam už reportáž a byl opravdu rád za anglické titulky.
Fanoušci jsou zvědaví a přemýšlí, co se schovává pod jeho velkým oblečením. Styl Billa Kaulitze je normálně přiléhavý a lichotivý. Tohle pro jeho postavu není dobré.
Bill zamrkal na obrazovku, kde diskuse vedla od jeho módních voleb, až k reportáži s bouračkou na silnici. Vypadl mu z rukou ovladač a Bill zakňoural, schoulil se na posteli do klubíčka a přitulil se k Tomovu tričku. Mnul si břicho, ale po chvilce to vzdal. Bylo to příjemné, jen když to dělal Tom.
~*~
Tom sledoval, jak se Carlotta věšela na Gustava, přitom se smála do polibku s Georgem. Byli dost hlasití a bylo jim to jedno. Zara na ně koukala s lehkým úsměvem. „Vy kluci jste tak… živí.“ Řekla a otočila se zpátky k Tomovi.
„Hezky řečeno,“ protočil oči a zasmál se, snažil se projet kartou zámek. Zara se usmála, stoupla si na špičky a vtiskla mu polibek.
„Proč nejdeme dovnitř?“ zašeptala a dala mu ruce kolem krku. Vzala mu kartu z ruky a sama otevřela. Tom se o dveře opíral a tak málem spadl dovnitř, vzal ji se s smíchem s sebou. „Moc času jsi tu nestrávil, co?“ rozhlédla se Zara.
„Dostatečně dlouho, abych všude stihl rozházet všechny svoje věci a zamířit d-“ Tom byl přerušen Zarinými rty. Vydechl jí do úst, své velké dlaně položil na její útlý pas, ona ho dále se zájmem líbala. Něco v tom ale bylo špatně, něco nebylo dobře. Rty nebyly takové jaké by měly. Zvuky byly špatné… Dostali se k posteli a Zara se malinko zasmála, když si na Toma obkročmo sedla.
„Bože, seš tak sexy,“ řekla bez dechu, pusinkovala ho po celém obličeji. Tomova mysl plavala v až moc velkém množství alkoholu, cítil se hrozně divně, vynechaný z tohohle dění.
Zvedl pohled a nad komplimentem se usmál, ona se znovu naklonila a začala ho líbat, když… zazvonil mobil. Tom se odtáhnul a zamračil se, poslouchal. „Co to je?“ zeptal se, snažil se udržet rovnováhu, motala se mu hlava.
„To není tvoje?“ začala ho znovu líbat, ale byla zastavena.
„Ne, to není můj.“ Odstrčil ji a začal se rozhlížet. Pod stolkem něco blikalo, a tak slezl z postele a telefon sebral. Byl Billa… Vrátil se do reality a naskočila mu husí kůže.
„Co se děje?“ zeptala se Zara a klekla si na postel, nakláněla se tak, že málem spadla.
„Tohle nemůžu.“ Zašeptal Tom a koukal na telefon.
„Tome…“
„Prosím.“
Pomalu přikývla. „Stejně jsem si myslela, že se tohle stane. Byl jsi tak křečovitý a… zdráhavý… Ale doufala jsem, že to přejde. Můžu za to já?“
„Ne, není to tebou.“ Otočil se konečně. „Jen teď nejsem v nejlepší pozici.“
Zara si povzdychla a znovu kývla. „To asi chápu,“ řekla, když jí Tom pomohl z postele. „Bylo to fajn.“
„To jsem rád.“ Usmál se lehce, viděl bolest v jejích očích, políbil ji na tvář. Zara pustila její ruku a odešla, nechala Toma v pokoji samotného.
Byl stále opilý, ale byl dost střízlivý na to, aby věděl co se děje. Tom nechtěl jít v tomhle stavu za Billem. To bylo drama, které teď nepotřeboval. Rozsvítil v koupelně a odvrátil pohled od zrcadla. Nelíbilo se mu, co viděl.
~*~
„Ugh, vždyť je ještě brzo.“ Zamručel Georg, když cítil, jak se sluneční paprsky dotkly jeho tváře. „Koho budu muset zabít, aby mi někdo zatáhnul závěsy?“
„Je ráno, Georgu, měl bys vstávat.“
„Gustave, když je zatáhneš, tak ti ho vykouřím.“ Zasmál se, když cítil jak Gustav vylezl z postele. Najednou světlo, které mu dráždilo oči, bylo pryč. „Oh bože, proč musíš být ranní ptáče?“
„Protože je hezké vítat den, když ještě skoro všichni spí.“ Vlezl si Gustav pod peřinu a přitiskl se ke Georgovi. „Kdy mi ho vykouříš?“
„Myslel jsem, že budeš unavený z jak-to-vlastně-vypadala,“ zamumlal a převalil se na svého blonďatého kamaráda.
„Kurva, ty seš ale těžkej,“ usmál se bubeník do Georgova krku a natáhl jeho vůni. Cítil jak se malinko chvěje.
„Juschtele, jsou to jenom svaly. To je to, co se počítá.“
„Jasně.“ Protočil Gustav oči a užíval si pár minut ticha. „Georgu?“
„Hmm?“
„Myslíš si, že to co je mezi námi, přijde ještě pořád Tomovi divný?“
Georg zazíval do polštáře a otočil hlavu tak, aby se mohl podívat na druhého chlapce, ospale. „Myslím, že jen trošku,“ zachraptil a odkašlal si.
„Proč? Já jen, s bratrem jako je Bill…“ oba se nad tím zasmáli a Georg pokrčil rameny, přitáhnul si Gustava blíž.
„Mám dojem, že je to jen jedna divná věc na vrcholku hromady se spoustou divných věcí. Už si na to zvyká dva týdny.“
„A ještě se neomluvil Davidovi,“ pošoupnul se Gustav do pohodlnější pozice, jeho stále větší erekce byla přitisknutá na basákův bok.
„Ty si vážně myslíš, že by měl?“ usmál se Georg nad změnou jeho pozice a tím, co to přineslo. Malinko bokem pohnul a dostalo se mu tichého vzdychnutí.
„Ne, asi ne, myslím,“ zafuněl Gustav. „Choval se jako debil, ale Tom ho neměl mlátit.“
„Nedokázal se ovládat. Vezmi si to takhle, jak bysme my reagovali, kdybychom byli v jeho situaci? On Billovi nabízel potrat.“ Přimáčknul ho Georg do matrace. „Podle mě měl právo na to se zlobit.“
„Myslíš, že Jost udělal dobře, když mu to nabídnul?“ zavzdychal Gustav, stahovaly se mu svaly v těle, jak se Georg třel svým rozkrokem o ten jeho.
„Já si myslím, že Bill si může dělat co chce.“ Usmál se Georg.
„Podle mě je potrat špatný.“ Rozhodl se bubeník všechno utnout, než mu přestane mozek fungovat úplně z toho tónu, kterým Georg mluvil. Georg se o něj ale nepřestával třít. Bylo ráno a netrvalo dlouho, než se oba dostali až na okraj. S myšlenkami na Carlottu a na to, co se dělo v noci, s tím vším to bylo prostě jednodušší.
Georg nahlas a dlouze zasténal, držel Gustava za boky a udělal se také. Dali si lehký polibek. „Teď jsem vzhůru.“ Řekl a vylezl z postele. „Jdu si dát sprchu.“
Gustav zvedl hlavu a pozoroval, jak Georg odchází. Usmál se, když uslyšel téct vodu. Chtělo se mu spát, ale na druhou stranu, na světě jsou přeci příjemnější věci než jen spánek.
~*~
Tom došel k závěru, že topení se ve sprše mu od bolesti hlavy nepomůže a ani ho to neprobudí. Po 40 minutách pod sprchou vodu konečně vypnul, zamrkal a zanadával, že si nesvázal vlasy. Mokré dredy mu visely z hlavy jako dlouhá lana, další věc, proč dneska bude těžký den.
Měl by být nadšený; už tu budou jenom jeden den a potom pojedou domů. Doma je všechno přeci lehčí. Tam je přeci Andreas a taky jejich… a do prdele. Tom si rychle udělal turban na hlavě, něco na sebe hodil a vyběhl ze dveří. Zaklel a vrátil se zpátky; zapomněl na Billův telefon. Vzal ho, změnil si čepici a odešel zaťukat na bratrův pokoj.
Nedostalo se mu žádné odpovědi a zamračil se, zaťukal znovu. Stále nic, vytáhl tedy Billovu extra kartu od pokoje a vešel, rozhlédl se. Nikdo tam nebyl. Něco červeného zachytilo jeho pohled, přešel tedy k posteli a zvedl jedno z jeho triček. Co to tady dělá?
Tom si povzdychl, pokrčil rameny a odešel z pokoje i se svým trikem, vzal mobil a volal Georgovi. „No?“ ozvalo se.
„Georgu, viděl jsi Billa?“ zeptal se Tom opatrně, otevřel svůj pokoj a hodil tam to triko.
„Jo, je dole v restauraci, stejně jako my. Hoď sebou a přijď taky,“ odpověděl Georg a zasmál se nad něčím, co někdo řekl. „Mají tady fakt dobrý palačinky.“
„Hned jsem tam.“ Zavřel Tom telefon. O čem tam mluví? Doufal jen, že nikdo neprozradí nic dřív, než si dokáže promluvit s Billem o samotě. Bylo důležité, aby se nic nedozvěděl. No vlastně, vždyť se ani nic nestalo.
~*~
Bill seděl u stolu s kamarády a vůbec neměl hlad. Byl unavený a slabý, a navíc se prostě cítil nepohodlně. Černá mikina, co měl na sobě, ho dělala sebevědomým, což by jeho obvyklá černá kožená bunda opravdu nedovedla. Když se oblékal na koncerty, kožený úkryt byl pro něj dokonalý, ale na každodenní život to nešlo.
Gustav zase řekl něco velice chytrého a Georg se tomu smál, jako by to byl ten nejvtipnější vtip na světě. „Chováte se divně, kluci, když spolu chodíte.“ Řekl Bill nevrle, oba dva se na něj zmateně otočili.
„Cože?“
„My spolu nechodíme!“
„Jo, jasně.“ Zavrtěl Bill hlavou a zamíchal kejdu z rozmočených lupínků a mléka.
„Nejsem žádnej expert, ale myslel jsem, že to hodláš sníst dřív, než se to rozloží.“ Usoudil Georg a podíval se zpátky na své palačinky.
„Nemám hlad.“ Povzdychnul si Bill a přitáhnul si límec mikiny.
„Cože? To ale přece není možný.“ Zasmál se Gustav, ale všiml si, že se Bill nepřipojil. „Seš v pohodě?“ Bill pokrčil rameny, pohledem přejel po místnosti a zastavil se u vchodu. Hned na to vešel Tom a rozhlédl se.
„To je stejně naprosto hrozný, jak to děláte. I po těch všech letech.“ Sledoval Georg Toma, který se k nim po chvilce zmateně připojil. „Rád tě zase vidím, Kaulitzi. Myslel jsem, že po tý holce už budeš tak znavenej, že se neuvidíme.“
Tom ztuhnul, když si sedal vedle Billa, když se podíval na basáka, měl obličej v jednom ohni. „O tom nechci mluvit.“ Řekl spěšně, zavrtěl hlavou.
„Jaký holce?“ zeptal se Bill a otočil se na bratra. Tom polknul a snažil se zachovat klid.
„Já-„
„Byla fakt pěkná.“ Přerušil ho Gustav. „Dlouhý černý vlasy a pořád se usmívala. Byla celkem milá.“
„Jak to můžeš zrovna ty tak dobře vědět, když si celou dobu lízal krk zevnitř tý zrzce?“ opáčil Tom a otočil se na bratra. „Nic to nebylo, věř mi.“
Bill se na něj jen ublíženě koukal. Georg nedával pozor, byl až moc zaměstnaný vzpomínáním na minulou noc. „Byla sexy. Dala ti číslo?“ Řekl Georg.
„Ne,“ ohradil se Tom nahlas. „A už toho nechte, jo?“
„Fajn.“
„Co ti vlezlo do prdele, Tome?“
„Možná to byla transka a byl to její…“ Gustav se zakuckal a všichni se začali smát. Bill se na géčka podíval, a pak zpátky na Toma.
„Jdu k sobě do pokoje.“ Položil ubrousek a zvednul se, málem sebou seknul, jak se mu zamotala hlava. Tom byl v mžiku u něj, jednu ruku kolem jeho pasu a druhou ho chytl za ruku.
„Seš v pořádku?“ zeptal se se znepokojením v obličeji i hlase. Bill nechtěl udělat nic jiného, než se ponořit do jeho náručí a říct mu, ať jde nahoru s ním. Ať ho objímá a říká mu, že všechno bude v pořádku. Aby mu vysvětlil, proč si někoho nabrnknul, když mu sliboval, že si venku jen trochu užije a vrátí se.
Ta poslední myšlenka mu sevřela žaludek, pomalinku se od Toma odtáhnul, nechtěl dělat scény. „Jsem v pohodě. Jen jdu k sobě do pokoje.“ Bill se už neotočil a Tom za ním jen bezmocně koukal.
„Co s ním je?“ Zeptal se Georg, který se už nesmál. Tom pokrčil rameny a zpátky se posadil.
„To netuším.“ Řekl tiše. Byla to lež, přesně věděl, co se děje, ale před Georgem a Gustavem o tom nechtěl mluvit. Nepochopili by to.
~*~
Bill slyšel otevřít dveře a zvedl pohled. „Myslel jsem, že jsi dole.“
„Chtěl jsem ti dát čas.“ Řekl Tom, když zavíral dveře. „Chápu, že se na mě zlobíš.“ Odpověděl a přešel k otevřenému kufru. Kufry tu byly všude a všechno oblečení, každičký kousek, bylo na posteli.
„Nezlobím se.“ Složil Bill pečlivě tričko a dal ho do kufru. Tom ho chvilku v tichosti sledoval.
„Můžu ti to vysvětlit.“ Řekl Tom zoufale. Bill pokrčil rameny, ale pohled nezvednul, jenom pokračoval ve skládání triček, dokud nezaplnil kufr. Zapnul ho, nohou ho odsunul, přitáhnul si další a začal balit kalhoty.
„Nepotřebuju, abys mi něco vysvětloval.“ Řekl, když začal balit spodní prádlo.
„Omlouvám se, Bille! Vážně mi to je líto, jen se na mě prosím podívej.“ Klekl si Tom na zem před bratra a chytl ho za ruce. „Prosím.“
Bill se na něj podíval a povzdychnul si. „Proč jsi mi to neřekl, Tomi?“
„Není nic, co bych ti měl vykládat! Jenom jsem to na ně všechny hrál, to je celý. Když jsme byli vevnitř, řekl jsem jí, aby odešla.“ Snažil se mu to Tom objasnit. „Nic se nestalo.“
„Přísaháš?“
„Přísahám.“ Naklonil se k němu Tom a něžně ho políbil.
„Tak proč jsi za mnou v noci už nepřišel? Špatně se mi spalo.“ Promnul si Bill nos a poposednul si.
„Byl jsem opilý.“ Přiznal Tom.
„Oh, Tomi.“ Zavrtěl Bill hlavou. „Já se nezlobím. Já jen nevím, co si mám o hodně věcech myslet. Už nemůžu chodit nikam pařit, a připadám si pak tak hrozně vynechaný.“
„Ale vždyť si před tím taky nikam nechodil.“ Zasmál se Tom. Bill se mu rukama vytrhnul a chrochtnul.
„No, dělejme si všichni legraci z toho, že jsem prostě ze všeho vynechávaný, ne? To je fakt super způsob jak to zvládnout.“ Nafouknul se, zvedl se a překročil Toma.
„Bille, to byl jen-„
„Hlavně neříkej vtip.“ Varoval ho Bill a zvedl prst. „Neříkej vtip. Tohle má do vtipu hodně daleko. Slíbil jsi, že budeš se mnou, až to budu říkat mamce. A co se stalo? Byl si až moc zaměstnaný chlastáním na to, abys se sem vrátil! Musel jsem to udělat sám!“ zapištěl.
„Moment, ty si mluvil s mamkou?“ vyškrábal se Tom šokovaně na nohy. „Proč jsi mi to neřekl?“
„A kdy jsem měl? Nemohl jsem najít telefon-„
„Počkej, tvůj telefon byl v mém pokoji.“ Přerušil ho se zamračením. „Cos tam dělal?“
Bill zavřel pusu a začervenal se. „Já-„
„A proč bylo moje triko tady?“ přerušil ho znovu. Bill se na něj zle podíval.
„A co jsi ty dělal tady?“ opáčil.
„Byl jsem tu, abych ti vrátil tvůj pitomej mobil!“ zaječel Tom. Bill založil ruce a naštval se. „To už sem nemůžu?“
„Ne!“ opáčil Bill bez přemýšlení. Tom couvnul, jako by do něj někdo strčil a rezignovaně zvedl ruce.
„Už jdi do prdele, fakt, zase za všechno můžu já, co? Pořád je to jedna a ta samá věc, pořád dokola,“ zavrtěl hlavou. „Na to už nemám.“
„Kam jdeš?“ překročil Bill kufr a snažil se Toma chytnout dřív než dojde ke dveřím. „Proč odcházíš?“
„Nechci se s tebou hádat, Bille a je víc než jasný, že to je právě to, co ty chceš.“ Řekl klidně. „Vrátím se až se uklidníš.“
„Nechceš se se mnou hádat, protože víš, že mám pravdu!“ vyjeknul Bill, naštvaně na něj ukázal prstem a šel zpátky přes všechny ty otevřené kufry. Co ho to popadlo, že je musel otevřít všechny?
„Ber to jak chceš, Bille.“ Zavrtěl Tom hlavou a třísknul za sebou dveřmi, zrovna když Bill překonal Údolí Otevřených Cestovních Tašek. Zastavil se, otočil se ke dveřím a rozbrečel se. Co se to s ním dělo? Nechtěl se hádat, ale když už začal, líbilo se mu to, a tak pořád ryl a ryl, jen aby mu bylo líp.
Nedivil se, že s ním tady Tom nechtěl být, byl šílený. Nahlas zavzlykal a všechno oblečení shrnul z postele dolů, lehl si na ni sám. Proč nemohl držet pusu? Nebylo to tak, že by Tomovi nevěřil. Věřil. Bill jen byl tak… Tak naštvaný, že ho to občas až překvapovalo.
Popotáhnul a rozhlídnul se, kde má telefon, byl na nočním stolku. Posadil se a vzal ho k sobě, vytočil Tomovo číslo, skousnul si ret, čekal až to vezme. Do ucha mu řval Samy Deluxe, až pak ho někdo utnul.
Tady je Tom; víte co máte dělat, až to pípne.
Bill se na mobil ještě chvilku koukal a utíral si slzy. „Promiň Tomi, já jen. Já… Nevím co mám říct. Prosím, přestaň mě ignorovat a vrať se. Už nebudu tak vyšilovat nebo se alespoň budu snažit, abych nevyšiloval.“ Znovu popotáhnul. Nevěděl, co má ještě říct, a tak to položil. Někdo zaťukal na dveře, zpozorněl, utřel si obličej a doufal, že po cestě nepotká zrcadlo. Rychle otevřel dveře dokořán a zamračil. „Ah, to jsi jen ty.“
Komentáře anglicky, prosím :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
Klikněte na anketu, díky. J. :o)
♥ ♥ ♥ tudududududu i go seeeeee! *dance*
o__________O What? Äwww, i want next part… ♥ Beautiful…
ještěže se vrátil…..
it is so perfect! I don´t know what say about it…AMAZING…
I don't know, what say…
It's totaly perfect but I have mixed feelings…
Perfect story! I love it, really so much!
♥♥♥♥
This is really the best story in the world…
Great idea, story, training
I love it <3
This story is best of the best ♥__♥
One of my top story. Bill it too nervous
Nexus: jo, taky si myslím xD Nebo ne! Bude to Geo nebo Gustav xD
Gustav and Georg me in this part infuriated x( xD They are so infatuated. OMG! Give them a fisticuff 😀
I praise Tom, he is so responsible profound and nice. Bill too!
I like this FF x)
He is so sentimental…
Gah… They have heavy…
Jéé ja na tu ajinu nemám xD xD to tady vždycky smolím tak 10 minut xD xD a pak stejně nevím co jsem napsala xD xD xD
David?
Oh, Frustrated of Bill- with- Belly
ou. G'n'G is …sexy 😀 and Bill with his emotions..
I love it! ♥♥♥