Jsi jenom můj 5.

autor: Anett483

„Za všechno i tak můžeš ty,“ sykl Bill, když si do kufru skládal ´pár´ svých triček. Tom se na něj otočil. Zkřížil ruce na hrudi a civěl na něj.
„Já?! Promiň, ale já nebyl ten, který začal pištět jak holka: ´Ááá, pojedu já a vezmu si s sebou Andrease!´“ řekl zženštilým hlasem Tom, čímž se snažil Billa parodovat. Teď už se k Tomovi otočil čelem Bill a dal ruce v bok.
„Chceš to snad hodit na mě?!“ Billův ječák Tom neměl sílu snášet a při představě, že by takhle měl trávit celou dovolenou už vůbec ne. Zakroutil hlavou a přistoupil k Billovi blíž.
„Necháme to plavat, ok? Jedeme na dovolenou a myslím, že ani ty a ani já si ji nechceme zkazit…“ Tom se mírně pousmál a čekal Billovu reakci.

Billovi z tváře zmizel bojový výraz a ruce spustil podél těla. Ani jeho už nebavilo se hádat. Navíc měl v plánu Toma dostat zpátky za každou cenu, a k tomu mu perfektně vyhovovala dovolená a teď ještě slib, že se nebudou hádat. Taky se pousmál a kývl hlavou.
„Takže souhlas?“ zeptal se Tom a nastavil Billovi ruku na usmířenou. Bill se na jeho ruku krátce podíval a Toma objal. Nezapomněl se silně namáčknout pánví na Tomův rozkrok. Neuniklo mu Tomovo těžké vydechnutí.
„Byla to blbost se hádat. Omlouvám se za všechny ty věci, které jsem ti udělal…“ Tom jen s otevřenou pusou přikyvoval a vnímal stále se zvětšující bouli ve svých kalhotách. Bill se pro sebe usmál. Zatím mu vše vycházelo a měl v plánu to dokončit na téhle dovolené.
„Půjdu si sbalit ještě pár věcí do koupelny a pak společně uděláme večeři, hm?“
„J-jo jasně…“ přitakal Tom a sledoval Billova vzdalující se záda. Začínal šílet. Touha po něm byla větší než předtím a on se už přestával ovládat. Tahle dovolená bude nejspíš ještě větší peklo, než čekal…

****************
„Už půjdu spát,“ řekl po delším zívnutí Bill a protáhl se. Už od začátku filmu se mu zavíraly oči a stejně film ani nevnímal.
„Hm… Za chvilku to končí. Ještě si pak skočím do sprchy a půjdu taky do hajan.“
„Okej, tak já už jdu. Dobře se na zítřek vyspi,“ usmál se Bill, opustil obývací pokoj a mířil do svého pokoje.

I tak nemohl usnout. Seděl na posteli a přemýšlel. Teprve když uslyšel Tomovy kroky na schodech, lehl si do postele čelem ke zdi a zhasl lampičku. Za chvíli se otevřely dveře a do jeho pokoje vstoupil Tom. Přišel blíž k Billovi a přehodil přes něj peřinu. Bill se snažil kontrolovat svůj zrychlený dech. Tom tohle dělal vždycky. Vždycky se o něj staral, ale ani za tu dobu si na to Bill nezvykl. Bylo mu to příjemné a zároveň se bál, co by se stalo, kdyby Tom zjistil, že Bill nespí a čeká na chvíli, kdy se u něj Tom objeví. Za chvíli uslyšel, že se Tomovy kroky od postele vzdalují a následné vrznutí dveří naznačilo, že Tom opustil jeho pokoj. Znovu se posadil na posteli, ale lampičku už nerozsvítil.

Napadl ho šílený plán, který měl skončit buď úspěchem, nebo úplnou prohrou. Potichu se vykradl z pokoje a vydal se dlouhou chodbou, až došel ke dveřím koupelny, od kterých byl vidět jen tenký proužek světla a byl slyšet jen šum tekoucí vody. Teď nebo nikdy! Bill si dodal odvahy a vešel do koupelny. Přes oblak páry skoro nic neviděl. Došel potichu ke sprchovému koutu, kde byl Tom. Bill se pousmál, když si Toma prohlédl. Stál k němu zády a pobrukoval si tóny jakési písničky, která Billovi nic neříkala. Možná že ani Tom nevěděl, co si pobrukuje. Občas si takhle pobrukoval a pak za Billem přišel, že ho napadla nová melodie.

Napadly ho ty nejhříšnější myšlenky, když sjel svým pohledem na Tomův pevný zadek. Pomale ze sebe začal shazovat oblečení, které skončilo někde na druhé straně koupelny u dveří. Tom si dál pobrukoval, dokud na svých bocích neucítil šmátravé ruce svého bratra. Polekaně nadskočil, když bratrovy ledové prsty rejdily po jeho bříšku.
„Nešel jsi náhodou spát?“ zeptal se s úsměvem Tom, když se k Billovi konečně otočil a podíval se mu do očí.
„Jo, ale nějak se mi už nechce,“ ušklíbl se na oplátku Bill a začal Toma zlehka líbat. Čekal odmítnutí, nadávky, prostě cokoli. Ale to, že Tom nebude protestovat a ještě navíc bude spolupracovat, opravdu nečekal. Po chvíli se od něj pro nedostatek kyslíku odtrhl.
„Copak to je? Neříkal jsi mi ještě nedávno, že mezi námi nic nemůže být?“ zeptal se Bill.
„Jo, říkal, ale my jsme se přece na dobu dovolený usmířili,“ odpověděl Tom a více si k sobě Billa přitáhl.
„Jen po dobu dovolený?“ zvedl Bill svůj svůdný pohled k Tomovi.
„No, dobře… Možná to trochu prodloužíme,“ zasmál se Tom a následně to byl on, kdo začal ´opečovávat´ Billovy rty. Půlnoční ´jízda´ nebrala konce. Spíš naopak, nabírala na obrátkách. Jejich doteky byly divočejší a polibky vášnivější. Doteky, které doteď nesměle hladily toho druhého, se staly razantnější a intimnější. Majitelé dvou zrychlených a vzrušených dechů se o sebe nenasytně třeli, ale vše mělo teprve začít, když se z úst staršího z dvojčat ozvalo nenasytné „Chci tě…“

autor: Anett483

betaread: Helushka