pokračování…
Oba dva v tichu leželi a koukali na sebe s lehkými úsměvy na tvářích. Bill se k Tomovi přitulil. Tom se přitiskl k Billovým prsům a usmál se. „Krásný polštářky,“ zamručel, Bill se lehce zasmál. „Neublížil jsem ti, ne?“ otevřel Tom oči a podíval se na Billa zcela vážně.
„Myslel jsem, že to, jak jsem tu vyřvával, ti to dalo dostatečně vědět.“ Zazíval Bill a políbil Toma na vrch hlavy, pak se o něj opřel tváří.
„Mmm, byl jsi hlasitý.“
„Máš to rád nahlas,“ připomněl mu Bill. Tom Billa pevně objal kolem pasu, ať se snažil, jak se snažil, cítil, že usíná. „Tomi?“
„Hmm?“
„Co budeme dělat, až budeme doma?“ obavy v Billově hlase Toma naplno probudily, Bill se přetočil nad své dvojče, aby ho mohl vidět. Tom se lehce usmál a položil ruku na Billův podbřišek; dlaň rozevřel, čímž ho skoro celý překryl. Nastane čas, kdy tohle dělat nebude moct. Byl tam jeho syn nebo dcera, spinkalo to a rostlo uvnitř jeho oblíbeného člověka; jeho druhé polovičky.
Jemně hladil jeho napnutou kůži a všimnul si, že na Billovi to bude vidět dřív, než si oba můžou přát. „Něco vymyslíme, slibuju.“ Řekl něžně a pokračoval v masírování. Bill zamručel štěstím a začaly se mu zavírat oči.
„Tomi,“ zamumlal, bojoval se spánkem, „David s tebou chtěl mluvit. Měl jsem ti to říct…“ zahučel a ponořil se do spánku. Tom se usmál a políbil ho na rty, pak ho rychle líbnul na bříško.
„Promiň, jestli jsem do tebe strkal. Nemohl jsem se ke konci udržet,“ zašeptal miminku a přikryl je. Tom se malinko zamračil, protože Bill se ani nepohnul, ani když ho zvednul, viděl černé kruhy pod jeho očima. Byl vyčerpaný a Tom se cítil špatně za to, že se s ním ještě k tomu všemu vyspal, dokud neuviděl lehký úsměv na bratrových rtech.
Možná, že potřeboval malé ‚Sexuální Léčení‘. Tom zahnal smích, zavrtěl hlavou a oblíknul se. Bill by ho za tuhle poznámku nejspíš zmlátil. Sám pro sebe se zasmál a odešel. Jak šel chodbou, přemýšlel, jestli David chce, aby se mu omluvil za to, že ho uhodil. Zaťukal na dveře, napadlo ho, že by se asi měl omluvit. Manažer otevřel dveře a Tom si řekl, že by opravdu neměl.
„Tome,“ kývnul Jost a uhnul mu ze dveří.
„Davide, tak co chceš?“ zeptal se, když přešel místnost. Byly tu tuny papírů, srovnané do komínků a všude kolem byly šanony a desky. Tom mu jeho práci opravdu nezáviděl.
„Veřejné záležitosti; Vím, že Bill chce pauzu, ale musíme udělat to, co jsme slíbili. Ukončíme všechno, co zrušit jde, ale posledních šest měsíců jsem toho pro vás zamluvil tolik. Potřebuju, abys s Billem promluvil a přemluvil ho, aby ještě udělal pár rozhovorů, dokud nebude mít břicho moc velký.“ Zkřížil David ruce na hrudníku a zadíval se na chlapce opatrně. Vypadal, jako by se měl každou chvílí složit, hrozně unaveně. Měl srdce, vážně měl, ale bylo toho tolik, co nevěděl.
„Všechny je udělám sám. Jestli chtějí Kaulitze, tak ho dostanou, jen ne Billa.“
„Tome-„
„Davide, myslím to vážně. Nechci, aby Bill musel dělat rozhovory, když nemáme turné, ano? Žádné rádio, žádná televize, nic.“
„Proč mi nemůže říct, kdo je ten, kdo mu to dítě udělal?“ změnil David téma a začal přecházet před dveřmi.
„Je to komplikovaný,“ řekl Tom rezolutně. Měl čistou hlavu, takže tuhle otázku mohl naplno zvládnout. David se na něj pronikavě podíval.
„Samozřejmě, že je to komplikovaný. Já jen potřebuju vědět, že ten člověk nepřijde, nepřizná se a všechno nezničí. Co když ho bude chtít do péče, co když chce peníze?“
„Věř mi, že s tímhle si opravdu nemusíš dělat starosti.“ Zavrtěl Tom hlavou, snažil se manažera ujistit.
„To nemůžeš vědět! Lidi se chovají jako šílený, když za něčím vidí peníze; jak tohle asi můžeš vědět?“
„Znám toho člověka jako… Znám sebe.“ Ukončil větu neobratně. „Věř mi.“
„To říkají všichni před tím, než se to pokazí,“ řekl David vážně a přestal chodit.
„Tak dohodnuto nebo ne?“ zeptal se Tom znuděně.
„Dohodnuto.“
~*~
„Co to děláš?“
„Jako co to vypadá, že dělám?“
„Upřímně? Obtěžuješ svůj ubohý kufr,“ zavtipkoval Georg, který se koukal na zem na Gustava. Skákal na svém kufru, aby ho zavřel. „Proč si to oblečení nikdy nesložíš?“
„Máma si ráda myslí, že má v mém životě alespoň nějakou roli, takže když přijedu domů a je to všechno zmačkaný a špinavý, je ráda, že mi to může prát a prát, dokud to všechno není naprosto bez poskvrny,“ sehnul se Gustav a rychle to zavřel. Zůstalo to zavřené, Gustav se rozzářil a nadšeně začal poskakovat.
„Nevěděl jsem, že ti to, že máš zabaleno, přinese tolik euforie.“ Protočil basista oči a předstíral, že ho ponižuje se na to koukat.
„Ne, jen jsem šťastnej, že jedeme domů.“ Pokrčil Gustav rameny a dal kufr k jeho ostatním čtyřem. „Pět zabaleno, ještě dva,“ podíval se na Georga, který se opíral uvolněně o zeď. „Ty už seš hotovej?“
„Nespal jsem kvůli tomu celou noc.“ Vysvětlil, hrál si s lemem trika. „Víš, že nesnáším dělat věci na poslední chvíli.“
„Já jsem to tak dělal vždycky, abych měl spoustu času. Vsadím se s tebou, že dvojčata teď pobíhají po pokojích a snaží se si zabalit. Ale já tentokrát naší Divě pomáhat nebudu.“ Zareptal Gustav a dal trička s názvy skupin do kufru.
„Já mám dojem, že to má na starosti Tom,“ řekl Georg a poukázal na blonďákovu kopii jejich akcí na další dva měsíce. „Tak ty už jsi to taky dostal.“ Řekl.
„Jo, spousta kravin a Bill nemůže být s námi, takže bude pracovat na novém albu. Chtějí začít nahrávat vokály dřív, než když jsme nahrávali Zimmer.“
„Oh. Alespoň budeme pracovat spolu.“ Řekl Georg opatrně, Gustav se zamračil, nakláněl se nad svým kufříkem, knížky.
„Co se děje?“
„Nic.“
„Ne.“
„Co ne?“
„Chtěl jsem říct, i když neděláme tu… věc…“ Gustav ukázal mezi ně dva. „Seš pořád můj nejlepší kamarád. Vím, že ti něco vadí, tak to řekni.“
„Co s náma bude, až se vrátíme domů?“ zeptal se Georg rychle.
„Co jako myslíš?“
Bezmocně se na Gustava podíval. „Co se s námi stane? Budeme předstírat, že se tohle nikdy nes-„
„Ty to chceš ukončit?“ zeptal se, když ho přerušil. „Myslel jsem, že si to užíváme!“
„Užíváme! Já se jen chtěl ujistit, že nejsem sám, kdo to tak cítí,“ zkřížil Georg ruce a schoval se za své vlasy.
„Nedokážu tě skrývat, Georgu, na to seš moc vysokej a svalnatej,“ usmál se Gustav a zvedl se k basákovi. „A mimo to, nechci, abys přestal. Seš v posteli lepší, než jsem si myslel,“ začervenal se.
„Jsem zábavný,“ řekl Georg pomalu a přitáhnul si bubeníka blíž. „Líbí se mi vidět, co všechno můžu dělat, aby se ti podlomovaly kolena…“ usmál se a bubeník se začervenal ještě víc.
„Jen dál mluv,“ povzdychnul si Gustav; smál by se, ale jeho ústa byla zaměstnána něčím lepším, co dělali i minulou noc před tím, než se začali hádat.
~*~
Tom se probudil, když se dodávka úplně zastavila. Rozhlídnul se a zjistil, že jsou doma. Gustav s Georgem jeli jinou dodávkou s jiným sekuritním týmem, nechali jen jeho a Billa užít si tichou cestu domů. „Bille, je čas vstávat,“ zamručel, snažil se do svého ramene dostat cit. Jeho dvojče usnulo okamžitě, co si sedli do dodávky. Cesta do Magdeburku byla delší než obvykle a dokonce i on začal klimbat.
Podíval se dolů do Billova obličeje, strachoval se o něj, byl tak bledý a ve světle, co bylo v autě, vypadal ještě hůř. Saki vylezl a vyndal jim kufry. Tom si povzdychl, sledoval Billa, jak spí, přál si, aby ho neprobudil, ale udělal to. „No tak, Bille, prober se.“
Bill se zavrtěl a otevřel oči. Všechno ho bolelo, let mu vzal víc síly, než si chtěl přiznat. Všechno, co chtěl teď udělat, bylo lehnout si na Toma a spát až do konce svýho života. Povzdychnul si a snažil se probudit. „Už jsme tu?“ zeptal se, nandal si černou mikinu, kterou nosil skoro pořád. Bylo horko, nemohl se dočkat, až si ji sundá.
„Jo. Tak pojď,“ vylezl Tom ven, chytl Billa za ruku a něžně mu pomohl ven. Podíval se na jejich dům, bude to horor.
„Tomi, já se bojím,“ zašeptal a odtáhnul se od Toma pryč. Tom vydechl a přikývnul, taky se snažil uklidnit.
„Koukni, je,“ kouknul se na hodinky, „3 čtyřicet ráno. Nikdo není vzhůru, takže s tím vším se budem vypořádávat až ráno. Nechceš se snad vyspat v posteli?“
Bill zazíval a kývnul. „Ano, to chci, Tomi. Jen si nemyslím, že chci jít dovnitř domu,“ přiznal. Dveře od dodávky se otevřely a vykouknul Saki.
„Je všechno v pořádku?“ zeptal se Toma, který přikývnul.
„Ano, Saki, všechno je v pořádku. Víš, jaký Bill odkáže být, když se probere. Zvládnu ho,“ otočil se zpátky k bratrovi a znovu mu podal ruku; očima ho tiše prosil a Bill si povzdychnul, chytl ho za ní a následoval ho.
Rozloučili se se Sakim a vyšli na verandu, kde už čekaly jejich kufry. Bill zazíval a vyndal klíče, zatímco Tom chytl nějaké kufry. „S těmi lehkými ti můžu pomoct,“ nabídnul se Bill a tiše otevřel dveře. Tom se zamračil a zavrtěl hlavou.
„Ne, zvládnu to. Ty jdi nahoru a já u tebe za minutku budu,“ vešel do obýváku, nadechl se a uvědomil si, že žádné místo nevonělo jako domov. Trvalo mu to míň než deset minut přinést všechny kufry, dalších pět minut dostat se nahoru. Odnesl kufry k sobě do pokoje a pak konečně k Billovi.
Jeho dvojče sedělo na posteli, koukalo po pokoji a hrálo si s krajem mikiny, kterou mělo stále na sobě. „Bille, nechceš si jí sundat?“ zeptal se Tom a opatrně položil tašku na zem. Podíval se lépe a uviděl, že Bill vypadá vyčerpaně.
„Vzalo mi to všechnu sílu dostat se nahoru po schodech. Proč jsem tak unavený, Tomi?“ zeptal se tiše, po tom, co dovolil svému bratrovi sundat mu mikinu. Bill vydechl úlevou, už si nepřipadal přehřátě a nevolnost se vytratila.
„Nevím, ale bude to v pořádku.“ Slíbil mu Tom, kleknul si a sundal Billovi boty a ponožky. Pak už neřekl nic dalšího a jen mu láskyplně sundal oblečení a oblékl ho do obnošených kalhot od pyžama, kterých se odmítal zbavit. Vzal do rukou i staré tričko a zaseknul se. Do tohohle se Bill už nemohl vejít… Tom zvedl oči a zachytil Billův pohled. Byl plný bolesti a frustrace.
„Nenávidím to, nemůžu si na sebe už ani vzít svoje vlastní oblečení,“ řekl tiše, naklonil se a položil si lokty na kolena.
„Neboj, Bille, hned jsem zpátky,“ vyběhl Tom nejtišeji jak mohl do svého pokoje a sebral tam jedno ze svých velkých triček. Když znovu otevřel dveře, triumfálně ho zvedl, čímž donutil Billa se trošku usmát. „Vidíš, nemusíš si dělat starosti,“ řekl a přetáhnul ho Billovi přes hlavu a ruce. „Dobrý?“
„Mmm,“ zamručel Bill a přikývnul. Tom ho postavil a dal pryč peřinu, usmál se, když ho Bill objal a nehodlal se ho pustit. Opatrně Billa zvednul a položil ho na postel, usmál se znovu, pořád ho nehodlal pustit. Jednou rukou se natáhnul pro peřinu a přikryl ho.
„Bille, musím se narovnat,“ usmál se Tom, nahnul se ještě trochu víc a letmo ho políbil. Bill zavrtěl hlavou a kňoural do té doby, dokud ho Tom nezačal hladit jemně po břiše. Bill se uklidnil, Tom se usmál, když cítil, jak ruce které, měl kolem krku, těžknou a těžknou a nakonec spadly na postel. Tom si klekl vedle postele a masíroval ho, dokud si nebyl jistý, že se už neprobere. Koukal se jak spí a rozbušilo se mu srdce.
Přestal hýbat rukou a nechal ji položenou na jeho nenarozeném dítěti, přišlo mu, že cítí lehké pohyby vůči jeho ruce. Srdce mu bušilo jako o závod a chtělo se mu křičet, všichni ale spali a už vůbec nechtěl vzbudit i Billa. Naklonil se a ještě jednou dvojče políbil na rty, pak se postavil a odešel z pokoje.
Jakmile zavřel dveře, uvědomil si, že už jsou teď doma; musí být pořádně opatrní, pokud nechtějí být přistiženi. Zavřel dveře do svého pokoje a rozbolelo ho srdce. Posledních pár týdnů byl zvyklý spát s Billem skoro každou noc ve stejné posteli. Podíval se na svou prázdnou postel a zauvažoval, jestli tohle zvládnou.
Komentáře prosím anglicky :o) J.
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
Klikněte na anketku, dík. J. :o)
to je dokonalý!!!
It is really beautiful! I love this story!
Beautiful!!! ♥ ♥ ♥ I love it…really… i'm happy! i love Saturday 18:30pm!^^
Sakra to je tak dokonalý do háje *in love* Miluju to, miluju to, milujuuu!*dance*
this unusual love story
Omg it´s amazing!!!
Ježííš snad budou spat spolu vposteli.. na tom snad nic neni .. nebo jo?:D
Ooohh….AMAZING!! I LoVe it !!! *IN LOVE* Next part please =)
Original, Amazing!
*hugs for Tom*
*kiss for Bill's little belly(?)*
^^
This is amazing, perfect and beautiful story. I love this fan fiction. The
plot is so interessting and original. I like when Tom and Bill speak about their baby, it is so lovely!;)..I am looking forward to read a new chapter of this amazing writer´s treasure;)
This is very very beautiful…
Nice… I love this….
Poor Tom, they can not be together. Really fascinating story writing style which is so sophisticated, amazing.
It is beautyful…:-)It wos very nice part….-)
very nice, I adore this story!