autor: Ivetka
,,Není to moc slané? Je to maso měkké a… nechybí tomu něco?“ obvykle se na tohle mamka neptá, když usedneme k večeři, ale z Toma je jak se zdá trošku nervózní, chce udělat dobrý dojem.
,,Nedělejte si starosti, Simone, je to vynikající, opravdu,“ usměje se Tom a pokračuje v jedení. Mamka dneska uvařila svíčkovou a k tomu domácí houskový knedlík. Moc svíčkovou nemusím, ale musím uznat, že tahle večeře se jí vážně povedla.
,,Toho si važ, Tome, tohle se u nás nejí každý den, a takhle to u nás taky nevypadá každý den,“ mávne rukou táta těsně před tím, než vypije skoro celý půl litr piva na ex.
,,To mě opravdu těší,“ přikývne Tom a usměje se…
,,Nemůžete toho nechat?“ zasměju se, ,,podívejte se na něj, na chudáka, už sem nikdy nepojede kvůli tomu, co mu říkáte,“ zasměju se.
,,Ale no tak, my se s maminkou omlouváme, jestli je to nevhodné..“ protočí oči táta…
,,Ne, to ne. Jsem rád, že to takhle dopadlo, bál jsem se, že mě tu nebudete chtít. Všechno je v pořádku, děkuju,“ usměje se Tom a koukne se na mě, pod stolem mě jemně kopne do nohy.
,,Aauu, co děláš?“ kouknu se na něj.
,,Promiň“ usměje se.
,,No a Tome, co plánujete s Billem do budoucna? Chcete se vzít? Respektive uzavřít registrované partnerství, chcete mít děti?“ spustí táta jako zaseknutá gramofonová deska, když dojí.
,,No…“ podrbe se Tom v dredech… ,,Zatím jsem nad tím nějak extra nepřemýšlel, ani nevím, co do budoucna máme v plánu… Chtěl bych s ním být ještě hodně dlouho, třeba i do konce života, ale, o tom taky musí rozhodovat Bill, přece…“
— Tom —
Nevím, jestli jsem třeba neřekl, nebo neudělal něco špatně, chci se hlídat, abych nevypadal jako idiot.
,,To je samozřejmost. Bill dokonce začal přistupovat na to, že se nechá předělat na děvče, abyste spolu mohli mít vlastní děti,“ usměje se táta.
,,Cože? Tak to jsem neřekl, nenechám se předělat na holku, tati, neblázni!!“ rozhodí rukama Bill, až mi skoro jednu vlepí.
,,Ne… nechtěl bych, aby se Bill nechal nějak předělávat na děvče… mimochodem, myslím si, že když se někdo nechá předělat plasticky na druhé pohlaví, tak potom je impotentní, nevím to jistě, ale myslím si to,“ když na stole zpozoruji Billovo ruku, natáhnu k ní tu svou a chytnu ho za ní.
,,Konečně někdo inteligentní,“ ukáže na mě Bill.
,,Dobře, nebudeme vám do toho kecat, ale já ta vnoučata chci, rozumíte?“
,,To už by stačilo, nech je na pokoji a pojď si raději lehnout,“ okřikne Billova tátu Simone.
O_o
,,Máš to tu nádherný, Bille. Moc se mi to tu líbí a nedělej si starosti kvůli tvým rodičům, náhodou, jsem rád, že jsou takhle optimističtí. Takhle to má přece být, lásko,“ políbím ho na bříško a obejmu jej.
,,Ale mně to starosti dělá, Tome, taky bych chtěl mít někdy děti, neříkám, že vlastní, ale jestli spolu budeme chtít zůstat i nadále, tak o tom budeme muset přemýšlet…“
,,Bille! Jsi v pubertě! Je ti skoro 16 a… přemýšlíš o těchto věcech, dost! Na to máme ještě dost času, rozumíš? Nemysli na to, teď mysli na něco jiného. Kvůli tomu jsem taky přece přijel, abychom byli spolu a pořádně si sami sebe užili,“ pohladím ho po vlasech a líbnu na čelo.
,,Dobře, už o tom nebudeme mluvit. Miluju tě, rozumíš?“ začne mě škrábat na zádech.
,,Já tebe taky.“
autor: Ivetka
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky. J. :o)
rodiče jsou nějaký zvědavý…se rozhodli organizovat jim život? xDDD
chudák pod palbou otazek xD
Waa xD dáál xD
starostilvá maminka a natěšený tatínek mě fakt dostávaj 😀