autor: Bitter
O dva týdny později
Pozorně sledoval každý domek, který se mihnul za kouřovým sklem Tomova auta a zvědavě vyhlížel, kdy už na ceduli uvidí ulici, ve které údajně bydlí.
Občas mu pohled sklouzne na přední sedadlo, kde sedí Tom. Pozorně si prohlíží tvář svého „prince“…
Jak jinak nazvat někoho, kdo riskoval život, aby ho osvobodil ze spárů bývalého přítele? Jak jinak nazvat někoho, kdo se dennodenně dohadoval s doktory a za jeho uzdravení vydal tolik peněz, že si to ani nedovedl představit.
Tom byl jeho princ, princ ze zapomenutého snu.
Nervózně se pousmál, když ho Tom načapal. Rychle se zase zahleděl z okýnka a snažil se nevnímat Tomův zkoumavý pohled.
„Už tam budeme?“ špitl tiše.
„Jo… za chvilku tam jsme.“ Bill jen kývl, opřel se do sedačky a zavřel oči.
Před očima mu běhaly vzpomínky na předchozích čtrnáct dní. Jeho nejhezčí vzpomínky. Byly totiž jeho jediné, pokud nepočítal Andrease. Na to chtěl co nejdříve zapomenout, ale jizva na tváři mu to připomněla pokaždé, když se podíval do zrcadla.
Přišlo mu to všechno tak nefér. Sotva se probudí do pro něj neznámého života, už kolem umírají a trpí lidé, které podle všeho miloval. A co teprve Tom? Co dostal za to, že ho zachránil? Nic, ani jeden polibek, jen jedno slovo… ne ta dvě, která chtěl tolik slyšet, protože rty tohohle Billa mu je nedokázaly říct, když ho jejich majitel neznal…
Tolik ho to mrzelo, slyšet Toma, jak mu říká těmi krásnými přívlastky, vidět jeho šťastný úsměv kdykoli s ním byl, ale nedokázat mu to oplatit…
Nejvíc ho ale mrzelo, když úsměv zmizel a to ve chvíli, kdy se ho Tom pokusil políbit a on uhnul. Stalo se to jen jednou a Tom se od té chvíle hlídal, ale Bill moc dobře věděl, že ho to trápí… Ale on nemohl jinak. Neznal ho…
Nezná, ale i tak by chtěl svého prince zase milovat, jen potřeboval čas…
Tom se lehce usmál a povzdychl si. Když mu tenkrát doktor řekl, že si Bill nebude na nic pamatovat, nechtěl věřit tomu, že by si časem nevzpomněl, o to horší bylo, když dny plynuly a Bill opravdu nic nevěděl…
„Tak jsme tady.“ Probral Billa Tomův hlas a Bill si pozorně prohlížel krásný dům.
„My jsme asi fakt bohatý…“ vydechl překvapeně a Tom se musel zasmát. Nezměnil se, vzpomínky sice zmizely, ale jeho dětinská povaha ne.
Tom zaparkoval v garáži a vystoupil. Otevřel kufr a vyndal cestovku s Billovými věcmi. Ten zatím vystoupil a pozorně si garáž prohlížel.
„No moc si to tady neprohlížej, je tady binec…“
„No a? Je to jen garáž…“
„Ty nesnášíš nepořádek…“ upozornil ho Tom.
„Aha… tak to jo…“ povzdychl si Bill a plaše sklopil pohled k zemi, když se na něj Tom usmál.
„Tak pokračujeme v prohlídce.“ Tom otevřel dveře a gestem ruky naznačil Billovi, aby šel dál.
Rázem se ocitli na chodbě. Tom se zul a položil cestovku pod věšák. Vybalí potom.
Bill se jen zaraženě zastaví u stěny, na které visí nejrůznější fotky. On, Tom a občas taky ta malá. Tu zatím neviděl. Tom ji musel připravit na to, že si ji nebude pamatovat a chtěl taky, aby se Bill nejdřív trochu otrkal, než mu malou naservíruje. Za tu dobu, co byl v komatu, se z ní stala pěkná raubířka a Bill by to taky nemusel ustát.
„Takže tohle je chodba…“ prohodil Tom a prohlídka jejich domu mohla začít.
Pořád Billovi něco vyprávěl, Bill ale polovinu věcí nevnímal. V každé místnosti byly fotky a Bill jen stěží držel slzy.
Vypadal na nich tak šťastně… on a Tom… chtěl to zpátky, chtěl zpátky svoje vzpomínky a city vůči němu.
Když byli v ložnici, už slzy neudržel. Na nočním stolku se ve skleněném rámečku vyjímala fotografie z jeho nejšťastnějšího dne předchozího života. Upíral své oči na líbající se pár na fotografii. Nebylo pochyb, že jsou to oni dva v jejich svatební den…
Hned vedle fotky ležel jeho snubní prsten.
Neudržel se a vzlykl nahlas.
Tom se zarazil a okamžitě si ho k sobě otočil.
„Co – co se děje? Je ti špatně? Bolí tě něco? Zlato, co je?“ strachoval se o něj, ale Bill jen nesouhlasně zavrtěl hlavou.
„Tak co se děje? Notak, neplač…“ špitl a přitiskl ho k sobě.
„To – Tome promiň, ale já… já…“ Bill ze sebe ani nedokázal dostat kloudnou větu. Jen hlasitě vzlykal a tiskl se do náruče svého prince.
„Bille, notak… To bude dobrý… my to zvládneme… Zase to bude dobrý, uvidíš…“
Bill jen nesouhlasně zavrtěl hlavou a Toma od sebe odstrčil.
„Běž pryč, prosím…“
„Ale zlato…“
„Nech mě prosím samotného…“
„Ale já mám o tebe strach, víš, že doktor říkal, že se…“
„Já vím, co říkal doktor! Nemusíš se bát! Nejsem malý děcko, tak snad můžu bejt chvíli sám!“ křikl Bill a uvědomil si, že má velice výbušnou povahu. Sakra, tohle nechtěl. Nechtěl na Toma křičet. On se o něj staral, byl na něj tak hodný, miloval ho, a on? On ho od sebe jen odhání a křičí…
„Fajn… kdybys něco potřeboval, budu dole,“ špitl Tom a se svěšenou hlavou odešel. Zavřel se v kuchyni, kde se složil na židli a zoufale se rozbrečel.
Netušil, že to bude tak těžký… mít ho u sebe, ale nesmět se ho dotknout, políbit… prostě nic…
Bill zůstal stát na místě a v duchu se mu omlouval. Tolik chtěl Tomovi to všechno oplatit, ale nešlo to… nemiloval ho.
autor: Bitter
betaread: Eleanot
no a teď si uvědomí, že ho vlastně nemiluje a bude konec…
*fňuk* já chci aby ho zase miloval… já chci zázrak… chci aby si vzpomněl :'(
ou shit…dááál
CO?? Žádný takoví, nic nebude!! Bitter at te ani na mini sekundu nenapadne že to zkončí blbě! To bych tě musela upálit!!
pitcha.. toe hrozný..a le to se správí.. že jo.?? že se to spraví..
tak ja sem od dubna bez netu a ted kdyz mam konecne moznost vsechno dohnat a docist to, tak je to samá tragedie. Cist to najednou je fakt sebevrazda. Normalne po dilech toho sadismu neni tolik najednou, je hezky po malych davkach, ale takhle je to fakt moc….jinak nadherne napsaný a dokonale vymysleny!!!opravdu nejvyssi pocta autorce!
[2]: souhlas fnuk si myslim ze je slaby slovo…u tyhle povidky sem taaak dezorientovana ze mne malem pretekla vana xD
Hahahahahaha :DDD to me zabilo 😀 [7]:
Taaak tady zas mi vyvstalo 50x a stale poprve, ten film je trochu frustrujici a je daleko horsi fakt, kdyz clovek zapomina uplne kazdej novej den vsechno, takze… Tady se maji vlaste dobre xD Ale Bill si nak vzpomene, urcite… Je mi to naky povedomy… Jako bych to uz nekdy cetla, mozna ze jo a nekomentovala, ale ted fakt nevim, ten pocit je tak 10% 😀