autor: Lauinka
Tak už jsem z praxe doma. Bylo mi strašně smutnooo… No… takže, posílám vám další dílek. Teďka už by to mělo být v pohodě, bo další část praxe už mám doma. Tak si užijte další dílek a pá. S pozdravem Lauinka
Upřeně si prohlíží jeho tvář, která je té jeho tak šíleně blízko. Jeho srdíčko tluče jako splašené a dech se nepatrně zrychluje. Tom se jen lehce pousměje.
„Že mi pomůžeš, anděli? Musím jej dostat zpátky,“ hlesne ztěžka.
„Teďka si půjdeš lehnout… Ano, Tome?“ Pořád jej sleduje a doslova hltá každičký kousíček jeho tváře.
„Nemůžu spát. Musím za ním. Potřebuje mě.“ Začne se ztěžka sbírat z Billa. Ten pohotově vstane a pomáhá Tomovi se dostat na nohy.
„Dobré?“
„Jo. V pohodě.“
„Teďka si půjdeš lehnout, ano?“ Stojí si pořád za svým Bill.
„Anděli… ale já…“ Tom nestačí doříct větu, protože Bill mu do toho skočí.
„Anděl se o to postará,“ špitne. Postará? O co přesně? Byl rozhodnut hrát nepřístupného a stačí pár minut a on už jej zase drží jako ptáčka v kleci, ze které není úniku. Ví, že to nezvládne. Už teďka se mu poddal. Kdyby před chvílí něco zkusil, nedokázal by se mu bránit. Je slaboch. Přivře oči a snaží se zahnat slzy deroucí se mu do očí. Nechce, aby jej viděl plakat. Nesmí.
„Pojď si lehnout.“ Špitne sotva slyšitelně k Tomovi.
„Budu ti věřit.“ Pokýve rázně hlavou Tom a nechá se vést svým vysněným andělem do svého pokoje.
„Lehni si a spinkej.“ Očima přejede po pokoji a na stolku spatří prázdnou lahev.
„Tome, ty… ty jsi vypil… celou tu láhev,“ vykoktá ze sebe ztěžka.
„Jo. Celou… až do poslední kapičky. Chceš taky, anděli? Naliju ti.“ Zasměje se opile a pak padne na postel.
Bill přejde k jeho posteli a zakryje jej, ale to už se Tom noří do říše snů. Nechápe, proč to všechno. Všiml si, že je poslední dobou divný, ale nikdy by jej nenapadlo, že by si začal zrovna s pitím. Musí s tím skončit, nechce, aby se takhle ničil.
Naposledy pohlédne na postel a raději odejde z pokoje. Sedne si do velikého křesla, dominujícího celému pokoji, a dá volný průběh svým emocím. Pláče vytrvale a jeho slzy nedokážou přestat stékat. Dusí se vzlyky. Ale nepláče jen on. I nebe, na kterém se ještě před chvílí usmívalo slunce, se zatáhlo a ztmavlo. Jako on. Taky se ještě před několika okamžiky smál a připadal si jako ta nejšťastnější osoba na celém širém světě a teď? Během pár okamžiků se z něj stala troska s vyhaslýma očima. Pořád musí myslet na Toma a prázdnou láhev na stolku. Myslel si, že jej zná, ale asi ne tak dobře. Určitě začal, protože měl nějaký problém a Bill jej nedokázal vyslechnout. To kvůli němu začal pít. Neměl se komu svěřit a tak topil smutek v alkoholu. Zase si dává všechno za vinu. Ale on ví, že tohle jeho chyba je. Nenávidí se, tak strašně moc. Nejraději by teďka skočil a odešel z jeho života, ale tak silný není, aby to udělal. Nevydržel by to tam bez něj. Vůbec neví, co má dělat, ale jasná mu je jen jedna věc a to, že z toho Toma musí dostat stůj co stůj.
Pořád vytrvale nad vším přemýšlí, až mu víčka ztěžknou a on spadne do říše snů. Zdá se mu o Tomovi a alkoholu. Neví, že z neklidného spánku volá Tomovo jméno. Vidí věci, před kterými se snaží utéct, a nebo se alespoň schovat. Jeho milovaný bratr jej honí s nožem v ruce dlouhou úzkou chodbou a chce mu ho zabodnout přímo do srdce. A Bill stále utíká a jeho tváře, smáčené slzami, jsou rudé a hoří jako v jednom ohni. Najednou je před Billem zeď a on nemá kam utéct.
„Ne, Tome, prosím ne…“ pláče stále Bill krčící se v rohu.
„Proč ne? Je to zábava…“ směje se opile Tom.
„Tome… přestaň… já… já nechci, prosím.“ Zavzlyká to černovlasé stvoření…
Mezitím se Tom probral. Spal asi tři hodiny a už alespoň vnímá dění kolem sebe. Hlava ho bolí, ale je na tyto stavy již zvyklý. Vstane a dojde ke stolku, kde stále leží prázdná láhev.
„Zase prázdná?“ Zašklebí se. Rozhodne se podívat do kuchyně, jestli tam není náhodou ještě zbytek rumu. Na schodech se ale zarazí. Z obývacího pokoje se ozývají podivné zvuky a úpěnlivé volání o pomoc..
„Bille?“ špitne a rychle seběhne zbytek schodů a doslova vtrhne do obývacího pokoje. Spatří Billa ležícího v křesle, jak vytrvale pláče a volá pořád jeho jméno. Dojde až k němu a lehce s ním zatřese.
„Bille… bráško, no tak… jen… jen se ti něco zdálo.“ Bill otevře oči, a když spatří Toma stojícího před ním, pevně se natiskne do křesla.
„Už ne… Prosím, neubližuj mi. Já nechci, udělám všechno, co chceš.“ Pláče a celý se nekontrolovatelně třese.
„Co… co… co to povídáš?“ Tom je zmaten. Ublížil mu snad v opilosti? Uhodil jej nebo něco? Neví, co se dělo. Nic si nepamatuje. Bill stále vzlyká a slzy už ani nestačí stírat.
„Bille, já… nechci ti ublížit. Něco zlého se ti zdálo.“ Pomalými kroky si klekne před Billa. Už to je v pohodě, jsem tu s tebou, mě se bát nemusíš, neublížím ti.
„Jdi… jdi pryč… Tome…“ Zasípe ztěžka Bill. „Mám strach.“
„Ze mě?“ Špitne Tom. To je to poslední, čeho chtěl docílit. Sleduje jeho oči zalité slzami. Tak rád by jej teďka obejmul a utišil, ale nechce jej vylekat. Bill jen pokýve hlavou na souhlas. Mám z něj strach. Ten sen byl tak živý, a když viděl, že Tom ani nebyl schopný vnímat, byl by toho určitě schopen. Pomalu zvednu ruku a chce jí Billa pohladit, ten se ale namáčkne ještě hlouběji do křesla. „Nebij mě… prosím…“
„Nechci tě uhodit.“ Zlehka pohladí Billa po vlasech. Ten se klepe, ale ani se nehne. Potom pozvedne hlavu a podívá se na Toma a zažene tu děsivou myšlenku.
„Promiň.. já… jsem hloupý… promiň…“ Začne znovu plakat. Vždyť je to jeho bratr, jistě by mu takhle krutě neublížil. Už z toho všeho jen blázní. „Promiň… Odpusť.“ Šeptá tiše stále dokola jako v horečce.
„No tak… neomlouvej se… Je to v pořádku. Neplakej už.“ Rychle si Billa stáhne k sobě a pevně jej obejme. Je tak krásný a zranitelný. Nikdy by mu nedokázal ublížit. Nikdy! Ale chápe jeho chování, tak moc jej chápe. Musí s tím přestat. Musí!
autor: Lauinka
betaread: Janule
Chudák Billi:(
krasny…uzasne smutny…tuhle powidku zboznuju:-*
Nádherný, Laui… Na tenhle dílek jsem se strašně těšila, protože tahle story se mi začala strašně líbit a já to teď přímo hltám… ♥ Doufám, že ten sen se nestane skutečností. To bys mě měla na svědomí. :)))
Krásný, opravdu moc. Mě vždycky tak trápí, když se Billi bojí…
Dál, dál, dál, dál!!
no to by teda hošánek měl. A až se mu dostaví delirium tak to bude parádní. Rychle dál. 🙂
Rychle dáál:-))) Je to úžasný
je to pekné…mooooc sa mi to páči 🙂
dúfam, že bude mať ešte veľa dielov xD
Dááááááááááááááááááááááááááááááál!!!!
no s tim teda musí přestat!
jako já vim ze svýho okolí, jak je alkohol hnusnej…působí na každýho jinak, asi nejhoorší je agesivita. Snad to nebude Tomův případ…
chudaček…