autor: Lady Kay
Pár čokoládových kukadel těkal po pokoji z místa na místo. Okamžik jejich majiteli trvalo, než si uvědomil, kde že to vlastně je. Pomalinku se posadil na posteli a na jeho rtech se objevil úsměv. Při vzpomínce na včerejší vydařený koncert jeho srdíčko zaplesalo radostí, nemohl uvěřit svému štěstí. Pořád v uších slyšel ohlušující křik fanoušků opakujících jeho jméno. Stále viděl desítky, co desítky, stovky párů rukou, jak se snaží alespoň na kratičký moment dotknout krásy, která se objevila před nimi. A koncertem to zdaleka nekončilo. Jakmile auto zastavilo před hotelem a jednotliví členové začali vystupovat, spustil hlouček děvčat, postávajících před budovou, neuvěřitelný jekot. Kolem Billa se utvořil chumel tlačících se dívek, z nichž se každá snažila „ukrást“ si zpěváka pro sebe. Chlapce vždy na okamžik oslepil blesk foťáků. Nedovedl pochopit, že zrovna on, kluk, kterého vždy dívky odmítaly, se stal příčinou takového povyku.
U děvčat nikdy úspěch neměl, vlastně s žádnou doopravdy ani nechodil, když tedy pomine čtrnáctidenní vztah-nevztah s jednou, která si z něj jen utahovala. Tato zkušenost chlapce ranila, přesto na lásku nezanevřel a i nadále věřil, že i na něj někde čeká ta pravá osoba, které jednou bude moct dát své srdce a ona mu na oplátku daruje to své. Mnoho jeho vrstevníků se mu vysmívalo, měli jej za neuvěřitelného blázna. Jeho naivita, v jejich očích spíše hloupost, je nutila klepat si na čelo. Billovi to ale bylo jedno, neviděl nic špatného na tom, že věří v lásku na celý život. Jeho romantické duši připadala představa potkat někoho, bláznivě se do něj zamilovat a po jeho boku i zestárnout, překrásná. Byl přesvědčený, že každému z nás osud předurčil nějakou osobu, přičemž naším úkolem je jen ji najít, což bylo to nejnesnadnější. Ale dokud dýchá a žije, nepřestane doufat a hledat do chvíle, než ji sevře v náručí.
V současné době pro něj ovšem bylo důležitější něco jiného nebo spíš někdo jiný – Tom. Hádky s ním chlapce ubíjely. Ať se snažil být sebemilejší, kytarista ho vždy nějakým způsobem odpálkoval. Včera byl Bill odhodlaný vzdát se, protože boj mu připadal předem prohraný, ale s dalším ránem přišla nová síla, nové odhodlání, nová naděje. Dnes byl Bill znovu připravený bojovat s osudem, jenž mu neustále házel klacky pod nohy. Byl odhodlaný rvát se s celým světem, bude-li to nutné. I uvnitř na první pohled chladného a odměřeného kytaristy jistě bije srdce překypující láskou a Bill si chtěl alespoň kousek té lásky ukořistit pro sebe. Jediné, co potřeboval, bylo dostat se k Tomovi blíž, strávit s ním pár chvil o samotě, což sice není zrovna jednoduché, ale on na něco přijde. Ten nahoře se ho natrápil už dost, teď by mu mohl pro změnu trošku pomoci.
I chlapec v pokoji přes chodbu se zavrtěl pod peřinou, promnul si oči a hlasitě zívnul. Když uvažoval o včerejší noci, byl rád, že zdrhl dřív, než Bill otevřel dveře. Zaprvé netušil, jak by mu vysvětloval, proč za ním jde takhle pozdě a zadruhé si byl víc než jistý, že právě v tuto chvíli by se Géčka královsky bavila na jeho účet. Svůj včerejší ukvapený čin přisuzoval sentimentální náladě, do které se zase dostal. Naštěstí vše dopadlo dobře a on neztratí ani špetku na své hrdosti a respektu u ostatních. Dnes si opět nasadí svou masku a nikdo se nedozví, že včera zaklepal na zpěvákovy dveře a chystal se udělat největší blbost svého života, které by dnes mohl hořce litovat.
Pomaličku vstal z postele a začal se přehrabovat v tašce. Do půlhodiny musí být dole na snídani a mít sbaleno. Nechtěl dát Davidovi a ani nikomu jinému možnost k případné kritice jeho osoby. Už takhle toho měl plné zuby…
Když se kytarista objevil v jídelně, byli zde už všichni, diskutovali mezi sebou a jeho přítomnost takřka nikdo nezaregistroval. Tom očima přelétl místnost, zbyla dvě volná místa k sezení – jedno u stolu, kde seděl Pat s Davidem a druhé vedle Billa. Okamžik zvažoval, kam by se měl posadil, ale nakonec se s talířem se snídaní odebral ke kolegům ze skupiny. Kdyby se jich i nadále stranil, dal by Billovi možnost získat si Géčka ještě víc na svou stranu. A nakonec by to mohlo skončit i tak, že by kapelu neopustil Bill, ale sám Tom.
Ani se neptal, jestli je to místo volné, prostě se zamumlajíc pozdrav usadil a dal se do jídla. Všichni tři chlapci, sedící u stolu, na okamžik zmlkli, Tom je zaskočil, ani jeden z nich nepočítal, že by si k nim přisednul. Bill nemohl odlepit oči od Tomovy tváře. Ještě před pár dny mezi ně hodil batoh, aby se náhodou Bill nějakým nedopatřením o něj neotřel, a teď vedle něj klidně sedí, jako by se nechumelilo. Georg s Gustavem si vyměnili překvapené pohledy, a aby přerušili nepříjemné ticho, začali rozebírat dnešní koncert. Tom klidně přežvykoval svůj toust, oči upíral na hrnek před sebou a choval se jako vždycky, ledově klidný a odměřený.
Zato Billovi se třásly ruce, proto prsty obemknul svůj hrnek s kávou, aby si toho nikdo nevšiml. Ze všech sil se snažil nedívat se vedle sebe, přesto jeho kukadla občas zabloudila k osobě sedící po jeho boku. Nedovedl si nijak vysvětlit změnu v Tomově chování, a kdyby se na něj dneska usmál, možná by i uvěřil, že v noci za ním přišel sám kytarista. Jenže to by bylo moc krásné na to, aby to byla skutečnost. Copak Bill mohl vědět, že není od pravdy daleko, a že včerejší pozdní noční návštěvník skutečně sedí vedle něj? Jenže to by nesměl být Tom tak hrdý a zbabělý, aby vyčkal do Billova příchodu. Stačilo několik málo vteřin a dnešní ráno by mělo zcela jiný průběh…
Chlapci rozdali několik podpisů, ochotně zapózovali foťákům v rukou fanynek čekajících před hotelem a postupně se naskládali do auta, které je mělo dopravit do dalšího města. Tentokrát neponechal Tom nic náhodě a zabral si místo vedle Georga. Přece nebude víc jak hodinu sedět vedle Billa! S basákem si má alespoň co říct, ale se zpěvákem… Jen ať si Gustav miláčka skupiny užije, pořád opakuje, jak ho má rád a jak je Bill skvělý. Černovlasý klučina sedící sedadlo před nimi naslouchal, jak se Tom s Georgem bez problémů baví, jak se neustále něčemu oba smějí. Dokonce se přistihl, že žárlí. Žárlí na svého kamaráda, závidí mu, že smí sedět vedle Toma, aniž by mezi nimi byla nějaká věc nahrazující hranici. Ne on ale Georg na něj směl mluvit, aniž by se setkal s odmítáním nebo nadávkami z Tomovy strany. Bill záviděl i fanynkám, které se směly kytaristy dotýkat, objímat jej, což bylo jemu odpíráno. Jim Tom sem tam věnoval i úsměv, za to na něj se jen mračil.
Billovi se cesta neuvěřitelně táhla, Gustav nejdříve poslouchal hudbu ve svém iPodu a nakonec usnul, takže si zpěvák neměl ani jak cestu zkrátit. Neodvažoval se zapojit do rozhovoru odehrávajícího se za jeho zády. Jednak se bál, že by jej Tom rychle nějak usadil a jednak debatovat o holkách stejně moc nemohl. Kdyby se ti dva bavili jen o nich, možná by se i připojil, ale k sexu, vzhledem ke svým takřka nulovým zkušenostem, toho moc říct nemohl. Ještě by se před Tomem znemožnil a o to ani v nejmenším nestál. Proto byl také neuvěřitelně šťastný, když dorazili na místo. Společně s Davidem vešel do hotelu jako první, následován zbylými členy kapely.
Tentokrát manažer u recepce strávil podstatně delší dobu, dlouze diskutoval s chlápkem za pultem rozhazoval rukama, a když se vracel k chlapcům, nevypadal dvakrát spokojeně. Taky k spokojenosti nebyl důvod.
„Ti pitomci tady spletli rezervaci pokojů. Místo 4 jednolůžkových, máme 2 dvojlůžkové, takže se mezi sebou nějak dohodněte…“ oznámil jim a vyčkával odpověď.
„Já s Tomem rozhodně být nechci…“ ozval se hned Gustav a nelhal. V poslední době si s kytaristou nerozuměli, a kdyby spolu museli být na jednom pokoji, vzájemně by se pozabíjeli.
„Já taky ne. Za prvý Tom chrápe a za druhý, kdo ví, jak dlouho nezasunul, ještě by na mě něco zkoušel,“ uchechtl se Georg. Jemu by nevadilo spát s Tomem v jednom pokoji, ale v hlavě se mu zrodil nápad, jak dát zpěváka a kytaristu dohromady – společný pokoj.
„Takže je to jasný – Georg s Gustavem a Tom s Billem.“ Tom vrhnul zděšený pohled na manažera. Tohle přece nemůže myslet vážně, já a Bill… Ne, ne, ne a ještě jednou ne!! Vždyť mi z něj jebne!!! Takhle s ním budu dvacet čtyři hodin v kuse, bez přestávky! V žadným případě!!! Vřelo to v něm, nahlas však neřekl ani slovo. Stejně by protesty nic nezmohl a byl si jistý, že se mu nějak podaří ukecat Gustava k výměně. Popadnul svoje tašky, vzal si od Davida kartu od pokoje a následován Billem, který byl sice taky zaskočený, ale na rozdíl od Toma i šťastný, vyrazil k výtahu. Ještě ráno Bill nevěděl, jak se s kytaristou sblížit, teď měl však jasno. Tom před ním už nemá kam utéct…
autor: Lady Kay
betaread: Janule
uá, dokonaloost! ježiš, já se tak těšim na daší díl!!!
No paráááda, konečně se to rozjíždí ve správných obrátkách 🙂 úžasná povídka! :-*
Joj 😀 Konečně se to začíná pořádně rozjíždět 😀
Já chci hned další díl nebo jebne mě a né Toma!!! Dokonalost!!
Dáááááááááááááááááááááááááááááááál!!!!!!
aby se nedivil
omg no to bude ještě točo. Ať je Tom ještě hnusnej:D Já ho takhle zbožňuju 😀 Ale rychle dáál jsem napnutá jako kšandy
Uh, chvíli to vypadalo jakoby už Tom nechtěl bejt zlej. To né! xD Miluju, když je takovej! xD
ha a má to Toman!!!!
Tak na toto som zvedavá.Mám strach, že Bill bude trpieť ešte viac.
No to jsem zvědava co se stane.
Pevně doufám, že ej tohle dobrý nápad. Mám strach, aby teď nebyl Bill ještě smutnější 🙁