autor: Lady Kay
Billovi bylo jasné, že první okamžiky ve společném pokoji budou dost nepříjemné, zároveň ale věděl, že pokud chce dosáhnout nějakého zlepšení v jejich vztahu, musí je vydržet, ať se děje cokoliv. Ve výtahu sám sobě dodával odvahy, nepočítal s tím, že by k němu Tom byl nějak milý, ale on to zvládne. Vydržel výsměch spolužáků, nadávky i rány, které mu sem tam některý z nich uštědřil kvůli jeho výstřednímu vzhledu. Jen musí přijít na to, jak na Toma… Kytarista byl opravdu tvrdý oříšek, díky jeho masce nepřístupnosti nikdy netušil, jak na co zareaguje. Zbývalo jediné – vyzkoušet si jej…
Chlapcův odhad byl správný, ještě se za nimi nezaklaply ani dveře a už se na jeho hlavu sypal jeden rozkaz za druhým. Za jiných okolností by neměl daleko do pláče, ale při pohledu na Toma, stojícího uprostřed pokoje s rukama v bok a tvářícího se smrtelně vážně, se musel přemáhat, aby nevyprsknul smíchy.
„Takže za prvý, moje věci jsou moje věci a pro tebe to znamená jediný a to nehrabat na ně! Jasný? Za druhý, nebudeš mi dávat žádný blbý otázky nebo to ještě vylepšíme, nebudeš na mě vůbec mluvit, to bude nejlepší. Rozuměls?“ Tom na něj působil jako nějaký diktátor rozdávající jasné příkazy, které ostatní museli splnit do puntíku a jakmile tomu tak nebylo, bylo zle. Ale jak chce, když plnit rozkazy, tak plnit rozkazy. Schválně, kdo to vydrží dýl…
Bill vykouzlil úsměv na rtech a sklonil se ke svému kufru.
„Ty seš hluchej nebo co? Já jsem se na něco ptal!“ Tom byl okamžitě u něj, postával nad ním a podupával si nohou. Chlapec jen zavrtěl hlavou a dál se věnoval obsahu svého zavazadla, předstírajíc že něco hledá. Po chvilce vytáhnul svoji taštičku s kosmetikou, zvednul se a s pusou od ucha k uchu prošel kolem něj do koupelny. „Tak slyšíš mě nebo ne?!“ Tom pochodoval za ním a zůstal stát mezi dveřmi, pozorujíc jej, jak si upravuje make-up. Bill na něj hodil očkem, ale nic víc, čímž přinutil Toma, aby k němu přišel a doslova mu vyrval tužku na oči z ruky. „Zatraceně, slyšíš?!“
„Proč na mě křičíš? Vždyť dělám jen to, co jsi mi řekl…“ Zpěvák koukal svýma hnědýma kukadlama s výrazem neviňátka na Toma rudého vztekem, jenž se jej chystal sjet za jeho drzost, ale neudělal to, vždyť Bill měl vlastně pravdu, sám mu řekl, ať nemluví, ale copak mohl vědět, že to vezme až takhle vážně?! Naposledy jej probodnul pohledem, semknul rty a se vztyčenou hlavou odkráčel z koupelny. Po chvilce Bill slyšel bouchnutí dveří, bylo mu jasné, kam míří Tomovy kroky, stejně tak mu bylo jasné, že za chvíli se vrátí.
„Kdo je to?“ ozvalo se krátce poté, co Tom zabušil na dveře protějšího pokoje.
„Tom!“ řekl stroze a po chvilce už mohl spatřit Gustavovu tvář mezi dveřmi.
„Ale, čemu vděčíme za tak vzácnou návštěvu?“ Tom se neobtěžoval s odpovědí a vrazil do pokoje Géček jako raketa.
„Georgu, musíš mi pomoct! Já to s NÍM nevydržím!!! Nejsme spolu ani 5 minut a už mi z něj hrabe!!!“ Basák se posadil na posteli a díval se na svého kamaráda, který po jejich pokoji přecházel jako rozzuřená šelma uvězněná v kleci. „On se prostě rozhodl, že mě zničí!!“ „Kdo?“ zeptal se Gustav, přestože mu bylo jasný, koho má Tom na mysli, i když dotyčného nejmenoval.
„Kdo?! Ty se ještě ptáš kdo?! Ten černovlasej satan!!!“
„A co řekl nebo udělal?“ další otázka přišla od Georga.
„Právě že nic, on nedělá nic, jen mlčí! Mlčí a ignoruje mě! Rozumíš? Ignoruje! On mě!!“
„A jak ti mám pomoct? To mám za Billem jít a poprosit ho nebo mu snad přikázat, aby se s tebou bavil nebo co?!“ Georg už Toma nechápal. Kdykoliv na něj zpěvák promluvil, seřval ho jak malýho kluka, a když si ho nevšímá, tak se mu to zase nelíbí.
„Zbláznil ses?! Ne, prostě si teď vezmeš věci a on potáhne ke Gustavovi. Já ho tam nechci, nevydržím s ním už ani minutu!“ Tom konečně přestal zběsile chodit po pokoji, posadil se do křesla, čekajíc, že se jeho kamarád zvedne a jeho přání nebo spíš rozkazu vyhoví.
„A to teda ne! Georg zůstane tady… Jaký sis to udělal, takový to máš. Vaše problémy si řešte mezi sebou a nás do toho netahej.“ Do kytaristy jako by uhodilo, vyskočil z křesla a propaloval drzého bubeníka pohledem. Co si o sobě myslí, že mu bude radit, co má dělat?! S nadějí v očích odvrátil tvář ke Georgovi, od něhož očekával, že mu pomůže, vždycky to tak bylo. Mezi ním a Gustavem to poslední dobou skřípalo, ale Georg ho jistě podrží.
„Gustav má pravdu, Tome… Tohle je mezi tebou a Billem, nás se to netýká. Měl bys…“ Tom se zhluboka nadechnul, obešel bubeníka a prásknul za sebou dveřmi. Nenechal ani basáka domluvit, neměl chuť poslouchat další rady. To se jim to radí, oni s Billem být nemusejí, to Tom s ním bude muset strávit celej den i noc. To Tom se ráno probudí a první, co uvidí, bude zpěvákův obličej. Takhle mu vrazit kudlu do zad, a to si říkají kamarádi. Zrádci to jsou! Člověk od nich jednou něco potřebuje a oni se na něj vykašlou. Tom nebyl schopný reálně uvažovat, kdyby se na věc podíval s odstupem a bez sebemenšího zaujetí, přišel by na to, že Géčka mají pravdu. Ve všem…
Když se vrátil na pokoj, našel Billa, jak sedí na posteli a přehrabuje se mezi prstýnky, náramky a podobnými blbostmi, které by on na sebe nikdy nedal. Pár čokoládových očí se okamžitě stočil k právě příchozímu. Jejich majiteli bylo jasné, kde Tom právě byl i proč tam byl a podle výrazu v jeho tváři mohl usoudit, že moc dobře nepochodil. Copak si opravdu myslí, že svět se bude točit podle něj, a že všichni budou skákat, jak on píská? Mohl čekat, že Gustav se přemluvit nenechá… Pokud ho teda přemlouval. Za tu dobu, co Toma poznal, věděl, že on se nikdy o nic neprosí a pokud se k bubeníkovi choval stejně, jako k němu předtím, než odešel, ani by se nedivil, kdyby s ním Gustav vyrazil dveře.
Hoper se položil na svou postel, otočil se k Billovi zády a zavřel oči. Kdyby tu byl s Georgem, věčně by se něčemu smáli, s tímhle stvořením se akorát unudí k smrti. To bude zase zabitej den… Horší trest snad dostat nemohl. Kdyby aspoň byl zticha a neřekl mu, aby na něj nemluvil. Sice by ho vytáčel svýma kecama, ale zase by tu nebylo takový šílený ticho. Přece mu ale teď nemůže říct, aby se s ním bavil, vypadalo by to, že za ním dolejzá a to on nikdy nedělal. Nikdy se nikoho o jeho přízeň ani pozornost neprosil a nehodlal na tom nic měnit. Raději si jazyk ukousne, než aby byl první, kdo promluví.
Bill pozoroval Tomova záda a stálo ho to hodně přemáhání, aby nevyskočil z postele a nevrhnul se k němu. Tak moc toužil obejmout jej, přitisknout se k němu a alespoň chvíli v jeho náručí zůstat. Nemohl to udělat, kvůli nim ne. Tom potřeboval dostat za vyučenou, aby se vzpamatoval, a kdyby na něj teď Bill jenom promluvil, všechno by zkazil. Kytarista musí být ten, kdo prolomí ticho mezi nimi, ať už teď nebo později. Věděl, že hra, do které se pustil, je hodně nebezpečná, přesto to udělal. Existovaly pouze dvě možnosti, jak tohle skončí. Buď ztratí i to málo, co má nebo naopak hodně získá… Jejich budoucnost má v rukou Tom, který netuší vůbec nic a Bill je pro něj jen neznámým klukem…
autor: Lady Kay
betaread: Janule
Och ano Bille, do boje! x))) mě ten Tom štve xDDD Hey ale ako suprová ff! x))))
dokonalý! nemám, co víc k tomu říct. jen, že se těšim na pokráčko! 🙂
já mám uplně nutkání si to u tebe přečíst Lady Kay. Prostě fakt nevim jak dlouho mi ještě vydrží trpělivost tu čekat tři dny na další díl 😀 Je to super a z toho Toma jdu do kolen. No paráda.
tednel díl byl takovej utahanej, mohla jsi tam dát o kousínek víc
Mein Gott!! Já se z toho picnu! Tomane ty arogantní zmetku! Koukej se začít s Billem bawit bo tě kopnu!
Úžasný 😀 Stejně tak nějak tuším, že Tom to prostě nevydrží 😀
Mei: No, jako, tak nikdo není dokonalý a myslím že i tenhle dílek se LadyKay moc povedl :))
Dááááááááááááááááááááááááááááááááááááááál!!!!!!
tak to sem zvědavá kdy Toma to ticho přestane bavit
úžasná povídka určitě Tom promluví jako prwní xD
Krásný part. Nejvíc mě rozesmálo tohle: "Právě že nic, on nedělá nic, jen mlčí! Mlčí a ignoruje mě! Rozumíš? Ignoruje! On mě!!"
Netrpělivě vyhlížím pokračování.
Super dílec už se nemůžu dočkat pokráčka honem dááááál:)
Bill mu pěkně zahral na nervičky.
Potěšilo mě, když byl Tom vytočený, že na něj Bill nemluví 😀 Tak na něj! 🙂