autor: Áďa & Samara & Sauriel
Hladina moře se téměř ani nehnula. V hluboké noci se na obzoru černý povrch zrcadlící hvězdy, sem tam zahalené mraky, téměř ztrácel v sametové hlubině. Jen jediná věc rušila tu poetickou, téměř až mrazivě nehybnou scénu. Směrem k zátoce, vedoucí k zapomenutému ostrůvku, se plavilo několik dřevěných loděk. V jedné z nich seděl i Tom, nohu přes nohu, tváříce se těžce znuděně, a před ním stál komodor Norrington, třímající v ruce dalekohled.
,,Tohle není dobrá situace,“ poznamenal. ,,Když se pokusíme zaútočit, napadnou nás ze zálohy.“ Tom jen převrátil oči v sloup a nenápadně sevřel ruce v pěst, jinak by se totiž taky snadno mohlo stát, že toho panáčka v paruce srazí do moře. S takovýmhle přístupem bude Bill mrtev dřív, než se naděje!
,,Pak je raději napadnem ze zálohy my,“ řekl. Poposedl k Norringtonovi. ,,Jdu tam dovnitř, přesvědčím tu mrchu, aby poslala své muže ven,“ sdělil mu Tom. Chtěl udělat cokoliv, hlavně, aby zase viděl Billa! A pokud možno, aby ho zachránil. ,,Vy se se svými vojáky vrátíte zpátky na Daughtless a vaše kanony je rozpráší na prach, co? Platíte něco?“ usmál se.
,,Nic, nad čím bych nějak zvlášť truchlil,“ ucedil Norrington. Nechtěl to přiznat, ale představa, že to bude právě on, kdo zničí legendární Černou perlu, mu začala zvedat ego do nepříčetných výšin.
,,Víte… abych k vám byl upřímný, ti, co budou na Daughtless, se vystavují velkému nebezbečí a to i budoucí paní komodorová,“ řekl najednou Tom a v očích se mu zablýsklo. Tohle byla jedinečná šance, jak zařídit, aby mu Sauriel nic nepřekazila. Zaradoval se, když viděl komodorův zamyšlený výraz. Teď už mu ta holka překážet nebude. Musel uznat, že večer na ostrově si s ní užil, ale čím dál častěji v něm vítězila myšlenka, že to udělal jen proto, aby jí ublížil, aby jí vyhnal z hlavy sympatického kováře, který teď někde v hlubinách ostrova čelí tváří v tvář jisté smrti…
Na Daughtless mezitím bylo velice živo, což taky tvrdě kontrastovalo s klidem krajiny okolo. Poměrně klidný večer totiž přehlušil pronikavý dívčí křik. Dva vojáci táhli vzpouzející se Sauriel do její kajuty.
,,Mně je ale jedno, co nařídil komodor, musím mu něco říct!“ ječela na vojáky. ,,Ti piráti jsou prokletí, nikdo je nedokáže zabít!“
Vojáci ji strčili do kajuty. ,,Nedělejte si starosti, slečno, vyskočila mořská panna a vše mi pověděla,“ sdělil jí jizlivě poručík, aby jí dal najevo, že těm jejím řečem v žádném případě nevěří. Se smíchem zabouchl dveře a Sauriel jen slyšela, jak zamyká.
,,Tom Sparrow za to může!“ vykřikla ještě, ale vojáci ji ignorovali. Rozzuřeně se otočila a zadívala do prázdna. Hlavou jí táhly rozporuplné myšlenky. Tolik toužila, aby Billa zachránili… Její jedinou lásku, do které se zamilovala už jako malé dítě… Jenomže vůbec se jí nelíbilo, jak Tom kolem jejího Billa obchází jako mlsný pes kolem kosti, a představa, že on je tam venku s komodorem a ona ne, ji doháněla k zoufalství. Sakra, co jen může udělat?
Tom klidně pádloval, aby popohnal malou dřevěnou loďku, ve které seděl. V očích mu blýskaly jiskřičky. Vesloval totiž směrem k ostrovu Isla de Muerta, snad sto let mu trvalo, než komodora ujistil, že nechystá nějakou čertovinu proti královskému námořnictvu. Věděl, že nepotrvá dlouho a uvidí Billa… a bude se snažit ho zachránit. Pokud to půjde. Toma zamrazila představa, když si pomyslel, že Bill může zemřít. Samaru znal až příliš dobře a věděl, že jí k jednání nemusel nikdy nikdo pobízet. V duchu si představil Billovy oči, jak zhasínají, a ve vteřině zrychlil pádlování, aby byl co nejdřív na místě…
Samara měla ve tváři spokojený výraz. Jak šla jeskyní, pohazovala si s jablkem. Věděla, že kletba bude brzy zrušená a ona se bude do jablka konečně moci zakousnout. Po tolika letech… vždycky milovala jablka, hlavně ta zelená, jenomže díky kletbě nemohla cítit jejich osvěžující chuť. Ale teď už tomu bude brzy konec… Vítězně se zasmála, když se otočila a viděla, jak se svázaný Bill, uvězněný mezi dvěma piráty, lehce chvěje a jak je bledý. Jen ať se bojí. Spokojeně mířila k truhle s kousky prokletého zlata a chlapci na pokraji mdlob již nevěnovala žádnou pozornost. Prozatím…
,,Není čeho se bát, jenom píchnutí do prstu a pár kapek krve,“ uklidňoval ho trochu posměšně pirát, který ho vedl. Byl to ten se dřevěným okem, a ačkoliv to byl ničemný lotr, měl s ostatními lidmi soucit a věděl, že Samara umí zabít tak, že i pouhé podříznutí krku se stane velice bolestivým.
,,Teď už žádný chyby. Je to poloviční Turner. Potřebujeme všechnu jeho krev!“ odsekl druhý pirát a škubl s bezmocným Billem tak prudce, že chlapec málem spadl. Chtělo se mu plakat. Nejen nad svým mladým životem, který za pár minut skončí, ale i nad tím že, Sauriel a Tom byli už pravděpodobně mrtví anebo umírali na ostrově.
Jen o chvilku později se Bill ocitl na tom samém místě, kde byla předtím Sauriel. Zoufale se rozhlédl kolem sebe, ale to už ho dva piráti zkroutili tak, aby musel držet skloněnou hlavu přesně nad truhlou plnou zlata. Bill se jim snažil vysmeknout, ale nemělo to cenu, jenom tím docílil toho, že ho piráti sevřeli ještě bolestivěji. Zatímco mladý kovář prožíval chvíle hrůzy a strachu ze smrti, posádka křikem povzbuzovala Samaru, aby už chlapce konečně zabila. Všichni byli nedočkaví, chtěli, aby už kletba pominula.
Tom vběhl do jeskyně. Když uviděl bledého Billa skloněného nad truhlou a Samaru s dýkou v ruce, málem se mu zastavilo srdce. To ne! Nesmí zabít jeho lásku! Nedovolí, aby ta megera ublížila jeho Billovi… Začal se prodírat skrz piráty.
,,Kletba začala krví! A krví taky…“ začala Samara, ale nedopověděla. S otevřenou pusou zírala na Toma. V první chvíli si myslela, že ji kletba připravila o rozum. Protřela si oči, ale Tom nezmizel. Pořád tam byl. Jak je to možné? Vždyť ten špunt měl chcípnout na ostrově spolu s tou krasotinkou! Už když odtamtud fouknul poprvý, tak to bylo šokující, ale podruhý? No to ne! A ještě k tomu to vypadá, že jí chce zabránit ve zrušení kletby…
Billa zarazilo ticho a to, že se nic neděje. Odvážil se zvednout hlavu a v tu chvíli se mu hnědé rozevřely úžasem, když spatřil Toma.
,,Co? Tome!“ vykřikl šťastně. On žije! Nezemřel! Už zase se z toho ostrova dostal! Otázkou bylo, jestli se odtamtud dostala i Sauriel, ale teď bylo přednější to, že tu byl Tom…
,,T-to je nemožné!“ zvolala nevěřícně Samara. Oči měla pořád vykulené úžasem.
,,Nepravděpodobné,“ opravil ji s úšklebkem Tom. Velice dobře se nad jejím výrazem bavil. Bill sebou prudce škubl. Chtěl za Tomem! Avšak piráti ho pevně sevřeli, tak jenom sykl bolestí, když mu nepříjemně zkroutili ramena.
,,Kde je Sauriel?“ zeptal se. Tom se na něj pousmál.
,,Je v bezpečí, přesně, jak jsem slíbil,“ ujistil ho. ,,A přesně jak slíbila ona, Norringtona si vezme,“ neodpustil si. Chtěl, aby bylo Billovi jasné, že se Sauriel už nebude moci být. ,,A ty pro ni umřeš přesně, jak jsi slíbil, takže jsme všichni muži slova… tedy kromě Sauriel, která je žena slova,“ opravil se.
Bill mu věnoval vyděšený pohled. Co to má znamenat? On… on ho tu nechá jen tak zemřít? Teď? Teď, když se do něho Bill pomalu zamilovával? Černovlasý chlapec sklopil oči k zemi. Chtělo se mu brečet a slzy se mu už draly přes závoj dlouhých řas, on však nechtěl, aby to kdokoliv viděl.
Tom to viděl moc dobře, ale ačkoliv mu to drásalo srdce, nemohl nic dělat. Bylo mu Billa líto, ale potřeboval, aby si Samara myslela, že mu na Billovi vůbec nezáleží. Kdyby věděla, jak moc Billa miluje, na sto procent by toho využila, a to by nebylo pro černovlasého chlapce vůbec dobré…
,,Tak dost! Půjdeš po něm!“ rozkřikla se na něj kapitánka rozzlobeně. To snad není pravda! Ten zatracenej spratek musí vždycky něco zkazit! Mávla rukou na piráty, aby znovu sklonili Billovu hlavu nad truhlu. Ten sebou bezmocně škubl, ale muži byli silnější a snadno si s jeho hubeným tělíčkem poradili a Bill po pár vteřinách opět zůstal zkroucený nad prokletým zlatem. Zrychlil se mu dech. Hrozně se bál. Bylo hrozné vědět, že za pár vteřin bude po smrti. A ještě horší bylo, že věděl, že mu Tom nepomůže. Že ho podrazil. Když ucítil na krku chladné ostří Samařiny dýky, naposledy zvedl oči a střetl se s Tomovým pohledem.
Tomem jako by projel elektrický šok. Když viděl svou lásku s dýkou na krku a nešťastným vyčítavým pohledem… byl to nesnesitelný pohled.
,,Tohle bych ti zrovna neradil,“ zavolal v poslední chvíli na Samaru. Ta zvedla hlavu.
,,Né, já myslím, že ale jo!“ odsekla.
,,Projedeš to,“ pokrčil Tom rameny.
Samara obrátila oči v sloup. Odklonila se od Billovy vystrašené tváře.
,,Ale proč mi to radíš?“ zeptala se.
„Protože…“ Tom ze sebe setřásl ruku piráta, který ho pevně svíral a vydal se směrem k Samaře. ,,Protože loď Jejího veličenstva Daughtless, pýcha královského námořnictva, kotví nedaleko od břehu a čeká jenom na tebe,“ sdělil jí Tom. Mezi piráty to užasle zašumělo.
A skutečně. Nedaleko ostrova se pohupovala loďka plná červeně oděných vojáků. ,,Co tady děláme?“ zeptal se jeden z nich toho druhého.
,,Piráti vyjdou ven a nebudou čekat, že tu budem, dostaneme je do křížový palby, a pošleme je přímo do samotnýho pekla,“ vysvětlil mu kamarád.
,,Ale já vím, proč jsme tady, ale já jen, proč neuděláme to, co nám řekl pan Sparrow?“ zeptal se voják, který jistým způsobem s Tomem sympatizoval.
,,Protože pan Sparrow je mluvka,“ odsekl podrážděně Norrington. Chtěl být na lodi a užívat si Sauriel a ne být tady a čekat, jestli ti prokletí piráti vystrčí nos či ne. Tomovi už přestal dávno věřit a pochyboval, že Černou perlu dostanou.
,,Tak vyslechni mě,“ naléhal Tom na Samaru. Potřeboval zabránit tomu, aby zabila Billa. ,,Ať tví muži zaútočí z Daughtless tak, jak to umějí jen oni,“ navrhl. ,,A čárymáry podkočáry… najednou máš dvě lodě,“ dodal a doufal, že to pirátku alespoň trochu zaujme. Ničil ho pohled na k smrti vystrašeného Billa. ,,A tedy svoji vlastní flotilu,“ pokračoval, když viděl, že ho žena zaujatě poslouchá. ,,Ta větší bude tvoje vlajková loď, kdo by co namítal, ale co Perla? Jmenuj mě jejím kapitánem,“ dopověděl. Vycítil, že teď by si mohl konečně splnit sen. Že by získal zpět svou Černou Perlu. ,,Budu se plavit pod tvojí vlajkou a dám ti deset procent ze svojí kořisti a ty si budeš moci říkat komodorka,“ nabídl jí. „Komodorka…“ zdůraznil, aby ji uchvátil tou vizí…
,,A za to budeš chtít, abych propustila tady toho cucáka,“ konstatovala Samara a podívala se na Billa, který jejich rozhovor sledoval. Svitla v něm jiskřička naděje, že ho přece jenom Tom nenechá zemřít.
,,Nenene, vůbec ne, toho cucáka samozřejmě zabij,“ ujistil ji Tom, i když mu přitom srdce krvácelo. Bill se na něj podíval se smutkem a zklamáním. On mu věřil. A teď obětuje jeho život kvůli nějaké zpropadené lodi! Proklínal den, kdy se dal s Tomem dohromady. Byla to chyba. Teď mu to přinese smrt. Snažil se zahnat slzy, ale marně, některé z nich se mu začaly kutálet po smrtelně bledých tvářích. Celé srdce ho bolelo z Tomovy zrady.
,,Ale čas si na to nech, na to zrušení kletby počkej,“ doporučil jí tiše Tom a Bill najednou pozvedl hlavu. Ani nevěděl proč, ale najednou tušil, že mladý pirát něco chystá. Něco, co by mu mohlo pomoci přežít… O co se Tom snažil? Ten do ruky uchopil hrst medailonků z aztéckého zlata.
,,A proč čekat? Protože až zabijete Norringtonovy vojáky, z vás nezahyne jediný,“ vysvětlil Tom. Potřeboval Billa zachránit, a proto se uchýlil k této lsti. Zatímco mluvil, pouštěl do truhly medailonky, hezky jeden po druhém. Až na jeden. Ten nenápadně sevřel v dlani. Bill to zaznamenal. Začalo mu docházet, že Tom ho chce zachránit. Nedovolí, aby ho zabili! Oči se mu rozzářily a dojatě se na Toma podíval a ten mu na okamžik vrhl zamilovaný pohled, vzápětí ale přísně zamrkal a Billovi bylo jasné, že musí okamžitě přistoupit na jeho hru, pokud chce zůstat naživu. Bude muset zahrát divadýlko…
,,Tohle jsi měl v plánu od začátku,“ řekl tiše, naoko zklamaným hlasem. ,,Hned, jak jsi poznal moje jméno!“
,,Jo,“ odpověděl prostě Tom. Doufal, že to Billovi došlo. Věnovali si jeden dlouhý pohled, ve kterém se zračily jejich pocity. Nebýt provazů, bolestivě poutajících Billova zápěstí, byla by to celkem i romantická chvilka. Tuto optickou poezii ale přerušila Samara.
,,Dostanu padesát procent z kořisti,“ řekla.
,,Patnáct!“ usmlouval Tom.
,,Čtyřicet!“
,,Dvacet pět!“ vypálil Tom. Když viděl, jak Samara váhá, pokračoval. ,,A koupím ti novej klobouk, hodně velkej, komodorko,“ přemlouval ji. Samara se široce usmála. Tohle ji přemluvilo. Natáhla k Tomovi ruku.
,,Takže platí!“ souhlasila.
,,Všichni do člunu!“ zavelel Tom, ale Samara se na něj v tu chvíli škaredě podívala. Tom se zarazil.
,,Omlouvám se, ty tu velíš,“ přiznal.
,,Pánové, jdem po svých,“ zavelela žena. Piráti, rozradostnění z toho, že bude boj, se vydali ven z jeskyně.
,,Takže né do člunu?“ zeptal se zaraženě Tom. Tím se celá situace měnila, tohle byla nečekaná, podlá a zákeřná čára přes rozpočet! Samara se na něj jenom podívala a odešla.
Když šli piráti dlouhou chodbou, piráta s dřevěným okem a jeho kamaráda zarazil jeden vysoký černoch. Vedle něho ležela truhla s dámskými šaty. Piráti měli plán, jak odvést pozornost posádky na Daughtless, ale k tomu byla potřeba léčka, která byla již kdysi dávno předpovězena právě těmto dvěma maníkům…
Měsíc, který byl až do této doby zahalen temnými mraky, vykoukl zpoza nich a jeho pronikavá záře ozářila celé Karibské moře. Skupinka malých rybek, které klidně plavaly v moři u samého dna, sebou prudce škubla a odplula co možná nejdál. Aby taky ne, když se písek na dně moře rozvířil pod kroky armády kostlivců! Cupitali si po dně, dokud nad sebou nespatřili obrys lodi. Podívali se po sobě. Byli na místě.
Norrington stál na malé loďce a nevěřícně čučel do dálky. Na mořské hladině se totiž pohupovala malá dřevěná loďka, která právě vyplula zpoza skály, a v ní seděly dvě dámy. Jedna v žlutých šatech pádlovala, a druhá v růžových se jen krčila pod slunečníkem. Vojáci automaticky vytáhli zbraně a namířili je na loďku.
,,Nestřílejte!“ okřikl je Norrington, kterému ten pohled přišel zvláštní…
Pirát s dřevěným okem nadšeně mával vějířem a smál se. ,,Přesně tohle udělali Řekové v Troji, akorát to byl kůň, ne šaty,“ poznamenal. Jeho kamarád jen protočil oči v sloup. Nenápadně stočil svůj zrak k lodi a usmál se. V dálce zahlédl, jak kostry pirátů začaly šplhat po lanech přímo na Daughtless…
Áďa využila toho, že se Norrington vzdálil a vydala se ke kajutě své dcery. ,,Na moment,“ řekla vojákovi, který mladou slečnu hlídal a ten se s mírnou poklonou vzdálil.
,,Sauriel?“ zavolala guvernérka. Když se jí nedostalo odpovědi, zaklepala na dveře. ,,Já… chci jenom vědět, já…“ začala a nervózně přešlápla na svých luxusních lodičkách. Sauriel, která byla v kajutě, se smutně otočila na dveře. Pak odvrátila zrak a dál pokračovala ve vyrábění provizorního provazu splétáním prostěradel. Ačkoliv by ráda setrvala s matkou, touha jít za Billem byla silnější.
,,Já věřím, že jsi se dnes rozhodla správně. Jsem na tebe velmi pyšná. Ale víš… i správné rozhodnutí, udělané z nesprávných důvodů, je nesprávné,“ promlouvala vážně Áďa ke dveřím, doufajíc, že ji její dcerka slyší.
Na můstku téže lodi si pár námořníků mezitím zaujatě povídalo do té doby, než se jeden otočil a uviděl dvě dámy na loďce. ,,Poručíku,“ zavolal na poručíka, který okamžitě vzal dalekohled a namířil ho na slečny. Kdyby se jen býval radši podíval přes zábradlí lodi, na vodou omývané boky, kde se právě banda zpropadených pirátů šplhala na loď, s dýkami v ruce a s úmyslem zabít všechny, kteří byli na lodi přítomni.
,,Sauriel!“ zavolala znovu guvernérka. Znepokojovalo ji, že se její dcera neozývá. ,,Tak… jsi tam?“ zkusila to ještě jednou. Jenže odpovědí jí bylo ticho. ,,Sauriel posloucháš mě vůbec?“ zvýšila hlas káravě a vstoupila do Saurieliny kajuty. Jenže to už Sauriel byla v dřevěné loďce a odplouvala najít Billa. Áďa se rozhlédla po pokoji. Když dceru nikde neviděla, s panikou se rozběhla k oknu a vyklonila se z něj. Pohlédla na bílá prostěradla a šátky svázané k sobě. Došlo jí, že Sauriel utekla, aby našla mladého kováře. ,,Ach ne, co jsi to provedla?“ zaúpěla. Pobyt mezi piráty může stát její milovanou dceru život!
Pirát v růžových šatech pohlédl na námořníky a vesele na ně mávl vějířem.
,,Nech toho! Už tak si připadám jako cvok,“ okřikl ho jeho kamarád.
,,Ale sekne ti to,“ usměje se druhý pirát láskyplně. To už to ale jeho kamarád nevydržel. Zahodil paraple a popadl společníka za krk. Jenže jakmile neměli slunečník, ozářil je měsíční svit a oni se proměnili v kostlivce. Poručík se zděšeným pohledem odložil dalekohled. Nemohl tomu uvěřit! Pirát po něm vystřelil, jenže střela zasáhla pouze poručíkův klobouk, který odletěl dozadu. Všichni se po něm ohlédli a spatřili celou bandu kostlivců, jak se k nim blíží s kordy, puškami a dýkami v rukou. Posádka okamžitě vytáhla pistole a začala střílet. Jenže kostlivci byli nesmrtelní…
Áďa si utřela uslzené oči, které plakaly nad tím, že je její milovaná Sauriel opět v nebezpečí. Otevřela dveře a vyhlédla na palubu. Zarazila se a otevřela ústa v němém výkřiku. Když spatřila krvavý boj, který tam vládl, co nejrychleji zabouchla dveře a schovala se v útrobách kajuty své dcery. Zmocňoval se jí šílený strach. Třeba se probudí a zjistí, že od záchrany Sauriel z ostrova to všechno byl jenom scestný sen…
Tom obcházel hromady zlata, které ležely jen tak na zemi, a prohlížel si je. Vzal do ruky jednu zlatou sošku a zkoumal ji. Bylo to pro něj těžké předstírat zájem o nějaké stupidní zlato, když věděl, že hned za ním stojí statný pirát, držící Billa, ale nemohl jinak. Samara seděla opodál a celou dobu ho pozorovala, snažíce se odhalit jakýkoliv jeho nepoctivý úmysl. Věděl, že kdyby se jakkoliv zkusil podívat na Billa, nemuselo by to vůbec dopadnout dobře…
,,Musím přiznat, Tome, myslela jsem, že tě znám,“ řekla po chvíli kapitánka. ,,Ale ukázalo se, že je těžké předvídat, co uděláš.“
,,Já nejsem poctivec, a nepoctivci můžeš věřit, že se bude chovat nepoctivě, ale poctivě ti radím, dávej pozor na poctivce,“ vysvětloval Samaře a mezitím došel až k jednomu ze tří pirátů, kteří s nimi byli v jeskyni. ,,Protože u nich nikdy nevíš, kdy náhle udělají nějakou strašlivou… hloupost,“ dopověděl a jeho pohled se střetnul s Billovým. Zatímco si takhle hleděli do očí, Tomova ruka šáhla směrem k pirátovi a bleskově mu ukradla meč…
autor: Áďa & Samara & Sauriel
betaread: Janule
konečně….už jsem si myslela, že se nedočkám 🙂
Ádi, opět popisy vůbec noci, hladiny moře a všeho kolem – to mě vždy dostane naprosto do kolen. Tady tě poznám prostě… to jsi ty, vždy mám husí kůži…
Na jablíčko gentlelady mám taky chuť, mňam, pocítit tu skvostnou a blahodárnou chuť 🙂
Ti dva pirátští týpkové, no to je něco, hlavně ten s tím okem :-DDDDDD Ti vždy tak něco vyvedou. 🙂
Tomovo handrkování s gentlelady miluju. On je tak… prostě svůj. Ten styl k němu tak sedí.
Jo, Tommy, seš fakt dobreeeej! Ale stejně jsem ti to techtle, co techtle bych ti ještě odpustila, ale to mechtle – to si budeš žehlit dloooouho, na to vem jed!