autor: Vanity
Tom začínal být značně nervózní. Už třikrát Robertovi volal, ale ani jednou se nedovolal. Dvakrát spadl do hlasové schránky, a když volal potřetí, měl Robert vypnutý telefon. Tom cítil takový divný tlak na prsou. Umocňoval to fakt, že byly teprve na hranicích. Ještě minimálně čtyři hodiny jim cesta trvat bude, a za tu dobu se může stát mnoho věcí.
„Tome, uklidni se, třeba jen nechce být rušen kvůli Amy,“ pokusil se Martin uklidnit svého přítele.
„Třeba… Jenže taky je možné, že už se bůhví jak dlouho „stará“ o Billa. Sakra. Sotva jsem si získal jeho důvěru. Jestli mu něco provede, zabiju ho!“
Martin chápal Tomovy obavy. Sám moc svým slovům nevěřil, stejně jako nikdy nevěřil Robertovi. Byl to ten typ lidí, kterým nemůžete věřit ani nos mezi očima. Zbývala ještě spousta času, než do Berlína dorazí a k chatě to byly další dvě hodiny. Neměl z toho dobrý pocit.
°oOo°
„Tak co bude. Já tu věčně čekat nebudu!“ sykl Robert už doopravdy naštvaně a krok za krokem se k roztřesenému ptáčeti přibližoval.
„Tak odejdi,“ snažil se Bill odporovat, ale výsledkem bylo silné stisknutí paže a bolestivý náraz na rám postele.
„Co si o sobě myslíš, ty děvko. Nejsi nic. Teď teprve poznáš, co to je, někomu patřit,“ křiknul Robert a strhnul z Billa Tomovo tričko.
„Ne…“ zakňučel Bill a schovával své nahé tělo.
„Ani se nesnaž schovávat. K ničemu ti to není,“ řekl Robert posměšně a prohrabával Tomovu černou tašku, ve které si přivezl jisté pomůcky. Jednou z nich byl i černý kožený bičík. Vytáhl jej a zamával jím Billovi před očima.
„Takže… Otoč se ke mně a roztáhni nohy,“ poručil.
„Ne,“zakňoural Bill a ještě víc se skrčil.
Robert jej bičíkem šlehnul po vyšpuleném zadečku tak silně, až mu tam zůstal rudý šlinc.
Bill vyjekl a z očí se mu spustily slzy. Najednou věděl, že se nedokáže ubránit. Došlo mu, že je tu sám, že mu nikdo nepomůže. Amy byla zamčená u Roberta v pokoji a Tom byl pryč a nebyla sebemenší šance, že by se vrátil dřív, než říkal. Zničeně naříkal do polštáře a v duchu se modlil, aby byl všemu konec.
„Otoč se ke mně a roztáhni nohy!“ řekl Robert výhružně. A Bill uposlechl. Celý se třásl, ale uposlechl. S hlavou schovanou v dlaních ležel na zádech s nohama široce roztaženýma.
Robert se ušklíbl a syknul: „Ruce dolů!“ načež jej bičíkem šlehnul přes penis.
Bill se vyděšeně a bolestivě posadil, nohy přitáhl k sobě a horoucně kroutil hlavou. Ta štiplavá bolest pulzující jeho penisem byla nesnesitelná.
„Tak ty budeš odporovat? Teď si zapamatuješ, že mě nikdo odporovat nebude. Rozhodně ne taková malá odporná děvka!“ křikl Robert a z kapsy vytáhl kovová pouta s ostrými hranami. Než se Bill stačil vzpamatovat, měl ruce přivázané k pelesti postele, nohy jakbysmet a ke svému zděšení ležel na bříšku.
Cítil, jak se postel prohnula pod Robertovou váhou a začal nekontrolovaně plakat. Byl tak bezmocný. Tohle se mu ještě nikdy nestalo. Myslel si, že je na tom špatně, ale teď poznal, že odtud není úniku.
Robertovi se zjevně nelíbilo, že se Bill projevuje a tak jej bičíkem šlehl přes strachy stažený zadeček.
„Laskavě se uvolni!“ poručil a začal se svlékat. Odhodil svoje kalhoty někam za sebe, o triko se nestaral. Palcem a ukázováčkem roztáhl Billovi zadeček a k otvoru mu přiložil bičík. Chvíli se jen rozkošnicky kochal pohledem a poté bičíkem švihl. Věděl, jak způsobit bolest a opravdu si v tom liboval. Švihnutí zopakoval ještě asi třikrát a poté jej odložil vedle Billa, tak, aby jej měl kdykoliv po ruce.
Párkrát se pohladil po svém značně vzrušeném mužství a pak…
°oOo°
„No tak, Martine, pohněte, musím jet ještě na chatu…“ drmolil Tom a vyháněl své dva spolujezdce z auta. Martin jej však zastavil.
„Počkej, Tome, pokud je pravda to, co si myslíš, budeš potřebovat někoho s sebou. Nechám tu Annu s Markusem a pojedu s tebou,“ řekl rozhodně. Předal vyplašenou dívku Markusovi a znovu nasedl do auta.
Tom se okamžitě rozjel. Jel rychle, jel hodně rychle, nezáleželo mu na tom, jestli dostane jednu pokutu nebo tři. Chtěl být co nejdřív u Billa.
°oOo°
Plakal, křičel, prosil. Nic nebylo platné. Robert byl jako v extázi. Přirážel do Billova úzkého zadečku a nezajímalo jej, že to Billa bolí. Nezajímalo jej nic.
Čím prudčeji přirážel, tím se stupňovala jeho bolest.
Robert už dlouho nezažil takovou slast a tak bouřlivý orgasmus. Když po chvíli vyšel z Billova zadečku, nezajímala jej krev, která byla všude okolo. Vzal bičík a začal jej bít přes stehna, záda i zadeček. Chtěl jej co nejvíce zubožit.
Bill skoro nevnímal, když Robert opouštěl pokoj. Byl unavený a zničený. Neměl sílu se hýbat, neměl sílu na nic. Bál se nadechnout, aby snad Robert znovu nepřišel. Nevěděl, kdy usnul, ale připadalo mu, že spí celou věčnost a nemůže se probudit.
°oOo°
Skřípění brzd probralo Roberta z mírné letargie a donutilo jej otočit hlavu k oknu. Na příjezdové cestě viděl Tomovo auto i samotného Toma s Martinem v závěsu. Pak se hlasitě rozletěly dveře a Tom bez jediného slova vyběhl do patra, k sobě do pokoje.
Strnul hrůzou, když uviděl zbídačeného Billa. Ležel nehybně na posteli v nepřirozené poloze a ze zadečku mu tekla krev.
„Martine!“ vykřikl a už slyšel padat facky. Byli s Martinem domluveni, že pokud se Billovi něco stalo, tak na něj zakřičí a on se o Roberta postará.
Opatrně došel k Billovi a sedl si na postel. Lehce jej pohladil po tváři a smutně se pousmál. Byla to jeho chyba. Měl jej vzít sebou. Nic by se mu nestalo. Vše by bylo v pořádku a Bill by nemusel trpět.
°oOo°
Tom Billa opatrně oblékl a položil na zadní sedačku svého auta. Se slzama v očích jej vezl do nejbližší nemocnice.
Doufal, že není pozdě. Doufal, že bude vše v pořádku a jeho malý bráška bude opět šťastný a usměvavý jako dřív.
autor: Vanity
betaread: Janule
brášku, brášku? Ten poslední odstavec ve mě vzbuzuje otázky….
a Robert je pěkně hnusnej!
hrozně moc smutné
zabite Roberta…!!! Chudák Bill… 🙁 … super 😀 honééém dááál… 🙂
Chudáček 🙁 a Tom už ví že Bill je jeho bráška????Honem dál orpavdu mě to zajímá!
je tak todl emě tak dojalo jako ještě nic jiného předtím zjaké koliv povídky, já jsme viděl apřímo ten obraz před sebou, chudák Bill, sem doufala, že přijede Tom v čas, nepřijel, zabijte toho hajzla ukřižujteho ukamenujte ho!:(! 😡
jakto že najednou ví že to je jeho bráška?
braska?nejak nechapu jak se to dozvedel?
Tom a slzy? To opravdu nechápu. Ale zřejmě ho dojalo to, že mu Robert poškodil jeho zboží… ne že bych byla nějaký expert na chování obchodníků s lidmi, ale tak snad něco podobného mohl Tom očekávat a svůj majetek si lépe zabezpečit. Zvláště, když je zřejmě navíc obdařen nadpřirozenými schopnostmi… jak jinak by mohl zrovna na konci třinácté kapitoly mluvit o Billovi jako o bráškovi…
to je fakt takovej kreten :'(
Bráška? Jak to ví? Že bych nečetla 12. díl? 😀
Heh.ROberte:D Seš pěkně v PRdeli:D Protože Tom Tě nejdřív zmlátí…pak porstířlí:D Pak probodá:D a pak tě rozstříhá na 1001 kousků:DA pokud ne tak mi mu pomůžem..:D
Uhhh… Při tom čtení se mi úplně svíral žaludek, to není možný, ten Robert je ale řádná svině…
Fuj, nesnáším ho… Panák jeden namyšlená. Doufám, že Tom si to s ním ještě pěkně vyřídí!!!