pokračování
A s tím Andreas opustil pokoj… trochu se mu ulevilo, když odešel z Tomovy přítomnosti. Třásl se, uvědomil si to, když vcházel do Billova pokoje.
Zhluboka se nadechl a vstoupil. Bill byl vzhůru, svíjel se na posteli a držel si břicho. „Uff, Andreasi,“ zasténal. „Kam jsi šel?“
„Na procházku,“ odpověděl Andreas. „Jsi v pohodě?“
„Podělaná kocovina,“ zamumlal Bill. „Kurva, sotva se můžu pohnout.“
Andreas se posadil na postel po jeho boku. „Chceš vodu?“
Bill přikývl a posadil se. „Oh bože, koupelna!“ zamumlal úzkostlivě. Postavil se a téměř zakopl o vlastní nohy. Andreas ho popadl a pomohl mu do koupelny. Bill padl před záchod a vyhodil tam všechno. Nedávil se, jen zvracel. Andreas mu natočil trochu vody a Bill ji přijal, ale nezvládl zvednout skleničku ani k puse.
„Pomůžu ti.“ Andreas zvedl sklenici a Bill usrkával.
„Jak moc jsem včera v noci pil?“ zeptal se Bill.
„Dost na to, aby ses cítil takhle a hůř,“ odpověděl Andreas.
„Proč mám pocit, jako bych brečel? Mám totálně nateklý oči.“ Bill se nahnul a předklonil se nad toaletu.
Andreas nechtěl, aby si to Bill pamatoval, ale nemohl mu lhát. „Kvůli něčemu ses pohádal s Tomem a vrátili jsme se sem a ty jsi… explodoval v pocitu úzkosti.“
„Kurva,“ nahnul se nad mísu a odplivl si. „Neříkal jsem… něco pitomého, že ne?“
„Um.“
„Oh, do háje, řekni mi to.“ Pozvedl pohled k Andreasovi. „Nebo mi bude zle.“
Andreas nasucho polkl. „Řekl jsi mi o Tomovi,“ odpověděl tiše.
„Co?“ zeptal se Bill s dávkou paniky v hlase. „Co jsem ti řekl?“
„Já to vím,“ odpověděl Andreas. „To je v pohodě.“
„Co jsem ti řekl?“ dožadoval se Bill znovu odpovědi.
Andreas potřásl hlavou. „Ne.“
„Andy,“ zakňučel Bill.
Andreas se nahrbil při staré přezdívce. „Opravdu nechceš, abych ti to řekl.“
„Opravdu si nejsem jistý, co víš, jestli víš,“ odpověděl Bill, zíral dolů na podlahu. „Myslím, že na tom v každém případě nezáleží, protože si nejsem jistý, že to ještě vůbec je.“
„Bille,“ řekl Andreas. „Vím všechno, myslím.“
Bill tupě vzhlédl k Andreasovi. „Okay. Um.“
Jeho ramena se třásla, Andreas na ně položil konejšivě ruku. „Nemyslím si, že je to divný nebo špatný ne… ty víš. Je mi to jedno.“
Bill zamrkal, Andreas viděl, že Bill se snaží znovu nerozbrečet. „Co? Doopravdy?“
Andreas velmi pomalu pokrčil rameny. „Jo, vím to už hodně let…“
„Ne,“ zasténal Bill a zavřel oči.
„Jo, je to v pohodě, Bille, vždycky jsem věděl, že ty a Tom jste… ty víš, si blízcí. Je to nějaký druh smyslu nebo co.“ Andreas hladil Billova záda. „Mluvil jsem s ním. To proto jsem byl pryč.“
Bill kompletně zbledl, jeho oči ztmavly. „Cože?“
„Nemohl jsem do háje vystát, jak s tebou zachází.“
„Vůbec nevíš,“ zamumlal Bill.
„Bylo to celkem zřejmé minulou noc, Bille… A hlavně pak s věcmi, které jsi mi říkal,“ odpověděl Andreas a nepatrně se červenal.
„Tak…“ Bill si skousl ret. „Jak to, žes to věděl předtím?“
„Říkal jsem ti to v noci,“ odpověděl Andreas. Připadal mu divné, mluvit o tom s Billem, když jsou oba střízliví.
„Super, já si to, kurva, vůbec nepamatuju,“ zamumlal Bill rozladěně. „Sorry.“
„Já… přistihl jsem vás,“ řekl Andreas.
Bill složil obličej do dlaní. „Takže to víš jistě. Myslel jsem si, že sis možná nebyl jistý tím, co víš. Oh můj bože, proč jsi nic neřekl?“
„Nevěděl jsem jak, a nebyla to moje věc.“
„Jsem zvrhlík,“ řekl Bill a popotáhl. „Jak můžeš být můj přítel?“
„Říkal jsem ti, je to v pohodě. Ne normální, ale v pohodě.“ Andreas třel Billův krk a Bill se na něj díval.
„Jsi opravdu dobrý přítel, Andreasi,“ řekl Bill. Poté otočil hlavu k míse a s hlubokým nádechem zvracel. Andreas držel jeho dlouhé vlasy a šeptal mu konejšivá slova.
Potom, když Bill dozvracel, Andreas mu pomohl do postele, kde se společně posadili.
„Co jsi řekl Tomovi?“ zeptal se Bill. „Ví, že to víš?“
„Nejsem si jistý,“ odpověděl Andreas. „Byl trochu opilý a já na něj byl docela drsnej. Trochu jsem ho zmlátil.“
Bill se trochu zasmál. „Neumím si představit, jak vypadal.“
„Měl tam holku,“ řekl Andreas. Bill vypadal, jako by měl znovu zvracet. „Promiň.“
„Nenávidím ho,“ zamumlal Bill. „Ne, miluju-“ Bill se začervenal a sklopil pohled.
„Já vím,“ řekl Andreas. „Věř mi, já vím.“
„Miluju ho,“ řekl Bill nahlas, čistě. „Jo, miluju. Do prdele. Jsem do něj zamilovanej, do prdele…“
„Nevěděl jsi? Nebo…?“
Bill zakroutil hlavou a pokrčil rameny. „Měl holku.“
„Jo…“
„Dělali to…?“ Bill se nahrbil.
Andreas pomalu přikývl. „Podle ní. Tom… on neví.“
„Kurva, on je takovej idiot. Je to na hovno…“ utrousil Bill. „To je to, proč spolu už, víš co, nespíme.“
Andreas si vzpomněl na rozhovor s Tomem a na to, jak lhostejný a nezúčastněný se zdál. Ačkoliv jedna věc ho rozzuřila… když řekl, že ho Bill zranil.
„Možná je to takhle lepší,“ zamumlal Bill. „Nevadí mi být nešťastný. Jen nechci, aby byl Tom na mě naštvaný nebo tak něco. Nemůžu uvěřit, že sis s ním šel promluvit, Andy. Jsi zatraceně úžasný.“
„Nemohl jsem si pomoct,“ odpověděl Andreas. „Jsi ten typ člověka, za kterýho by každý bojoval.“
„Jo, kromě Toma,“ odpověděl Bill otupěle. „Kurva. Vážně, co jsem ještě v noci říkal?“
Andreas pevně zavrtěl hlavou. „Ne.“
„No tak. Všechny karty jsou na stole.“
„No,“ odpověděl Andreas, povzdechl si. „Byl to rozhovor o… um… použití ochrany kvůli Tomovu životnímu stylu.“
„Proč jsem ti řekl tohle?“ zanaříkal Bill. „Proč?“ Plácl se do čela a ihned sevřel hlavu. „Špatný nápad. Asi mi praskne hlava.“
„Říkal jsi něco, že nemůžeš cítit… ty víš,“ řekl Andreas.
Bill se přetočil a vtiskl tvář do polštáře. „Nemůžu uvěřit, že jsem to řekl.“
„Řekl jsi víc.“
„Okey, okey, nechci to vědět,“ zamumlal Bill. „Doufám, že jsi byl taky dost opilý.“
„Ani omylem,“ odpověděl Andreas.
„Přísahám, že už nikdy znova nebudu zacházet do podrobností o mém pošahaném sexuálním životě,“ řekl Bill.
Andreas se jen zasmál. „Přinejmenším dostáváš víc, než já.“
Bill se přetočil zpět a svraštil čelo. „Můj brat mě šoustá.“
„Oh bože, říkal jsi žádné další detaily!“ Zasmál se Andreas.
„To nebyly detaily,“ řekl Bill. „Detaily by bylo něco jako-„
„Neříkej to.“
„Říkat ti, jak moc má rád, když já-„
Andreas popadl polštář a přitiskl ho Billovi na obličej. Bill se smál až do doby, než se chytil za hlavu a zanaříkal.
„Promiň, promiň!“ zamumlal Bill.
Na malou chvíli byli oba potichu.
„Jak dlouho myslíš, že to bude trvat?“ zeptal se Andreas tiše.
Bill si povzdechl. „Už ne. Je konec.“
„Nevím,“ odpověděl Andreas. „Vážně si to myslíš? Nebudeš si vůči němu připadat blbě?“
„Jsem vyčerpaný.“ Bill se slabě zasmál, ale Andreas mohl vidět, jak jsou jeho ramena těžká. „On to začal.“
„Vážně?“
Bill slabě přikývl. „Na tom nezáleží. Změnil se.“
„Opravdu se mi zdá, že na něm nevidím změnu, ale nemyslím si, že bych mohl,“ odpověděl Andreas opatrně. „Je mi to líto, Bille.“
„Jo.“ Bill si hrál s páskem na svých kalhotách. „Je to všechno zbytečný. On už se nestará.“
Andreas zaváhal. Mohl říct, že se Tom staral. Jednal jako kretén, a to Andrease opravdu naštvalo. Zdálo se, že to Tom udělal úmyslně.
„Jak jsi řekl, možná to bude všechno lepší,“ bylo vše, co Andreas řekl. Nechtěl dávat Billovi naděje spekulováním, protože pravdu neznal. Bill sklouzl dolů a jeho oční víčka se zavřela.
„Jo.“ Bill se podíval na Andrease a nepatrně se pousmál. „Pravděpodobně.“
***
„Poslouchej.“ Tom popadl Billa za ruku. „Musím s tebou mluvit.“
Bill neviděl Toma od doby, co Andreas odešel, schovával se ve svém hotelovém pokoji a pokoušel se zaspat kocovinu. Ale samozřejmě, když se rozhodl vyjít na čerstvý vzduch, Tom musel udělat to samé.
„Um, co?“ zeptal se Bill. Dokonce jen pohled na Toma ho bolel.
„Andreas mi řekl, že-„
Bill se otočil. Zvedal se mu žaludek z téhle konverzace. „Později, později,“ zamumlal Bill a kráčel přímo zpět do pokoje, zabouchl Tomovi před nosem. Přeplazil se přes postel a rozhodl se už nikdy nevstat.
Spal celou noc, až do doby, než se ve dvě hodiny ráno probudil. Rozespale se posadil a zamrkal do matného světla v místnosti. Vzpomněl si na den a noc předtím. Shrbil se, stočil se na posteli a přitiskl si polštář na hlavu. Andreas to všechno ví. Někdo jiný než on a Tom ví o něm a Tomovi.
Bill zanaříkal. Věděl, že Andreas by nikdy nic neudělal, ale nemohl si pomoct, cítil se trochu mimo kontrolu.
Později toho dne seděl Bill v šatně před zrcadlem. Bylo to hodinu před začátkem koncertu. Předklonil se a dotkl se svého obličeje, štípal se do tváří, aby získal nějakou barvu.
„Bille.“
Vzhlédl a v zrcadle uviděl Tomův odraz. Povzdechl si, sedl si zpět a pokrčil rameny. „Co?“
Tom stál pár kroků od Billa. „Ahoj.“
„Ahoj.“ Bill se podíval na podlahu a netrpělivě poklepával novou tužkou na oči. Nevybral si ji proto, aby vypadal cool, ale proto, že se mu líbila. Myslel při tom taky na Toma. „Co chceš?“
Bill na sobě cítil Tomův pohled. Znovu vzhlédl a opravdu, Tom ho záměrně sledoval. Bill stočil svou pozornost zpět k sobě a pročesával si vlasy.
„Musíme si promluvit,“ řekl Tom jemně.
Bill zatřepal hlavou. „Nemyslím si.“
„To je mi jedno,“ odporoval Tom. „Musíme.“
„Ne před show, okay?“ zeptal se Bill. „Potom.“
Tom si povzdechl. „Fajn. Po show.“
Bill se vrátil zpět ke svému make-upu.
***
Po show se Bill zcela úmyslně snažil Tomovi vyhnout. Zůstal blízko Georga, dokud se nevrátili do hotelu a potom vzal nohy na ramena a schoval se u sebe v pokoji.
Uvnitř si odlíčil make-up a ignoroval jemné, ale hlasité klepání na dveře.
Později, když se natáhl do postele, ignoroval mobil a zvonění hotelového telefonu. Nakonec vypnul telefon a vyvěsil pevnou linku. Opravdu nemohl mluvit s Tomem. Ještě ne.
***
„Ne, je mi jedno, co říkáš.“ Tom strhl Billa stranou. Byli v televizní stanici připraveni na rozhovor a Tom byl velmi neústupný. „Ignoruješ mě už několik dní.“
„Já vím,“ odpověděl Bill. „Jen jsem prostě neměl náladu.“
„A já snad mám?“ Tom vypadal frustrovaně. „Po tomhle rozhovoru si promluvíme. Můj pokoj. Budeš tam.“
Bill si to nemyslel. „Okay.“
„Slibuješ?“
Blížil se k nim režisér. „Jsi na řadě,“ řekl Tom.
„Slibuju,“ zamumlal Bill. Oba nasadili úsměv a šli na scénu.
***
Bill po rozhovoru vědomě nešel do Tomova pokoje. Trávil veškerý čas zíráním do stropu a protáčením očí nad tím, co všechno mu Tom musel říct. Otázky byly stále ty samé – fanynky, sex, jedna noc. Tom je profesionálně ovládal, myslel si Bill.
Odkopl boty a protáhl končetiny, zkroutil se na hotelové posteli. Zavřel oči a přitáhl kolena k hrudi, zamotávajíc se do klubíčka. Byl v téhle poloze jen chvíli, když uslyšel klepání na dveře.
„Bože,“ zanaříkal Bill tiše. Přetočil se na bok. „Jdi pryč.“
„Bille, slíbil jsi to.“ Slyšel Tomův hlas za dveřmi. „Nech mě jít dovnitř.“
Bill se zamračil a přitiskl obličej k posteli. Zajímalo ho, co dalšího si vymyslet, aby se vyhnul Tomovi.
„Fajn, jdu dovnitř.“
„Nemůžeš!“ křikl Bill hlasitě. Na chvíli zpanikařil. Přes rameno pohlédl ke dveřím. Bylo zamčeno. „Oh, vydrž.“
Bill měl v úmyslu otevřít a říct Tomovi, aby odešel. Plánoval zavřít zase bratrovi dveře před nosem, ale když otevřel, něco v Tomově výrazu Billa roztřáslo.
„Um,“ zahuhlal Bill, skousl si ret. „Co?“
„Musím jít dovnitř,“ odpověděl Tom s ledovým klidem. Bill pomalu přikývl a ustoupil stranou, dlaní si třel zátylek.
„Bože, proč jsi musel udělat všechno tak těžký?“ zeptal se Tom. Bill padl zpět na postel.
„Taky bych se mohl ptát na hodně věcí,“ zamumlal Bill. „Mluv.“
„Andreas se ze mě snažil něco vymlátit,“ řekl Tom.
Bill se málem zasmál, ale včas se zarazil. „Opravdu?“
Tom si sedl na protější postel. „Jo. Proto potřebuju vědět, co si mu řekl.“
„Byl jsem opilý,“ byla Billova odpověď.
„Musel jsi něco říct.“
„To je to, o čem chceš mluvit? Jestli jsem něco Andreasovi řekl nebo ne?“ Bill skopl přikrývku z postele.
„Je to důležitý,“ řekl Tom pomalu.
„On to ví,“ odpověděl Bill.
„Ví co přesně?“
Tom zněl nejistě, rozrušeně. Bill už se přes to přenesl, že o nich Andreas ví. Věděl, že to bude v pohodě, možná ještě lepší, když měl teď někoho, s kým mohl o téhle šílené situaci mluvit. Ale Tom to nevěděl. „Ví, že mě šukáš. Šukals.“
„Tys mu to vážně řekl?“ Tom složil hlavu do dlaní a zasténal. „Jak jsi to mohl někomu říct?“
„Nechtěl jsem,“ odpověděl Bill. „Možná chtěl. Já nevím.“
„Bille,“ řekl Tom vážně. Přecházel zpět ke skříni, hlavu stále složenou v dlaních. „Ty… vážně nemáš tušení, jak daleko jsi zašel. Nikdy nevíš, kdy kurva držet hubu. Si zasraně neuvěřitelnej!“
Bill pozvedl obočí a posadil se. „Myslíš to vážně?“
„Nikdy už ho nemůžu vidět,“ řekl Tom naštvaně. „V tvém světě možná můžeš říct lidem, že tě píchá bratr, ale v reálném světě je to jen něco posranýho. Díky, Bille. Je to ohromný.“
„Naser si, Tome,“ zasmál se Bill. „Vážně.“
„Co?“
„O čem se mnou chceš vážně mluvit?“ zeptal se Bill.
„Už jsem ti to řekl.“
„Jenom tohle?“ Bill svraštil obočí. „Myslel jsem, že je toho mnohem víc, co můžeš říct.“
„Proč?“
Bill rozhodil rukama. „Jsi takovej kretén, Tome.“
Tom rychle obešel postel, vyskočil vpřed a přitiskl Billa do postele. Bill zalapal po dechu, cítil na sobě váhu Tomova těla, připadal si bezmocný, ale pak se v něm něco zlomilo a on se naštval.
„Bože, slez ze mě!“ zaječel, odstrkujíc silně Toma. Tom zavrčel a sedl si zpět na paty, Bill zalapal po dechu. Byl v tom téměř ztracený. Přesunul se k záhlaví postele tak daleko, jak se od Toma mohl dostat. „Víš, Andreas už to věděl. Takže je jedno, jestli jsem mu to řekl.“
„Jak to kurva věděl?“ zeptal se Tom, dýchajíc stejně těžce, jako Bill.
„Vážně na tom záleží? Je to už dávno.“
Tom zvedl hlavu, jeho oči se setkaly s Billovými. „Nemůžu ti věřit.“
Bill se předklonil a vlepil Tomovi facku. Jeho dlaň udělala čistý, mlaskavý zvuk proti Tomově tváři a jemu se ulevilo. Tom se stáhl zpět, jeho oči byly doširoka otevřené.
„Tohle už mi nikdy neříkej,“ řekl Bill. „A teď vypadni z mýho pokoje.“
Tom se ani nehnul.
„Myslíš si, že žertuju? Vypadám teď tak, Tome? Miluju tě, ale nevlastníš mě.“
„Okey,“ odpověděl Tom tiše. Slezl z postele a pomalu přecházel ke dveřím. „Jsem posraně blbej, že jsem myslel… nevadí.“
Bill to nechtěl vědět. Chtěl jen, aby Tom odešel.
A pak schoval tvář do polštáře, stíral si černý make-up a vydal hlasitý zvuk plný zoufalství. Udeřit Toma bylo tak dobré. Chtěl to udělat znova. Chtěl Tomovi ublížit, protože to je to, co udělal on jemu. Všechno tak posraně moc bolelo.
Bill myslel na to, co Tom řekl. Nemůžu ti věřit. Zajímalo ho, jestli je to pravda, protože si uvědomil, že nemůže věřit ani sám sobě.
autor: undrockroll & cynical_terror
translate: Deni
betaread: Janule
Hlavní pocit z tohoto dílu-kompletní ŠOK!
S touhle povídkou je to stále ten samý kolotoč. V neděli mě to absolutně rozruší, což vydýchávám celý zbytek týdne, současně utrapená a nažhavená. Vášnivá láska ke "Catharsis" si vybírá svoje daně. A ono se to krátí!!! Bože, jak moc nechci třináctej díl!!!
Andy… No, to bylo velmi… zajímavý. Uh. K Tomovi radši nic říkat nebudu, protože teď jsem příliš nasraná, čehož bych později mohla litovat.
Závěrem-třesu se jako v největší zimnici na příští neděli, 18:30.
Ouuu bože můj. Zapomněla sem an to, že je vlastně Andy viděl xD. A jak mu to Bill všechno popsal:DDDD. Ale ten Tom, štve mě a to tak, že hodně x). Vím, že Bill na tom má asi taky podíl, ale Tom větší a spí s holkama. Má být s Billem:-).
Bože, toto je tak neskutečná povídka
Tak tohle byla vážně síla! A to jsem tenhle díl už před časem četla 🙂 Ale dál jsem se nedostala, jakmile jsem zjistila, že Deni bude překládat, zlenivěla jsem 🙂 Ovšem jsem napjatá, jak ten jejich vztah bude dál pokračovat, vždyť tohle je naprosto neudržitelná situace.
To není snad ani možný..Tom mě šíleně moc štve, někdo by mu měl ukázat co proto..
Z Billa jsem nemohla jak Andymu popisoval vztah mezi ním a Tomem a nejlepší pak bylo, jak se styděl…=D
Já nechci, aby to mezi nimi bylo takový…:-( Snad se Tom vzpamatuje a ti dva budou zase zadobře jako vždycky…
oh bože.. muj … proste dokonalost jako vzdycky… perfektni jak mu Bill dal facku! kurva kluci šoustejte zas spolu xDxD Tome vzpamatuj se! on te miluje…
PS: pardon za sprosta slůvka xD
ou…sem z toho vedle…
tak ale jako to je od Toma hnusný…
já naprosto zbožnuju jak ti angličtí autoři jsou sprostí, ale my ne
Oh boze mne je toho Billa tak strasne luto kks az moc to prezivam
To je sakra drsný díl… a depresivní! Já si tak přeju ať jsou zase spolu!! 🙁 😀