Loving Liar 11.

autor: Lady Kay

Dny i týdny plynuly jako voda, jeden úspěšný koncert následoval druhý. Lístky byly beznadějně vyprodány, fanoušci se několik dní předem mačkali před halami ve snaze dostat se svým miláčkům co možná nejblíže. Články o kapele a jejím úspěšném turné plnily přední články všech novin a časopisů, televizní stanice nabízely pohled jak na atmosféru koncertu, tak i na fanoušky, jejichž tváře zdobilo z velké většiny právě zpěvákovo jméno. Manažer chlapce nemohl vynachválit, jakoby mávnutím kouzelného proutku se situace v kapele změnila. Mezi Billem a Tomem už nepanovala bojovná nálada, dokonce i s Gustavem si kytarista rozuměl už lépe. Tom odpovídal na Billovy otázky bez sebemenších známek nechuti nebo odporu, několikrát spolu byli viděni, jak něco rozebírají a dokonce si čas od času vyměnili úsměv. Nikdo netušil, kde nastal ten zlom. Pouze oni dva věděli, co se událo v noci po nevydařeném koncertu, ale neměli potřebu někomu něco vysvětlovat. Důležité bylo, že ve skupině vládne pohodová atmosféra, tour běží podle plánu a co je mezi nimi dvěma, je pouze jejich věc.

Ačkoliv se Bill několikrát snažil navázat na to, kde tenkrát skončili, Tom pokaždé odvedl jeho pozornost jinam. Buď změnil téma, nebo mu začal pokládat jednu otázku za druhou, jen aby Bill nemohl dokončit to, co tenkrát začal. Přestože se mnohé změnilo, nebyl chlapec úplně spokojený, chtěl pro Toma alespoň z poloviny znamenat to, co on pro něj, mít v jeho životě i srdci stálé místo, být pro něj někým výjimečným a nenahraditelným. Takhle pro něj byl někým z mnoha. Musí mu to říct, i kdyby ho měl násilím umlčet. Tom má právo vědět, že přestože si myslí, že je Bill naprosto cizím klukem, je pro něj nejbližší osobou. Přestože si byli několik let vzdáleni, byla vzdálenost pouze fyzická, duševně byli stále spolu, aniž by si to některý z nich uvědomoval.

Černovlasý chlapec zvednul hlavu a očima se snažil vyhledat kytaristu. David kluky vzal po koncertu do jednoho místního klubu se slovy, že takový úspěch se musí pořádně oslavit. Billovi se nikam nechtělo, ale nechtěl trhat partu a zkazit ostatním večer, proto šel. Teď seděl sám v rohu místnosti, čekajíc až se ostatní dostatečně „unaví“ a budou moci odjet zpět na hotel. Jeho hnědá kukadla pozorovala dění kolem něho. U baru postávalo množství lidí, na parketu se v rytmu hudby vlnilo několik těl, ale ani jedno zdaleka nepřipomínalo Toma. Chlapec si dovedl docela živě představit, kde a s kým Tom právě je. Při představě, že se kytaristy dotýká nějaká dívka, že líbá jeho rty, možná i něco horšího, probodl jeho srdce osten žárlivosti. Bill nechápal, proč mu je ta představa tak odporná, proč mu tolik vadí. Tom je přece dospělý, může si dělat, co se mu zlíbí. Jenže klučina by byl nejraději, kdyby hoper seděl s ním u stolu, bavil se s ním a jeho pozornost patřila jen a jen jemu. O tom si mohl ale jen nechat zdát. To by musel být blondýnka s výstavní postavou, oblečená v topu s hlubokým dekoltem a minisukni, která by dostatečně odhalovala dlouhé a štíhlé nohy. Místo toho měl na sobě džíny, které musel kvůli své štíhlosti připoutat páskem, aby z něj nespadly, tričko které kromě jeho paží moc neodhalovalo a koženou bundu, jež ležela pohozená vedle něho. Sáhl po skleničce s drinkem a trochu z ní uskrl. Dlaní si podepřel bradu, očima pozorujíc špičky svých tenisek. To je teda zábava…

„No co to je???“ ozvalo se nad jeho hlavou a po chvilce spatřil Toma, jak se doslova skácel vedle něho. „Netvař se, jako bys měl za chvilku umřít… Bav se!“

„Se bavím,“ poznamenal Bill a snažil se tvářit tak, aby to působilo co nejpřesvědčivěji.

„To vidím…“ zpěvák cítil z Tomova hlasu ironii, ale byl rád, že je u něj, konečně má příležitost.

„Potřebuju s tebou mluvit…“

„Napjatě poslouchám…“ Kytarista si poposednul blíž k němu a malinko se předklonil, jejich obličeje od sebe oddělovalo pouze několik centimetrů. Bill hleděl do mandlových očí, srdíčko mu bilo na poplach a veškerá odvaha jej rázem opustila. Začínal být nervózní, ruce se mu potily a nemohl přijít na to, kde začít. Kdyby se na něj alespoň Tom tak nedíval. Všimnul si, že v posledních dnech si jej až moc prohlíží. Kdykoliv se podíval jeho směrem, setkal se s hoperovým pohledem, který se okamžitě odvrátil jinam, jako by jej snad Bill přistihnul při nějaké lumpárně. Ať se hnul kamkoliv, cítil na sobě pár hnědých očí. „Tak…“ zašeptal Tom a ještě malinko zkrátil vzdálenost mezi nimi. Bill netušil, co se to děje, co tím kytarista sleduje. Nejdříve se k němu nechtěl přiblížit ani na metr a teď… Ačkoliv se chtěl od něj odsunout, nešlo to, jeho tělo jako by zkamenělo. Pozoroval, že se Tom začíná nebezpečně přibližovat, mohl cítit, jak mu jeho dech ovanul tvář…

„Tady jste…“ Chlapci sebou polekaně trhli a odskočili od sebe. Kdyby se dalo pohledem zabíjet, ležel by nyní Gustav mrtvý Tomovi u nohou. Pár mandlových očí probodl narušitele jejich soukromí, ten si teda umí vybrat správnou chvíli!

„Co je?“ zavrčel kytarista.

„No, Georg to krapet přepískl a Dave mě poslal, abych vás našel… Jede se na hotel…“ Bill se podíval z Gustava na Toma a sáhnul po bundě. V duchu bubeníkovi děkoval, bůh ví, co by se stalo, kdyby se tu neobjevil. Hoper moc nadšený nebyl, líně vstal ze sedačky a oba následoval, v duchu proklínajíc bubeníka.

Georg to opravdu přepískl a ne trochu… Trochu podle Billa znamenalo dostat se do nálady, jenže basák nevěděl o světě. Už když nasedali do auta, spal a na pokoj ho museli David a Tom společnými silami dotáhnout. V duchu ho litoval. Nejenže mu bude zítra určitě špatně, ještě ho čeká manažerova přednáška o správným chování se na veřejnosti.

Zpěvák seděl na posteli, neustále ho něco nutilo vracet se k večeru v klubu. Stále viděl přibližujícího se Toma, dokonce cítil i jeho vůni, která ho úplně omámila. I když byl přesvědčený, že kytarista bude spát, vstal z postele a zamířil k jeho pokoji. Okamžik postával před dveřmi, po chvilce natáhnul ruku, jenže ji zase hned stáhnul zpět. Co ho to napadlo, otravovat jej uprostřed noci? Určitě už spí, a i kdyby ne, on je určitě ten poslední, na koho je Tom zvědavý. Pomalinku se vracel zpět k sobě, zabouchl za sebou dveře. Nestihnul ani dojít k posteli a čísi ruka skoro neslyšně zaklepala na kus dřeva, jako by se snad dotyčný obával, že zaklepe-li jenom o kousínek hlasitěji, uslyší to všichni ostatní. Klučina opatrně pootevřel a mezerou nakouknul na chodbu. Když spatřil osobu stojící za dveřmi, myslel si, že sní. Tom!

„Sem tě vzbudil, co? To jsem nechtěl…“ Bill zavrtěl hlavou a otevřel dveře dostatečně na to, aby mohl Tom kolem něj projít. Dredatý chlapec chvilku nervózně přešlapoval na místě, ale nakonec přece jen vešel dovnitř.

„Potřebuješ něco?“ zeptal se jej Bill, když za nimi zavřel, následně své otázky litoval. Proč by za ním nemohl přijít jen tak, aniž by cokoli potřeboval? Místo aby byl rád, že je tady, dá mu takovou přitroublou otázku…

„Ne, jen… Jen nemůžu usnout… Nevím proč…“ Při poslední větě Tom lhal. Byla sice pravda, že nemohl usnout, ale moc dobře si byl vědom toho, co mu brání zavřít oči a ponořit se do říše snů. Dlouhou dobu se převaloval v posteli, než se odhodlal vstát z ní a jít tam, kam ho vedla věc, bijící uvnitř jeho hrudi, jeho srdce. To myšlenky na Billa mu braly spánek, pořád měl před očima jeho tvář, v uších mu zněl jeho smích, nejkrásnější melodie již znal. Jenže copak může Billovi po tom všem začít vykládat, že na něj musí myslet, že kvůli němu nemůže spát?! Vždyť by se mu jen vysmál… Očima pozoroval osůbku stojící před ním, oblečenou v černém tričku a teplácích, klopící oči k zemi. Poprvé za celou dobu spatřil Billa nenalíčeného, což mu dodávalo na křehkosti, ale ani trochu neubíralo na kráse. Přestože rozum říkal ne, nechal se Tom vést něčím mnohem silnějším, mnohem mocnějším. Něčím, co si s námi mnohdy dělá, co se mu zlíbí, často nám život zkomplikuje, avšak mnohdy jej učiní mnohem krásnějším. Opatrně se přiblížil k Billovi, zlehka mu dlaní nadzvednul tvář a pomalinku svou tvář přibližoval k té jeho. Nemyslel na to, co bude zítra ani na to, co bude za chvíli. Největší roli pro něj mělo to, co se děje teď. Tentokrát tu není nikdo, kdo by je nějakým způsobem vyrušil a tím zkazil kouzlo tohoto okamžiku…