Alkohol dělá divy 7.

autor: Lauinka

Takhle přeci nesmí skončit tak dokonalý večer. Vždyť má na dosah ruky to, co chtěl. To, kvůli čemu začal pít. Je tak hloupý, tak šíleně moc. Musí za ním. Neví proč, ale potřebuje ho. Jeho blízkost a dokonalou vůni. Musí cítit teplo jeho těla. Už si to nedokáže odepírat. Tak dlouhou dobu bojoval sám se sebou, a jak to dopadlo? Vstane a jistým krokem zamíří k jeho dveřím. Lehce na ně zaklepe a vyčkává.

„Ano?“ Ozve se přes dveře. Je tak šťastný, že se za ním vrátil.

Dveře vrznou a v nich se objeví dredatá hlava. „Můžu?“

„Pojď dál.“ Usměje se černovlasý chlapec a posadí se na posteli. Tom si sedne na její okraj a koukne bráškovi do tváře.

„Nechci tam být sám. Mohl bych… spát s tebou? Jen dneska… prosím.“ Koukne nevinně.

„Co s tebou nadělám.“ Zasměje se Bill. Přesně takhle si to psal ve svém scénáři. Takhle si to přesně přál. A přesně takhle to být nemá… nesmí.

Tom si zaleze do peřin a ulehne vedle Billa. Jen tak se mu s lehkým úsměvem dívá do tváře. Do té nejkrásnější tváře toho nejdokonalejšího stvoření na světě. Jak dlouho si toho nevšiml? Nebo nepřiznal? Musel být naprosto slepý. Jeho krása není ani k popsání. Je to jako dívat se na tu nejzářivější hvězdičku, pokaždé, když se usměje. Ten překrásný lesk v jeho očích, je naprosto oslňující a oslepující. Tom nedokáže vnímat nic jiného než jeho vůni. Poznal by ji i na míle daleko. Je tak typická právě pro něj. Ze všeho toho přemýšlení jej vytrhne až ten nejlíbeznější hlásek.

„Jsi v pořádku?“

„Co… co??“ Zatřepe zmateně Tom hlavou. „Jo… jo jsem jen… jsem si na něco vzpomněl, víš,“ usměje se Tom a přitáhne si peřinu blíže k bradě.

„Dobře… tak dobrou… Tomi.“ Dá mu pusu na čelo a otočí se k němu zády. Musí se sám pro sebe usmát. Zatím všechno vychází. Tom musí cítit jeho blízkost. Přitulí se k tomu křehkému tělíčku a obejme jej svými mužnými pažemi.

„Dobrou.“ Špitne mu do ouška a lehce jej na něj políbí. Cítí, jak se Bill zřetelně oklepal. Ví, že mu naskočila husí kůže. Musí to udělat. Musí jej získat, protože bez něj už dál nemůže.

Cítí i Billovy rozpaky. Neví, co dělat a tyhle chvíle miluje nejvíc. Protože Billova tvář pod tíhou vrásek přemýšlení je fascinující.

„Je ti zima?“ Přitáhne si jej ještě blíže ke svému tělu. Ano, musí jej vyprovokovat. Ví, že už teďka není návratu. Musí tuto žhavou hru dohrát do úplného konce.

„Tro… trochu…“ Pípne přidušeně Bill. Tohle je na něj moc. Na ucho je hodně citlivý, a když cítí celé Tomovo tělo na tom svém, rozhodně jej to v klidu nenechává. Burcuje jej to k nepříčetnosti. Cítí silné návaly tepla. A není jediný, kdo to naprosto vnímá, i jeho kamarád, který doteďka byl v klidu, volá na poplach. Zradil jej v nejtěžší chvíli.

„Zahřeju tě…“ Ozve se zase Tomův hlas u jeho ucha. Ne, už ne. Vnímá to každou buňkou svého těla. Má pocit, že musí omdlít. Jeho krev se rychle hrne do mozku a zatmívá se mu před očima. Cítí, jak si ho paže majetnicky přitáhly ještě blíže k Tomově hrudi.

„Tome…“ Vydechne ztěžka Bill. Je to neúnosná situace. Jeho ruce se nesnesitelně potí a srdce zase splašeně tluče. Tak moc, že musí už pomalu vyskakovat z hrudníku. Klepe se jako osika v silné vichřici. Má pocit, že musí vybouchnout jako sopka. Najednou na spánek nemá pomyšlení ani jeden z nich. Měla to být jen zástěrka pro jejich divokou hru, která teprve nabírá otáček? Je to jako kolotoč a pokud nastoupí, nebude již návratu. Neví, co dělat. Pořád k němu leží zády.

„Ano?“ Odpoví Tom a lehce přejede dlaní po jeho nahém boku. Teďka by si nejraději nafackoval za to, že si nevzal na spaní alespoň triko, čehož Tom náležitě využil. Bill jen nasucho polkne a znovu se oklepe. Tohle dlouho nevydrží a vědí to oba. Ví, že už dávno nastoupili na loďku, která je zaveze do nitra jejich srdcí. Není kde vystoupit. Není již cesta zpátky. Už nikdy. Bude jejich láska nekonečná? Bude to vždy tak krásné a dokonalé jako teďka? Pozná někdy od Toma bolest nebo zklamání? Ublíží mu snad?

Najednou si je jistý, že to chce. Musí to udělat. Táhne ho to k němu, nejde odolat. Lehce zvedne svoji roztřesenou ruku a položí ji na tu jeho, ležící na svém boku, a zlehka na ni přitlačí. Tom silně přejede po boku a proplete s Billem prsty. Bill se přimraženě takhle nechává laskat, ale zatím nemá odvahu se otočit a čelit tak těm dvěma kouskům čokolády. Utopil by se v nich. Docela jistě ví, že si s ním nehraje. Chce to taky tak. Stejně jako on.

Přitlačí se ještě více na jeho tělo a lehce se zavrtí. Tím lehce polaská Toma zadečkem v klíně. Ten ihned zareaguje, vydechne a stiskne Billovy boky.

„Bojíš se mě?“ Šeptne k Billovi.

„Měl bych?“ Odpoví mu protiotázkou. Oba mluví trhaně a roztouženě.

„Ne. Nemáš proč.“ Přejede jazykem po jeho krku a pak lehce skousne. Bill to nevydrží a prudce vydechne. Už nechce čekat. Je vydrážděný už dost, a tak se otočí a podívá se do jeho očí. Jsou zastřeny touhou a chtíčem, ale taky něhou a… láskou. Ano i lásku tam vidí a to velkou porci. Jejich dechy jsou zrychlené. Tak kdo z nich přetne hranici bratrství? Kdo vypluje jako první?

„Bille.“ Vydechne pracně Tom a skousne si ret. Pak vyjde prudce proti Billovu obličeji. Ten však pohotově uhne. Tom se zmateně zadívá do jeho očí. Co to provádí? Proč jej tak strašně mučí? Chce si s ním jen tak hrát?

Bill se však jen lehce pousměje a po té konečně ochutná Tomovy rty. Ani jeden z nich nechce rušit tuto dokonalou chvíli. Zatím jim stačí polibky. Oba dva pevně semknou víčka. Mají strach, že kdyby otevřeli oči, zjistí, že je to jen sen. Ale není. Už nikdy to nebude pouze sen. Teďka záleží na nich, jak s tímto citem naloží.

Bill lehce otírá své rty o ty Tomovy. Něha nad nimi přímo visí. Líbají se pomalu a klidně. Tom lehce povystrčí jazyk a lehce obkrouží linii Billových rtů a s jeho výdechem vpluje dovnitř. Bill nezůstává pozadu a vše mu s láskou oplácí. Drží v dlaních jeho líce, jako by se snad bál, že by mu mohl utéct. Tomova ruka čechrá Billovy vlasy vonící po hořkých mandlích a druhou rukou bloudí stále po jeho boku. Lehce mu ho tře a přitom líbá jeho rty, naběhlé od polibků, které se po notné chvíli staly divočejšími. Bill, ač nerad, se od Toma oddálil jako první. To kyslík mu právě došel. Prudce dýchá a zase rentgenuje pohledem jeho oči. Tom mu to oplácí a ani jeden z nich nemluví. K tomuhle není, co říct. Pouze konat. Znovu jeden rychlý pohyb a jejich jazyky hrají další, ale vášnivější hru. Jejich ruce a dotyky jsou už otrlejší a mají toho druhého burcovat přímo k nepříčetnosti. A daří se to oběma. Co chvíle se ozývají zastřené a roztoužené výdechy a taky sténání. Je to tak zvrhlé, ale zároveň je to to nejdokonalejší na celém světě. Jak dlouho jim to vydrží? Láska je i bolestná a nekompromisní. Poznají to i oni dva?