autor: undrockroll & cynical_terror
Bill se převaloval před televizí v buse a kradmo koukal na obrazovku. Sledoval opakování maratónu starých sitkomů, ale moc tomu nevěnoval pozornost. Skoro si nudou začal kousat nehty, když uslyšel otevírání dveří autobusu.
„Ahoj?“ zavolal Bill. Byla sobotní noc a on byl úplně sám, s výjimkou Gustava, který ležel ve své posteli se sluchátky na uších. Předklonil se, aby viděl, kdo nastoupil. Viděl Toma dupat po malé chodbičce. „Oh.“
Tom přešel do zadní místnosti a posadil se na pohovku.
„Bavil ses?“ zeptal se Bill nezaujatě, oči stále přilepené na obrazovce.
Tom pokrčil rameny. „Bylo to v pohodě. Pak lidi přišli na to, kdo jsme, tak to bylo trochu šílený. Otrava.“
„To je mi líto.“
Oba byli potichu, dlouhou dobu zírali na obrazovku. „Myslím, že jdu do postele, i když je ještě brzo,“ řekl nakonec Tom.
„Jo,“ odpověděl Bill.
Cítil na sobě Tomův pohled. „Chceš se dívat na film, nebo tak něco?“
Bill zakroutil hlavou.
„Nebo nemáš hlad? Možná bych mohl ohřát nějakou pizzu.“
Bill zamumlal: „Ne, díky,“ a stále zíral na obrazovku. O vteřinu později cítil, jak se Tom zvedl z pohovky.
„Fajn,“ řekl Tom.
„Jo.“
Tom neodešel. Postavil se před televizi a Bill nic neříkal. „Nesleduješ to.“
Bill si vrtal do nehtu. „Ne.“
„Bille, opravdu myslím, že potřebujeme-“ Tom byl přerušen hlasitým zavřením autobusových dveří a následnou hlasitou ránou.
Georg byl doma.
„Posraný schody!“ vykřikl Georg. „Kdo vás přestěhoval?“
Bill se podíval na Toma. „Je namol?“
Oba zaskučeli. Opilý Georg byl nemožný.
„Možná, když ho budeme ignorovat,“ zamumlal Tom.
Uslyšeli další hlasitou ránu, oba si povzdechli.
„Přinejmenším bychom mu mohli vyklidit cestu,“ řekl Bill, a postavil se. Připlazil se ke dveřím a nakoukl ven. Georg stál u kuchyňského koutu a zíral na své ruce. Celý pytlík arašídů byl rozsypaný na podlaze.
„Georgu,“ promluvil Tom hlasitě a prokřupl si prsty. Georg se podíval na dvojčata, jeho pohled byl zamlžený a víčka mu těžkla. „Čas jít do postele.“
„Odešel jsi brzy, tak, jsem šel taky,“ zamumlal Georg němě. Sklonil se dolů a sbíral arašídy, klopýtl vpřed a narazil do skříněk. „Oh, kurva.“
„Vem ho,“ řekl Bill Tomovi a přiblížil se k němu.
„Ani omylem, bude mě zkoušet objímat,“ zasyčel Tom.
Bill si nemohl pomoct, ale rozesmál se. „On ti tohle dělá?“ Tom přikývl. „A to jsem si myslel, že jsem výjimka.“
„Promění se v tak zatraceně nepříjemnou holku,“ řekl Tom. Bill se na něj usmál.
„Vezmeme ho oba.“ Přiblížili se vpřed, pokoušejíc se Georga nevystrašit. Georg na ně zíral a kolébavě se postavil.
„Kde jsou oříšky?“ zeptal se a pohyboval se vpřed, zašlapával arašídy do země.
„Právě jsi je všechny snědl,“ řekl Tom a mrknul na Billa. Obkroužili Georga a postavili se po jeho boku.
„Vážně?“ zeptal se Georg a přitiskl si ruku na rty. „Necítím je.“
Tom popadl Georga za rameno. „Čas jít spát.“ Georg se opřel o Toma, tisknul se k němu. „Oh bože,“ zanaříkal Tom.
Bill si odfrkl a chytil Georga za druhou paži. „Obejmi mě, ty blbče,“ zamumlal Bill a zamrkal. Georg se zašklebil a omotal ruce kolem Billova pasu. Tom, teď osvobozen od Georgových pařátů, začal Billa manévrovat ke Georgově posteli.
„Kam jdeme?“ zeptal se Georg a škytl si.
„Do postele,“ odpověděl mu Bill.
Georg zašilhal na Billa.
„Jsi tak perverzní,“ zamumlal Bill, jak se Georgovy ruce posouvaly níž. „Hej, sleduj to.“
„Pěkný,“ zamumlal Georg a důvěrně si položil bradu na Billovo rameno. Bill se zaksichtil a pohlédl zpět na Toma, který se tiše smál. „Pěkný Bill.“
„To stačí, kámo,“ promluvil za nimi nahlas Tom.
„Pěkný Tom,“ odpověděl okamžitě Georg a široce se zazubil.
„Uh,“ zamumlal Bill a protočil oči. Dorazili ke Georgově posteli. Gustav vystrčil hlavu zpoza záclonky.
„Co se – oh,“ Gustav se začal smát. Silně strčil Georga mezi lopatky, až Georg klopýtl vpřed a přistál přímo na Tomovi.
„Kurva!“ zaječel Tom. Georg bouchl Toma do rozkroku, tahal za něj. „Dej svoje posraný ruce z mýho… Georgu!!“
Bill se nepatřičně pochechtával a pokoušel se Georga z Toma stáhnout. „Můžete mi aspoň trochu pomoct?“ zeptal se Tom.
Gustav s Billem se jen chechtali. „Jsi v tom sám. Naposledy se mi pokoušel strkat jazyk do krku.“
„Ty jsi taková děvka, Georgu!“ zaječel Tom a sám se pokoušel zbavit jeho paží a strkal ho do postele.
„Miluju tě,“ zazpíval Georg a padl na záda. „Miluju tě, Gustave!“
Gustav protočil oči a vrátil si do uší sluchátka. „Bavte se, chlapi,“ zamumlal a zatáhl záclonku.
Georg zasténal a stiskl si břicho, vydal skučivý tón do polštáře.
„Je v pohodě?“ zeptal se Bill, otírajíc si oči.
Tom pokrčil rameny. „Nechystám se tam vrátit.“
Georg znovu zanaříkal a Bill se přesunul přes malou chodbičku k jeho posteli. Sklonil se dolů a dotkl se Georgova ramene. „Jsi v pohodě?“
Georg se trochu zatřásl.
„Chystáš se zvracet?“
Bill se pokoušel Georga přetočit, ale nehnul by s ním ani párem volů. Dal do toho všechnu sílu a nakonec Georga posunul. Georgova ruka vystřelila vzhůru, popadla Billa za rameno a táhla jej do postele.
„Do prdele!“ vykřikl Bill a mohl slyšet, jak se Tom za ním řehtá. Georgovy ruce stiskly Billův zadek. „Georgu, ty kokote!“
Tom se sklonil nad postel. „On je…?“
„Jo, dostaň ho ze mě pryč!“
„Okay, okay, Georgu, brzdi,“ řekl Tom a chytal Georgovy potulující se ruce. „Malá slečna řekla ne.“
Bill silně strčil Toma do ramene, jak se vzdaloval od postele a Tom se na něj zářivě usmál. „Tak říkajíc,“ dodal Tom.
„Jasně, jasně,“ odpověděl Bill a uculil se zpět. Georg na posteli zasténal a oba otočili svou pozornost k němu.
„V… objetí… přitulit,“ mumlal Georg a přejížděl prstem po Billově pasu, přitahujíc ho blíž. „Bill. Tom. Bill.“
„Myslím, že je zamilovaný,“ okomentoval to Tom, blížící se svou nohou k Billovu kolenu. „Do tebe.“
„Mám štěstí,“ odpověděl Bill. „Ale taky říkal Tom.“
„Jsi víc jeho typ.“
„To je pravda,“ ozval se Georg z postele. „Ona je.“
Bill se zasmál a zakroutil hlavou. „Nechme ho být,“ zašeptal směrem k Tomovi.
„Slyšel jsem to!“ Georg se pokoušel posadit, ale neúspěšně.
Tom a Bill se pomalu stáhli do chodby a téměř okamžitě slyšeli Georgovo tvrdé chrápání.
„Nejsem holka,“ řekl Bill najednou, když šli pomalu zpět do mediální místnosti.
„Já to neřekl, to Georg.“
„Myslel sis to.“
Společně se usmáli. Bill se rychle podíval stranou a skousl si ret.
„Provedeme mu něco,“ řekl Tom. „Nemůže mu to jen tak… projít.“
„Co?“
Tom vypadal šíleně. „Dotknul se mého nádobíčka.“
Bill se začal smát, ramena se mu třásla. „Okay, okay. Ruku do teplý vody?*“
Tomova tvář se rozzářila. „Jo. Perfektní.“
Velmi potichu se přesunuli do kuchyně a naplnili malou nádobku teplou vodou. Tom musel položit Billovi ruku na pusu, aby umlčel jeho hihňání. Bill se smál do Tomovy ruky a opravdu cítil, jako by byly zpátky staré časy.
Právě vyšli ven, když si uvědomil problém. Měl to rád.
Připlazili se ke Georgově posteli a postavili vodu na zem. „Udělej to,“ řekl Bill.
Tom si skousl ret a opatrně uchopil Georgovu ruku. Georg spal příliš tvrdě na to, aby si uvědomil, že mu Tom pokládá ruku do vody.
„Oh bože, on nás ráno zabije,“ zašeptal Bill.
„Připomenu mu, jak se pokoušel obtěžovat mého malého bratra,“ odpověděl Tom. „Gustav je můj svědek.“
„Vážně chráníš mojí čest, co?“ zeptal se Bill. Tom ho lehce praštil do ramene.
„Samozřejmě,“ odpověděl. „Chceš teď nějakou tu pizzu?“
Bill se rozzářil. „Jo, a budeme sledovat Spaceballs.“
„Viděl jsi to už milionkrát,“ řekl Tom. Bill se o něj opřel.
„Prosím?“
„Fajn, fajn.“
Bill ho sledoval, jak se přesunul do kuchyně a zaplavil ho hřejivý pocit. Mohly by být věci mezi nimi zase normální? Mohli by se vrátit zpátky k tomu, co bylo, než to všechno začalo? Byli nejlepší přátelé, partneři při zločinu.
Samozřejmě, teď to bylo jiné. Bill věděl, jaké to je, cítit Toma uvnitř sebe. Trochu se zatřásl, přesunul se do zadní místnosti a vyndal DVD.
„Chceš něco na tu pizzu?“ zavolal Tom z kuchyně.
„Ne,“ odpověděl Bill. Zíral na DVD, mračil se. Ne, nemohl by se znova na Toma dívat bez toho pocitu uvnitř, bez sladkého kroucení, které jej zabíjelo. Ačkoli to možná bylo ok. Možná by to mohl zvládnout. „Ale chci kolu.“
„Máš to mít.“
Bill se opovržlivě usmál sám sobě, a poté, co vložil DVD do přehrávače, posadil se na pohovku. Za chvíli přišel Tom s pizzou z mikrovlnky na velkém talíři a posadil se těsně vedle Billa.
„Voní dobře,“ okomentoval to Bill.
Tom pokrčil rameny a zakousl se do jednoho kousku. „Jo, přesně. Vlastně, je to docela dobrý.“
Tom držel kousek před Billovou pusou a Bill otevřel rty. Tom položil ruku na Billovu čelist a Bill si kousl.
„Jo,“ odpověděl Bill poté, co polknul. Tom stáhl ruku zpět. „Není špatná.“
Usmívali se. Bill pustil film a posadil se zpět, rameno opřené o to Tomovo. Tom se vedle Billa zklidnil a za chvíli už sledovali film.
Nakonec si Bill dovolil položit hlavu na Tomovo rameno a usnul.
***
Tom se postavil za Billa a položil ruce na jeho ramena. Bill seděl u stolu v tour buse společně s klukama a v ruce držel knihu.
„Co to čteš?“ zeptal se Tom a jemně masíroval Billova ramena.
Bill si povzdechl a knihu odložil. „Práce do školy. Níž,“ řekl. „Tyhle postele likvidují moje záda.“ Tom posunul prsty níž a jemně stiskával.
„Jsem další na řadě,“ řekl Georg.
„Tohle je jen mezi dvojčaty,“ odpověděl mu Tom.
„Jo, stejná dohoda jako ta, kdy jste mi před několika dny dali ruku do vody, vy kreténi?“ vykřikl Georg.
Bill a Tom se na něj jen zaculili a Gustav se dal do smíchu.
Tom ještě chvíli masíroval Billa, a potom se vzdálil, pokukoval kolem miniledničky po něčem k obědu. Bill se usmál a popadl zpět knihu. Bylo to týden od jejich „polo-příměří“ a od té doby se nehádali ani jednou. V podstatě si byli blíž než za celé věky.
Ve skutečnosti se spolu poflakovali, mluvili, psali písničky. Bill ignoroval všechno to, že spolu kdy předtím vůbec spali.
Ne snad, že by Bill zapomněl na to, co spolu s Tomem měli, a ne, že by neležel v noci a nepřemýšlel o tom. Protože jo. Kurva, on to dělal pořád. Jeho představivost byla dost dobrá, aby to přicházelo znova a znova.
Stejně jako Tom.
Nepatrně zrudnul a pokoušel se o tom nepřemýšlet. Tom byl jeho bratr, jeho nejlepší přítel. A tak to bylo. Měl to takhle rád.
„Chceš půlku mého sendviče?“ zeptal se Tom a posadil se vedle Billa. Bill vzal nabízenou polovinu a s plnou pusou zamumlal díky. Věděl, že ho Tom sleduje.
Sleduje práci jeho pusy.
‚Kriste, co to se mnou Tom dělá,‘ pomyslel si Bill a tvrdě polknul. Pokusil se udělat věci méně sexuálnímí tím, že na Toma vypláznul jazyk. Tom jen pozvedl obočí a posadil se zpět, stále pozorujíc Billa.
Bill se zamračil. Špatný tah. Ten jazyk byl celý od Toma, byl všude po něm.
„Pracovali jsme na novým songu,“ promluvil Bill, pokoušející se navázat rozhovor. „Jen další noc. Myslím, že by to mohlo být dobrý.“
Tom přikývl, strčil si do pusy poslední kousek sendviče. „Jestli si to zapamatujeme.“
„Já jo,“ řekl rozhořčeně Bill. Tom se na něj zašklebil a ukradl mu kus sendviče. „Hej! Já jsem to jedl.“
„Já jsem to udělal,“ odpověděl Tom. Posmíval se Billovi a mával mu sendvičem před obličejem, Bill se po něm natáhl. Georg a Gustav se zavrtěli na svých sedačkách, dívali se kamkoliv jinam, jen ne na dvojčata.
Nakonec se Tom vzdal a nechal Billovi sendvič, ale ještě předtím silně stiskl prsty jeho tvář a pohladil ho, dost na to, aby mu na vteřinu zastavil srdce.
Bill se téměř zadusil. Občas zapomínal na to, jak těžké je být jeho bratr.
„Tak jako tak, stejně je to plný tvejch bakterií,“ poznamenal Tom.
„Jako by ti to někdy vadilo.“
Georg si hlasitě odkašlal a postavil se. „Vy dva jste zatraceně vyšinutí,“ řekl a odešel. Bill přistihl sám sebe, jak se červená a zírá na podlahu.
„Myslím, že to bylo vtipný,“ zamumlal Gustav. „Takže, nový song?“
***
Bill zíral na svůj odraz v malém zrcadle. V poslední době byl extrémně spokojený se svým vzhledem, používal různé šperky a dával si záležet na make-upu. Nebylo to jen na efekt, nebo aby šokoval, on – rád vypadal hezky. Chtěl v tom pokračovat.
„Zase se pozoruješ?“ zeptal se Tom a sklouzl na pohovku vedle Billa.
„Naser si,“ odpověděl mu Bill, zněl celkem uzavřeně.
„Bude to ještě horší,“ ozval se Georg z postele. „Chystá se jít dneska zase ke stylistce.“
„Potřebuju novou barvu,“ řekl Bill na svou obranu. „A myslel jsem, že bych mohl změnit pár věcí.“
Tom se nepatrně zamračil. „Proč?“ Dotkl se Billových vlasů. „Vypadáš dobře.“
Bill se usmál. „Musíš to říkat, jsi můj bratr.“
„Neměl bych to říkat, protože jsem tvůj bratr,“ řekl Tom tiše. Podívali se na sebe. Bill měl chuť se zvednout a Toma kopnout.
‚Kurva, odkud se ty myšlenky berou?‘ Podíval se dolů. „Chceš pak něco podniknout, se mnou a s Andreasem?“
„Andreas přijde? Proč?“ zeptal se Tom zostra.
„Andreas přijde? Proč?“ zeptal se Tom zostra.
„Je to náš nejlepší přítel,“ řekl Bill pomalu. „Chce si vyrazit, pozval jsem ho.“
Tom mírně přikývl. „Nemyslím si, že je to dobrý nápad… ty, já, on.“
„Proč? Vždycky jsme to tak dělali,“ odpověděl Bill. Jistěže přesně věděl, proč.
Tom jen pokrčil rameny. „Mám nějaké věci na práci. Chystám se dnes vyzkoušet nové paličky.“
„Paličky?“ zeptal se Bill škádlivě.
„Cokoliv.“ Tomovy tváře zrudly. Bill si nemohl pomoct, ale cítil se tak trochu vítězně. Miloval provokovat svého bratra. „Tak, jo. To je to, proč si nemůžu vyrazit.“
„Okay,“ odpověděl Bill a strčil Toma do ramene. Tom se zamračil a zatahal Billa za vlasy. „Tomi, ne.“
„Neříkej mi tak.“
Jejich oči se setkaly a Bill vklouzl malíčkem pod Tomovo triko a otřel se o jeho holou kůži v pase. Tom zalapal po dechu a odtáhl se pryč, kroutil hlavou.
„Co?“ zeptal se Bill měkce.
„Nedělej to.“
Bill chtěl začít protestovat, když zaslechl Gustava říkat: „Ahoj, Andreasi!“
Tom okamžitě vstal a založil si ruce, Bill zavolal: „Tady vzadu, Andy!“
„Uh,“ zanaříkal tiše Tom.
Bill protočil oči. Andreas přišel do zadní místnosti a odhodil tašku z ramene na jedno z křesel.
„Čau, kluci,“ řekl Andreas a na oba se usmál. Tom se odsunul od Billa tak daleko, jak mohl, aniž by opustil místnost. „Co se děje?“
„Nic,“ odpověděl Tom. „Ale musím běžet. Tak.“ Pokýval na Andrease a opustil místnost.
„Do prdele,“ zamumlal Bill.
„No, nemyslel jsem si, že bude moc nadšený, až mě uvidí,“ řekl Andreas. „Jak to jde?“
Bill se podíval na Andrease. „Zavři dveře.“ Andreas to udělal a posadil se vedle Billa. „Je to lepší, víš, mezi mnou a Tomem.“
„To je dobrý.“
„Ale asi zešílím,“ přiznal Bill. „Já… chci ho.“ Andreas zrudnul. „Promiň, promiň, já jen, neměl jsem šanci říct tyhle věci nahlas.“
„V pořádku.“
„To říkáš vždycky. Každopádně, vycházíme spolu. Nic vtipného.“ Bill se nepatrně usmál. „Většinou.“
„To říkáš vždycky. Každopádně, vycházíme spolu. Nic vtipného.“ Bill se nepatrně usmál. „Většinou.“
Andreas se zdál být v rozpacích. „Okay. Musím se tě zeptat, co tím myslíš.“
„Já nevím, co myslím,“ zaksichtil se Bill. „Už spolu… nejsme.“
Andreas přikývl.
„Ale my nejsem… Myslím, my… škádlíme se, já nevím. Jak v pohodě s tímhle jsi?“ Billovy uši zrudly.
„Dám ti vědět, neboj se.“
Bill si povzdechl. „Chci, aby už bylo po všem. Jsem unavený z hádání a přemýšlení, jak se k němu mám chovat. Vysává mě to.“
„Možná jsi to ty, kdo potřebuje zastavit,“ navrhl Andreas. „Přestaň, um… ty víš.“
Bill věděl. „Nevím, jestli můžu.“
„Dobře, prostě to zkusme a ty to vypusť z hlavy, okay?“
Bill přikývl. „Vážně se mnou chceš jít do salónu? Je to nudný. A… holčičí.“
Andreas se zasmál. „Přežiju to.“
***
„Měl bych?“ zeptal se Bill a nahnul se přes Andrease. Seděl u kadeřníka a Andreas za ním listoval v časopise.
„Promiň, co?“
Bill se zašklebil. „Blonďaté proužky nebo ne?“ Billovy vlasy byly nyní významně delší. Krátká kšitice na vrcholu hlavy byla minulost, teď byly jeho vlasy vrstvené, lemovaly jeho tvář. Stylista si s ním ještě pořád hrál, ale Billovi se to moc líbilo.
„Já říkám, jdi do toho,“ řekl Andreas.
„Co myslíš, není to moc?“
Andreas se zašklebil. „Jsi to ty.“
„Co to znamená?“ Bill znova zíral do zrcadla. „Nevypadá to špatně, že?“
„Potřebuje to světlé proužky,“ řekl Andreas a přikývl.
Bill se usmál a přikývl. „Okay, tak jo,“ řekl kadeřníkovi. „Ale ne moc.“
O pár hodin později byl Bill zase proměněný. Andreas na něj neskrývaně civěl.
„Je to dobrý?“ zeptal se Bill nervózně.
„Vypadáš jako lev,“ zamumlal Andreas.
Kadeřník Billovy vlasy vyčesal enormně nahoru. „Můžu je udělat rovně,“ řekl Bill. „Taky se mi to líbí.“
„Vypadá to dobře,“ řekl Andreas.
Bill se zamračil. „Je to vážně špatné?“
Andreas přišel blíž. „Jen se snažím tě nekontrolovat, okey?“ Andreas nepatrně zrudnul.
Andreas přišel blíž. „Jen se snažím tě nekontrolovat, okey?“ Andreas nepatrně zrudnul.
Bill vypadal trochu zmateně, ale pak se jeho tvář zkřivila do úšklebku. Praštil Andrease do ramene. „Drž hubu.“
Oba se smáli.
Bill zvedl ruce a roztáhl prsty. Andreas pozvedl obočí. „Už ne tak černý lesk, co?“
„Nevím,“ odpověděl Bill a pokrčil rameny. Jeho nehty byly stále černé, ale každý jeden prst měl pečlivě udělanou bílou francouzskou manikúru. Opět se zastavil před zrcadlem a zamrkal. Vypadal mnohem starší a víc než živě. „Páni.“
„Páni je správně,“ souhlasil Andreas.
„Jak jsem se…“ Bill naklonil hlavu. Jeho vlasy vzdorovaly gravitaci. Zatřepal hlavou a vlasy zůstaly na místě. „Ježkovy zraky!“
„Budeš vést ostatní, zlato,“ řekl kadeřník a zíral na Billův odraz.
Bill zíral sám na sebe. „To může být otázka zvyku.“
***
Bill zatlačil na dveře tour busu a smál se, jak ho Andreas strčil na schody. „Nemůžu uvěřit tomu, že to nosím,“ řekl Bill. Andreas ho strčil do zad a šel za ním do autobusu.
„Já taky,“ odpověděl Andreas. Odhodili tašky na malý kuchyňský stolek a navzájem kontrolovali své náhrdelníky. Byli nakupovat a Bill v žertu zmínil dva náhrdelníky přátelství.
„Umíš si představit, co budou lidi říkat?“ zeptal se Bill, stále se smál.
„Je to tak pošahaný,“ odpověděl Andreas.
„Jsou… cool?“
Gustav právě vstoupil do místnosti. „Ne, nejsou.“ Popadl jablko a chtěl odejít, když se doopravdy zadíval na Billa. Zřejmě měl dlouhé vedení a Bill s Andreasem se dali do smíchu.
„Líbí se ti to?“ zeptal se Bill. Gustav si položil ruku na hlavu.
„Málem jsi mi způsobil infarkt, myslel jsem, že fan pronikla do autobusu,“ řekl Gustav. Bill si poskočil. „Je to… divoký,“ dodal Gustav.
„Ty jsi divoký,“ odpověděl Bill a vyplázl na Gustava jazyk. „Neovladatelně.“
„Jo, dávej si na mě pozor,“ protočil oči Gustav, kousnul si jablka a posadil se. „Co ještě jste dělali, děcka?“
Bill ukázal své nehty a Gustav si odfrkl. „Co?“ zakňučel Bill.
Gustav zatřásl hlavou. „To nic. Myslím, že vypadáš vážně hezky.“
„Já taky,“ souhlasil okamžitě Andreas.
Bill zatahal za bílý náhrdelník a zběžně se podíval k oknu. V odrazu v něm mohl vidět jeho ostré špičky. „Kde jsou všichni?“ zeptal se Gustava.
„Tom a Georg jsou venku v obchodech, myslím. Nové vybavení, nevím. Říkali, že se vrátí brzy. Je to už pár hodin. Nikdo mi nic neříká,“ odpověděl Gustav.
„Říkám ti věci,“ oporoval Bill.
„Neříkáš,“ odsekl Gustav a odhodil stopku od jablka stranou. „Myslím, chystáš se v koupelně nebo tak něco, a o tři hodiny později je z tebe jiná osoba.“
Bill se trochu zamračil a sedl si vedle Gustava. „Cítíš se vynechaný?“
Gustav si odfrkl. „Jsem v pohodě.“
„Můžeš si vyrazit se mnou a Andreasem,“ navrhl Bill.
„A dělat co?“
„Můžu ti vytrhat obočí,“ řekl Bill naprosto vážně.
Gustavovy oči se rozšířily a on se postavil. „Um, ne. Vlastně. Mám něco na práci.“
„Nebudeš ho mít aspoň srostlý,“ huboval Bill. „Zabralo by to jen pár minutek.“
Andreasova ramena se zatřásla. „Krutý.“
Gustav se stáhl zpátky. „Něco… slyším.“
Rychle zamířil pryč z autobusu. Bill pokrčil rameny, když se Andreas začal smát.
„Taky ho máš srostlý,“ řekl Andreasovi.
Andreas zvedl ruku ke svému obočí a přestal se smát. „Ne, nemám.“
„No ták,“ řekl Bill a zašklebil se. Začal se sápat po Andreasově čele. „Budu něžný…“
Přeplazil se na Andreasův klín a oba se smáli tak hlasitě, že ani neslyšeli vejít Toma. Andreas byl první, kdo se přestal smát. Odstrčil Billa a posadil se. „Uh.“
Bill se ohlédl přes rameno, viděl svého bratra. Zašklebil se. „Ahoj!“
„Co se ti to, kurva, stalo?“ zeptal se Tom neomaleně.
„Co?“ Bill se otočil a postavil se. Se zvednutými vlasy se cítil být větším, než doopravdy byl, připadalo mu, že Toma převyšuje. „Udělal jsem pár změn.“
Tom na něj civěl. „Ty… Kurva, co?“
Bill se zamračil. „Je na tom něco špatného?“
„Nic,“ odpověděl Tom. „Jen jsem si právě zvykl na starý vzhled a teď…“ Tomova líčka nepatrně zrudla a Bill si myslel, že by mohl být naštvaný. A to bylo to poslední, co si přál, aby se stalo, v poslední době spolu tak dobře vycházeli.
„Není to tak jiné,“ řekl Bill zlehka. „Jen jiné vlasy.“ Ruce schoval za zády v domnění, že by to na Toma mohlo být příliš. „Netváříš se moc nadšeně. Nenávidíš to.“
Tom zatřepal hlavou. „Je mi to jedno.“ Trochu se posunul a zadíval se z okna. „Potřebuju… mluvit s Gustavem.“ Tom rychle opustil tourbus.
Bill zíral na podlahu. „Vypadám blbě?“ Andreas se zasmál a Bill šokovaně vzhlédl. „To není vtipný.“
„To jsi tak tupej?“ zeptal se Andreas.
Bill byl zmatený. „Co myslíš?“
„Máš dojem, že Tom si myslí, že vypadáš blbě?“
„No, on říkal…“
„Bille, ty blbečku,“ řekl Andreas a ještě stále se trochu smál.
„On říkal…“ Bill přešel k umyvadlu a pustil vodu. Namočil si ruku a začal si přejíždět po tvářích a vlasech. „Kurva, kurva, kurva.“
„Bille!“
„Ne, musí to být jako předtím,“ řekl Bill a pokoušel se zároveň uhladit své vlasy a smýt make-up z obličeje. „Nemůžu dopustit, aby byl naštvaný. Právě jsme spolu zase začali vycházet.“
„Vážně? Říkáš tomu „vycházet“?“ Andreas se zamračil.
„Jo, bavili jsme se a… kurva.“ Bill se podíval na své ruce. Byly celé černé. „Jsme nejlepší přátelé. Staré časy.“
„Nemůžeš být takhle šťastný,“ řekl Andreas měkce.
Bill vzhlédl a párkrát zamrkal. Mascara ho štípala v očích. „Nejsem takhle nešťastný…“
„To je na nic.“
Bill přikývl. „A teď si myslí, že vypadám jako idiot. Bože, to je poslední věc, kterou jsem potřeboval.“
„Nemyslí si, že vypadáš jako idiot,“ řekl Andreas.
„Jak to myslíš?“
„Zrudnul, jakmile se na tebe podíval,“ odpověděl Andreas. „Musíš vědět, kdy na tebe lidé obdivně zírají.“
Bill si skousnul ret. „On na mě zíral?“
„Jo, bylo to zřejmé. Myslel jsem, jestli nemám odejít z místnosti dřív, než uvidím něco, co bych vidět nechtěl.“
Bill nemohl zastavit úsměv šířící se na jeho tváři. „Jsi si tím jistý?“
„Vypadal, jako by se chystal vzplanout.“
Teď se Bill zašklebil. „Andreasi, jsi zatraceně dobrý přítel.“
Andreas si povzdechl. „Já vím, já vím. A teď, myslel jsi to vážně s mým srostlým obočím?“
„Jo.“
„Vážně?“
Bill se zasmál. „Ne, ty idiote. A mně říkáš, že jsem naivní.“
*kdo by náhodou nevěděl… ponoříte-li spícímu člověku ruku do vlažné vody, počůrá se ze spaní… roztomilá zábava… 😀
autor: undrockroll & cynical_terror
transalate: Deni
betaread: Janule
Přesvědčila sem se, že nejsem tak blbá a rozuměla sem tomu v angličtině:D.
Chudák Geo, ale tak trošičku si to zasloužil:D.
A ten Bill, mhmmm hezká provokace mistra bratra xD
konečně takový klidnější díl… bylo to dobrý…….. moc se mi to líbilo!!! Těším se na další, jak bude reagovat Tom:)
bože…..to je ale partička…
užasny… "roztomilou zabavu" sem eče neskoušela… rači…. teď se mi líbí jejich vztah jsou správně sehraní 🙂
Další z klidnějších dílu tak honem pokráčko
No Georg mě dostal ale fakt dostal xDD Ohmatá tam všechny kluky, řekne, že je miluje a nakonec se (s prominutím) pochčije ;D Já ho žeru. To je nejlepší potřeštěnec ze všech xDD
Tom byl takový zvláštně neklidný, když Bill přišel od kadeřníka a jak na něj Tom valil ty oči, zadrhával se a raději utekl xDD No jo, hold mu vyrazil dech a nejraději by na něj skočil, že? xDD Nebo alespoň se mazlit… On há má přeci nejen rád a jak jednou řekl, zapomíná na to, že je jeho dvojče. To řekl i Bill ale xD
Jak si Bill namočil ruku a chtěl vykonat zplihlý dojem xDD To bylo roztomilý 😉 A poté s tím oobočím… Chudák andy, jak to bral zcela vážně xDD Bylo od něj hezký, jak jej přesvědčoval o opaku…
Zbožňuju Catharsis!
Klid před bouří 🙂
Každej díl je strašně zajímavej a něčím napínavej wow xDD Ted na konci Tom upa hotovej a dobře mu tak