autor: Vanity
Během týdne přivezli všechno, co Bill objednal. Zaplnil se obývák, pokoje pro hosty i jeho vlastní pokoj. Na zahradě přibyla dřevěná houpačka a altánek, o bazénu nemluvě.
„Bille, co bys řekl menším nákupům v centru? Dior, Tazuma, D&G, Adidas… Měl bys zájem?“
Bill naprázdno otevřel pusu. Nákupy? V centru? Nikdy neměl příležitost jít nakupovat do značkových obchodů. Vždy se oblékal velice levně. Když ještě žil s matkou, míval hezké oblečení, ale když odešel, nikdy neměl dostatek peněz, aby se hezky oblékl.
„Opravdu? Mys- myslíš to vážně? Bude to přeci drahé oblečení, mě stačí jen-jen obyčejné ze se-sekáče,“ zakoktal se Bill. Už párkrát se mu stalo, že svému majiteli naletěl. Nechtěl se znovu zklamat.
„Na penězích mi nezáleží. Ne, pokud jde o tebe,“ řekl Tom s vážnou tváří.
„Proč?“
Billova otázka však zůstala nezodpovězená. Tom zmizel v domě, aby se oblékl.
Bill zůstal stát v obýváku a díval se na místo, na kterém ještě před chvíli stál Tom. Nedokázal pochopit, proč se k němu chová Tom tak hezky? Určitě to bylo jen proto, co mu Robert udělal. Jiný důvod to mít nemohlo.
Byl přeci jenom pouhou děvkou.
°OoO°
Bill si v nákupním centru připadal jako v ráji. Ze všech stran jej obklopovaly ty nejkrásnější a nejluxusnější trička a kalhoty, boty a mikiny.
Hned v prvním butiku, do kterého s Tomem zavítali, si Bill koupil kalhoty, triko a mikinu, ve které teď po obchoďáku chodil. Samozřejmě nechyběly ani značkové bílé botasky.
Tomovi přišlo úsměvné, jak se Bill snažil krotit v množství věcí, které by chtěl. Zrovna stál u stojanu s černými tričky s potiskem. Tři měl pověšené tak, aby na ně perfektně viděl a mohl si mezi nimi vybrat.
Tom k němu zezadu přistoupil a pošeptal mu do ucha.
„Prostě je vem všechny.“
Bill se zarděl. Nebyli zrovna v levném obchodě.
„Ale dohromady to bude stát přes dvě stě eur…“ špitl.
„Už jsem ti přeci říkal, že se nemáš dívat na cenu,“ usmál se Tom a sám odnesl všechna vybraná trička na pult k prodavačce.
°OoO°
Toma ani ve snu nenapadlo, že by mohly být nákupy taková dřina. Prošli s Billem snad každý butik a obchůdek, na který narazili a v každém koupili minimálně tričko.
Bill se spokojeným úsměvem seděl na sedačce spolujezdce a blaženě se usmíval. Na zadním sedadle se tyčily nesčetné krabice s botama nejen pro Billa, ale i pro Toma, leželo zde několik tašek s oblečením, a co se nevešlo na sedadla, dali do kufru auta, který byl narvaný k prasknutí.
Během cesty nepromluvili ani slovo. Oba byli unavení, aby taky ne. Strávili v centru skoro pět hodin. Bylo okolo půlnoci, když dorazili domů.
Společnými silami donesli veškeré tašky do domu a nechali je na chodbě. Billův pokoj ještě nebyl zcela zařízený, takže nebyla ani skříň, do které by se mohly nové věci uložit.
Oba byli zralí akorát tak do postele. Jenže pokud si Bill dobře vzpomínal, byla zde jen jedna jediná postel, ve které by se teď dalo pohodlně spát, a to byla Tomova.
„Tome, kde… kde budu spát?“ zeptal se potichu, že jej Tom skoro neslyšel.
„Přeci se mnou. Jestli ti to nevadí,“ odpověděl Tom a mile na Billa mrknul. Bill trochu zčervenal, ale přikývl.
Společně došli do Tomova pokoje. Tom se začal svlékat z mikiny a kalhot. Chystal se do sprchy.
„Půjdeš také?“ natáhl k Billovi ruku.
Bill nebyl zrovna nakloněn tomuto nápadu, ale cítil, že je Tomovi dlužný. Proto se nejistě zvedl a chytl se Toma. Nechal se odvést do koupelny a následně i svléknout. Nemluvili.
Tom pobídl Billa, aby si vlezl do sprchového koutu a pustil vodu. Poté si stoupl k němu a s očima zabodnutýma do tváře svého bratra, na sebe nechal padat proudy horké vody.
Bill si Tomovu nečinnost vyložil po svém. Nejspíš po něm Tom chce, aby začal. A tak tedy začal.
Přistoupil k němu na minimální vzdálenost a rty se mu otřel o jemnou kůži na krku. Dlaněmi jej pohladil po zádech.
Tom mu však nadzvedl hlavu tak, aby byli na stejné úrovni a za neustálého očního kontaktu, se blížil k bratrovým rtům těmi svými.
Billa to překvapilo. Spustil ruce podél těla a čekal, až se Tomovy rty dotknout těch jeho. Lhal by, kdyby tvrdil, že se netěší.
Pomalu zavřel oči. Chtěl si polibek vychutnat, ale těsně předtím, než stačil své rty přitisknout na Tomovy, Tom ucukl hlavou a Billovy rty skončily na jeho tváři.
Tom si odkašlal a lehce od sebe Billa odstrčil.
Bill sklonil hlavu a mlčky opustil koupelnu, zabalený v ručníku. Měl to vědět. Tom by jej přeci nikdy nepolíbil. Sám mu to přeci řekl. Děvky nelíbal.
Bill se převlékl do suchého oblečení a posadil se na postel. Natáhl se k nočnímu stolku a rozsvítil malou stolní lampičku.
Chtěl se poté zase narovnat, ale zabránila mu v tom fotka, vystavená na stolku.
„To snad není možné…“ vydechl a z oka se mu spustila osamělá slza. Jak je to dlouho, co tuhle fotku neviděl? A co to vlastně znamená?
Snad Tom není jeho… nebo je?
autor: Vanity
betaread: Janule
A už to zjistil….:-)
no tak Tomé proč si ho nepolíbil? 😀 senzační…! honém dál…!!
hadry ze sekáče tak to sem á asi opravdu blbě
ale je…..
jee ja se tqk tesim az tady bude dalsi dil..x)..nadherna povidka tuhle mam nejnejradsi x)
Chudák Bill… Takový dlouho kýžený okamžik a Tom ho promešká 😀 Vážně pako…
no jasně, rejpněte si do mě.. mě které nejede komp :'( takže mám dílek napsaný ale až nám komp pojede tak ho přepíšu ale nevím kdy to bude x'( jinak jsem ráda že se vám poovídka líbí a přeji krásné prázdniny
Dáááállll!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
konečně…XD….moc hezký…takoví nákupy by nebyli špatný XD…rozhodně bych s jedním trikem neodešla,to spíš s půlkou obchoďákuXD…moc hezký…jdu na dalšíXD