Loveless 1. – TWINCESTBLOG

autor: Nephilim

Ahoj, tak jak jsme vám slíbila, tak plním a máte tu první díl Loveless, trvalo mi asi 3 hodiny, než jsme tohle přeložila. 🙂 Řeknu vám, překládat to, no to je balada, musela jsme tam habakuk věcí počešťovat a přepisovat, tak doufám, že se vám to bude v mém podání líbit. Je to opravdu hodně dlouhý, tohle je jedna část 1. kapitoly, kapitol je celkem 30 a v každé kapitole je takovýhle částí o téhle délce 4-10. Takže počítejte, že tahle povídka je na dlouho. No nic, užijte si první díl, alespoň o kousek víc než já 🙂 Pa, Mei

Taky vám k tomu něco napíšu :o). Děkuju Mei, že se pustila do tak časově náročnýho překladu, bude to práce na dlouhou dobu. Překlad z italštiny je tu poprvé, tak doufejme, že se bude dařit. :o) Povídka je skutečně hodně dlouhá, ale protože části kapitol jsou kraťounké, budou na blogu častěji. Plánujeme to s Mei na pondělí, středu a pátek, pokud bude stíhat překládat a nenastanou komplikace.

Povídka, jak víte z videa, obsahuje tzv. prvek M-preg (mužské těhotenství), takže pro ty, kteří tohle téma nemáte rádi, nečtěte ji. Dvojčata tu nejsou sourozenci, ale to určitě vyplyne z povídky.

Co se týče komentářů… snažte se vy, co umíte, komentovat anglicky. O italštině ani nemluvím, takových vás tu moc nebude, ale kdokoliv to zvládne, má volné pole působnosti. Za ostatní, kteří anglicky neumí, bude jejich komentáře Mei překládat a posílat je Nephilim, takže můžete i česky, ale snažte se prosím radši anglicky, ať má Mei k tomu překládání co nejmíň práce. Takže vzhůru do čtení. Pa Janule :o)

Freindless (Opuštěný)

(toto je název 1. kapitoly, která má 7 částí, takže už ho znovu uvádět nebudu, platí, dokud tu nebude další)

Ta zatracená tužka.

Ta tužka, s kterou psal, už chybělo jak jedno políčko na doplnění.

Slyšel ji spadnout na zem s malým žuchnutím, ale neodvážil se pro ni ohnout a sebrat ji, tak moc se bál. Jen upřeně dál koukal na tabuli a myšlenkami byl jinde.

„Moje tužka, Trümpere!“ Zaslechl slizký, jedovaný hlas za ním, po němž následoval hluk známý jako chichotání. A někoho, pohybujícího se za jeho zády, kdo zvedl tužku z podlahy.

Nechtěl se otočit, byli to oni, vždycky to byli oni.

Nechtěl se setkat s jejich opovržlivými pohledy, natož poslouchat jejich narážky.

Ale musel, kdyby neuposlechl, bylo by to ještě horší.

Vytáhli ho na nohy, on se pomalu otáčel, v třesoucí se ruce svírajíc tu tužku.

Byl tam!

Jeho trýznitel. Co mohla být pro něj větší zábava, než ho mučit.

„Nemyslíte si, že úder ruky bude tady málo?“ Zazněla otázka z úst jednoho z chlapců.

Jeden z nich ho chytil za vlasy a tahal, ne tahal, ale přímo trhal. Byl to Georg Listing.

Bill si byl jistý, že jeho jméno nezapomene do konce života.

Krve by se v něm nedořezal. Cítil, jak se ocitl na zemi ranou Toma Kaulitze.

Připadal si tak bezmocný.

Chytl ho, chytl ho takovým stylem, že jej všechno bolelo, začali ho bít před očima celé třídy, včetně profesora. Přál si, aby se s ním zacházelo jako s morem, alespoň by si každý den nemusel ošetřovat krvácející rty…

Chlapci se k němu nebezpečně přibližovali.

Georg se na něj usmál, ne usmál, jízlivě se na něj podíval s agresí v očích.

Vzal do ruky penál a vysypal všechny jeho tužky na podlahu.

„Oops, jaká nedbalost, Trümpere. Seber to!“ Rozkazovačně kývnul k podlaze.

Bill s tichým povzdechnutím začal sbírat všechny tužky, třesouc se strachy, co bude dál.

Slyšel za sebou jen chichotání a pak cítil ruku, která ho bije!

Rána po ráně byla větší a větší, nevěděl, co má dělat s rukama, jak se bránit.

Ze třídy se pořád ozýval ten smích, všichni se smáli, až smíchem rudli a ponižovali ho ještě více jejich pohledy.

Když ho přestala bít, položil sesbírané tužky na sůl a přemýšlel, jak se co nejlépe vyhnout jeho útoku. Vysmíval se mu do očí, musel je okamžitě sklopit.

„Díky, doufám, že se ti to líbilo, a že se cítíš nabuzený.“ Rozesmál se Tom, a všichni kolem něj, vtipu, který nebyl vůbec vtipný. To si ovšem nemysleli ostatní, podle nich ten dredáč byl ten nejvtipnější ze všech. Přitom se stále pohupoval na židli sem a tam s nohama hozenýma na lavici. Stejně jako tomu bylo na začátku hodiny, Bill si přál, aby už konečně zazvonilo. Všechno kolem něj se mu zdálo být lhostejné.

Zaťal ruce v pěst a přál si, aby mohl lítat a mohl se tady nad to všechno povznést.

Podíval se na profesora s obviněním v očích a ten se jen nečině vrátil k vysvětlování látky u tabule a dělal, jako by se nic nestalo. Neměl odvahu. Nikdo ve škole neměl odvahu na to, aby zasáhl a postavil se proti Tomovi. Opět na sobě ucítil pár vysmívajících se očí, které se vzdalovaly ke své lavici, byl to Andreas s blaženým pocitem, že mu opět ublížili. Tom, jako ostatní, byli spokojeni, bez známky lidskosti vůči němu.

Od té doby, co je Bill zná, se musí ptát na jednu otázku. Proč musí být Andreas vždycky středem všeho? Odpověď je jednoduchá, je to syn ředitele, je inteligentní (:D), bohatý a může mít všechno. Proč si vybrali zrovna jeho? To byste vyčetli v jeho očích, kdykoliv, když nemohl uletět od toho zlého, tak moc ho to bolelo.

Povzdechl si a nechal spadnout svoji hlavu, a tak ji měl v úmyslu nechat přinejmenším do konce hodiny.

Komentujte prosím anglicky, díky J. :o)

autor: Nephilim

translate: Mei

betaread: Janule

Počet zobrazení (od 15.6.2021): 45

30 thoughts on “Loveless 1.”

I´m so happy that is this story here!!!

30 thoughts on “Loveless 1.”

Napsat komentář: kiki Zrušit odpověď na komentář