Zapleten v lásce 9.

autor: Ivetka

,,Ticho v soudní síni! Nechte vypovídat toho chlapce!“

,,Já ani vlastně nevím, jak přesně jsem se tam dostal. Probudil jsem se v nějakém starém pokoji. Podle toho nábytku a všeho jsem poznal, že nemůžeme být v Německu. Dostával jsem pravidelně najíst, nikdo mi nic neudělal. Potom jsme se přemístili na jiné místo. Do takové vily, kde jsem měl naprostou volnost. Mohl jsem chodit po baráku, po zahradě, dělat, co se mi zamane. Já… Lucky ke mně byl nejvlídnější. Povídal si se mnou, pomáhal mi, všechno mi povoloval a chválil mě. Dokonce se o mě i tak nějak staral. Všichni se ke mně chovali slušně. Celou dobu…“ Bill se vše snažil říct, co nejstručněji to šlo.

,,Takže vy říkáte, že si nepamatujete, jak jste se tam dostal? A že vás za celý pobyt nikdo fyzicky nenapadl?“ optal se soudce.

,,Nikdo mi nic neudělal…“ Billovi se nechtělo všechno říct v místnosti, kde pět metrů od něj seděl Lucky a nevěřícně se na něj koukal.

,,Pro bezpečnost Billa a jeho rodiny jsme přesunuli všechny členy jeho nejbližší rodiny na jiná místa a všichni jsou pod maximální ochranou. Konečný verdikt bude vykázán po dohodě soudní rady. Zatím prosím opusťte soudní místnost. Za hodinu se bude pokračovat.“

,,Pojď někam na jídlo, Bille,“ pobídl Billa Tom, hned po tom, co vyšli ze soudní místnosti. Bill spokojeně souhlasil.

,,Nejradši bych si dal panáka a pár facek,“ řekl po cestě.

,,Zvládl jsi to na jedničku, Bille. Panáka si dáme, ale až přijedeme domů, ano?“ usmál se Tom a chytl jej okolo ramen. Billa nesmírně uklidňovala tahle Tomova podpora. Byl mu za ni vděčný. Tom mu celou dobu hodně pomáhal.

—

,,…soudní rada rozhodla o zatčení všech únosců Billa Kaulitze na šest let vezení. Všichni budou převezeni do své rodné země a tam se o ně postarají.“ – Bill měl velký knedlík v krku, když tohle poslouchal… Jeho necelý týden v cizině, a teď za to všichni budou za mřížemi celých šest let. Bez pohledu na přírodu. Na svět. Tolik věcí se změní. ,,Nemohli bychom už prosím jít?“ zaškemral Bill a zatahal Toma dětinsky za rukáv.

,,Už tě to tu nebaví?“ optal se Tom.

,,Ne… chci domů,“ kníknul.

,,Počkej ještě chvilku, za chvíli bude konec.“

O_o

,,Bille, uklidni se už sakra!“ okřiknul jej Tom. Po celou cestu domů si Bill nadával, že za to všechno může on. Že on může za to, že se tohle všechno v poslední době stalo. Tom už to nemohl vydržet, ani jej to nebavilo poslouchat. Už několikrát mu zopakoval, ať toho nechá, že vše dopadlo dobře a spravedlivě, ale Bill byl jako v transu. Proto na něj zakřičel. Bill se na něj nevěřícně kouknul.

,,Je to pravda, za tu se člověk zlobí,“ odseknul před domovními dveřmi.

,,Pojď sem,“ přikázal mu Tom hned po tom, co vešli dovnitř. Bill se na něj otočil a zůstal koukat. Poslušně k němu přešel a zůstal stát těsně před ním. Tom jej pevně objal. ,,Už nechci slyšet nic podobného ve stylu, že ty za to můžeš, že je to tvoje vina. Ano?“ šeptnul a pohladil ho po zádech. Bill jen tiše přikývl na souhlas a pevně se k němu přitulil. Zavřel oči a pravidelně vdechoval Tomovu vůni na krku. Chvíli se objímali, Tom mu potom rukou zajel do vlasů a začal jimi opatrně projíždět a masírovat mu vlasové kořínky. Tohle Bill miloval. ,,Mmm,“ spokojeně zavrněl a trošku zaklonil hlavu. Tom se spokojeně usmál a pokračoval.

Chvíli stáli a objímali se, potom se rozhodli navečeřet se a jít si pomalu lehnout.

,,Tome. Chtěl jsem se zeptat. Nemohl bych dneska spát u tebe?“ pípnul Bill, když uklízel nádobí z myčky.

,,Samozřejmě, že můžeš, jak chceš,“ usmál se na něj Tom a šel se pomalu vysprchovat. Bill došel zamknout a zavřít všechna okna a dveře v přízemí, a potom šel nahoru k Tomovi do pokoje.