Jin Bojovník 2.

autor: Deni

„Hele,“ Alex poklepal na rameno Tomovi, který ho však vůbec nevnímal. Hlasitě podporoval Tobiase, který se účastnil batllu. On chtěl taky, a tak moc, ale pro účast byl povinný věk minimálně 17 let. Do toho mu chyběly ještě tři zatracené měsíce.

„Tak Tome.“

„Co?“ otočil se na něj, ale stále jej moc nevnímal.

„Vidíš tamtoho týpka?“

„Kterýho?“

„Toho v tom županu,“ ukázal Alex prstem před sebe a Tom se tím směrem podíval. „Pořád na nás zírá,“ dodal Alex na vysvětlenou, když Tom jen nechápavě pokroutil hlavou.

„No a? Kašli na něj. Já… To je Vanessa?!“ Tom najednou změnil téma, když se mu do zorného pole dostala postava jeho sestry. Cítil, jak jím cloumá vztek. Samozřejmě, že se nepřevlékla a teď jí obklopovala parta blbečků z vyššího ročníku.

„Omluv mě,“ zasyčel ještě na kamaráda a vyrazil ztropit scénu. Nějaký ‚týpek v županu‘ mu byl momentálně naprosto volný.

„Vanesso?!“

„A kruci.“ Dívka si skousla ret a nevinně se usmála. „Omluvte mě,“ špitla ještě rychle a užuž se chtěla ztratit v davu, když ji Tom silně uchopil za rameno.

„Co tady děláš?!“

„Tomeee,“ zakňučela prosebně. „Přestaň dělat scény, prosííím.“

„Jdeme domů, dělej!“ Nesmlouvavě ji táhl ven z obchodního domu a naprosto ignoroval její protesty. Byl naštvaný. Nemohl si užívat vlastního života, aniž by jí neměl za zadkem. A když se mu náhodou povedlo vyšetřit chvilku jen pro něj a jeho přátele, stejně ji musel nějakým způsobem hlídat. Někdy opravdu roli staršího bratra nesnášel.

„Tome? Co je ten chlápek zač?“

„Kterej?“ Vztek už jej pomalu přešel a teď oba čekali na autobus. Tom se rozhlédl kolem sebe, všiml si, že na protější ulici stojí ten samý chlápek, na kterého jej upozorňoval už Alex. To bylo… divný.

„Nevím,“ pokrčil rameny a ještě chvíli si neznámého chlapíka v hábitu prohlížel. „Pojď, jedem.“ Oba nastoupili do autobusu a automaticky zabrali dvě místa v polovině, u dveří. Tom zapadl k okénku, stále přemýšlel nad tím, kdo ten divný chlapík je, a proč ho sleduje. Musel určitě sledovat jeho, už v obchoďáku se díval jejich směrem, a když s Ness odešli, zase se objevil poblíž. Vážně to bylo divný.

***

„Dobrou noc.“ Tom se zvedl z pohovky, na které se ještě před chvílí strkal s Vanessou, a odešel k sobě do pokoje. Nebyl nijak zvlášť unavený, ale pořad v televizi, který sledoval zbytek jeho rodiny, jej opravdu nezajímal, a na zítřek chtěl být odpočatý. S klukama měli jít hned po škole na bazén, kde měli mít jistý ‚souboj‘ s nepřátelskou partou.

V pokoji bylo neskutečné dusno a, konec konců, i smrad, takže si raději otevřel okno a rovnou zamířil do koupelny. Byl natolik zabrán do příjemného bičování proudu vody a svých vlastních myšlenek, že ani nepostřehl hlasité bouchnutí, které vyšlo z jeho pokoje.

*

Mrštným skokem se vyhoupl na větev stromu, od té se opět odrazil a tiše jako kočka dopadl na terasu krásného rodinného domku. Usmál se a přesunul se k oknu, balkónové dveře byly zavřené. Nahlédl dovnitř, a když si byl jistý, že obyvatel pokoje není přítomný, rychle proskočil oknem dovnitř.

„Kruci!“ zaklel, když hlučně dopadl na kolena. Se zamračeným obočím zapátral po příčině jeho pádu. ‚Oh, ovšem, kluk,‘ pomyslel si, když viděl haldu zmuchlaného oblečení pod oknem a jakousi velkou krabici, o kterou při skoku zavadil. I přes ten neskutečný bordel měl Tom celkem hezký pokoj, to musel uznat. Na jeho vkus možná až moc barevný, ale líbilo se mu to.

Rychlými kroky došel k posteli, v ruce otáčel medailonem a uvažoval, jestli ho tam jen tak nechat, nebo jestli na chlapce počká. Ale zase jej nechtěl vylekat svou náhlou přítomností. Rozhodl se pro první možnost.

Na stole vedle postele našel kus papíru a tužku. Rychle napsal vzkaz, který společně s medailonem odložil na zmuchlaný polštář. Lekl se, voda v koupelně přestala téct a zaslechl tiché, čvachtavé kroky. Rychle se vrátil k oknu a tak, aby se nezamotal do Tomových špinavých trenek, vyskočil zpět na terasu. Chtěl hned pokračovat pryč odtud, ale koutkem oka zahlédl Tomovu postavu. Otočil se a zalapal po dechu. Byl nahý!

*

Smyl ze sebe zbytky sprchového gelu a ještě chvíli si užíval příjemně teplou vodu, než ji nakonec zastavil. Natáhl ruku po ručníku, ale nahmatal jen prázdný vzduch. ‚Babička,‘ napadlo ho okamžitě. Zase tady určitě brala špinavé prádlo, ale čistý ručník sem už nedala. Povzdechl si a nezbylo mu nic jiného, než se vrátit do pokoje nahý a celý mokrý. Byl rád, že má koupelnu z jedné strany propojenou s pokojem, nechtělo se mu o pomoc žádat Ness.

Mířil ke skříni pro čisté trenky, když si všiml něčeho na polštáři. Uchopil medailon do ruky a se zájmem si ho prohlížel. Nakonec se podíval na papír, na němž medailon ležel. Jen nějaké čínské znaky.

„Blbej vtip,“ zašeptal zamračeně, ještě jednou si prohlédl medailon a odhodil ho někam za sebe. Uslyšel zvláštní zašramocení na terase. Otočil se a stále tak, jak byl, přešel k balkónovým dveřím, které tahem otevřel. Rozhlédl se, ale nikoho tam neviděl. Ani pár dvou zářících očí, jež jej pozoroval z koruny stromu.

Zašel zpět do pokoje, konečně na sebe něco oblékl a padl do postele. Zhasnul malou lampičku a, i když nebyl příliš unavený, za malou chvíli spal.

autor: Deni