autor: Deni „Mami? Jdu k Billovi!“ Tom si právě oblékal bundu, když z kuchyně vykoukla hlava jeho maminky. „V kolik budeš doma?“ „Já… můžu tam spát?“ Tom se na ni nevině uculil, zatímco si házel batoh přes rameno. Vlastně, plánoval to předem.
autor: Deni Zatímco se Tom a ostatní mistři pokoušeli dostat za Billem, on jen stál a zpovzdálí sledoval, jak vysoká, štíhlá postava probouzí k životu hliněné sochy – terakotovou armádu. Už teď, při pohledu na blonďáka, který jí stál v čele, mu
autor: Deni betaread: Janule Když se toho rána Tom probudil, ležel v posteli sám. Přetočil se na záda a protáhl se. Když se v posteli posadil, rozhlédl se po celém pokoji, nikde však neviděl jedinou známku toho, že by tady s ním
autor: Deni betaread: Janule „Kruci,“ zaklel tiše a dvěma kroky se přesunul i k druhým dveřím, které taky zamknul. Srdce mu ještě stále silně bilo v hrudi, měl pocit, jako by si snad chtělo prorazit cestičku ven. Opřel se hlavou o tvrdé
autor: Deni „Bille?“ Tom slastně přivíral oči, jak se Billovy prsty zlehka dotýkaly jeho zad. Bill dodržel své slovo a opravdu Toma masíroval, což se dredatému chlapci víc, než jen líbilo. „Ano?“ Bill se sklonil k jeho uchu a zlehka jej na
autor: Deni „Tome!“ Bill byl ve vteřině u něj. Nevšímal si významných pohledů mezi Āizōngem a Wanyou, snažil se pomoct Tomovi, který se o kalhoty zasekl na plotě. „Jsi v pořádku?“ Postavil ho na nohy a starostlivě si ho prohlížel. Tomovi divoce
autor: Deni „Um, Bille? V čem mi pomůžou tři dřevěné figurky?“ „Jsou kamenné.“ „Dobře, tak kamenné,“ opravil se Tom a protočil oči. Bill se zasmál a všechny tři před ně položil na zem. Seděli opět na kopci nad městem, měli tam naprosté
autor: Deni „Pamatuješ? Ty jsi… ta první noc!“ vydechl najednou Tom a trochu od sebe Billa odtáhl. „Ty jsi mě tu noc viděl, když jsem šel ze sprchy. To ty jsi byl na terase.“ Tomovy tváře přímo hořely studem. Bill zlehka přikývl
autor: Deni „Bille? Vážně mě baví do tebe takhle kopat, ale… čeho tím docílíme?“ Tom opět nakopl Billa do ramene a láhev, kterou držel Bill v ruce, úspěšně minul. „To je proto, že jsi tak tvrdohlavě odmítal trénovat,“ vyčetl mu Bill a
autor: Deni „Tak jo, my jdeme. Ahoj.“ Tom za nimi zabouchl dveře a v Billově doprovodu se vydali k Andyho domu. Nebylo to příliš daleko, ale dobrých 20 minut jim to zabralo. „Ahoj,“ usmál se Tom na pár lidí z hlučné společnosti.