autor: Majestrix
Je přátelství vážně odpovědí? *přikyvuje*
„A tak se podíval nahoru a ta kočka mu nachcala do oka,“ chechtal se Georg. Gustav zavrtěl hlavou.
„To je čůrák,“ zasmál se a zrovna, když chtěl zaťukat, Billovy dveře se otevřely a kluci stáli tváří v tvář Jörgovi Kaulitzovi. Jeho oči vypadaly podezřele leskle, přikývnul, popotáhnul a prošel okolo nich. Oba chlapci se na sebe podívali, a pak vešli do místnosti. Bill stál ve dveřích do koupelny a vypadal poněkud znaveně, ale v dobré náladě.
„Ahoj, kluci,“ řekl vesele, velmi rád, že je vidí. Tom seděl na židli, nohy na posteli, koukal na televizi a snažil se přinutit ovladač, aby fungoval.
„Čau,“ řekl Tom a zamračil se nad nějakou talkshow, kterou okamžitě přepnul.
„Uh… proč Jörg brečel?“ zeptal se Georg a zavřel za sebou dveře. Bill se podíval na Toma, který si povzdychl, sáhl si do kalhot a vyndal 10 €.
„Díky,“ vzal mu Bill peníze z ruky a dal si je do kapsy od županu. „Viděl ultrazvuk,“ sebral fotku ze stolku vedle postele a podal ji Gustavovi.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se blonďák a vzal si fotku do ruky. Bill přikývnul, přešel k posteli, přičemž za sebou vezl svou kapačku.
„Jo, musím se jen vždycky na chvilku zvednout a projít se, jinak budu mít bolesti, říkala doktorka, i když mám dojem, že horší než teď to být nemůže,“ řekl, Tom se zvedl ze židle a pomohl mu do postele.
Gustav se podíval na kus papíru, co držel v ruce a zamrkal; mohl rozeznat hlavičku a ruce, to ostatní ale bylo pořád rozmazané. Cítil, že si Georg stoupl za něj, přemýšlel nad tím, co by s Georgem dělali, kdyby byli v té samé situaci jako Bill. Oklepal se a snažil se na to nemyslet. „Wow, tak tohle je v tobě?“
„Alespoň to tak vypadá,“ usmál se Bill.
Gustav se na svého kamaráda divně podíval a povzdychl si. Někde vzadu jeho mysli, nezáleželo na tom, kolika změnami Billovo tělo prošlo, si stále myslel, že se tohle prostě nemůže dít. Ta fotka z ultrazvuku byla ale pravá; dosvědčovala, že ve zpěvákovi bylo dítě, opravdové živé dítě…
„Už jste vybrali jméno?“ vypravil ze sebe, zamrkal pryč slzy, které se objevily z ničeho nic. Gustav si promnul krk a vrátil Tomovi fotku.
„Ne, teprve včera jsme zjistili, že je to holčička,“ usmál se Bill a zazíval. „Bože, dneska ráno tady byla mamka s Gordonem, aby se na ultrazvuk taky podívali, a pak tu byl taťka, všichni se ptáte na to samý, jestli už jsem vybral jméno. Kdy jsem na to měl vzít čas?“
„Můžeš jí pojmenovat Claudia. Tohle jméno se mi vždycky líbilo,“ nabídnul Gustav s úsměvem. Georg se na něj podíval a Tom si odfrknul.
„Znáš Billa, nejspíš jí pojmenuje Nena,“ zažertoval Tom, zasmál se, když ho Bill plácnul do ramena.
„Pro lásku boží, nenech ho jí tak pojmenovat,“ oklepal se Gustav hrůzou a posadil se na druhou stranu Billovy postele. „Takže, zvládáš to v pohodě? Tom nám řekl, co se stalo.“
Bill se podíval na Toma, a pak se otočil zpátky k bubeníkovi. „Teď mi je fajn. Jenom musím zůstat napojený na IV, dokud tu jsem. Přiberu tak na váze a dodá mi to živiny pro dítě.
„Bill má pocit, že to cítí v puse,“ řekl Tom suše a Georg se posadil vedle zpěvákových nohou.
„Fakt to cítím,“ opáčil Bill a zašklebil se. „Je to celkem sladký.“ Tom se na něj podíval a zamilovaně se usmál.
„Jsi toho plný.“
„Tomi!“ zasmál se Bill a zapištěl. „Nehodlám ji pojmenovat Nena,“ vypláznul na něj jazyk a lehnul si. Tom se zamračil nad tou viditelnou křehkostí svého bratra, podíval se na své kamarády a bylo mu jasný, že si toho všimli také.
„Hele, nejsme tu na dlouho, jedeme dnes do Berlína,“ řekl Georg až trošku moc nadšeně a Tom se na něj chápavě usmál. Kdyby totiž neodešli ze své vlastní vůle, Bill by je nikdy nevyhodil.
„Na rande?“ zazíval Bill a usmál se.
„Možná,“ pokrčil Gustav rameny a pohladil ho po kotníku. „Vrátíme se ještě, ano?“
„Jo, hej, vyprovodím vás,“ postavil se Tom a pohladil Billa po ruce. „Budeš v pohodě?“
„Tomi, jdeš jenom na druhý konec chodby,“ řekl zpěvák a popohnal ho. Tom se usmál a následoval Georga s Gustavem ven z pokoje, zavřel za nimi dveře.
„Díky kluci, je vyčerpaný,“ řekl Tom, když byli na chodbě.
„Proč je tak unavený?“ zeptal se Georg s obavami. „Vždyť přeci pořád leží.“
„Mezi operací, co byla včera večer a ultrazvukem, který byl dneska ráno, se moc nevyspal. Uprostřed noci se pořád probouzel nebo nemohl usnout. Mamka s Gordonem měli přijet odpoledne, ale jakmile se doslechli o ultrazvuku, nemohli si to nechat ujít. Nikdo nevěděl, že přijede i táta a ten tu zůstal asi hodinu. Deset minut v kuse nadával na otce toho miminka a během toho se dokonce i rozbrečel,“ Tom se usmál na doktorku Addamsovou, která procházela kolem, a povzdychnul si. „Bylo to velice náročné dopoledne.“
„Nemuseli jsme dneska jezdit, teda, chci říct, že jsi nám mohl zavolat a přijeli bychom až zítra,“ zamračil se trošku Gustav. „Nechci Billa stresovat.“
Tom si promnul krk a zavrtěl hlavou. „Chtěl vás, kluci, vidět a oba jsme rádi, že jste přišli.“
„Víš, je mi jasný, že je to divný, divnější než pro všechny z nás. Jsi dobrej brácha,“ usmál se Georg, když se zastavili u výtahů. „Můžeme přijet zítra odpoledne?“
„Bude určitě moc rád, už jsme oba dva pořádně znuděný z televize, co tu je,“ zasmál se kytarista.
„Co, není tam porno kanál?“ zažertoval Gustav.
„Přesně, znáš mě,“ protočil Tom oči a strčil blonďáka do výtahu, když se otevřel. „Čau zítra,“ zamával a odešel.
Cesta dolů na parkoviště probíhala v tichosti, Georg koukal do zdi a cucal si ret. Gustav ho sledoval, pak se otevřely dveře a byli v přízemí. „O čem přemýšlíš?“ zeptal se tiše, když vystoupili.
„Jen… bože, tolik se toho pro Billa změní. Strašně moc věcí, je to hrozný. Jeho život už nikde nebude, co býval,“ řekl omámeně. „Fakt nikdy.“
„A to ti to došlo až teď?“
„Ne, ale když jsem viděl ten ultrazvuk… tak prostě… já nevím.“
Gustav ho chápal, opravdu, bál se o Billa a jeho dítě; na druhou stranu ale věděl, že s Tomem a rodiči to Bill zvládne.
„Gustave?“
„Hmm?“
„Co kdyby se tohle stalo nám?“ Gustav se na něj podíval a nasadil si brýle. Slunce bylo silné a to ještě ani nevyšli ven.
„Nestane. Nenosíš tu hloupou náplast a používáme kondom,“ řekl. To byl konec.
„Já vím, ale co kdyby se nám to bývalo stalo?“
„O tom nehodlám přemýšlet,“ zpomalil, protože si Georg nandával taky brýle, tak aby mu stačil. „A neříkej ‚ale mohlo by‘, nesnáším hypotézy.“
Georg už byl zticha, alespoň dokud nenasedli do auta. „Gustave?“ zeptal se a nastartoval auto. Bubeník se na něj otočil a zamračil se.
„No?“
„Neber si to osobně, ale nechtěl bych v sobě nosit tvoje dítě.“
„Beru na vědomí.“
~*~
„To je nechutný,“ zašklebil se Bill a zavrtěl hlavou, zatímco Andreas vtipkoval, že si kousne… a kousnul.
„Ugh, chutná to jako křída,“ vyplivnul to zpátky do mističky a položil na tácek. „Nedivím se, že to nejíš.“
„Zkoušel mě donutit to sníst, odmítnul jsem. Vypadá to jako křída. Rozpatlaná mokrá křída,“ posadil se Tom k Billovým nohám a začetl se do časopisu o autech. Na obálce byl Samy Deluxe a Escalade se super kapotou. Podíval se na Billa a ukázal na fotku. Výraz v jeho obličeji bylo jednoznačné ne.
„Jo, je to hrozný. Chtějí ti to tady tím ještě zhoršit? Možná kdyby ses o sebe líp staral, tak bys tu teď nemusel být a nenutili by tě tohle jíst,“ řekl Andreas a sebral jeho kartu. Bill protočil oči a povzdychnul si.
„Ano, mami.“
„No tak, myslím to vážně. Bojím se o tebe, speciálně teď, když se mám bát ještě o víc,“ protočil Andy oči, když se Bill podíval se strachem dolů. „Bože, bude to s tebou vážně těžký, až budeš tlustej, co?“
„Už jsem se dávno rozhodl, že schovám všechno, co by mohl zničit,“ zvedl Tom pohled a zavrtěl hlavou. „Nevidíš ho snad? Vším hází, když se třeba jen zahlédne v zrcadle… A taky sundám všechna zrcadla, jen pro jistotu,“ uculil se na jejich nejlepšího přítele.
„Já tě zabiju.“ Kopnul Bill bratra do nohy a usykl, sáhl si na břicho. Andreas vyvalil oči a sledoval Billa se zhluboka nadechnout a pak si lehnout.
„Seš v pohodě?“ zeptal se opatrně.
„Jo, tohle se někdy stává. Svaly se stále snaží uzdravit a někdy se prostě jen víc stáhnou,“ vysvětlil mu Bill. Tom ho jemně pohladil po kotníku a přál si, aby ho té bolesti mohl zbavit.
„Proč tohle děláš sám?“ zeptal se Andreas po pár minutách. Tom zvedl pohled od časopisu a zamračil se.
„Co jako?“
„Proč tady není otec? Bill má bolesti a je v nemocnici, proboha, a ten chlápek se stále ještě neukázal. To ho to nezajímá?“
Bill zvedl pohled od svých karet a rozpačitě si poposednul. „Není to tak jednoduché,“ řekl tiše.
„Jasně, že je. Ať už tady ten kretén je nebo není. Konec příběhu. Měl by tu být, Bille,“ položil blonďák své karty na stolek.
„Nedělám to sám. Tom je tady, mám rodiče, a doufám, že ty tu taky chvilku pobudeš. Neřeš to, všechno je tak, jak má být,“ poprosil.
„Proč o tom nikdo nechcete mluvit? Kurva, Bille, jsem tvůj nejlepší kámoš, když to nemůžeš říct mně, tak komu?! Tom to určitě ví!“ rozhodil zoufale rukama.
„Možná, že prostě jen nemůže přijít a říct to. Možná by to pak bylo ještě horší, kdyby to udělal,“ řekl Tom tiše a koukal přitom na svůj lem od trika.
„Kdyby to dítě bylo moje, bylo by mi jedno, jak těžké to je, se k němu přiznat, prostě bych to udělal. Nejsem zbabělec jako on,“ zasyčel.
„Já nejsem zbabělec, a ten kdo si to myslí, ať mi políbí prdel!“ rozkřičel se Tom a zvedl obličej ke svému příteli. Bill vyvalil pusu a Andreasovo rozzlobení se změnilo ve zmatení, odtáhnul se od rozzlobeného Toma pryč. Blonďaté dvojče nedávalo svou zlost najevo často, a když už, tak to bylo něco.
„Co?“ zeptal se roztřeseně a udělal další krok zpátky.
Tomův obličej byl červený, zhluboka dýchal a byl si vědom toho, že řekl až moc. Zavřel oči a přál si, aby to mohl vzít zpátky, ale když je zase otevřel, blonďák na něj stále zíral s vykulenýma očima a bylo vidět, že je v šoku. Musel odvrátit pohled.
Andreas se podíval na Billa, ten odmítal zvednout pohled, koukal na peřinu, co mu zakrývala nohy, karty ho nezajímaly. „Oh bože…“ řekl tiše a otočil se zpátky na Toma. „Ty jsi ten táta?“ zeptal se pomalu, nebyl si jistý, jestli chce znát odpověď. Tom zíral do zdi a snažil se zbavit knedlíku, co měl v krku.
„Bille?“ zeptal se Andreas Billa prosebně. Zpěvák se na něj jen podíval, a pak odvrátil pohled stejně jako jeho bratr, v obličeji byl naprosto bledý. „Můžete laskavě někdo něco říct…?“ řekl Andreas rychle, měl dojem, že se asi zblázní.
„A co chceš, abychom ti řekli? Co ti asi tak můžeme říct?“ zeptal se Tom nevrle.
„To… nemůžeš myslet vážně,“ dosedl Andreas na židli vedle Billovy postele. „Nemůžeš být její táta,“ řekl slabě.
„Pořád si tlačil a tlačil, a teď to víš,“ promnul si Tom obličej a zhluboka se nadechl. Něco v jeho hrudi se hnulo, možná teď ztratí přítele, ale konečně to někomu řekl, a teď se cítí dobře.
Andreas zvedl pohled a podíval se na Toma, potom na Billa. „Jak dlouho se tohle mezi vámi děje?“
Bill si hrál se švem od povlečení a povzdychnul. „Proč to chceš vědět?“
„Prostě mi to řekni.“
„Od léta, co bylo před našimi čtrnáctými narozeninami,“ odpověděl zbídačeně.
Andreas na Billa šokovaně koukal, pak se podíval pro jistotu na Toma. Dredatý chlapec přikývnul, opřel se o zeď a svezl se dolů. V místnosti nastalo strašlivé ticho, Bill sledoval hru světla, které dopadalo na jeho postel. Naoranžovělé zlato západu slunce zalilo pokoj, najednou si připadal jako v pasti.
„Bylo to u mýho dědy na chatě?“ zeptal se Andy pomalu.
„Co?“ zeptal se Tom ze země.
„Bylo to u mýho dědy na chatě? Pamatujete, byli jsme tam na týden a vy dva jste se hádali jako kočka se psem a já jsem se s vámi nechtěl taky hádat, takže jsem vám řekl, že nebudeme spát v jednom stanu, postavil jsem si svůj a vás dva jsem nechal v tom větším. Byl jsem na vás oba hrozně naštvaný. Mělo to být naše léto, náš týden předtím, než jste měli jet nahrávat. V polovině výletu jste se ale… změnili. Je to ono?“
„Proč to chceš vědět?“ zeptal se Bill znovu.
„Prostě. Odpověz. Na. Otázku.“
„Ano, bylo to ono. Nevěděli jsme, co to s námi je, a tak jsme se… hádali. Mamka byla hrozně šťastná, když si nás pozval pryč, protože z nás byla zralá na prášky,“ řekl Tom a složil si obličej do dlaní. „Chceš slyšet i o tom, jak jsem jednou v noci vošukal svýho bratra?“
Andreas vyvalil oči a než stihl cokoliv odpovědět, vešla doktorka Addamsová.
„Oh, nevěděla jsem, že tu ještě někoho máte,“ řekla a Tom se zvedl ze země, zatímco Andreas odvrátil pohled. Bill se znovu položil a vydechl. „Jak se cítíte, Bille?“
„Musím říct, že líp,“ řekl rozhodně, když začala kontrolovat stroj, který měl připojený k ruce.
„Pamatujte si, žádný stres. Ten nikdy ničemu nepomáhá,“ usmála se doktorka a pohladila ho po ruce. „Jsem ráda, že tu jste, Tome, potřebuji s vámi mluvit, můžete jít se mnou na chvilku ven?“ zeptala se a ukázala ke dveřím.
Tom se podíval na Andyho, který si stoupnul a vzal svůj časopis. „Jdu. Uvidíme se,“ odešel rychle pryč, ani se na ně nepodíval.
„Samozřejmě, doktorko Addamsová, jasně.“ Tomova euforie, že to konečně někomu může říct, zmizela, spadla na něj pravda života jako tuna cihel. Zničil důležité přátelství tím, že nedokázal držet hubu. Chtělo se mu křičet, vyšel za ní na chodbu. „Co se děje?“
„Jen vás potřebuju o něco poprosit, potřebujeme od Billa víc krve, protože musíme udělat nějaké genetické snímání. Vy a Bill máte identickou DNA, takže bych mohla dokončit snímání s vaší krví. Nechci ji brát vašemu bratrovi, protože už jsme mu toho dělali spoustu a nechci, aby omdlíval, tak co myslíte?“
Tom se na doktorku podíval a přikývnul. „Jo, dobře; kdy vám ji mám dát?“
„Co nejdřív to půjde; jen zajděte na sesternu a řekněte, že jste tam proto, abyste dal krev pro doktorku Addamsovou, oni už budou vědět. Jestli máte chvilku, můžeme to udělat rovnou.“
Tom se rychle podíval zpátky na dveře a pak kývnul. „Dobře, žádný problém.“
Zaradovala se. „Skvěle. Pojďte se mnou.“ Následoval ji do malé místnosti a posadil se na židli. „Jsem si jistá, že Bill musí být hrozně rád, že vás tu má. Většina bratrů by to nechápala.“
„Ale ano, kdyby měli dvojče. Musím tu pro Billa být, jsem starší, a je to moje práce,“ řekl Tom a nastavil ruku. Odvrátil pohled, když mu doktorka začala pumpovat s rukou. Krev mu nevadila, to ty jehly. Georg si kvůli tomu z něj rád dělal srandu.
„Uklidněte se, nic to není…“ cítil, jak to píchlo, a cuknul sebou, ale než si to uvědomil, doktorka mu k ruce přiložila vatu. „Tak, hotovo. Děkuji.“
„Bez problémů. Můžu už jít za Billem?“ zeptal se a stoupl si.
„Ano.“ Usmála se, Tom odešel a ona se zadívala na zkumavku s krví, co měla v ruce.
Bylo na čase se ujistit.
~*~
Tom otevřel dveře a usmál se na Billa, vyhodil vatu do koše. „Jak ti je?“ Bill popotáhnul, pokrčil rameny a utřel si obličej. Tom zamknul dveře a sedl si vedle postele. „Neplač, prosím,“ řekl a dal mu vlasy za uši.
„Nemůžu přestat, to ty hormony,“ popotáhnul znovu Bill a povzdychnul si. „Co když Andyho navždycky ztratíme?“ zeptal se tiše.
„To si nemyslím,“ řekl Tom jednoduše. Zněl přesvědčivě, uvnitř si ale jistý nebyl.
„Neříkej to, vím, že si nejsi jistý,“ podíval se na něj Bill a přitáhnul si ho blíž. „Ty a tvůj temperament,“ zamručel.
„Nejsem zbabělec,“ zopakoval Tom a jemně Billa políbil. Zdálo se mu, že od jejich posledního polibku uběhla celá věčnost. „Nejsem,“ zamumlal Billovi do úst.
„Já vím, na ničem jiném nezáleží, stačí, že to vím já,“ řekl a vzal Tomův obličej do dlaní. „Miluju tě.“
„Taky tě miluju,“ políbil Tom Billa znovu a povzdychl si.
„Tomi, proč nejdeš dnes na noc domů? Nevyspíš se v pořádné posteli?“
„Ne, zůstanu tu s tebou,“ zavrtěl hlavou a chytl ho pevněji. Bill se lehce zasmál a políbil ho na tvář.
„Nechceme, abys byl taky vyčerpaný,“ zamručel, když mu Tom položil dlaň na bříško a začal ho hladit. „To je příjemné,“ usmál se.
„Když tu zůstanu, tak to budu dělat celou noc,“ chtěl ho obelstít. Nechtěl bratra opustit, ne kvůli něčemu tak hloupému jako je spánek.
„To víš, že jo, ale potřebuješ si odpočinout. Opravdu, chci, abys šel,“ odtáhnul se Bill, aby viděl Tomovi do obličeje. Měl oči celé zarudlé, vypadal unaveně, potřeboval spát. „Vyspíš se v posteli, vysprchuješ se a vyčistíš si zuby…“
„Co se tím snažíš říct?“ zasmál se Tom a vyplázl na něj jazyk. „Chceš říct, že mi smrdí z pusy?“
„Myslíš, že bych to někdy řekl?“ zeptal se Bill nevinně.
„Jo,“ přikývnul.
„Oh, no dobře,“ zasmál se Bill a políbil ho. „Prosím, uděláš to pro mě, Tomi?“
„Ugh, přestaň,“ zamračil se a zavrtěl hlavou. „Ty a tvoje pitomé špulení rtů.“
„Miluješ tohle pitomé špulení rtů,“ připomněl mu Bill.
„Pravda. Fajn, ale ráno se vrátím, slibuju.“
„Já vím. Možná, až se sem budeš vracet, budeš moct protáhnout nějaké jídlo z McDonaldu,“ nakrčil obočí.
„Ne. Jak ti sem asi protáhnu jídlo?“ protočil Tom oči a narovnal se. Bill se na něj divně podíval.
„Říká člověk s obrovským oblečením. Mohl bys tam schovat i tvojí Escaladu,“ popíchnul ho Bill.
„Ha ha ha. Popřemýšlím o tom. Vyspi se, ano?“ naklonil se k němu Tom a jemně ho políbil.
„Vyspím. Ne že by se tady dalo dělat něco jiného.“
„Pa, maličká,“ Políbil Tom Billa na bříško. Bill se usmál a sledoval své dvojče jak odchází, najednou mu pokoj přišel hrozně prázdný. Zazvonil mu telefon, natáhnul se pro něj.
Byla to zpráva od Andrease.
Musíme si promluvit.
Bill si skousl ret a uvědomil si, že na tuhle konverzaci je až moc unavený.
Zítra ráno?
Promnul si bříško a čekal na odpověď. Po chvilce mu telefon znovu zazvonil, podíval se na zprávu.
Budu to první, co uvidíš.
Bill se zhluboka nadechl, snažil se vzpomenout si, že strachování nic nevyřeší, zachumlal se a zhasnul. Alespoň se spánkem neměl problémy, to byla jeho poslední myšlenka před tím, než nad ním převzalo vládu vyčerpání.
~*~
„Bože můj, to se nemůžete chovat alespoň chvilku normálně?“ zaječel na ně Andreas, zrovna když uhodil kladívkem do kolíku. Byli venku pod hvězdami, dědeček Andrei jim udělal ohniště a pak na zbytek večera odešel, měli si sami postavit stany a opékat marshmallow.
Namísto toho ale musel sledovat Toma s Billem, jak si celý den škodí. Na lodi za východu slunce, když chytali ryby. Na útesu u jezera, když skákali přes kameny. A teď, když se snažili postavit stan, se dvojčata stále hádala a Andreas nechápal, co se mezi nimi stalo.
„Řekni Billovi, ať se nechová jako malej a budeme moct!“ řekl Tom nakvašeně z druhé strany stanu, když se snažil upevnit kolík, než do něj začne tlouct kladivem.
„Jo, tím jako chceš říct, že ty se tak nechováš? Seš takovej kretén, Tome,“ zavrtěl Bill hlavou a naštvaně se otočil pryč. „A proč to stavíme do bahna? Víš, že nesnáším, když jsem špinavej,“ řekl naštvaně.
„Bahna?“ podíval se Andreas na zem, byl si jistý, že tam byla suchá hlína ještě před chvílí. Rozhlídnul se a všiml si, že Tom rozlil džbán s limonádou, kterou jim babička Alexa s láskou udělala, byl položený na jejich stolku ke grilování poblíž vody. Ta chladivá a osvěžující tekutina teď tekla po zemi přímo pod jejich stan. „Víte co? Už mám týhle sračky dost.“ Ve věku čtrnácti let Andreas miloval říkat slovo ‚sračka‘, používal to pokaždé, když mohl, když nebyl v dohledu žádný dospělý.
„Kam jdeš?“ zamumlal Tom a snažil se odehnat tekutinu od jejich stanu. Jediné, čeho ale dosáhnul, bylo, že si zašpinil ruce a rozehnal ji ještě víc.
„Jdu si pro svůj vlastní stan! Tohle je pitomý! Hádáte se od tý doby, co jsme se sem dostali! Zbývají nám už jen tři dny a já si už dál nehodlám kazit prázdniny s vámi dvěma… ugh!“ ztratil schopnost normálně se vyjadřovat, odešel ke kůlně a přitáhl si stan, který používal jeho táta. „Vy dva se o ten svůj podělte; já budu v tomhle.“ Ignoroval Billův raněný výraz a Tomovo povzdechnutí, otočil se k nim zády a začal ho stavět. Andreas s dvojčaty nemluvil po zbytek noci a ráno byl překvapený, že se jejich nálady změnily.
Něco tu nebylo v pořádku, ale dvojčata byla přeci jenom vždycky divná. Bill měl na tváři vtipný úsměv, nebylo to ale poprvé, co viděl svého kamaráda být tak hyperaktivním, i když tentokrát poskakoval kolem víc než kdy jindy. Tom, na druhou stranu, se pohyboval s nejasně samolibým úsměvem na obličeji a odmítal pustit Billa z dohledu na déle než jen pár minut. Andreas si oddychnul; alespoň se už nehádali.
Andreas lehce zaťukal na dveře. Patro bylo stále tiché, jen se tu sem tam mihla nějaká sestra. Zazíval a zaťukal znovu, pak uslyšel Billa odpovědět. Blonďák vešel dovnitř a usmál se nejistě na kamaráda, co ležel na posteli. „Ahoj,“ řekl tiše.
„Taky tě zdravím,“ Bill vypadal unaveně, ale stále ve střehu.
„Přinesl jsem ti ledový čaj s peprmintem. Nevěděl jsem, jestli ho tu mají,“ podal mu lahev studeného nápoje a Bill se šťastně usmál.
„Ne, barbaři,“ zamručel a otevřel ji. Bill nasál tu mátovou božskou vůni a vypil polovinu na jedno nadechnutí. „Oh… To bylo jako orgasmus,“ řekl slastně a podíval se na Andyho, který si sednul a upil svého kafe. „Nesnášíš nás nebo ne?“
„No tak, Bille,“ řekl popuzeně. „To je to samé, jako by ses mě ptal, jestli chodím po ulici a kopu malá štěňata. Nemohl bych tebe nebo Toma nesnášet,“ sevřel kelímek s kafem, jako by mu to mělo dát sílu.
„Nemohli jsme to nikomu říct, protože…“
„Je to divný?“ nabídl.
Bill přikývnul. „Jo, protože je to divný a mohli bysme tím zničit všechno, na čem jsme tak dlouho pracovali. Nikdy jsme ti nechtěli ublížit, Andreasi, vážně,“ řekl jemně.
„Ale proč?“
„Proč co?“
„Proč Tom?“
Bill pokrčil rameny. „Miluju ho,“ řekl jednoduše. „Řekneš to někomu?“
Andreas se na svého kamaráda zadíval a svezl se po židli níž. „Samozřejmě, že ne, idiote.“
„Tom není zbabělec,“ řekl Bill rozhodně.
„Za to se mu nejspíš budu muset omluvit. Kde je?“
„Poslal jsem ho domů.“
„Vypadal, že je na pokraji zhroucení.“
„Jo.“ V místnosti začalo být poněkud divně a Andreas se protáhnul a zaklonil hlavu tak, že si ji položil o opěradlo židle.
„Bille?“
„Hm?“
„Já… byl jsem do tebe zamilovaný,“ řekl rychle.
Bill překvapeně nakrčil čelo. On a Tom věděli, že je bisexuální, ale nikdy by ho nenapadlo, že jeho nejlepší kamarád k němu něco cítí. „Byl, to jako že už ne, že jo?“ zeptal se opatrně.
„Je to divný. Je to už spíš pryč, ale někdy…“ zaúpěl Andreas. „A pak, jak jsem se včera přehnaně choval. Myslím, že to bylo, protože jsem tě ztratil, že jsi s někým, s kým vím, že se mu nikdy nebudu moci vyrovnat.“
Bill přemýšlel, jak si to vyložit. „Andreasi, ty víš, že tě mám-„
„Prosí, neříkej to. Vím, že mě máš rád. Jsme kamarádi už tak dlouho, že si tím jsem jistý. Takže, dobře, řekni, cokoliv jsi chtěl říct. Jen chci vědět, proč jsi mi neřekl, že jsi bi. Vím, že nejsi gay, tak co zbývá? Říkáme si přeci všechno!“
„Patrně ne,“ řekl Bill tiše. „Hele, Andy, nikdy jsem jiného kluka nechtěl, jen Toma. A vlastně, nemůžu ani říct, že by Tom byl kluk… on je prostě Tom.“
„Jo, chápu,“ řekl hned po tom, co se napil kafe. „To, co nechápu je, jak tě může přitahovat tvůj vlastní bratr.“
„Kdybych na tohle znal odpověď, řekl bych ti ji,“ řekl Bill vážně. „Prostě se to stalo. Je to ta nejbáječnější a nejstrašidelnější věc, kterou jsem ve svém životě zažil. Vždycky se bojím, že nás odhalí, nebo že budu žárlit, až se budete snažit dodržovat svou veřejnou image.“
„Sakra, to pro tebe fakt nemůže být lehký,“ protáhnul si Andreas nohy a podíval se na své boty. „Měli jste mi to říct dřív,“ řekl obranně.
„Báli jsme se, že tě ztratíme. Nebylo to kvůli tomu, že bychom tě chtěli držet mimo, my prostě… nevěděli jsme, jak budeš reagovat a Tom kvůli tomu nechtěl riskovat naše přátelství, takže…“
„Nic jste mi neřekli. Nemůžu ti jednu vlepit, protože jsi těhotný,“ řekl nevrle a zatahal si za riflovinu, co z ní měl kalhoty. „Já jen-„
„Bille, jste vzhůru?“ zeptala se doktorka Addamsová a vešla dovnitř. „Vypadá to, že vždycky přijdu, když máte zrovna návštěvu, omlouvám se,“ řekla omluvně.
„Ne, to je v pohodě. Bille, přijdu později, ano? Musím něco udělat s rodičema a mělo by to odpoledne skončit, jestli chceš teda, abych chodil,“ řekl Andreas a zvedl svou kávu.
„Samozřejmě,“ usmál se Bill a zamával svému kamarádovi, který opustil místnost. Poprvé v životě byl rád, že někdo o něm a o Tomovi ví. „Co se děje?“ zeptal se, když viděl zamračení na doktorčině obličeji.
„Jak víte, testovala jsem vaši krev, abych se ujistila, že budeme mít všechny genetické informace, ano?“ Bill přikývnul. „No, obvykle najdeme mateřského dárce, což jste vy, a otcovského dárce, což je otec. Jsou nerozeznatelné. Chci vám jen říct, že vám můžu pomoct, když mi řeknete pravdu. Váš bratr Tom vás sexuálně zneužívá?“
Komentáře anglicky, prosím :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
o_O Ten konec? To nemyslí ta doktorka vážně, že ne?o_O Jsem zvědavá, co se tam bude dít dál… *scratch*
A ten Andreas? Luxus! Já tušila, že ho miluje nebo miloval!^^ A Tom dobře vybouchnul. Už se těším na další díl!!!!♥
Vidina dalšího dílu mě dneska doslova držela při životě! Je to perfektní! Jen asi tu doktroku nakopu, jestli bude dál pokračovat v tomhle… kruci!
×××
It's perfect story and I love it, but I'm angry at the doctor! I know, it's her work and she want to help, but… grrr, she's stupid! Tom is not that typ, who can sexualy abuse…!
I look forward for the next part!
Ooooo my god…..The doctor knows it now too….I'm very curious about the next part…I cross one's fingers….Amazing story….x)
Tak to mš teda zaskočilo :-/
Great chapter! As always. But this one is so full of emotions… and disclosures and confession. First I was so glad that Tom finally told the truth but now I am not sure… well, Andreas is the first person who knows the future father. Maybe the doctor is the second person. I wonder how Bill handles with the last question.
And I wish I could read about the night in the tent. 😉
To snad ta doktorka nemůže myslet vážně!
Na druhou stranu, aspoň je vidět, že neposlouchá za dveřma. To by pak věděla, jak to je 😀
mhm….doufám, že to nebude ta doktorka moc řešit…
oh no, I knoe in. Shit ..Fck Her!
OMG this is best! Next part.. please!
ou goood
I Love Ii ♥ ♥
I foreboded, that something will be wrong. That should not happend, oh, I´m aghast and affraid… I hope the doctor won´t solve this problem deeply… But I´m glad, that Andreas kept his head cold and he didn´t leave twins. He is a good friend, but friend in love 🙂 I knew it, Andreas loves Bill in stories often…
I was crying, when the doctor said, Bill and Tom will have a daughter :-)) I´m happy, but worried too…
ou shit 🙂 a love it
Ou my GOD !!!! I love it!
That doctor is so silly.
Tom doesn´t torture him! Ou…
And Andreas… he is their the best friend that thay may have…
Next part please 🙂