Vesnický prázdniny 26.

autor: Ivetka

— o dva měsíce později —

Dnes jsem musel vstávat už v 7:00 – je den D… Dneska mám svoje první závody v sezóně. Jsem strašně nervní, ale doufám, že to dobře dopadne. Rychle jsem se obléknul do tepláků a jel s tátou ke koním. Museli jsme koně naložit a vyjet na místo. Závody byly už od 9:00. Lancelota – ,,mého koně“, jsme rychle naložili a jeli na místo. Mamka má přijet až později, tedy přesně v 9:00, takže doufám, že to stihne.

Okolo 8:15 jsme přijeli na místo, začal jsem Lancelota hned čistit a sedlat, abych to všechno stihl…

,,Bille, helmu sis vzal?“ koukne na mě Sandra.

,,A… ano je v autě, dojdeš mi pro ní, prosím?“ otočím se na ni, když Lancymu utahuju podbřišník.

,,Jo, samozřejmě,“ mrkne na mě a jde směrem k autům. Když ho dotáhnu, upravím si třmeny… Když mi někdo zaklepe na rameno, otočím se v domnění, že je to Sandra s tou helmou, ale když uvidím naprosto jinou tvář, málem se mi podlomí kolena… vždyť to je… to je Tom! Párkrát zamrkám, chtěl bych ho obejmout, ale když si vzpomenu, jak naše konverzace skončily, rychle zvážním a chladným tónem hlasu vyřknu: ,,Co ty tady děláš?“ zamračím se.

,,Bille, dost! Okamžitě…“ vezme mě za ruku a zavede mě za Lancyho ke zdi, kde de facto nejsme vidět a přitiskne mě k ní. ,,Domluvil jsem se s tvou mamkou, že na několik tvých závodů pojedu. Rozhodně jsem chtěl být na tvých prvních závodech v týhle sezóně…“ rukama se opře vedle mojí hlavy, takže já vlastně nemám kudy pryč…

,,Jo, takže ty ses domluvil s mou mamkou, ano? Já o tom nic nevím, dobře? To je skvělý!“ odstrčím ho od sebe.

,,Bille, do hajzlu, drž chvíli hubu!“ vyjede na mě… Jenom nasucho polknu a sleduju ho ,,Kdybych ti to řekl… nebo kdyby i tvoje máma, stejně bys s tím nesouhlasil, takhle jsem měl jistotu, že tě uvidím, chápeš to? Myslel jsem si, že tě to přejde. Že to, jak jsme se hádali, byl jenom nějakej přechodnej stav… ale nebyl. Myslel jsem si, že se ozveš a ty nic. Proč mi tohle sakra děláš, lásko? Já tě miluju,“ pohladí mě jednou rukou po tváři. ,,Jsme každej tak jinej tady venku…“ ťukne mi na hlavu, ,,ale uvnitř jsi stejnej, Bille… já to vím…“

Nasucho polknu.

,,Za… za chvilku mi to začíná, Tome,“ chci se dostat pryč z jeho sevření.

,,Počkej… ještě máš chvilku času… na tohle určitě ano,“ přitáhne si mě k sobě a začne líbat. Musím se přiznat, že jsem tím byl dost překvapený. Chvilku jsem na něj jenom koukal, vykuleně s otevřenou pusou, ale po chvilce jsem ho objal okolo krku, zavřel oči a začal s ním spolupracovat. Asi jsem si uvědomil, čí rty to cítím, a jak moc toho člověka miluju… ,,Lásko… lásko počkej… ujíždí mi kůň,“ zasměju se mezi polibky a natáhnu se pro otěže. ,,Nebudu tě zdržovat… jen utíkej… vzal jsem si i foťák, takže budu dokumentovat,“ plácne mě po zadku na znamení, že mám už vážně jít.

,,Dobře,“ dám mu ještě pusu a společně, já už tedy na koni a on vedle mě, dojdeme k rodičům a k Sandře, u které si vezmu ještě helmu.

— O tři hodiny později —

,,Na třetím místě se umístila Issabel Facktër, gratulujeme… na druhém místě se umístil Bill Kaulitz, též gratulujeme a na prvním místě se umístil Dominik Bryan, gratulujeme. Ceny všem třem umístěným předává hlavní organizátor parkurových závodů v okolí města Magdeburg Filip Kutchër.“ Nemůžu uvěřit tomu, že jsem se vůbec umístil.

,,Tak nasedni na koně a jeď,“ pobídne mě Sandra… Rychle nasednu a vjedu do malé ohrady. Když dostaneme ceny, jedeme si je někam uložit…

,,A na závěr dnešních závodů nás čeká tradiční vítězný cvalový okruh všech tří vítězů.“ Ozve se z megafonu…

,,Tak já ještě na chvilku musím…“ pousměju se a mezitím se dlouze kouknu na Toma, který si mě asi fotí, nebo natáčí, já nevím, pošlu mu rychle pusinku a jedu.

O_o

,,Bille, jsi úžasný, šlo ti to nádherně, gratuluju,“ obejme mě Tom.

,,Děkuju… Nečekal jsem to, vážně ne. Byly to moje první závody… za tuhle sezónu ještě ke všemu,“ zasměju se, ,,jsem tak šťastnej… to je určitě kvůli tomu, že jsi přijel…“ dám mu pusu na krk…

,,No to určitě… běž, rodiče a Sandra ti taky chtějí pogratulovat,“ dlouze mě políbí…