autor: Majestrix
Je pravda vážně odpovědí? Jsou tu všechny typy pravdy.
„Nespali bychom v bahně, co voní jako limonáda, kdyby někdo nebyl takovej neohrabanej kretén.“
„Oh, promiňte mi to, primadono, ale ještě nejsme slavní! Kdybys mi do prdele pomohl s tímhle zasraným stanem, tak bych nejspíš neudělal chybu a neshodil tu limonádu.“
„Ty vždycky víš co dělat, Tomi, možná bys viděl, co děláš, kdybys vyndal hlavu ze svý prdele.“
Předtím se Bill cítil hrozně dětinsky, a tak přinesl do stanu křídu a udělal uprostřed stanu čáru. Nevyřčené pravidlo bylo, že musíš zůstat na své straně stanu. „Nejsem to já, kdo z nás chce něco v prdeli,“ opáčil Tom z druhé strany stanu.
„Cože?“ Billův hlas byl tichý a pohyboval se na hranici nebezpečnosti, ale Toma to nezajímalo.
„Slyšels,“ řekl líně a otočil se, jeho dvojče se vyhrabalo ze spacáku. Nikdy tolik neproklínal, že mají ten samý obličej.
„Co to povídáš?“ zeptal se Bill znovu a Tom se rozhořčeně posadil.
„To seš vážně tak blbej? Buzerante pitomej,“ řekl Tom jízlivě a odvrátil se od něj pryč. Zabručel, když cítil, že ho bratr přetočil na záda a najednou z ničeho nic ucítil na obličeji ostré drápky. Kdyby si právě teď nemusel bránit obličej, měl by dojem, že tohle je prostě nemožný. Bill usyknul, Tom ho totiž složil na zem a byl to teď on, kdo měl v jejich malém boji slovo.
Bill mu to vracel. Dal Tomovi facku největší silou, jakou mohl; plesknutí jeho dlaně o Tomovu kůži bylo tak silné, že muselo být slyšet až venku. Bylo jim to jedno, převalili se znovu, protože Bill využil Tomova šoku, setřásl ho ze sebe a snažil se mu znovu dostat na obličej. Ať se jeho bratr snažil, jak se snažil, o jeho vizáž mu šlo, i když to popíral. Bill mu chtěl obličej rozškrábat do krve.
Tom vrazil Billovi jednu do břicha tak silně, že mu vyrazil na chvilku dech, překvapilo ho ale, že i tak ho Bill znovu položil a roztrhl mu kousek jeho trika. Tom se naštval, převalil Billa, který se ho snažil mlátit vší silou do obličeje. Toma obličej bolel, skoro všechna síla ho opustila, ale i tak jí měl dostatek na to, aby Billovi zkroutil ruku za záda.
Bill ztěžka dýchal, jednu ruku měl ještě volnou a pokusil se s ní znovu Toma udeřit. Skoro se mu to povedlo, ale Tom ho za ni chytl a přirazil ji k zemi, vylezl si na něj. „Ty prostě nebudeš poslouchat, co?“ zavrčel, pustil jeho ruce a chytl ho místo toho za ramena. Tvrdě bratrovo tělo přirazil zpátky do spacáku, dostatečnou silou, aby Bill mohl cítit kamínky, které byly pod stanem.
„Nedělej, že ti jde o tohle, to ty chceš, aby to nevyšlo!“ zasyčel Bill a hodil sebou, snažil se ze sebe Toma sundat. Hluboko uvnitř Bill věděl, že je to zbytečné, vždycky když se prali, tak vyhrál Tom. Neměl se nechat takhle přitlačit, teď už opravdu neměl šanci. Bill byl v obličeji celý rudý, v tlumeném světle baterky, která byla přidělaná na vršku stanu, to bylo ale vidět až moc dobře. Pocit trapnosti ho nutil stále bojovat, málem se mu povedlo svého bratra sundat dolů.
Tom ho sevřel pevněji a znovu s Billem praštil, vysloužil si od něj vyjeknutí bolestí. Drtil mu ramena dál, dokud Bill nebrečel bolestí. Tom pocítil vinu… alespoň do té doby než se Bill pod ním zase začal kroutit.
Bill se na něj přitlačil a Tom ho odtáhl za vlasy pryč. Pocítil vlnu neočekávaného vzrušení, když se o něj Billův rozkrok otřel. „Já nechci, aby nám to nevyšlo, ty zasranej kreténe, ale stane se to!“
„Polib si, Tome, my ostatní nejsme ubulený mimina jako ty,“ vyrval Bill svoje vlasy z Tomova sevření a padl na zem, docházely mu síly, oba tam jen leželi a zhluboka dýchali. „Proč se pořád tak bojíš? Proč se bojíš, že je to realita?“ zamručel.
„Dřív to realita byla, Bille, pamatuješ? A oni to nechali být, jako by na tom nezáleželo, jako by na nás nezáleželo,“ Tom nevěděl, proč se ještě nezvednul, ale nejspíš se jen nechtěl hýbat. Něco uvnitř něj mělo rádo pocit toho, že pod ním Bill leží. Bill se snažil dostat pryč, ale Tom ho chtěl mít v téhle pozici, měl dojem, že ho v jiné poloze nebude poslouchat. „Anebo hůř, budeme hrozně dobrý, všichni tě budou milovat a vezmou mi tě, pryč ode mě,“ zamumlal.
Bill se zarazil a zamračil se, nebyl si jistý, jestli slyšel to, co právě slyšel. „Počkat… ty si myslíš, že tě opustím? Proč?“
„Protože tě všichni mají rádi, Bille a všichni, kdo tě potkají, jsou tebou okamžitě očarovaní. Dokonce i já,“ řekl Tom zoufale a zvedl se. Bill se převalil a podíval se zmateně na svého bratra.
„Ale bez tebe nejsem neobyčejný, speciální,“ řekl jednoduše. Tom se na svého bratr podíval a něco uvnitř jeho břicha se začalo vařit, říkalo mu to, aby své dvojče políbil; uposlechl. Bill se malinko prohnul, jejich jazyky se potkaly, převalili se a najednou byl nahoře Bill.
Přerušili polibek, aby se nadechli a Bill se na Toma zahleděl. „Myslel jsem, že jsi říkal, že tohle nikdy neuděláme,“ řekl bezdechu. Žaludek mu dělal kotrmelce vzad a Bill se cítil, jako by měl závratě, uvnitř ale cítil, jako by to bylo správné, že to je ta nejlepší věc na světě.
„Říkal, ale ty jsi jen můj a já chci, aby sis to pamatoval,“ uculil se Tom a znovu se nad něj převalil, chytl Billovy rty mezi své. Nedobrovolně se o něj otřel a cítil, jak Bill okamžitě ztvrdnul. „Jen můj.“
„Tomi,“ vydechl Bill a zachvěl se vzrušením.
„Oni všechno změní, změní i tebe!“ Tomovy ruce byly pod Billovým trikem; chytly jeho útlý pas, oba naprosto hořeli. Tiše zasténal proti bratrovu krku a otřásl se nad tím, jak moc si chtěl na svém bratrovi pochutnat. Ochutnávat ho a vyprazdňovat mu mysl, dokud ta jediná věc, která v jeho mysli zbude, bude on, pak bude v bezpečí.
Bill otevřel pusu a neslyšeně zalapal po dechu, zaklonil hlavu a třel týl své hlavy o zem tam a zpátky. „O… čem to mluvíš?“ vyjekl, když Tom neodpověděl a přitáhl si ho pro vášnivý polibek. Byl to neobratný polibek, při kterém se jejich zuby nejednou setkaly, nikdo ale nemohl pochybovat o tom, že by to nebylo perfektní. Naposledy, když se líbali, bylo asi před dvěma lety, Tom to chtěl znovu, i když věděl, že by se to nemělo dít.
Měl být v pohodě, měl být schopný kontrolovat své emoce, zvládl by to, kdyby nezaslechl, jak se mluví o tom, že by Bill mohl dělat s přehledem jen sám sólovou dráhu. Ta myšlenka se mu zabodla do srdce a on nemohl dýchat. Šok se změnil na zlobu a on si to všechno vyléval na Billovi, i když si byl jistý, že jeho dvojče o konverzaci, kterou zaslechl, nic neví. „Nechápeš to. Rozhodnou se, že potřebují jen tebe a skupinu ne. Vezmou mi tě,“ zamumlal Tom do důlku v Billově krku. Na tomhle místě báječně chutnal.
Bill se zakroutil a těžce vydechl, nohy obtočil kolem Tomova pasu, skousl si ret a otřel se o něj. „Nechci to dělat bez tebe, proč mi to nevěříš?“ zafuněl.
„Protože jsi neobyčejný,“ skousl si Tom svůj piercing, Bill se pod ním pohyboval tak božsky, že na něj málem dolehl.
„No a?“
„Neobyčejní lidé jsou vždycky odtaženi pryč,“ řekl smutně a podíval se dolů na svého překrásného bratra, divoce ho políbil, byl rád, že se to jeho dvojčeti líbí. Bill s polibky neměl moc zkušeností, ale rychle si všiml, že Tom ano, a bylo to pro něj o hodně lehčí, když Tom udával tempo.
Tom časem zmapoval jazykem celá jeho ústa. Bill měl pocit, že už nepotřebuje kyslík, Tom se ale odtáhnul a Bill zaúpěl, chtěl, aby Tom pokračoval. Tyhle polibky byly návykové.
„Svlíkni se.“ Když byl Tom rozrušený, jeho slovník se vždycky celkem zredukoval.
„Cože?“ Bill se zvedl na loktech; stále byl celkem vzrušený.
„Oblečení,“ zaúpěl Tom a zatahal za Billovy pyžamové kalhoty. „Dolů.“
„Proč?“ zeptal se Bill, rozvázal si tkaničku u kalhot, Tom mu je rychle stáhnul až ke kolenům. „Řekl si, že-“ byl umlčen polibkem. Když Tom jednou začal, už nechtěl s polibky přestat.
„Protože seš jenom můj a já nechci, aby tě měl ještě někdo,“ jeho hlas byl nesoustředěný, skoro zoufalý. Odtáhnul se, aby mohl Billovi kalhoty stáhnout úplně a přitiskl se k jeho rozkroku tím svým, zachvěl se, když se dotkli. „Tohle jsem nechtěl,“ zamručel a stiskl Billův pas.
„Tak proč?“ Bill znovu zaklonil hlavu, snažil se zůstat potichu. Andreas nebyl zas tak daleko od nich, i když říkal, že když se budou hádat, že je bude ignorovat.
„Jsi jen můj?“ zeptal se Tom a pořádně se na něm usídlil. Bill se na něj podíval a nedočkavě pohnul boky. Nikdy v životě nebyl tak tvrdý a nemohl uvěřit tomu, že Tom chtěl přestat.
„Hmm,“ řekl Bill bez dechu a stáhl si Toma dolů pro polibek. Tom se proti jeho rtům uculil.
„Dobře.“
Bill párkrát zamrkal a rychle zavrtěl hlavou. „Omlouvám se, co jste říkala?“ sledoval, jak Doktorka Addamsová zavřela dveře jeho pokoje a stoupla si vedle jeho postele.
„Když mi řeknete pravdu, mohu vám pomoci,“ povzdychla si, když viděla Billův naprosto šokovaný výraz v obličeji.
„Oh bože,“ řekl tiše a složil si obličej do dlaní, zanaříkal. Tohle se nemohlo dít. Nebylo možné, aby se tohle dělo. „Oh můj bože…“
„Takže je to pravda?“
„Samozřejmě, že ne!“ vyjeknul Bill a snažil se uklidnit své dýchání. Monitor, který kontroloval jeho tep srdce, pípal jako šílený, měl pocit, že se mu točí hlava. Doktorka ho okamžitě chytla za ruku a snažila se ho uklidnit.
„Bille, poslouchejte mě, nemůžeme o tom mluvit, pokud mi tu omdlíte. Není to pro dítě dobré a to přeci nechcete, nebo ano?“ usmála se na něj povzbudivě, Bill zavrtěl hlavou a začal dýchat pomaleji. Monitor začal pípat pomaleji, vrátil se k normálu, Bill otevřel oči a uviděl, že má své ruce v rukou doktorky. „Lepší?“
„Ano,“ řekl se slzami v očích. Utřela mu je a povzdychla si.
„Proč pláčete?“
„Protože mi vezmete Tomiho, vezmete ho ode mě pryč,“ řekl tiše.
„Bille, já se pouze starám o váš nejlepší zájem. Musíte chápat, že incest je ilegální a nebezpečný. Můžete takhle svoje dítě dostat vážně do nebezpečí. I když v první generaci obvykle nevidíte genetické náznaky incestu, ale u vás, jelikož jste muž, by to mohlo být jiné. Nemůžeme si být ničím jistí. Bylo to velmi nezodpovědné.“
„Nikdy jsem neplánoval otěhotnět!“ vyjekl na ni Bill a vyrval ruce z jejího sevření. „Vy si myslíte, že jsem si tohle plánoval? Že tohle je to, co kluk chce?“
„Bille… Tohle jste nejspíš nechtěl. Někdy zneuživatel-„
„Přestaňte! Tomi mě neobtěžuje!“ Trochu se zasmál a z polovičky zavzlykal nad představou, jakou musí mít doktorka Addamsová o Tomovi. „Nikdy by mi neublížil. Přestaňte mu říkat… zneuživatel.“
„Bille-„
„Ne, já Toma miluju. Jak si můžete myslet, že mě obtěžuje?“ zavrtěl Bill zoufale hlavou. „Prosím, nedělejte to, neničte nám naše životy!“
Doktorka Addamsová se podívala na hodinky a povzdychla si. Její pacient byl připraven na operaci. Sakra. Zvedla se a podívala se na chlapce, co ležel na posteli. Vypadal naprosto zoufale a z celé té situace se jí ježily chloupky na krku. „Vy… promluvíme si trochu. Ale teď musím něco jít udělat.“
„Já nikam neodejdu,“ řekl Bill unaveně. Otočil se pryč, neotáčel se zpátky, dokud neuslyšel zavřít dveře. Na prsou měl hrozný tlak a cítil, že je přesně na jeho srdci. Bill si nedokázal představit svůj život bez Toma, bez jeho dotyků, jeho polibků a jeho úsměvu. Promnul si bříško a snažil se kontrolovat své emoce.
Zvedl mobil a zmáčkl zrychlenou volbu. Zazvonilo to jednou. „Ahoj Bille,“ zadrnčel mu hlas to ucha.
„Saki, mám na tebe velkou prosbu.“
~*~
Roberta si promnula kořen nosu a dál pokračovala v papírování. Už to bylo počtvrté, co kontrolovala jednu a tu samou kartu a musela přiznat, že její myšlenky byly naprosto jinde, než kde by měly být. Nevěděla, co si má myslet. Její práce pro ni byla jasná, když najde jakýkoliv náznak sexuálního obtěžování, musí se zachovat podle zákona a nahlásit to.
Ale jediné, co měla, byl nelegálně odebraný vzorek krve. Tom a Bill Kualitzovi ji mohli žalovat, to by byl konec její kariéry, a to bylo něco, co si Roberta nedokázala představit. Medicína byla celý její život, její pýcha a zábava, ale samozřejmě až po její dceři Michelle. Podívala se na její fotku a poskočilo jí srdce.
Nic, co viděla mezi dvojčaty, nemohlo být chápáno jako obtěžování. Bill byl šťastný vždycky, když byl Tom poblíž a Tom si nemyslel, že cokoliv, o co ho Bill žádal, by bylo nějak těžké nebo že by to bylo už trochu moc. Ty… pohledy, které u nich viděla, jí občas dávaly trochu zabrat, ale teď už ví proč. Podívala se na své hodinky a moc dobře si uvědomila, jak dlouho to už je, co opustila Billův pokoj. Čtyři hodiny. Už to nemohla dál skrývat.
~*~
Omlouvám se.
Bill si přečetl znovu zprávu a povzdychnul si. Nebyla to Tomova chyba, že zapomněl na rozhovor. Vždycky mu to musel Bill nebo David připomínat, i když se rozdávaly rozvrhy se všemi akcemi, vždycky ležely pod hromadou papírů na jeho stole. Většinou to dopadalo tak, že prostě náhodou vyšel z domu, když vtom se objevila povědomá černá dodávka před domem.
Možná to bylo lepší, že tu Tom nebyl. Kdyby tu byl a věděl, že se doktorka dozvěděla o jejich vztahu, nejspíš by ho museli položit do postele hned vedle Billa. Bill si povzdychnul a promnul si břicho. Ležel už moc dlouho a jeho tělo si začínalo stěžovat. Přehoupnul nohy přes okraj postele a postavil se. Bylo příjemné znovu stát, zrovna když se Bill chystal procházet na své malé procházce po porodním patře, otevřely se dveře do jeho pokoje a vyšla z nich doktorka Addamsová.
„Bille, je všechno v pořádku?“ zeptala se s obavami, když viděla výraz v jeho obličeji.
„Ne, moc ne,“ řekl a opřel se o intravenózní přístroj.
„Je mi líto, že vás to takhle obtěžuje, ale musíte vědět, že na tohle by se stejně přišlo a genetické testy by se stejně musely udělat, speciálně vašemu dítěti, protože jste muž.“
„Tohle jsem na mysli opravdu neměl. I když bych asi měl.“
Doktorka Addamsová se na Billa podívala a zavrtěla hlavou. „Já to prostě nechápu.“
„A já to od vás ani neočekávám,“ řekl Bill vážně. „Já to nechápu polovičku času.“
„A co po mně tedy chcete, abych dělala? Jen na to zapomněla? To nemohu,“ odpověděla.
„Ale já vám to už řekl, nejsem zneužíván, proč mi to nemůžete věřit?“
„Mívám tu ženy, které mají modřiny po těle a podívají se mi do očí, mají rozseklý ret, a přitom mi přísahají, že je nikdo nezneužívá. Já s tím nic udělat nemůžu, musím poslouchat to, co pacientka říká,“ ponořila se doktorka do vzpomínek a povzdychla si. „Věci, které jsem viděla… ty monstra, ke kterým je vracím…“ zarazila se. „Ale tohle je ilegální. Tohle mohu zastavit.“
Bill se na ni podíval a přikývnul. „Co musím udělat, aby se od toho upustilo?“
„…Cože?“ zamrkala, nebyla si jistá, jestli pochopila správně.
„Musí tu být přeci něco, co by z tohohle… případu udělalo jen bezvýznamnou záležitost. Musí tu být něco, co mohu udělat, aby z toho všeho sešlo,“ řekl jednoduše.
Doktorka Addamsová se zasmála, ale pak si všimla, že to Bill myslel smrtelně vážně. „Oh bože, vy to myslíte vážně. Vy mě vážně chcete podplatit…“ bylo jí z toho celkem na nic, a tak se posadila na židli u jeho postele. Bill se na ni s klidem podíval, ale na druhé straně mu srdce bušilo jako splašené. Doktorka se podívala na monitor se záznamem srdce a zamračila se. „Uklidněte se, Bille, nesmíte se stresovat.“ Připomněla mu.
„Budu ve stresu nepřetržitě, protože vy mi chcete vzít jedinou konstantu mého života. Nechápete to; hrozně moc ho miluju, víc než si dokážete představit. Je tu vždycky pro mě a hlavně teď… nemůžu ho ztratit. To pak umřu.“
„Nepřeháníte trochu?“ zeptala se doktorka lehce.
„Nechápete to, protože nemáte dvojče,“ řekl Bill a uvelebil se na posteli. Nebylo mu moc dobře a procházka se teď nezdála jako moc dobrá věc, bez Toma určitě ne. „Chci vám nabídnout, že zaplatím všechny vaše dluhy i hypotéky a školné pro vaše dítě na vysokou, když tohle nikomu neřeknete. Když mě a pár dalším lidem nezničíte život. Všechno by skončilo a hodně lidí by přišlo o práci, kdyby se to stalo. Já… Já nechci, aby všichni ostatní platili za to, že miluji toho, koho miluji.“
„Bille…“
„Ne, doktorko Addamsová, prosím. Jen se nad tím zamyslete,“ řekl Bill unaveně. Chtěla mu na to odpovědět, ale zapípal její pager. Předčasný porod a matka s potížemi. Sakra.
„Musím jít… promluvíme si o tom později.“ Řekla doktorka přes rameno a vyběhla z pokoje.
Celkem hodně lidí Billa nesprávně posuzovalo, protože je krásný, občas trošku zmatený a roztržitý; a rád se chová potrhle. Ale pobývání v hudebním průmyslu ho naučilo odhadovat reakce lidí a říct jim toho tolik, že si nakonec sednou a všechno vám na sebe vyklopí. Slova doktorky Addamsové byla zdráhavá, ale všiml si jedné věci, která mu dala naději.
Neřekla ne.
~*~
Bill se usmál a zadíval se Tomovi do očí. Jeho dvojče mu pohled oplácelo se stejným úsměvem na tváři. Minulou noc nešli spát, uvědomovali si totiž, co udělali na Tomově spacáku. Bill cítil bolest, a tak se otočil na bok, zavrněl, když ho Tom začal hladit po boku. „Jsi v pohodě?“ zeptal se tiše. Ani on nechtěl zničit to ticho.
Bill přikývnul a přitulil se blíž. Nikdy ani nepomyslel, že by měl někdy sex s jiným klukem, ale Tom nebyl jen nějaký jiný kluk, hluboko v duši vždycky věděl, že Tom je jeho druhá polovička. Otřel se mu nohou o jeho, vzpomněl si na nějaké věci, co spolu dělali, a začervenal se, vycházelo slunce. „Jsem v pohodě,“ ujistil ho.
„Dobře. Nechtěl jsem ti ublížit,“ přitáhnul si ho Tom blíž a políbil ho na čelo. „Miluju tě, Bille.“
„Taky tě miluju,“ usmál se do Tomova krku a nasál jeho unikátní vůni. „Je tohle navždycky?“
„My?“
„Ano.“
Tom se na chvilku zamyslel. „Navždycky a jeden den navíc.“
„Seš tak pitomej,“ zažertoval Bill a vyjeknul, když ho Tom začal lechtat na žebrech, a na rukách mu naskočila husí kůže.
„Pitomej? To, že se ti snažím říct, jak jsem s tebou šťastnej, je pitomý, jo? Fajn,“ naklonil se a hlasitě ho políbil.
„Oh ,Tomi,“ vydechl dramaticky Bill a Tom se mu otřel o špičku nosu.
Zvedl pohled ke dveřím a usmál se úlevou, když viděl, že vešel Andy s malým plyšovým medvídkem v rukou. „Ahoj, Bille, měl jsem dojem, že tu budeš potřebovat nějakou společnost,“ řekl a sedl si na židli, kde vždycky sedával Tom.
Bill se na medvídka usmál a nadšeně vypískl, když cítil, jak je heboučký, vzal si ho okamžitě k sobě. „Je roztomilý!“ uculil se a přitulil si ho k sobě. „Jsem hrozně rád, že jsi tu, Andy, ráno bylo naprostý peklo a Tom nemohl přijít, protože má rozhovor,“ Bill si mohl konečně ulevit, když tu byl jeho kamarád.
„Co se stalo?“ zvedl se Andreas a posadil se na okraj postele. Bill si utřel oči a řekl mu o své hrozné konverzaci s doktorkou, a když skončil, Andreasovy oči byly velké jako podšálky.
„Do prdele,“ řekl šokovaně. Nebylo to jeho tajemství, ale tohle bylo opravdu hrozné.
„Já vím!“
„Jak tě napadlo jí podplatit? To nezní jako ty. Tom možná, ale ne ty.“
Bill pokrčil rameny. „Musím udržet svoji rodinu pohromadě. Andy, kdyby mi vzali Toma, tak to bude konec. Bude se mnou konec. Nemůžu to zvládnout sám,“ řekl zoufale.
„Nejsi sám, Bille, věř mi, nikdy nebudeš sám,“ chytl ho Andreas za ruku. „Jsem tady.“
„Děkuju, Andreasi, vždycky tady jsi. To proto jsi tak dobrý přítel. Musím tě poprosit o dvě věci.“
„O cokoliv,“ řekl a podíval se dolů na Billa. Andreas přemýšlel, kdyby se tohle nikdy nestalo, kdyby se ta věc mezi Billem a Tomem nikdy nestala, měl by někdy šanci Billa políbit? Sevřelo se mu srdce, tahle myšlenka byla až moc složitá.
„Nesmíš Tomovi říct o tom podplácení. Nejspíš by omdlel a ječel na mě, že nejsem normální. Už jsem o tom přemýšlel, tohle je vážně jediná možnost,“ řekl tiše.
„Bille…“
„Andy, prosím,“ podíval se na svého kamaráda prosebně. „Prosím.“
Andreas polknul. Nikdy neměl tajemství jen s jedním z nich. Dvojčata si vždycky všechno říkala a on jim také. Cítil se velice podivně a rychle přikývl. „Samozřejmě, cokoliv chceš.“
„Děkuju. Za druhé, musíš zjistit, kolik stojí na trhu Willpower. Mám tý sračky pět krabic v jednom z mých kufrů a musím se toho zbavit, protože potřebuju peníze a nemůžu si je vybrat z účtu, protože náš účetní by okamžitě informoval Toma.“
„Jak si můžeš být tak jistý, že to doktorka přijme?“
„Věř mi, potřebuje to. Vlastně jsem pro ni teď jako dar boží,“ zazíval Bill. „Na jak dlouho tu jsi?“ zeptal se tiše.
Andreas se usmál a chytl Billa za ruku. „Na dnešek jsem všechno odvolal, abych tu mohl být s tebou.“
„Oh, to je super, rád budu mít společnost.“
„No, jsem tady pro tebe, kdykoliv. Jenom si zavolám; mám dojem, že vím o někom, kdo by ty náplasti mohl přenést. Tvoje jméno neřeknu, takže z toho budeš vynechaný. Hned jsem tu,“ pohladil jemně Billovi bříško a zvedl se.
„Andreasi?“
„Hmm?“ otočil se na půl cesty.
„Můžeš mi přinést nějaké hranolky s máslem? Mám na ně už delší dobu hroznou chuť.“
„Žádný problém, Bille. Víš, že pro tebe bych udělal cokoliv.“ Bill se zaradoval, byl rád, že má kamaráda jako je Andreas.
~*~
Bill zvedl pohled, když se doktorka Addamsová vrátila. Vypadala neklidně a zmateně. „Nevím, co si o vás mám myslet,“ začala nejistě a přešla k nohám postele. „Proč tohle děláte?“
„Protože ho miluju víc než sám život,“ řekl klidně. Doktorka Addamsová se zastavila a přešla zpátky k němu.
„Takže to mě chcete jen tak podplatit,“ řekla nevěřícně.
„Ne, nechci vás podplácet, ale ta informace se prostě nemůže dostat na veřejnost. Řekl jsem vám proč. Jsme zodpovědní za životy druhých, ať chceme nebo ne.“
„Proč, proč vaše dvojče?“
„Nevím,“ podíval se Bill na své vystouplé břicho a jemně si ho promnul. Cítil až moc emocí najednou, když se ho dotkl, a myslel přitom na Toma. „Prostě je to tak.“
Doktorka Addamsová byla na křižovatce morálky. Všechno uvnitř ní jí říkalo, aby odešla od tohohle charizmatického chlapce a zavolala policii, tohle je incest a je nelegální. Ale nemohla popřít, že tu nikdy nebylo nic, co by nasvědčovalo tomu, že Tom své dvojče sexuálně zneužívá a týrá. Spíš naopak, celou dobu byl se svým bratrem, víc než kdokoliv jiný, a staral se o to, aby byl Bill v dobré náladě.
Ale ty peníze by se jí opravdu hodily. Frank, ať se ten kretén smaží v pekle, jí nechal s dluhy a hypotékou, o které ani za tu doby, co s ním žila, nevěděla. A stále mu musí platit výživné. S jejím doktorským platem a dcerou na koleji peníze opravdu potřebuje. Podívala se zpátky na černovlasého chlapce, co ležel na posteli, a uvědomila si, že jí musí říkat pravdu. Byla to láska.
To ulehčovalo jejímu rozhodnutí.
„Ač se to příčí mým morálním zásadám, přijmu vaši nabídku,“ řekla doktorka pomalu. Bylo jí zle z toho, že se necítí provinile, ne dostatečně.
„Nemáte tušení, jakou radost mi činíte,“ řekl Bill vážně a zachumlal se do polštáře. Strach a neblahé očekávání ho okamžitě opustily.
„Nemohu začít předstírat, že to chápu. Čí to byl nápad mě podplatit?“
„Je to důležité?“ zeptal se mírně Bill. Doktorka Addamsová pokrčila rameny.
„Myslím, že ne. Musím ale něco udělat, než vás opustím, tady,“ podala mu vizitku. Pozorně si ji přečetl.
„Doktor Robert Anderson?“
„Je to velice uznávaný porodník, ví, co dělá a je v tom dobrý.“
Bill se zamračil. „A to nemůžu být prostě váš pacient?“
„Nepracuju v primární péči, doktor Anderson ano, a jak jsem řekla, je velmi dobrý. Už jsem s ním mluvila o vaší… situaci a slíbil, že bude mlčet.“
„Musíte mi odpustit, ale většinou, když někdo slíbí, že bude mlčet, chce za to něco, takže co za to chce?“ Zeptal se Bill, kterého opět naplnil strach.
„Věřte mi, pokud splníte slib, on to udělá taky. Znám ho celý svůj život,“ ujistila ho. „Poslala jsem mu vaši kartu a nedělala jsem žádné kopie. Vaše tajemství je v bezpečí.“
„Děkuju vám, doktorko, opravdu.“ Sledoval, jak doktorka odchází, ale pak se zastavila a otočila se.
„Musím se vás zeptat, když jste mi nabídl, že zaplatíte moje dluhy a hypotéku a školné mého dítěte… musíte vědět, kolik to je,“ řekla. Bill přikývl. „Jak?“
„Mám lidi,“ řekl tiše a doktorka Addamsová zavrtěla hlavou.
„Lidi, chápu,“ řekla a odešla úplně.
Bill si oddychnul úlevou a snažil se nebrečet, koukal do stropu. Tenhle den bylo peklo a už nikdy nechtěl, aby se něco takového opakovalo, asi po padesáté dnes už musel přemýšlet nad tím, proč nikdy nepřemýšlel, že by to mohlo zajít až sem. Dveře do pokoje se otevřely a vešel Tom, rozepnul si mikinu a vyndal balíček s jídlem od McDonalds.
„Zvládnul jsem to, i když jsem si celou tu dobu myslel, že mě zabásnou, tak jsem to přeci jenom zvládnul,“ řekl pyšně a položil zmačkaný pytlík na stůl.
Tom se zamračil, když si Bill utřel oči a lehce se zasmál. „Hej, co se děje? Mám dojít pro sestřičku?“
„Ne, jen tě potřebuju. Zamkni dveře, protože chci, abys byl se mnou v posteli,“ popotáhnul Bill. Tom se na něj divně podíval a zavrtěl hlavou. „Nechci tě znásilnit.“ Ta věta mu málem vyvolala zvracení a jeho dvojče ho poslechlo. Když byly dveře zavřeny, vlezl si Tom ke svému bratrovi do postele a objal ho.
„Jsi si jistý, že jsi v pořádku?“ zamručel Tom, Bill cítil, jak jeho hlas vibruje na jeho hrudníku.
„Absolutně, teď když jsi zpátky,“ zamumlal, když si ho Tom přitulil blíž a promnul mu bříško. Bill se lehce usmál do bratrova trika a usnul.
~*~
Andreas zkusil otevřít a zamračil se, když si všimnul, že je zamčeno. Zaťukal, a když nikdo neodpověděl, zaťukal hlasitěji. Chtěl to udělat znovu, když se dveře nečekaně otevřely a on zíral do obličeje člověku, kterého tu opravdu nečekal. „…Tome?“ málem vyjeknul. „Nevěděl jsem, že jsi tady…“
„Jo, přijel jsem dřív, co to je?“ sebral mu Tom bílou tašku a podíval se dovnitř. „Oh, Bill tě poslal pro hranolky? Nějaký jsem mu už přinesl, tak si je sněz sám,“ vrátil mu to s úsměvem.
„Kde je Bill?“ zeptal se Andreas, vzal si tašku zpátky a snažil se podívat přes Toma do pokoje.
„Spí. Můžeš přijít později? Vypadá unaveně,“ řekl kytarista a opřel se o futra.
Andreas zahlédl Billovu nohu, podíval se Tomovi do očí, nemohl si pomoct, ale cítil žárlivost. Jeho nejlepší kamarád se na něj uculil, ale on věděl, co to bylo; vypuzení. „Jo, jasně; žádnej problém. Stejně jsem měl sám hlad,“ řekl s falešným úsměvem, otevřel tašku a dal si hranolku do pusy.
Tom se unaveně usmál. „Super. Díky, že si tu s ním byl.“
Andreas nepřítomně přikývnul, Tom mu zabouchnul dveře před nosem.
Komentáře prosím anglicky, jako vždy. :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
Ufff, she is right women xD. But, Bill doesn´t say it Tom, mhhm it´s not good
*in love* *in love* *in love*
I want next Part… i love it more and more! ♥
*didn´t say it xDD
wow 🙂
The bribe??? I am a little bit suprised. Bill is really strong. But I see, he only protects his family. I am not sure that the bribe is a good idea, but maybe this is the only solution. Except a murder :))) Only joking 🙂 I know it is serious.
Twins were lovely in the tent. My wish came true 😉 And possessive Tom was so sweet 🙂
so amazing…..
Bože ten Tom je na ranu…
beautifully!!!