autor: Rachel
Odpolední sluníčko mírně žhnulo a pálilo a svou září, vycházející z hřejivých paprsků zalévalo celé město, kterým ruku v ruce procházeli dva chlapci. Užívali si letního počasí a blízkosti toho druhého a co chvilku se na sebe zaláskovaně uculili. Z domu vycházeli něco málo po čtvrté hodině a teď pomalými krůčky mířili k budově, do které byl Tom dříve zvyklý chodit alespoň dvakrát týdně. Už dlouho ji nenavštívil a proto byl teď rád, že Bill proti tomu nic nenamítal a dokonce souhlasil i s tím, že na Toma tu hodinku počká. Vzal si pár časopisů na čtení, aby mu čekání rychleji uteklo a teď si užíval něžných dotyků Tomovy dlaně, která byla spojená s tou jeho. Jakoby Tom věděl, že právě tohle miluje ze všeho nejvíc.
A Tom to opravdu věděl. I jemu přinášely tyhle jemné doteky jejich prstů krásné pocity lásky toho druhého. Miloval ty okamžiky, kdy šel s Billem po ulici, něžně svírajíc jeho ručku v té své. Tohle malé gesto mu dodávalo pocit, že Bill je jen jeho, že všichni lidé, kteří právě kolem nich prochází, vidí v tom pouhém spojení jejich rukou lásku, jejich lásku. Lásku, kterou se nestyděl dát najevo před celým světem. S prsty, propletenými s těmi Billovými kráčel dál, nevšímajíc si tak pohrdavých pohledů lidí, kteří procházeli kolem nich. Stačilo jen mírně natočit hlavu po své pravici a pohled na jeho milovanou osůbku mu dodal odvahu a touhu vykřičet do celého světa, jak moc Billa miluje. Místo toho se však jen pousmál černým vláskům, se kterými si pohrával větřík a dlouhým řasám, které se mírně chvěly. Věděl, že nemusí své vyznání křičet na celou ulici, ani nic podobného. Nejdůležitější je, že osůbka, které se to týká to ví a teď se na něj krásně usmívá.
Bill odtrhl pohled od jejich spojených rukou a vděčně Tomovi úsměv oplatil. Věděl, co tím Tom myslí a také věděl, že cítí to samé, co on. Srdíčko mu poskočilo radostí a on se zadíval na velkou ceduli před sebou, která mu svým nápisem oznamovala, že jsou už nejspíš na místě. Stočil pohled na Toma a více mu stiskl dlaň.
„To už jsme tady, Tomi?“ pípl svou otázku a zamrkal na Toma vedle sebe. Tom souhlasně pokýval hlavou, dívajíc se na otevírací dobu.
„Ano, jsme. Pojď dovnitř, Billí, ukážu ti ten bufet,“ nabídl mu a na Billovo přitakání mu gentlemantsky podržel dveře. Bill se mile zachichotal a vešel dovnitř.
Nebylo to tu zase až tak velké. Nalevo byl automat na kávu, napravo pokladna a dveře do šaten a dál a přímo před ním byly otevřené dveře, vedoucí nejspíš do bufetu. Alespoň tak Bill usoudil podle velkého pultu s různými cukrovinkami, nápoji a s mnoha druhy jídla. Zahlédl i několik malých stolečků se židlemi, většina z nich však byla prázdných. Zvědavě se pootočil na Toma, který si jej znova chytl za ručku.
„Tak, jsme tady. Tohle je ten bufet, Billí,“ poznamenal a spolu s Billem vešel dovnitř. Uvnitř bylo opravdu jen pár lidí a většina stolečků byla volných. Bill k jednomu z nich zamířil a spokojeně se posadil na jednu ze čtyř židlí, pozorujíc Toma, který mu ze své velké tašky vylovil pár časopisů a z kapsy u svých XXL kalhot vytáhl svou peněženku. Rozhlédl se kolem a usmál se na přívětivou paní, která stála za pultem a už chvilinku je pozorovala. Položil na stolek asi tři bankovky a usmál se na Billa, jehož očka teď zvědavě rejdila po výběru zmrzlin na tabuli.
„Billí, tady máš nějaké peníze, takže si kup co jen budeš chtít a počkej tu na mě. Za hodinku budu zpátky a přijdu si sem pro tebe,“ dlaní jej pohladil po tváři a pousmál se Billovu přikývnutí střapatou hlavinkou.
„Miluji tě, broučku,“ zašeptal mu do ouška a věnoval mu láskyplný polibek na rty. Bill se rozzářil jako sluníčko a prstíkem přejel po jeho natažené dlani.
„Já tebe také, Tomi,“ špitl, když se od sebe jejich rty odpojily a potom už se jen díval za odcházejícím Tomem, který mu ještě poslal vzdušnou pusinku a s úsměvem zamířil k paní na pokladně. Zaplatil vstup a zálohu za skříňku v šatně a potom už kráčel směrem k šatnám, aby se mohl převléci a co nejdříve začít opět pracovat na své postavě.
Černovlasý chlapec se spokojeně opíral o opěradlo své židle a s povystrčeným jazýčkem blaženě lízal v pořadí už druhou zmrzlinu. Ta první byla jahodová, která mu moc nechutnala, proto se rozhodl spravit si chuť a vsadil na osvědčenou malinovou, do jejíž příchutě se zamiloval už jako malý. Svým mlsným jazýčkem se probojovával až ke kornoutku a horlivě listoval v časopisu, hledajíc tak alespoň něco, co by jej zaujalo. Tipy na zdravé opalování se a na vzhled amerických celebrit už jej přestaly bavit a on jen netrpělivě svýma hnědýma očkama vyhledával hodiny. S malinkým povzdechnutím znova upřel pohled do časopisu a napil se vychlazené minerálky, kterou si před chvilkou objednal. Tom už byl čtyřicet minut pryč a soudě podle času na hodinách na stěně se měl vrátit až za dvacet minut. Billovi to však připadalo jako celá věčnost. Zadeček jej od tvrdé židle už trošku bolel a časopisy o slavných, přesto však svým způsobem hloupých lidech už Billa omrzely, stejnětak jako počítání malinkých bublinek ve své minerálce. Dokřoupal poslední kousek zmrzlinového kornoutku a zamyslel se.
Napadalo jej něco, čím by si zkrátil své čekání a čím by možná i Toma překvapil. Jediným problémem byla paní, sedící u pokladny. Jeden jediný pohled na ni Billovi signalizoval, že by ji jen asi těžko přemluvil a přesvědčil o tom, že se jde pouze podívat za svým přítelem. V duchu dumal nad tím, jak přes pokladnu proklouznout, odpověď se však dostavila v okamžiku, kdy spatřil ženu asi středního věku, mířící do zadních dveří pokladny. V ruce držela nějaké papíry a jakmile ji její kolegyně spatřila, vstala ze svého křesla a poodešla s ní o pár kroků dál k jiným dveřím, do kterých obě vstoupily. Tohle byla Billova šance. Vítězně se usmál a vstal od svého stolku. Popošel k pultu i se svými časopisy a dvěma bankovkami zaplatil přívětivé paní svou útratu. Zdvořile poděkoval a s rošťáckým úsměvem se vydal k prázdné pokladně. Nevypadalo to, že tu někdo je kromě paní v bufetu, která právě zamyšleně počítala svou dnešní tržbu, proto Billovi nic nebránilo. Naposled se rozhlédl kolem a když neviděl ani živáčka, rychlými krůčky přecupital přes pokladnu až na chodbu, kde rychle zabočil za nejbližší roh.
Vůbec to tu neznal, proto se jen zvědavě rozhlížel kolem, dokud jej do očí nepraštila cedule s nápisem šatny, přes které se do posilovny určitě dostat musí. S úsměvem přešel k šatně mužů a za okamžik už procházel kolem skříněk, z nihž jen pár bylo zamčených. A nebylo se čemu divit. Za půl hodiny se zavíralo, proto bylo v posilovně už jen pár posledních návštěvníků. Bill zamrkal a tázavě upřel očka na dveře před sebou. Žádné jiné tu nebyly a Bill správně odtušil, že nemá jinou možnost. Tady je určitě to, co hledá. Pomalu vztáhl ručku ke klice a opatrně za ni zatáhl.
Naskytl se mu pohled na obrovskou místnost, plnou různých posilovacích přístrojů a mnoho dalšího, co souviselo s posilováním a cvičením. Uvnitř byli už jen poslední návštěvníci, kteří se svými sporotvními taškami na ramenou posilovnu opouštěli, nebo ještě z posledních sil nutili své unavené tělo k posledním výkonům, nevšímajíc si tak Billa, který těkal očkama po těch různých tvářích. Žádná se však ani z poloviny nepodobala té nejkrásnější, kterou tu hledal. Popošel o pár krůčků dál a rozhlédl se. Srdíčko se mu prudce rozbušilo a na jeho tváři se usídlil zářivý úsměv, když konečně spatřil osůbku, kterou už zezadu poznal. Dredy, stáhlé do drdolu, XXL tričko a kraťasy mu napověděly, kdo je ten chlapec úplně vzadu a Bill se rozzářil jako sluníčko. To bude Tomi koukat, až mě tu uvidí.
Tom pevně zaťal nehty do držadel přístroje a přinutil se tak šlapat dál. Necítil už vůbec nic, celé tělo stihl za tu hodinu unavit tak, že se mu kolena třásla, když se pokusil zrychlit. Celý jen hořel, z čela se mu lil pot po celé tváři, nehodlal však přestat. Rozhodl se být a cvičit tu ještě alespoň pár minut, než se půjde převléci do šaten, proto zabral a ztěžkle vydechl. Cítil, že to jeho postava potřebuje a jeho svaly, rýsující se na pažích, hrudi a bříšku potřebují obnovit. Tomovi však nešlo jen o to. Moc dobře na sobě cítil Billovy obdivné pohledy vždy, když si svlékl tričko a dělalo mu to neuvěřitelně dobře. Nikdy se v tomto nikomu nechtěl líbit, až teď. Jen při myšlence na Billa a jeho úžas, který viděl vždy v těch mandlových kukadýlkách se usmál a znova začal šlapat v pravidelném rytmu.
Najednou však ucítil dvě jemné ručky, které mu zakryly oči a donutily jej tak přestat ve své dosavadní činnosti. Tom okamžitě přestal šlapat a vnímal jen ty dvě packy, jejihž majitel se teď mile culil. Tom se narovnal a nosem se nadechl té známé květinkové vůně, která se za ním vznášela. Napověděla mu jediné slůvko, jediné jméno osůbky, která za ním stojí. Jméno, které si Tom tolik zamiloval a které bylo pro něj tím nejkrásnějším na světě. Sám pro sebe se pousmál. Billi?
„Kdopak to je?“ optal se naoko nechápavě, přesně však očekával odpověď.
„Hádej.“
Tom pomalu vztáhl své ruce a velmi jemně je přiložil na ty, které teď zakrývaly jeho oči. Poznal by je mezi tisíci jen podle jejich jemnosti a hebkosti, které se právě dotýkal. Pomalu je sundával dolů těmi svými a když se mu naskytl pohled na dvě packy s černými nehtíky, krásně se usmál.
„Billi,“ špitl a přejel po nichsvým prstem. Bill se sladce zaculil a přešel až k Tomovi, který se při pohledu na něj jakoby probral ze snu a vrátil se do reality. Vyjeveně vykulil oči na Billa, jakoby byl nějaké pohádkové stvoření.
„Billi, copak tu děláš?“ vyhrkl rychle, neustále sedíc na přístroji. Bill se zářivě usmál, nato však malinko vyšpulil pusinku a naoko smutně zamrkal očkama.
„Když… když mě se moc stýskalo po mém broučkovi,“ špitl s tím nejnevinnějším kukučem, po kterém měl Tom obvykle chuť jej zlíbat. Seskočil dolů a přitáhl si jej k sobě za pas, s úsměvem se sklánějíc k jeho rtům. Vášnivě se políbili, když se však od sebe odpojili, Tom znova přemýšlivě svraštil čelo. Ještě jedna věc mu nešla do hlavy a tou bylo, jak se sem Bill vlastně dostal. Tázavě se zadíval do jeho očí.
„Ale, Billi, jak jsi přešel přes pokladnu?“ vyslovil tu otázku, která jej tolik trápila a zvědavě očekával odpověď. Bill se však jen tajemně zaculil a pokrčil útlými ramínky, sladce nevinně tak mrkajíc na Toma, kterému z jeho pohledu okamžitě došlo, že je v tom nějaká Billova rošťárna. Pohladil jej po vláscích a dlaní doputoval až k jeho malému zadečku.
„Ty šikulko moje,“ zaculil se na něj a nato ucítil, jak jej Bill packami objal kolem pasu. Jemně otřel své rty o ty Tomovy a konečně udělal to, po čem tolik toužil. Věnoval mu dlouhý polibek a když jeho rty opustil, začal malými pusinkami pokrývat jeho tvář a krk. Tom se usmál, nato se však malinko odtáhl. Ne, že by se mu to nelíbilo, jen při pohledu na své úplně mokré tričko však vycítil, že teď je to trošku nevhodné.
„Billi, počkej. Jsem zpocený,“ dodal s úsměvem a očima se sháněl po svém ručníku. Bill se však jen zachichotal a dál se mazlil svými rtíky s kůží na Tomově krku.
„To mi ale vůbec nevadí,“ špitl provokativně, nakonec se od něj však přeci jen trošku nesouhlasně odtrhl a sledoval, jak si Tom stírá pot z tváře. Stočil pohled k hodinám na stěně a spokojeně se usmál.
„Tak, za pět minut budeme muset odejít. Stihnu ještě třicet kliků,“ pokýval hlavou a odložil propocený ručník na lavičku kousek od Billa. Bill vykulil očka. Jetě nikdy neviděl Toma cvičit, jen při představě třiceti kliků však začal pochybovat o Tomově výdrži. Sice mu věřil, sám byl však rád, když zvládl osm najednou, víc mu totiž jeho slabé bříško nedovolilo. A Tom jich chce udělat třicet? Zavrtěl střapatou hlavinkou.
„Třicet? To nezvládneš, Tomi,“ vypískl protestně a vůbec si nevšímal Tomových úsměvů. Tom se frajersky usmál.
„Že ne?“ podíval se na Billa a nato si na zem klekl na všechny čtyři, ukazujíc tak prstem na lavičku se svými věcmi.
„Posaď se a počítej,“ vyzval Billa, který se posadil a začal na prstících počítat jeden klik za druhým. A Tom se opravdu snažil. Chtěl sobě a hlavně i Billovi dokázat, že to zvládne. Nic nedbal toho, že mu z čela stékají kapičky potu a že už nemůže. Sebral své poslední síly a pokračoval v klicích tak dlouho, dokud mu Billův hlásek neřekl to konečné číslo, kterého chtěl dosáhnout.
„Třicet,“ špitl Bill a na jeho rtících se rozlil šťastný úsměv. Dokázal to, jeho Tomi to dokázal. Přesvědčil jej o tom, čemu nevěřil a stal se v jeho očích někým, kdo si zaslouží jeho obdiv. A Bill jej opravdu obdivoval. Nikdy neviděl nikoho tak vytrvalého, jako byl právě jeho princ. S neskrývaným úžasem se postavil, vesele tleskajíc ručkami a vzhlédl k Tomovi, který k němu přešel zpocený, přesto však šťastný a s vítězným úsměvem na tváři.
„Tak, jaký jsem?“ optal se naoko pyšně a užíval si toho moře obdivu, které se odráželo v očích toho andílka. Bill upřel svá očka do těch jeho a dlaněmi spočinul na jeho hrudi.
„No… to se ví, že… úžasný,“ přiznal a jako odměnu věnoval Tomovi ten nejkrásnější polibek.
Sluníčko zapadalo za obzor a ptáčci se vraceli do svých hnízdeček k dětem, když Bill vyhlédl ze svého okénka. Jeho pohled se okamžitě stočil ke garáži, která byla pořád prázdná. Simone se ještě nevrátila z práce, dnes v ní musela zůstat o několik hodin déle, aby stihla dodělat svou práci. Zítra chtěla mít celý den volno, protože po poledni očekávali Anninu návštěvu a ona ji chtěla přivítat hned, jak přijede. Byla na ni velmi zvědavá, už jen z Billova vyprávění. Bill odtrhl pohled od romantického západu sluníčka a otočil se směrem k posteli. Už byl okoupaný a navečeřený, teď jen čekal na Toma, který si v koupelně nic netušíc prozpěvoval. V posilovně se sprchy rekonstruovaly, proto se musel osprchovat až doma. S přivřenými víčky si užíval proudů horké vody, které stékaly po jeho těle a vůbec jej nenapadlo, že jeho láska teď netrpělivě přechází po pokoji a očekává jeho příchod.
Bill se pomalounku položil do bílých peřin a dnes už poněkolikáté se zasnil. Nechtěl se dnes jen stulit do Tomovy náruče a usnout jako miminko. Chtěl Toma překvapit. Otevřel očka a prohlédl si své nahé tělo, které halily jen upnuté černé boxerky. Nechtěl se milovat, chtěl si jen s Tomem trošku pohrát a dát mu malou odměnu za to, že se dnes tolik snažil. Přesvědčil jej o své vytrvalosti a výdrži a ačkoli od chvíle, co se vrátili z posilovny uběhly už dvě hodiny, Bill na to neustále musel myslet. Zavřel očka a za pár vteřinek už se mu zjevila Tomova nahá hruď, která se jeho pohledu naskytla v šatně, kde se Tom převlékal. Na Billových rtících se rozhostil zasněný úsměv a Bill si detailně vybavoval každý sval na tom nádherném těle.
Z jeho snění jej vyrušilo až tiché cvaknutí dveří a krůčky, které jej přinutily otevřít oči. Bill malinko zamrkal a upřel očka před sebe. Pohled, který se mu naskytl už nemohl být nádhernější. Dredatá osůbka otevřela okno, aby do pokoje vpustila večerní vzduch a pomalounku se otáčela směrem k Billovi, který jen ležel, neschopen slova. Přišlo mu, že Tom snad nikdy nebyl tak krásný a tak dokonalý, jako právě teď. Dredy měl stáhnuté do drdolu a jeho hruď vyvolávala u Billa obdiv, který s každou další vteřinou rostl a rostl. Byla dokonale vypracovaná a opálená do snědé barvy, která jí ještě více přidávala na kráse. Ulpívalo na ní pár malých kapiček vody, které volně stékaly až na bříško a pupík, až se zastavily u lemu černých boxerek, do kterých se vpily. Bill sklouznul očky od Tomova bříška až dolů k boxerkám, pod jejihž uplou látkou se rýsovaly tvary a obrysy něčeho tak známého, co měl i on sám. Malinko si skousl rtíky při představě úplně nahého Toma a už teď věděl, co udělá v následujících vteřinách. Tolik po tom toužil. Toužil po tom nádherném těle, které před ním stálo a nechalo Billova nenasytná očka, aby se s ním kochala.
Bill se pomalounku překulil přes postel a spustil z ní nožky, vzhlížejíc tak k páru oříškových očí, který si jej prohlížel. Malými krůčky přešel až k Tomovi a prstíkem přejel po jeho hrudníku. Miloval tu opálenou kůži, ty svaly, tu mužnost, která z Toma čišela. Dělala ho ještě více přitažlivějším. Billův prstík se zastavil u Tomova pupíku a Bill vzhlédl k Tomově tváři. Pomalu obmotal své hubené ručky kolem Tomova krku a přitáhl si jej za týl blíž.
„Pojď ke mně,“ zašeptal prosebně a pousmál se Tomovu úsměvu, který k němu Tom vyslal. Nenechal se dlouho pobízet. Položil své dlaně na Billův pas a přitáhl si jej co nejblíž k sobě. Dívali se vzájemně do očí a téměř nedýchali při pohledu do tváře toho druhého. Podvědomě cítili, že jejich rty se k sobě přibližují, ani jeden z nich se tomu však nebránil. S jemným povzdechnutím se vpili do rtů toho druhého a rozpoutali tak vášnivé líbání a tanec jejich jazyků, které se o sebe začaly otírat. Velmi něžně si spolu pohrávaly, dobývajíc se tak do úst toho druhého.
Bill se pousmál. Tohle vždycky miloval a rád zkoumal svým nenechavým jazýčkem Tomova ústa. A proto teď nezaváhal ani vteřinku. Chtěl však něco víc, než jen polibky. Podvědomě se i s Tomem otáčel a když si byl jistý, že stojí čelem k posteli, zapřel se dlaněmi o Tomova ramena a se smíchem jej povalil do peřin. Tom poplašeně zamrkal a vylekaně se rozhlédl kolem. Ležel v bílých peřinách na Billově posteli a to jej malinko uklidnilo. Zvědavě se podíval před sebe a nato se celý rozzářil. S úsměvem pozoroval toho černovlasého svůdníka, který se k němu pomalounku plazil po čtyřech, na rtících tajemný úsměv. S očkama, upřenýma do těch oříškových se připlazil až k překvapenému Tomovi a zastavil se až u jeho rtů, na které vtiskl lehký polibek. Cítil, jak si jej Tom za pas přitahuje k sobě, zatímco jeho nenechavá ruka bloudí někde po jeho zadečku. Mile se zaculil a jemnými pusinkami se přesunul až k Tomovu oušku, s kterým si jeho jazýček několik vteřin pohrával.
„Chci se mazlit,“ zašeptal žádostivě a něžně skousl Tomův ušní lalůček. Odpovědí mu bylo Tomovo zavrnění v podobě jeho jména a jemné stisknutí jeho malé prdelky. Tom se souhlasně pousmál a položil hlavu na bílý polštář, oddávajíc se tak Billovým polibkům a jeho mazlení.
A Bill si dával opravdu záležet. Laskal jej svými prstíky, pokrýval polibky jeho dokonalé tělo a svým jazýčkem zkoumal každý kousínek té hebké kůže. Pohrával si s jeho pupíkem a spokojeně naslouchal Tomovu blaženému předení. Tom se šťastně usmíval a prsty lehce nořil do havraních vlásků svého miláčka, který k němu občas vzhlédl, aby mu mohl jeho úsměv oplatit. Svým jazýčkem naposled přejel po Tomově bříšku a pomalounku se přisunul zpět k Tomovi, který si jej okamžitě položil do náruče a začal jej líbat. Vděčně se na něj zadíval a odhrnul mu vlásky z čela.
„To bylo nádherné, Billí. Děkuju,“ špitl mu do ouška, které něžně skousl a nechal Billa, aby se uvelebil na jeho hrudi. Bill potěšeně kníkl a položil si hlavinku na Tomovu hruď, šimrajíc jej tak svými vlásky. Tomovi to však vůbec nevadilo. Zasněně nasával tu květinkovou vůni, která z nich vycházela a jemně je cuchal svými prsty, pozorujíc tak ty Billovy, které mu na hrudi kreslily různá srdíčka a sluníčka.
„Víš, co nechápu?“ Billův hlásek protrhl ticho v pokoji a donutil tak Toma probrat se ze svého snění. Tom se malinko nadzvedl, zatímco dál čechral Billovy vlásky.
„Co?“ ptal se zvědavě a ucítil, jak Bill pozdvihl hlavinku. Upřel své dvě čokoládky nejdříve na Tomovo vypracované tělo a potom na jeho tvář.
„Proč… proč se tolik snažíš, tak moc se dřeš v posilovně, když… když jsi tak dokonalý?“ špitl nechápavě a hledal odpověď v Tomových očích, ve kterých se teď zračilo překvapení. Tohle opravdu nevěděl. Tom byl přeci krásný a přitažlivý kluk, nepotřeboval žádné návštěvy posilovny. Netrvalo však dlouho a on uslyšel u ouška ten kouzelný hlas. Tom se usmál. Opravdu je to tak těžké pochopit, Billí?
„Přeci abych se líbil mému broučkovi,“ odvětil a byl moc zvědavý, co mu na to Bill odpoví. Bill překvapeně vykulil očka, nato však jemně přiložil svůj prstík na Tomovy rtíky.
„Lásko, líbíš se mi a moc. Nemusíš chodit do posilovny a dřít, abys byl nádherný. Nemusíš dělat kliky, abys byl dokonalý ještě víc. Ty totiž jsi dokonalý, Tomi, a já to vím. Vím, že mám toho nejkrásnějšího prince na světě,“ špitl Bill a něžně Toma políbil na rty. Ručkou přejel po Tomově hrudi a s úsměvem se díval do Tomových očí. Nejraději by se do nich díval celou věčnost, začal jej však zmáhat spánek a jeho kouzlo, které jej během chvilky očarovalo. Z posledních sil držel očka otevřená, v tom však k němu jakoby z velké dálky proniknul přes závoje snů Tomův hlas.
„Spinkej, broučku, budu pořád s tebou. Ve dne i v noci. A až se zítra ráno probudíš, tak přijede…“
„Maminka,“ doplnil jej Bill a mile se zaculil, tulíc se tak k Tomovi, který jej naposled líbnul do vlásků.
„Dobrou noc, sluníčko moje,“ zašeptal a musel se usmát nad Billovým roztomilým žvatláním. I on se oddal přicházejícímu spánku, který mu semknul víčka.
Tiše usínali v náruči toho druhého s pocitem toho největšího štěstí a lásky. Netušili nic. Netušili, že tohle je možná jejich poslední společná noc a že za pár hodin už bude všechno jinak. Úplně jinak, než tomu bylo v jejich snech a představách. Jedno z toho, co poznali a co právě prožívají je zradí. Štěstí, nebo… láska?
autor: Rachel
betaread: Sajü
Rachel, ty nás strašíš…..co máš v plánu jim provést?
heleme se, že by mi Rachel začala fušovat do řemesla morbidity???
achjo zrovna když se tak milujou tak zjistěj že sou bráchové.Bože sme zvědavá jak se Bill zachvoá až zjistí,že je Tom jeho brácha.Doufám,že ho Tomi neodhodí prosíííííííím.
nebo snad nebudou bráchové co já vím každopádně nechci,aby se rozešli nebo tak něco
a nebo přijede odkudsi skrytý fotr a udělá "Bafiky baf, nesežrals ho?" a oni se leknou!!!
Ty jo! Hele já jsem zvyklá s etakhle viděsit u jiních autorů
Npř. Áďa, Bitter…ale né u naší romantické Rachel!
Ach já sjem napnutá, Rachel jestli se rozejdpu tak…bože já to nevydržííííím!
No Rachel! Já teda koukám! 🙂 Sice jsem čekala, že se ještě něco stane, když jsi to protáhla až do 44. dílu, ale stejně jsem se mírně vyděsila, když jsem si přečetla tři poslední věty. Takhle nás strašit. 🙂 Doufám, že se naše hrdličky nerozejdou… To bych tě začala považovat jako dvojče naší sadistické Ádi 😀
neeee, já vím, co se stane!!! Bobík Toma pokaká!!! to bude ono, Bobík ho posere a Tom se nasere 😀
To jsou diskuze toto xD Až je z toho osm komentářů xD Vidím, že tohle budu muset praktikovat častěji… No jo, idylka už trvala dost dlouho a to se mi nějak přestalo líbit:-D
Áďo neboj, do řemesla se ti fušovat nehodlám, to fakt ne:-D Ty jsi prostě největší sadistka, na tebe nemám ani kdybych chtěla:-D
No tak nad tím dumejte a ještě si užívejte idylických předešlých dílů, než Rachel sešle bouři:-D
Díky za komenty, ty jo, já jsem vám asi musela fakt nahnat těma posledníma větama:-D To se mi líbí….♥
dyť říkám, pokaká ho Bobík!!!
No Áďo, za co jako Bobíka máš???:-D